Střešní byt - pokoj Payne

[Dean]

+usměje se, a přikývne+ Jo, myslím, že to... nemusíme rozebírat. +uculí se, a zároveň to chápe tak, že o tom, co si navzájem řekli, nebudou nikde mluvit+ Dobře. +usměje se, vezme si věci, a sejde s ní dolů. Na vzkaz se nedívá a nijak nekomentuje, že tam Becca evidentně není, vlastně je rád, že jí po tomhle rozhovoru nemusí čelit+ Jo, ozvu se. Možná to bude trvat, nevím, jak tam budem dlouho. +podotkne, a jak ho chytne, trochu se uculí a zlíbá ji, hluboce a vroucně, aby měli oba do zásoby, a jak se odtáhne, olíbne jí krk+ Měj se, krásko. +zazubí se na ni, vtiskne jí pusu na čelo, a přemístí se pryč+

[Payne]

Dobře. Budu čekat. +přikývne jenom a ten polibek si užívá do poslední chvíle. Když se přemístí, ještě chvilku tam stojí a když si uvědomí, co všechno se za těch pár hodin stalo, trochu se jí z toho zatočí hlava. Nakonec si povzdechne, vejde zpátky do obchodu, pečlivě za sebou zamkne a zakóduje a vrátí se nahoru. Udělá si rychlou snídani a pak zamíří do doja a pustí se do těch 10km, na zahřátí+

[Payne]

+do svýho pokoje se doslova dovznáší, hned vpluje do sprchy a setrvá tam skoro půl hodiny. Oblíkne si zase svoje oblíbený, pohodlný plátěný kalhoty, tílko a uvelebí se s noťasem v posteli. Chvilku prochází oblíbený stránky, zkontroluje si facebook, chvilku si pouští různý songy na youtube a u Sweet Dreams se začne tak samovolně culit. Nakonec skončí na chatu, kam začala chodit pár týdnů zpátky. Ne ale proto, aby si pokecala, nebo hledala nový kámoše, ale spíš aby nasála trochu té správné teen-konverzace, slangu a tak. Trochu takový svůj osobní sociologický a psychologický průzkum. A navíc si tam taky procvičuje svoje hackerské schopnosti. Něco ji naučila Becca, ale pravdou je, že většinu toho, co umí ji naučil opravdý hackerský bůh a to částečně doslova. Vishous. Stiskne rty, když se jí bolestivě sevře hrdlo při vzpomínce na to, jak seděli v Doupěti v obýváku a on ji učil, jak prolomit i ten nesložitější firewall, zkkrátka jak se dostat, kam chce a získat odtamtud všechno, co potřebuje. Jednou večer, když byla v jedné teen-kecací skupině, plné holek a kluků, ve věku od 10 do zhruba 15 let, zaujala ji konverazce dvou nicků. Holčina, katie12, si psala s klukem, kterému bylo podle jeho slov 13. Ale jí na tom něco nesedělo. Po chvíli jejich jména zmizela, ale jelikož se nerozloučili, usoudila, že přešli do soukromé konverzace. Prsty se jí rozběhly po klávesnici a po chvilce se dostala k nim. A bylo to, jak tušila. "Kluk" jerry.cool, začal z katie12 mámit fotky. Jednu dvě mu poslala, ale on začal chtít odvážnější. Sledovala celou konverzaci, schovaná ve světě jedniček a nul a v zádech cítila mrazení, ale hluboko v sobě žhavý a vzrůstající vztek. Velmi rychle si dala dohromady, co právě sleduje. A taky se téměř okamžitě rozhodla, že nebude jenom přihlížet...+

[Payne]

+víc než kdy jindy je ráda, že Becca zrovna není doma. Přesto rychle proklouzne do svého pokoje a hned od koupelny. Zakrvácené oblečení nechá na zemi, pak se ho musí zbavit, protože tohle by vysvětlovala jen velmi těžko. Vejde do sprchy a s úlevou vydechne, když jí na tělo začnou dopadat teplé kapky. Rychle se umyje a sleduje jak do odtoku odtéká narůžovělá voda. Před zrcadlem si ošetří pečlivě všechny rány a tentokrát opravdu hořce lituje, že nemá Beccyino rychlé hojení nebo magii, aby si to vyléčila kouzlem. Ví, že tohle bude pár dnů trvat a modřinám všude možně po těle možná i dýl jak týden. Na obličeji všechno pečlivě zamaskuje make-upem, se kterým se naučila dělat taky v podstatě kouzla. A poprvé je snad opravdu ráda, že Dean se jí už pár dnů neozval. Je sice nervózní, ale není v tom ten vztek, jako tenkrát, když mu umřela máma. Teď už ví, že by ji jen tak nenechal. Tahle nervozita pramení spíš ze strachu o něj, protože ví, že i jeho práce nebezpečná. Chvilku na sebe zírá do zrcadla a přesvědčuje sama sebe, že je určitě v pořádku a jen nemá čas. Pak si povzdechne a dojde si do kuchyně vzít něco k jídlu. Po pár soustech ale zjistí, že nemá vůbec chuť a tak si zaleze do postele a po chvíli usne. A po dlouhé době se vrátí i její zlé sny, nepochybně kvůli tomu průšvihu, z kterýho zrovna jen tak tak vyvázla...+

[Payne]

+následující dny se drží svého rozhodnutí, zůstat doma a nechodit na lov. Nicméně lovu ve světě jedniček a nul se nehodlá vzdát a stále všechno sleduje, připravuje si půdu pro další výlet. Protože ač to mohlo dopadnou blbě, nedopadlo. Ale poučila se a bude opatrnější. Jak ale dny plynuly, její myšlenky stále víc odplouvaly k Deanovi a k tomu, že už o sobě tak dlouho nedal vědět. Začínala si připadat jako idiot, když mu průběžně zkoušela volat, ale bez jakokoliv odezvy. A dnes, po pěti dnech, jí odměřený automatický hlas v telefonu oznámil, že "volaný účastník není dostupný". V tu chvíli se do obav vmísil i počínající vztek. Co to krucinál zase vyvádí?! Má pocit, že to napětí nedokáže dýl snášet, nejradši by něco rozmlátila, ale je jí jasné, že v tomhle stavu jít na lov, by byla sebevražda. A tak sebere ručník, láhev s vodou a zamíří do doja, aby ze sebe všechny ty pocity, od strachu až po vztek a agresi, vybila při něčem užitečnějším, než je frenetické přecházení po pokoji.+
Jdu do doja. +zavolá na Beccy, která je ve svém pokoji a pracuje. Což ostatně teď dělá prakticky nepřetržitě. Občas je pryč i přes noc a po jejích výletech se ve skladu a v trezorech objevují nové, vzácné zbraně ze všech koutů světa. Občas je i pořádně domlácená, takže podle všeho spojila příjemné s užitečným. Sama si nestěžuje, protože aspoň má dost prostoru pro svou "práci"+

[Payne]

Jasně že mě to mrzí. +rozhodí rukama trochu zoufale, ale v tom jí má plnou náruč, tak ji pevně sevře u sebe a usměje se jí do vlasů+ Mně se nic nestane. +zavrtí hlavou, a ještě silnějc v něm zarezonuje ta představa, že by Payne dopřál vidět rodiče+ No tak... však už jsem tady. +pousměje se, pohladí ji po zádech a najednou ji prostě musí políbit, aby to věděla, zvedne si ji za bradu k sobě a zlíbá její rty, tak naléhavě a vroucně+ Tak co, pustíš mě dál? +uculí se trochu, a palcem jí přejede po tváři+

+na to, že se mu nic nestane neřekne nic, protože oba vědí, že to je jen prachsprostá lež, nikdo není nepřemožitelný. O tom se ona sama přesvědčila velce nedávno. Když ji konečně líbat, pustí to všechno z hlavy a stejně naléhavě jeho polibky opětuje, i když ještě nějaké stopy potlačeného vzteku v tom jsou taky+ No jo, tak pojď. Že seš to ty...+cukne koutky trochu, otočí se a provede ho zas tím kódovým martyriem. Vejdou do bytu, Becca jen zvedne hlavu od noťasu, krátce kývne Deanovi na pozdrav a zase sklopí oči k monitoru. Zavře za sebou dveře svýho pokoje a jen co to udělá, otočí se k němu, za tričko si ho přitáhne blíž a začne ho líbat, se stejnou naléhavostí, jako před okamžikem dole u dveří+

[Dean]

+je mu jasný, že to je jenom průhledná a uklidňující lež, ale i takový jsou potřeba, nechá se provést až nahoru, a když jedou výtahem, pozoruje ji a trochu se usmívá. Na Beccu jen kývne, a je rád, že si ho nijak moc nevšímá, zapadne k ní do pokoje a jen trochu hekne, jak si ho přitáhne, protože má sice ránu už zahojenou kouzlem, ale jizva je pořád trošku citlivá. Dychtivě jí oplácí polibky, přece jen je mu sedmnáct a týden nesouložil, což se projeví vzápětí, ale tentokrát se od ní neodtáhne, naopak přitiskne boky proti jejím, a trochu hladově jí vklouzne pod tričko na holou kůži+ Stýskalo se ti? +musí se uculit, oči mu blýsknou a vmžiku je otočí a na chvilku ji přitiskne na dveře, protože jemu se rozhodně stýskalo, a boule v jeho kalhotách jí to dává jasně najevo. Špičkou jazyka lehce přejede po tom místě na jejím rtu, který se hojí, a vychutná si zachvění, který to v ní vyvolá, stáhne jí tílko přes hlavu a jeho ruce se jí rozběhnou po holým těle, polaská ňadra a z každýho jeho pohybu čiší nedočkavost, a jak moc ji chce. Sklouzne jí rty na krk a pohladí ji tam, lehce skousne jemnou kůži mezi zuby, a pak sjede rukama k zapínání jejích kalhot+

[Payne]

+na chvilku se odtáhne, když tak hekne a zkoumavě si ho prohlédne, ale pak se rozhodne tohle řešit později, protože jsou věci, co počkají a věci, co rozhodně nepočkají. Tlumeně zasténá, když ji přitiskne na dveře a boky mu vyjde vstříc+ Vůbec. +vydechne mu do rtů, a rukama mu stejně nedočkavě vklouzne pod tričko, což je v prudkém protikladu proti tomu, co mu tvrdí+ Ani jednou...jsem si nevzpomněla. +prozradí mu mezi polibky a když jí přejede o hojícím se rtu, zalapá po dechu, nad tou zvláštní kombinací bolesti a rozkoše (ehm:D). Jakmile je bez trika, usoudí, že je čas vyrovnat skóre a stejně rychle mu stáhne to jeho. A to už si všimne i jeho nový sexy ozdoby na rameni; lehce, něžně přes ni přejede prsty a rozhodne se, že co nejdřív se s ní seznámí důvěrněji. Tiše vzdychá pod jeho doteky a slabě se zachvěje, když ji kousne. Sjede mu nehty po zádech až na zadek a přitiskne ho k sobě silněji+ Jo sakra. Chyběl...+zašeptá hlasem prodchnutým vzrušením a v dokonalém napodobení jeho počínání, rozepne jeho kalhoty.+

[Dean]

+trochu se zachvěje, když se dotkne jeho jizvy, ale už to nebolí, spíš to je tak zvláštně citlivý místo, a jemu přijde zvláštně intimní, když se ho dotýká, tiskne ji k sobě a občas jí tiše zavzdychá do kůže, a když konečně přizná, že se jí stýskalo, musí se jí tiše zasmát do rtů. Přejede jí rukama po žebrech, a ty modřiny ho zarazí, ale to už mu rozepíná kalhoty a tím mu jaksi přetrhne myšlenky, má to s ním až nemravně jednoduchý. Stáhne jí domácí kalhoty z boků a nechá jí je spadnout na zem a rukou jí vkouzne do klína, tiše zasténá, když ucítí, jak je vzrušená, a musí ji okamžitě políbit, vzrušeně a divoce, že ji to možná musí trochu bolet, a je si poměrně jistej, že kdyby tam teď Becca vešla, bylo by mu to úplně fuk, prostě chce a potřebuje být okamžitě v ní+ Ty mně taky. +vydechne rozechvěle, oči mu hoří vzrušením, chytne ji za stehna a vysadí si ji na boky, ale ještě svýmu ramenu nevěří natolik, aby ji udržel jen jednou rukou, takže s ní jen udělá dva kroky ke stolu a posadí ji tam, přitáhne ji na kraj desky a pak už je konečně v ní+

[Payne]

+když jí rukama bloudí po těle a potkává všechny ty modřiny v různým stádiu hojení, cítí bolest jako nejasný, tlumený podtón, jen slabě protínající všechno to vzrušení a když jí polaská v klíně, zakloní hlavu a aby aspoň trochu ztlumila sten, kousne se do rtu tak silně, až se sotva zhojená ranka znovu otevře. To je ale to poslední, co ji zrovna teď zajímá; instinktivně ho obejme nohama a když ji posadí na stůl, přitáhne ho k sobě co nejblíž ve stejné chvíli, kdy do ní sám vklouzne. Jednou rukou se opře za sebou a v dokonalém rytmu jde proti němu, hlavu zakloněnou, trochu prohnutá v zádech a naprosto ztracená v té rozkoši, kterou jí dává. Je to snad až příliš krátká doba, než ji pohltí první divoká vlna vyvrcholení. Zatne mu nehty do kůže na paži, jakoby potřebovala ještě větší oporu a ze rtů jí splyne jeho jméno+