Recepce a vchod

[Payne]

+nad tím nabroušeným "ahoj" zvedne obočí a pak přivře oči+ No jo, docela to sem dolů trvá, když musíš po svých. +odsekne+ Mrzí tě to...+opakuje po něm tiše a vjede si rukou do vlasů, poprvé asi naplno pochopí, jak se tenkrát asi cítil V, když k nim přišel hledat Beccu, která slíbila přesně totéž. Že se hned ozve+ To si přece nemyslím. +zavrtí hlavou a povzdechne si. V tuhle chvíli ji nejvíc štve, že už většina toho žhavýho vzteku vysublimovala do obrovský a monstrozní úlevy.+ Kdybych si to mohla myslet, tak takhle nevyšiluju, copak to nechápeš? +zadívá se na něj naléhavě a pak prostě překoná ty dva kroky co je dělí a obejme ho.+ Strašně jsem se bála, že jsem tě taky ztratila...+zašeptá a když ho konečně drží, cítí jeho vůni, je to jakoby poslední ocelová obruč toho strachu a napětí povolila a celým tělem jí projede skoro křečovité zachvění+

[Dean]

Jasně že mě to mrzí. +rozhodí rukama trochu zoufale, ale v tom jí má plnou náruč, tak ji pevně sevře u sebe a usměje se jí do vlasů+ Mně se nic nestane. +zavrtí hlavou, a ještě silnějc v něm zarezonuje ta představa, že by Payne dopřál vidět rodiče+ No tak... však už jsem tady. +pousměje se, pohladí ji po zádech a najednou ji prostě musí políbit, aby to věděla, zvedne si ji za bradu k sobě a zlíbá její rty, tak naléhavě a vroucně+ Tak co, pustíš mě dál? +uculí se trochu, a palcem jí přejede po tváři+

[Rebecca Altamirano]

+přemístí se před Guns a když vzhlédne, oči jí na okamžik zezlátnou a vzápětí se vrátí ke své "normální", tmavě hnědé.+ No to ale byl kardinálně debilní nápad, pouštět ji na vycházku poblíž něj...nechala by se zabít a ještě by si to užila. +vrčí se vztekle pro sebe, když vejde do Guns, aby zkontrolovala případný škody. Naštěstí ale nejsou velký; obchod je úplně nedotčený a nahoře u bytu je jen trochu poškozená ochranná bariéra a vysklená okna. To ale hned napraví a pak zamíří rovnou do sprchy, kde ze sebe smyje tu krvavou krustu a skoro hmatatelný pach smrti, ale stejně má nějak pocit, jakoby to na ní ulpělo a nešlo to dolů. Ví ale, co by mohlo pomoct, jak s tímhle problémem, tak i s tím celkově na hovno pocitem, co jí sedí na hrudi, jako a znemožňuje jí volně se nadechnout a...jít dál. Pořád vidí velké, oříškově hnědé oči, tak sametové a tak plné bolesti a utrpení, ale zároveň i úlevy a smíření, když už věděla, že je konec a pokaždé ji to bodne jako zášleh fyzické bolesti...takže se rychle upraví speciálně na tuhle příležitost; rudočerný korzet, kožené kalhoty se šněrováním místo "nudného" zipu a po stranách od vrchu až dolů pospojovaných řetízky a odhalujících slabě nazlátlou kůži; boty na deseticentimetrových jehlách jsou jako sladká tečka. Nakonec se ještě nalíčí, ale v tom zůstne u své klasiky, takže jen černá tužka, trochu kouřových stínů a vyjímečně i výraznou, červenou rtěnku. Ještě se zkontroluje v zrcadle, dramatický efekt ocení spokojeným úšklebkem a pak už jen shrábne ze stolu klíče od Agery a zamíří do jednoho zcela konkrétního klubu...+