Všude kolem

[Hannibal Lecter]

nejspíš nemá žádnou velkou uměleckou hodnotu, ale to nevadí. +pousměje se, a když přinesou obraz číslo devět, přimhouří oči, ale nedá nic najevo, jen pozoruje všechny ostatní, kdo na ten obraz zareaguje, a kdo je potenciální konkurence, a po očku se dívá na ni, jestli se jí rozsvítí oči+

[Wenai Lafayette]

Zde má všechno nějakou hodnotu, Hannibale. +usměje se na něj a sleduje ten obraz a snaží se být klidná, i když se jí poněkud rozbuší srdce; je jich docela dost, kdo na onen obraz přihazuje. Ona taky několikrát přihodí, ale pak si to rozmyslí a vzdychne, že ten obraz nebude mít+ Škoda. +podívá se na něj poněkud zklamaně, i když se kouká kousek za něj, kde je jeden z dalších přihazujících, ale pak znovu pohlédne na Hannibala, tak zvláštně se pousměje a něžně, krásně ho políbí+

[Hannibal Lecter]

Spíš emocionální, řekl bych. +zasměje se, ale vůbec mu to nevadí, a zapíše si do mysli každej obličej, kterej na ten obraz přihodí, i když se tváří lehce a v klidu+ Nevadí. +usměje se na ni, ale oči mu blýsknou, a když ho políbí, nejdřív je překvapený, ale nezaváhá a polibky jí oplácí, nakloní se k ní; většina lidí si je rozhodně bude pamatovat jako zamilovaný pár, ne jako kupce od obrazu+

[Wenai Lafayette]

+líbá ho dlouho a krásně, jí to tak rozhodně připadá a když konečně přestane, je jen kousek od jeho obličeje, pousměje se a pohladí ho po tváři, palcem přejede koutek rtů a sklouzne po bradě pryč+

[Hannibal Lecter]

+na chvilku nechá aukční síň síní a přestane se soustředit na ostatní lidi, vychutnává si jen ten moment, špičkou jazyka se dotkne jejího palce, a jemně se odtáhne, když ho pustí, za jejím ramenem zahlédne, že alana se na ně dívá, ale zrovna teď je mu to fuk+

[Wenai Lafayette]

+pousměje se a zase se otočí k věcem v aukci a hlavou jí víří milion myšlenek, ví, že udělala velmi nerozumnou věc v takové chvíli, ale zároveňe je jí jasné, že se jí to líbilo, moc se jí to líbilo a chtěla by v tom pokračovat+

[Hannibal Lecter]

+mlčky se trochu usmívá, a soustředí se na pravidelnost dechu, aby se trochu uklidnil, ale její vůně se se vzrušením zintenzivní, a to mu rozhodně nepomáhá, ostře se nadechne, vplete jí prsty do vlasů a políbí ji, dychtivěji, dlouze, a rozhodně ne vhodně na aukční síň+

[Wenai Lafayette]

+překvapeně se nadechne, ale neváhá ani na okamžik, polibky mu začne oplácet s něhou a vášní, pohladí ho po rameni a položky, co se draží sleduje jen tak napůl ucha, spíš vůbec ne, protože má plnou hlavu jeho polibků a chuti+

[Hannibal Lecter]

+je si jejich okolí pořád vědom, tichýho šepotu hlasů a vyvolávače, šelest stěhování položek po pódiu, ale momentálně mu to je jedno, i to, že se na ně nejspíš lidi dívají, dlouze a dychtivě ji líbá a pak se pousměje, trochu se odtáhne, přimhouřenýma očima se na ni zadívá a prsty mu sjedou po její čelist a krku, když ji pouští, jako v pohlazení+

[Wenai Lafayette]

+poněkud se v tom polibku potopí, jak je to nádherné, užívá si to, až se od ní odtrhne. Pohlédne na něj, pousměje se a když jeho dlaň opustí její krk, lehce ho za ni chytne a pohladí ji prsty, než ho pustí a otočí se zpět k podiu, kde odnášejí vydraženou položku číslo čtrnáct, a je si neustále vědoma jeho přítomnosti a vůně+