Remusova pracovna - soukromé konzultace

[Alexis]

+jak začnou prázdniny, na Remusovu kancelář zaklepe hezká mladá zrzka a na vyzvání vstoupí dovnitř+ Dobrý den. Pan Lupin? Poslali mě k vám z Bradavic na prázdninovou praxi +podá mu nějaké lejstro od nadřízeného orgánu a zatímco Remus zírá do papírů, sjede ho zvědavým pohledem od hlavy k patě+ Já jsem Alexis +natáhne k němu ruku a široce se na něj zazubí+

[Remus]

+překvapeně vzhlédne od stolu+ Oh... Dobrý den. +chvilku vypadá zmateně+ Vlastně ano... +uvědomí si+ Minerva se zmiňovala, že mi sem pošle Hagridova hvězdého studenta... +přikývne+ Omlouvám se, docela mi to vypadlo. +vstane a potřese jí rukou+ Remus Lupin. +představí se a vezme si od ní ty papíry+ Zdá se, že máte všechno v pořádku... +poznamená zadumaně+

[Alexis]

Těší mě +potřese mu rukou+ Doufám, že si budeme dobře rozumět, pane Lupine. Jsem zvědavá na všechno, co mi tady ukážete a co mě tady naučíte. Určitě máte velmi bohaté zkušenosti +usměje se na něj šibalsky+ Kde bude moje místo? +rozhlédne se po pracovně+ Nebo budeme sedět spolu u jednoho stolu? +uculí se+

[Remus]

Uz tady pracuji peknych par let pracuji. +pousmeje se+ uvolnim vam stolek v rohu. +odlozi papiry a zacne premistovat stohy knih o mytickych bytostech+ jak jste se dostala k zajmu o kouzelna zvirata? +zepta se zatimco balancuje par encyklopedii+

[Alexis]

Ano vím. Zjistila jsem si o vás úplně všechno +mrkne na něj s úsměvem+ Ten mi vyhovuje +přesune se ke stolku a odloží si na něj své věci+ Víte… já v Bradavicích vlastně nestuduji. V září tam nastupuji na praxi do učitelského sboru a o prázdninách musím absolvovat praktickou průpravu. Vybrala jsem si kouzelné tvory, protože je to váš obor +nešetří na něj úsměvy+ Ukážete mi to vaše království?

[Remus]

Jste ráda připravená? +usměje se+ to se vám tu bude hodit. +přikývne+ Takže nová posila. Hagrid už se odebral na odpočinek? +musí se usmát, když si na šafáře vzpomene+ Skoro vám závidím, sám jsem v Bradavicích kdysi učil a byl to skvělý rok. +pousměje se+ Kvůli mě? +podívá se na ni překvapeně+ obávám se, že budete potřebovat trochu hlubší motivaci, s kouzelnými tvory to musí být láska na celý život, jinak u toho nevydržíte. +potřese pobaveně hlavou+ Jistě. +přikývne+ tady je kumbál a malá koupelna... dole sklepení... a vzadu venku výběhy. +provede ji tam+ Dnes budeme muset naočkovat hrabáky. +vykládá cestou+

[Alexis]

Hagrid ještě pořád učí. Já mu budu zatím jenom pomáhat jako praktikantka, než dodělám vysokou +nakoukne do místností, patřících ke kanceláři+ Jo, vím, že jste učil v Bradavicích. Slyšela jsem, že jste byl velice oblíbený profesor. Škoda, že jste mě nikdy neučil +povzdechne si frustrovaně+ Víte o tom, že se v každoroční studentské anketě dodnes umísťujete na první příčce nejoblíbenějších učitelů v Bradavicích? Jste legenda, pane Lupine. Vždycky jsem toužila poznat vás blíž a to je pro mne dostatečná motivace, proč jsem se rozhodla právě pro kouzelné tvory. Kvůli Hagridovi to určitě nebylo +zasměje se+ Jsem moc ráda, že vám mohu dělat asistentku a učit se od vás +na okamžik se na něj zadívá jako na plakát svého idolu vylepeného nad postelí, ale rychle se vzpamatuje+ Očkovat hrabáky? Tak na to se těším +následuje ho do sklepa+

[Remus]

A máte v plánu potom učit? Nebo jít víc do praxe? +zajímá se zdvořile, zatímco jí ukazuje, kde si může uvařit kafe a podobně+ Není tak těžké být oblíbený, stačí se ke studentům chovat férově. +pousměje se+ Vždyť už tam ani nemůže být nikdo, kdo by mě pamatoval. +zasměje se tomu a potřese hlavou+ Nu, nějaké své vědomosti vás samozřejmě rád předám. +přikývne a jak prochází chodbou ve sklepení, jakási bytost narazí do dveří z druhé strany+ Ano... tyhle dveře neotevírejte. +usměje se, má trochu nutkání se ohlédnout, na co to tak zírá, ale odpustí si to + Dávejte si ale pozor, ani si toho nevšimnete a seberou vám všechno včetně naušnic. +pousměje se+

[Alexis]

To se ještě uvidí. Prozatím mám v plánu učit, ale třeba mi to tady u vás tak učaruje, že půjdu pracovat sem +na očích jí je vidět, že jí učaroval hlavně Remus+ Jste přehnaně skromný, pane Lupine. Být dobrým učitelem je vzácný dar +oponuje mu+ Ale pamatují... dnes v Bradavicích studují děti vašich bývalých studentů. A jejich rodiče na vás nezapomněli. Vzpomínku na svého oblíbeného učitele předávají svým potomkům. I já jsem o vás od svého otce slýchávala už od malička +uculí se a pak se trochu vyděsí, jak něco málem vyrazí dveře+ Co to tam promerlina chováte? +zakryje smíchem rozpaky, že se nechala tak snadno vylekat+ Nemějte strach, u mne si na nic nepřijdou, nic blyštivého nenosím +když vejdou do výběhu s hrabáky, kouká jak zjara, kolik jich tam Remus chová+ Jak se vlastně očkují hrabáci? To je budeme muset všechny pochytat? +vykulí oči+

[Remus]

Nu, jste ještě mladá, na volbu kariéry máte času dost. +pousměje se+ Myslím, že klíčem k tomu, být dobrým učitelem, je uvědomit se, že každé dítě má trochu jiný potenciál. Někdo může být naprosto zoufalý v lektvarech a přitom skvělý v bylinkářství, protože přemýšlí instinktivně a ne analyticky. Když přijdete na to, jak toho studenta učit, dokážete to pak aplikovat i do jiných oblastí a naučit ho téměř cokoliv. +vykládá, a vede ji ven do výběhu s hrabáky+ Tam? Jednu pomenší akromantuli. +uculí se+ Merline, děti mých studentů? to už je to tak dávno? +zavrtí pobaveně hlavou+ Tak vašeho otce jsem učil? +usměje se a obhlídne ty nory v hlíně okolo. pár hrabáků je pozoruje z koutů, ale zbytek je pod zemí+ Nejdřív je nalákáme... a pak je stačí chytit za kůži za krkem, aby se nevykroutili, nalít jim do krku lektvar, a nenechat se pokousat. +vysvětlí, a na zem doprostřed vysype pár zlatých mincí+