Vanessin byt v Paříži

[Styx Lupin]

S: +není z toho moc nadšená, že se Vanessa stýká s jejím nepřítelem, ale respektuje to+ Jsem ráda, že jsi šťastná. Ze srdce ti to přeji +usměje se na ni upřímně+ Na večeři? To bohužel nejde. Asasíni netuší, že jsem naživu +zamítne to okamžitě - Vanessa totiž kdysi měla za úkol zabít svoji sestru a vetřít se místo ní mezi templáře jako špión a asasíni jsou přesvědčeni, že úkol splnila +

V: Vážím si toho pozvání, Remusi. Ale obávám se, že mého přítele vám nebudu moct nikdy představit. Pro Styxino bezpečí. A mé vlastně také +pokrčí trochu smutně rameny, ale nedělá z toho tragédii+ Tady mám vás, svoji rodinu. A tam u nás mám zase lásku. Už jsem si nějak zvykla na dvojí život, i na to, že u mne nejde nic jednoduše +zasměje se smířeně+

[Remus]

+jejda + Možná, že tě sám překvapí, jak moc ho láska k tobě změní. +usměje se, a radši do toho už nevrtá + Je mi líto, že to nemáš jednoduché. +pousměje se omluvně a dolije jim čaj, jako každý angličan ví, že čaj zažene lecjakou starost+ Ale jistě víš, že ať už to všechno dopadne jakkoliv, u nás máš vždycky domov. +dodá a nabídne si ještě jednohubku+

[Styx Lupin]

V: +hih, v pohodě, nemůžeš vědět úplně všechno + Enzo mě už mnohokrát překvapil, co bych do něj nikdy předtím ani ve snu neřekla. Láska ho úplně změnila +koukne Styx do očí, tato slova jsou adresovaná především jí+ Nestěžuji si +usměje se na Remuse+ Mám mnohem víc, než jsem vůbec kdy měla. Rodinu, domov, lásku. To je pro mne nejdůležitější v životě, byť to zní jako klišé +zasměje se+

S: +pochopí, co jí sestra pohledem naznačuje, ale ona prostě asasínům nevěří, nedokáže to v sobě překonat+ Mám radost, že jsi s ním šťastná. A doufám, že se v něm nikdy nezklameš +a v duchu si jen tak pro sebe doplní, že kdyby její sestře někdy ublížil, najde si ho a pomstí se+ Tak... pomalu půjdeme, lásko? +otočí se k Remusovi+ Doléhá na mně únava z toho cestování +omluvně se usměje na Vanessu+ Doufám, že se ještě uvidíme, než se nám to narodí. A kdyby už ne, přijď pak co nejdřív přivítat pokračovatele našeho rodu +rozloučí se s ní pevným objetím+

[Remus]

+pousměje se, on je první, kdo by bránil bezpečí svojí rodiny, ale tomu, že láska někoho dokáže změnit od základu, rozhodně věří+ Jak člověku přibývají léta, většinou si uvědomí, že nic důležitějšího opravdu není. +přisvědčí s úsměvem+ Máš pravdu, vstávali jsme dnes hodně brzy. +usměje se+ Musíš si trochu odpočinout. Navíc to transatlantické cestování taky dává tělu zabrat. +odloží hrneček a vstanu+ Až to vypukne, zavolám ti, můžeš přijít do nemocnice na návštěvu. Domluvíme se. +otočí se na Vanessu a rozloučí se s ní+

[Vanessa]

Určitě zavolej, budu netrpělivě čekat +obejme Remuse na rozloučenou+ A dávej, prosím, pozor na Styx +poprosí ho s důvěrou a pak se objetím rozloučí i se sestrou+ Budu na tebe pořád myslet, ať ti všechno dobře dopadne +políbí ji a Styx s Remusem se pak přemístí domů+

[Vanessa]

+Vanessa čeká každý den celá nervózní u telefonu, kdy se jí konečně ozve Remus+

[Remus]

+zavolá když už je po všem a pošle jí i pár fotek miminek v postýlkách+

[Vanessa]

+asi hodinu vykecává s Remusem po telefonu, musí jí podrobně popsat, jak to probíhalo a nechce se jí ani věřit, že Remus si úplně sám odrodil dceru. Pak pogratuluje, popřeje hodně zdraví prckům i Styx a slíbí, že jen co je pustí z nemocnice, přijde se na ně podívat+

[Vanessa]

+o vánočních svátcích zůstává v Masyafu, aby to nebylo nápadné, že muslimka si bere volno zrovna na Vánoce, teď před misí Mezi vlky si nemůže dovolit absolutně nic, čím by přitáhla na sebe pozornost. Konec roku a křesťanský Nový rok už ale rozhodně hodlá strávit s rodinou+