Jacobova ložnice

[Styx Lupin]

+překvapeně ho sleduje, jak se od ní odtáhne, když mluví o Remusovi a v tu chvíli ji dojde, jak mu ublížila. Kousne se do spodního rtu, až ji to zabolí a cítí se jako zmije. V duchu si nadává, jak mohla být tak bezcitná. Chvíli se na něj bezradně dívá, neschopná cokoliv udělat, protože se zlobí sama na sebe. Až když promluví a v jeho hlase a slovech slyší všechnu tu bolest, co mu způsobila, pohne se k němu+ Jacobe... +chytne ho nesměle za ruku, netušíc jak bude reagovat+ ...omlouvám se ti... nechtěla jsem tě ranit +pohladí ho po vlasech+ Můžeš mi to odpustit? Prosím... +nejradši by ho pevně objala, ale bojí se, že by ji za to hodil přes palubu:)+

[Jacob Downly]

+hluboce vydechne, aby se uklidnil a obrátí se k ní s už vyrovnanou tváří+ Styx. +musí se usmát, když vidí její tvář i když jenom koutkem úst+ Ty za to nemůžeš. +chytne ji za ruku a vtiskne jí polibek do dlaně+ To já, hlupák, jsem si dával planou naději. Že... že tahle noc třeba všechno změní. +sedne si zpátky na pohovku+ Bylo to bláhové, já vím. Ale i to, co ke mě cítíš, je pro mě útěcha to vědět. +natáhne ruku a jemně, jen konečky prstů, jako by se bál že i to se rozplyne a on zůstane sám, ji pohladí po tváři+

[Styx Lupin]

Jacobe +usměje se na něj taky, když zahlédne náznak úsměvu na jeho rtech+ Vždycky je nějaká naděje. Nikdy není nic tak černé, jak se na první pohled zdá +zavře dlaň, do které jí vtiskl polibek, jakoby si jej tam chtěla uchovat napořád+ Nechci, abys byl dnešní noc smutný. Podívej... zrovna padá hvězda. Přej si něco a splní se ti to. Já ti to splním, pokud to bude v mých silách (i kdyby měla čarovat) +když se Jacob dotkne prsty její tváře a zlehka ji pohladí, usměje se na něj, zvedne ruku a pohladí ho stejně něžně po jeho tváři+

[Jacob Downly]

+prostě nevydrží se na ni mračit, nebo být smutný v její přítomnosti a usměje se+ Padá hvězda? +podívá se na nebe a pak zase na ni+ Ale ty víš, co si budu přát. +usměje se a přeje si, aby ho milovala a aby ho líbala celou noc a nikdy nebylo ráno+ A ty jsi jediná, kdo mi to může splnit. +opře se a zvrátí hlavu dozadu, aby ještě mohl zachytit poslední záblesk umírající hvězdy+

[Styx Lupin]

Tak se mi líbíš víc... když se usmíváš. Máš neodolatelný úsměv, který mě vždycky úplně dostane +usměje se taky, šťastna, že jeho splín snad pominul+ Nevím, co sis přál... možná trochu tuším +sleduje dráhu padající hvězdy a taky si rychle něco přeje+ Opravdu jediná? Tak to mám na bedrech velkou zodpovědnost... uspokojit přání druhých +uculí se a jak má Jacob hlavu zvrácenou k nebi, přepadne ji najednou silná touha políbit ty jeho pootevřené rty. Chvíli ho fascinovaně sleduje, až by člověk řekl, že to Jacobovo přání opravdu začíná působit a vtahovat ji do sebe, ale vzpamatuje se a snaží se přejít na méně nebezpečné myšlenky+ Co by sis doopravdy přál... myslím něco reálného. Chtěla bych ti udělat radost na oplátku za tuto krásnou noc +otočí se k němu a podepře si hlavu, aby ho mohla pozorovat+

[Jacob Downly]

+když chytne jeho hlavu tak se mu dech zastaví a čeká, čeká jestli ho políbí, ale když to neudělá, tak se rozhodne, že on ano, teď anebo nikdy+ Jen to, aby byla ještě krásnější, a aby neskončila. +zašeptá a přitáhne si ji k sobě k hlubokému polibku+

[Styx Lupin]

Copak může být tato noc ještě krásnější? Vybral jsi tak romantické místo... jsme spolu, jen sami dva... říkáš mi tak nádherné věci... je mi s tebou hrozně fajn... Vůbec bych se nezlobila, kdyby tato noc opravdu nikdy neskončila +uculí se a pak mu chce ještě něco říct, ale umlčí ji jeho nečekaný polibek. Moment překvapení rychle vystřídá vlna vzrušení, která se jí rozlije tělem a zbaví ji zábran. Ovine ruce kolem jeho krku a zcela se mu oddá. Jeho polibku, objetí, jeho touze+

[Jacob Downly]

+vášnivě ji líbá, vychutnává si ty božské, dokonalé rty a krásné tělo, které má v rukách, nechová se nijak dovyvačně, ja šťastný, jak snad nikdy před tím, že se mu oddala s takovou vášní, hladí ji po křivkách pasu a zad, palcem přejede přes ňadro a pomalu sjíždí dolů k boku a srdce mu tluče jako o závod+

[Styx Lupin]

+zbaví se na pár okamžiků všech myšlenek na zbytek světa a zaměří se jen na ten jeho polibek, kterému zcela a ráda podlehne. Vychutnává si jej s požitkem, dokud jsou jím spojeni. Vnímá jeho ruku na svém těle a jeho pohlazení ji celou rozechvívají. Je jí v jeho mužném objetí neskutečně nádherně, ani se Jacob nemusí pokusit o intimnější sblížení, tohle jí úplně stačí k tomu, aby byla na vrcholu blaha. Po chvíli se neochotně odtrhne od jeho rtů a pohlédne mu zblízka do uhrančivých očí, neschopna v tuto chvíli cokoliv říct, jen její oči mluví za ni+

[Jacob Downly]

+velmi, velmi neochotně ji nechá ukončit polibek a když vidí její pohled, jen se musí usmát+ Jsi tak krásná. +zašeptá a znovu se k ní nakloní, špičkou nosu jí přejede po hraně čelisti k uchu a pak dolů po krku, který následně pokryje drobnými polibky, druhou stranu krku laská rukou, tak trochu si ji tak u sebe drží a blahem je bez sebe+