Altaïr

[Altair]

+když se Enzo dostaví před svého velitele, neunikne mu, že na velmistrově stole leží několik vzácných asasínských relikvií, které jsou jindy uzamčené v trezoru - pečeť, prsten, kronika. Altair sundá z krku řetěz se symbolem jejich řádu a položí jej vedle dalších předmětů+ Rozhodl jsem se rezignovat na svůj titul velmistra řádu +oznámí Enzovi klidným, ale autoritativním hlasem. Zcela ignoruje jeho překvapený výraz a zvednutou dlaní okamžitě umlčí jeho otázky+ Chci se vrátit zpátky do terénu. Do akce. Chybí mi ten adrenalin... zabíjení... nebezpečí +snaží se mu vysvětlit, a vlastně i sám sobě, proč opouští teplé místečko a vrhá se do nebezpečí+ Od této chvíle jsem pouze Mistr assassín. Jako svému nejvyššímu zástupci ti předávám symboly našeho bratrstva, abys je strážil do doby, než bude zvolen nový velmistr. Možná to budeš zrovna ty +kývne obřadně hlavou ke stolu+

[Beatrix]

+Jak tam tak oba stojí, tak se v místnosti ozve zafičení větru a na pár sekund se tama prožene sněžná bouře. Vyvolává to skoro pocit, že měli oba halucinaci, ale zbytky sněhu na zemi a oblečení, které se v teple okamžitě mění v kapky vody svědčí o opaku. Ještě můžou na obličeji cítit chladné bodání sněhu, když už je zase všechno jako předtím.+

[Altair]

+Enzo se zrovna chystá říct něco na protest, když se najednou strhne uprostřed pouště sněhová vánice. Oba se kryjí před nárazy větru, který jim šlehá sníh do obličeje. A když bouře utichne, stejně nečekaně, jako začala, podívají se po sobě, co to mělo znamenat+

E: Je ti to snad jasné, co to bylo +vyčítavě promluví Enzo na svého velitele+ Ty čáry mohly být jedině od Beatrix. Ani jí se nelíbí, co chceš udělat +neodpustí si odvážnou poznámku+

A: +chvilku se rozhlíží po místnosti, jako by hledal zdroj, odkud ho Bea může vidět a pak si smete z vlasů vločky sněhu a nesmlouvavým pohledem si změří Enza+ Už jsem se rozhodl. Nikdo na tom nic nezmění. Chci být znovu řadovým assassínem. Jako nejvyšší hodnost v řádu představuji příliš velké riziko pro své okolí, jak ses mohl sám nedávno přesvědčit na Mýtince +naznačí hlavní důvod svého rozhodnutí+

[Altair]

E: Nikdo nebude lepší velmistr než ty, Mistře. Rozmysli si to ještě, prosím tě +naléhá na něj+

A: +položí Enzovi ruku na rameno+ Jsem si jistý, že ty budeš přinejmenším stejně dobrý velitel jako já. Kromě toho, jsi sám a nemusíš brát na nikoho ohledy, nebo se o někoho bát +o jeho vztahu s Aišou neví, nebo alespoň netuší, jak je to mezi nimi vážné+

E: Takže další tvůj ústupek kvůli Beatrix? +stáhne zamračeně obočí+ Já myslel, že jste se rozešli... Ta ženská ti vůbec neměla vkročit do života. Tolik věcí už jsi kvůli ní obětoval +neodpustí si vyčítavou poznámku+

A: +koukne na Enza přísným pohledem, že si dovolil opravdu dost+ Do toho ti nic není +procedí nakonec mezi zuby+ Už nikdy takhle nemluv o Beatrix přede mnou, jestli chceš zůstat mým přítelem +varuje ho a pak kývne k relikviím+ Postarej se o ně a stráž je jako oko v hlavě, než si je převezme nový velmistr. Zítra ráno při nástupu oznámím svoji rezignaci +otočí se ke dveřím a bez dalšího slova opustí svoji pracovnu+

[Beatrix]

+Celej den má pocit, že se proti ní věci v kanclu spikly. Obzvlášť ty od Altaira. Náhrdelník ji málem uškrtil a jen co se jí podařilo servat si ho z krku, tak ji přetáhla usušená kytice růží přímo přes obličej, takže má teď několik krvavých šrámů od trnů doslova od ucha k uchu. O nic lépe nedopadla její snaha naaplikovat na sebe parfém - dostala přímý zásah do očí, což jí propůjčilo jedinečný vzhled angoráka.
Nakonec zafuní, nedá jí to a vytáhne ze spodního šuflíku krabičku a z ní Altairovu fotku. Zamyšleně se na něho zadívá a fotka najednou potemní a Altairova tvář zmizí.
Šokovaně se na ni dívá a okamžitě dostane poměrně oprávněně strach.+ Altair! +vykřikne vyděšeně a hned se hrne k telefonu než si uvědomí, že to bude asi taky oříšek...nicméně volá do Masyafu a chce aby jí zavolali Enza, že s ním musí nutně mluvit.+

[Enzo]

+je si vědom toho, že možná řekl až příliš, moc dobře ví, jak je Altair háklivý na to, když si Enzo dovolí poznamenat něco o té ženě, co jeho přítele očarovala. Ale nemůže si pomoct, i za risk trestu v samotce mu to říct musel. Když zůstane v pracovně sám, zakleje zlostně na adresu Beatrix, pro jistotu v arabštině, kdyby to náhodou slyšela , ale nezbyde mu nic jiného, než rezignovaně uložit všechny relikvie do trezoru, včetně mistrovského řetězu. Zakóduje a od této chvíle přebírá za ně zodpovědnost jako prozatímní nejvyšší hodnost v řádu+

[Assassins]

+službukonající voják zvedne telefon a když se dotyčná na druhém konci linky dožaduje Enza, zjistí si, jestli Mentor není zrovna v terénu, ale Bea má štěstí, assassín má dnes volno, tak jí řekne, aby chviličku počkala, že ho sežene. Z druhého telefonu zavolá Enzovi na mobil, ale ten to nebere, tak pošle nějakého nováčka, aby ho sehnal. Po hodně dlouhé době (chudák Bea se nedoplatí za mezistátní hovor ), když novic nakonec objeví Enza v posilovně, se v telefonu konečně ozve Enzův hluboký hlas+ Haló?

[Beatrix]

+Dá si hlasitej odposlech a zatím si udělá nervozně manikůru, takže to podle toho taky vypadá a poklepává si nechtama o stůl jak slyší furt jenom kroky a nějaký žblebtání v arabštině, až se konečně ozve Enzo+ StaloSeNěcoAltairovi?! +vyhrkne na něho rovnou+

[Enzo]

+jak to tam na něj Bea vychrlí, má trochu cukání zeptat se, kdo volá, přestože ji okamžitě pozná po hlase, ale rozmyslí si to, když slyší naléhavý tón jejího hlasu+ Zdravím vás, slečno Beatrix +zamumlá pozdrav, trochu ho překvapí, že Bea volá zrovna jemu+ Co by se mu mělo stát? +podiví se+ Altair je v tuto chvíli někde v terénu na misi. Mám mu něco vyřídit, až se vrátí?

[Altair]

V odlehlých horách Afghánistánu, v jižní provincii, která je baštou spřízněnců povstaleckého hnutí Tálibán, se nachází výcvikové středisko mudžahedínů. Cíl Altairovy mise. Úkol: vyhladit tábor.

+když padne tma, tábor ztichne, bojovníci se po namáhavém dni odeberou k odpočinku, na stráži zůstává jen několik ozbrojených mužů. Jeden z nich se při pravidelné obchůzce zastaví pod košatým stromem, aby si zapálil cigaretu. Z koruny stromu se po tenkém laně tiše spustí černý stín a zastaví se asi metr nad nic netušícím mužem. Pak se temná postava mrštným, zcela nehlučným pohybem zhoupne dopředu, seskočí na zem, popadne muže za vlasy, škubne jimi a zakloní mu hlavu. Do ticha zasviští ocel a do odkrytého nechráněného hrdla strážce se zaryje ostrá čepel z damašské oceli a plynulým švihem přetne najednou obě krkavice. Čísi ruka pak chrčící oběť položí do trávy a opět zmizí ve tmě. Po několika vteřinách je po všem a jediný zvuk, který prozrazuje, že se tu stalo něco neobvyklého, je šustění stékající krve na suchém listí, jako májový deštík, který rychle ustane. Strážcův obličej ani nestačil nabýt překvapený výraz+