Druhý pokoj pro hosty

[Jean Tannen]

+poslouchá ho a okusuje si u toho spodní ret+ Locke, já ti to nevymlouvám. jestli chceš moje svolení, tak ho máš mít. Já ti věřím. My všichni ti věříme i Sabeta ať je, kde je. Když jsi tak přesvědčenej, že to musíš udělat, tak do toho. +sedne si blíž k němu, aby na něj pořádně viděl+ A já bych byl fakt nerad, kdyby ze mě byl cvičnej terč. Zvlášť ty dvě bych si někdy rád vychutnal naživo. Najdu Wenai a zkusíme zjistit co nejvíc. +přikývne a sleze z postele+

[Locke Lamora]

Ty dvě ti klidně přenechám. +přikývne pochmurně+ Dobře. Večer vyladíme plán a zítra posháníme, co bude potřeba, ať se můžem vrátit. +souhlasí, a jak Jean odejde, rozhodne se, že už se fakt musí sebrat, než jeho vlastní blbost začne kurvit jejich plány, svlíkne se a jde se taky jednou umejt+

[Wenai Lafayette]

+Wenai mu v koupelně vystří jeden suk v obložení a děsně nenápadně ho šmíruje ve sprše +

[Locke Lamora]

+vleze si pod sprchu a pustí horkou vodu, svými dlouhými zlodějskými prsty smyslně namydlí svou tuberkulózně hubenou hruď a žebra nápadně připomínající stojan na kola, všechny záhyby svých křivek špatně živené smrtky pečlivě omyje a hezky se natáčí pod vodu ze všech stran, aby si Wenai pohled na jeho sexy figuru propuštěnce z Dachau pěkně užila +

[Wenai Lafayette]

+po pěti minutách vzrušením omdlí a probere se až o půl hodiny pozdějc a musí si dát nohy nahoru, aby se jí vyrovnal tlak +

[Locke Lamora]

+v Camorru ženský při pohledu na něj omdlívaj vrušením pořád, a holky z Lilií se mu samy vrhají k nohám, takže se tím vůbec nevzrušuje, vyleze ze sprchy, zamotá se do ručníku, kterýmu se samým nadšením zkroutí froté, odejde okupovat Jeanovu postel, a možná dokonce nakoukne i do tý jeho knihy+

[Wenai Lafayette]

+Maltezius zatím v hale krotí fanynky jeho velkolepé zlodějnosti a zadržuje je v pokusech se vyšplhat po obložení stěn až k jeho dveřím+

[Locke Lamora]

+nakrknutě dodupe do svýho pokoje, nechá si od Maltezia donýst flašku whiskey, a než padne půlnoc, je ožralej jak námořník. Vypotácí se z postele, chvilku se motá po chodbě a pak se mu podaří trefit Jeanovy dveře, s pomocí stěn a nábytku se dopraví k posteli, kde vyspává Jean, a skulí se do ní+ We...nai. +zamumlá poněkud opile+ Wenai... já tě miluju. +sdělí Jeanovi důvěrně+ Ty máš tak... krááásný... to... voči. +rozmáchne se rukama+ A kozy máš krásný. +vyznává se Jeanovi do ucha+ Wenai. +otočí se na bok a obejme Jeana kolem pasu+ Já bych tě šoustal, až by rupla postel. +informuje Tannena láskyplně, a za chviličku mu tam v tý posteli usne zdravým spánkem alkoholiků+

[Jean Tannen]

+vzbudí se až když je Locke u něho v posteli, hned ho pozná a podle odéru i to, co s ním je+ U Perelandrova zadku. +zavrčí+ Tady se jeden ani nevyspí. +odsuje se od Lockeho, ale ten je na něj furt namotanej jak břečťan a nechce ho pustit, tak nakonec vstane a uteče do jeho pokoje+ Začnu s tím plánem hned zejtra! +slibuje si pod vousy+ Nejsem zvědavej na další podobný výlevy.

[Locke Lamora]

+proudí se skoro k polednímu a kupodivu ani nemá moc velkou kocovinu, páč je zvyklej na jinej kalibr, ze včera si skoro nic nepamatuje, takže je upřímně rád, že se probudil u Jeana a ne třeba u Phillipy, opláchne si obličej a jde za Wenai, protože už se fakt potřebujou pohnout z místa a začít dělat na přípravách toho plánu+