Озёрск- Челябинская область 40

[Dimitrij Ozera]

S: +A možná že s tím opravdu nepřestane. Asi se mu očividině zalíbilo jí rozkazovat... Hluboce se nadechne a v očích se jí odrazí jak moc je jí to proti srsti a už už se nadechuje, že mu k tomu něco pěkně poví, ale pak dodá to prosím. Přesně adresované a hezké. Pousměje se, takže z toho byl taky špatnej. Sejde k němu těch pár schodků a připadá si děsně staře. Teda že její tělo je děsně starý.+ Ahoj +vnímá teď jen svého druha. Pohladí ho po tváři, ví že jí věnuje plnou pozornost a ucítí, jak jí pod dlaní jeho tvář trochu zvolní. Taky už necítí tu děsnou touhu a volání se okamžitě proměnit. Její vlčice něžně ňafne černé po uchu a stulí se k ní. Díky bohům za B.+ Gabrieli, přísahám ti že mi nijak neublížil +mluví tiše, ale ví, že ji všichni přítomní slyší. Krev jsem mu darovala, +obejme ho kolem pasu a přitiskne líčko na hrudník v místě srdce a vnímá jak zběsile tluče.+ Má smrtelně nemocnou dceru. +Podívá se na něj vzhůru, do těch žlutých světlometů.+ Prosím, jsem v pořádku, opravdu +otře se čelem o jeho bradu. Není si jistá, ale nakonec nechá bariéru zmizet.+

D: +Dívá se jak jde k Syr dolů a nejradši by... nejradši by je všechny roztrhal na cucky. No zrzku možná ne. Protože nemůže dělat nic, tak se podívá na tu ženskou co přijela s ním. Zaujme ho, protože cítí její vlčici. Zajímavé, pravděpodobně to je jeho Beta. Ale.... +zavrtí hlavou a nasaje vzduch. Je to zvláštní. Cítí vlka, ale... nakloní hlavu na bok a nakrčí pysk. Ten pach, sice skrytý ale...+ Vampyr! +odhalí to nakonec, napůl překvapeně, napůl pohrdlivě.+

[Gabriel]

+jen co je Syr konečně u něj, omotá kolem ní paže a schová ji v náručí, prakticky se tam úplně ztratí. Na chvilku schová tvář v jejích vlasech a vtiskne jí tam něžný polibek. Cítí z ní toho vlkodlaka, ale to může ještě chvíli počkat.+ Omlouvám se... +vydechne tak tiše, že to může slyšet jen ona a ví, že bude vědět, za co se omlouvá. Když k němu vzhlédne, vezme ji jemně za bradu a zadívá se jí do očí, pak se skloní a políbí ji, dlouze, důkladně a majetnicky. No jo, jsou až po krk v testosteronu:D Znovu ji obejme a přes její hlavu se podívá na Ozeru. Poslouchá Syr a přestože se mu ve tváři nepohne ani sval, možná to ty největší hrany té agrese trochu obrousilo; co si ale myslí není absolutně poznat+ Dobře...+řekne jenom na to, že je v pořádku a rukama jí sjede po zádech v pohlazení. Vidí, že bariéra zmizela, ale Syr pořád stojí před ním a objímá ho, takže zatím nic nedělá a jen ji dál objímá. Pak zaslechne, jak Ozera vyplivnul to slovo, jakoby bylo otrávené a krátce koukne na Beccu, aby zjistil, jak se tváří+

[Rebecca Altamirano]

+sleduje to všechno pozorně, hlavně doufá, že ten vlkodlak nebude Syr bránit, aby šla k nim, protože to by toho vlčáka vedle sebe nejspíš ani brzdit nechtěla. Místo toho se radši soustředí na Syr a svoji vlčici, která si lehla vedle té rezavé a položila jí hlavu přes hřbet. Po chvíli si ale uvědomí, že na ni někdo zírá a když otočí hlavu, dívá se tomu vlkodlakovi přímo do očí. Skoro vidí, jak mu to v hlavě šrotuje a když mu to konečně dojde a plivne po ní to slovo, jakoby ji tím chtěl urazit, zvedne obočí a usměje se jedním koutkem v tom nesnesitelně nasíracím úšklebku+ Neříkej...+zní pobaveně, ale až v očích se ten úsměv neodrazí a nakloní hlavu trochu nastranu, jakoby zvědavě čekala, co s tím hodlá dělat.+ Nechci být hrubá, ale myslím, že v tuhle chvíli nejsem já tvůj největší problém, оборотень. +ušklíbne se a poslední slovo vysloví podobným tónem, jako on nazval ji+ I když to by se mohlo změnit...+uculí se a vypadá, že se jí ta představa docela líbí+

[Syriana Spinnel]

*Tulí se k svému muži, tvář schovanou, cítí z něj domov.* já taky *vydechne mu do rtů a nechá se zajmout v hlubokém polibku, ktery je mnohem sladší než všechny omluvy ns světě a poví toho daleko víc, než tisíce slov... opře se o něj, vděčná že na něj může přenést většinu své váhy a nemusí si na nic hrát. * Gabrieli, já si na chvilku sednu jo? *usměje se na něj, ten pangejt u chodníku vypadá moc lákavě. Sedne si a skloní trochu hlavu mezi kolena. Skrze rezavou záplavu zvedne hlavu zrovna ve chvíli, kdy si B. A Ozera začnou vyměňovat společenské pozdravy. Vzápětí jí dojde, že Gabriel ji už za ruku nedrží. Stojí vedle ní, připravený, nahrbený ke skoku.* Gabrieli * osloví ho naléhavě, ale je pozdě...*

[Dimitrij Ozera]

*absolutně nechápe, jak z ní může cítit vlka, teď zase, a přitom je upírka. Tomu teda říkám smečka, alfa lugaru, alfa vlkodlačice a jako doprovod upirka. To je jak z nějakýho vtipu o tom jak přišel čech, rus a američan do hospody..... koutkem oka sleduje Lupeie, kterak mu jasně dává na jevo, čí zrzka je. No jistě, dej si pozor abys ji tu neohnul. Ušklíbne se viditelně znechuceně a vrátí se pohledem zase k upírce.* nemám s tebou spor *osloví ji, a chvilku hledá vhodný označení* ženo, ale s ním ano *otocì se právě včas, aby mohl zareagovat. Ty důležitý věci se stávají velmi rychle. V hrudi mu zaburácí hluboké vrčení. Teď si to spolu vyříkají. Vniknul na území jeho smečky a vyhrožoval mu před jeho vlastními vlky a to si prostě nemůže nechat líbit. Zrzka je z cesty. Jde se na věc. Ješte stihne prokrřupnout krk a vrhne se mu vstříc, páč Lupei, taky na njc nečeká. Srazíse asi v půlce vzdáleností a je ti jak když do sebe narazí dva kamiony....*

[Rebecca Altamirano]

+úsměv se jí rozšíří, ale zoubky neukáže+ To by mohl být trochu problém...+povzdechne si trochu afektovaně+ ...protože kdo má problém s mými přáteli, mívá ho i se mnou. +uvede to na pravou míru a i ona koutkem oka zachytí pohyb, zlomek vteřiny před tím, než Gabriel vyrazí do útoku. Na rozdíl od Syr se ho ale zastavit nepokusí. Protože stavět se do cesty dvou nasraným alfům opravdu není dobrý nápad. A navíc i podle ní si ten vlkodlak zaslouží pár do nosu:D A tak se tam jen opře o jedno z aut a sleduje tu show+

[Gabriel]

+tiskne ji k sobě, ale strašně ho dráždí, že z ní pořád cítí jeho. A když si pak sedne a vidí, že jí očividně pořád není dobře, ten vztek se vrátí s plnou silou. V hrudi mu zarezonuje zavrčení a jediným mohutným skokem překoná těch pár metrů mezi nimi; ale i on byl na tohle očividně připravený od začátku a zareaguje skoro okamžitě, takže se srazí ještě ve vzduchu. Dopadnou na zem v jednom klubku a i když je Ozera rozhodně silný a mocný, Gabriel je vyšší a nejspíš i o pár kilo svalů těžší. Převalí ho pod sebe a v rychlém sledu po sobě mu uštědří dvě tvrdé rány přímo do obličeje a tou druhou mu zlomí nos.+ Už nikdy-na ni-nesahej. +každý slovo doprovodí další ránou, ale pak se mu povede ho ze sebe shodit, je to ale jen okamžik, než se na sebe znovu vrhnou, jako smyslů zbavení+

[Syriana Spinnel]

+S rozšířenýma očima se dívá jak se na sebe vrhli. Dva kohouti na jednom dvorku. Opře si dlaně o spánky a poslouchá jak na sebe ti dva vrčí a štěkají a Křup... jo, něco se zlomilo. Vypadá to, že Gabriel má navrch. Zadívá se na ně soustředěněji a vidí jak ho Ozera ze sebe shodí a systematicky mu tvrdě mířenými ranami zasypává solar a pak dá nečekaně hák na bradu, až Gabrielovi rozrazí ret a krev mu zalije bradu... Ne. na tohle se nebude dívat. Jestli se chtějí rvát jak malý kluci prosím, ale ona není povinna to sledovat. A taky nebude. Podívá se nahoru na panelák, vnímá tu sílu smečky, teď obrovsky napjatou a vzteklou a někde mezi nimi je Ninka, Merline, co když se dívá z okna? Zvedne se, ale nikdo z těch dvou to nevnímá. Otočí se od nich pryč, zvuková kulisa jí statčí víc než dost, aby si uměla představit co se tam děje. A zná Gabriela, a pokud je Ozera na tom podobně... no na konci budou oba dva jak řešeto. Po pár krocích zmizí v paneláku a za pár vteřin je zpátky v jeho bytě. Z pokoje pořád hraje jen počkej zajíci. Syr tam nakoukne a zjistí že Ninka je vzhůru, oči rozšířené děsem.+ Ninko +usměje se na ni uklidnivší ji a jedním malým nenápadným kouzlem odzvučí pokoj. Takže ten randál z venku už sem nejde.+ Máš ráda pohádky? +zamíří k její posteli a sedne si na kraj. Vedle je spousta knih s pohádkama... Tak jednu z nich vezme+. Nějakou ti přečtu jo? +Ninka jen přikývne a pak ukáže na postel vedle sebe. Syr chvilku váhá....+ dobře, tak dobře... +usměje se, shodí bagančata a bundu a vleze si k ní. Ninka se k ní téměř okamžitě přitulí, hlavu položenou na jejích ňadrech.+
Podarok čjornogo kolduna .... +Syr začne číst, a po chvilce už azbuku ani nevnímá, jen to, že se to ptáčátko v její náručí uklidnilo a poslouchá ji, jak čte. Dobře, to je moc dobře.+

[Dimitrij Ozera]

+Zaměří veškerou svou pozornost na Lupeie, skočí po něm a ještě ve vzduchu stihne vyslat první ránu. Dopad na zem ani nevnímá. Rychle si spočítá že je o dost vyšší a taky těžší. Ale to je uplně jedno. Nestal se alfou, aniž by musel bojovat s dvakrát tak většíma chlapam. Vycení zuby když mu zlomí nos. Tomu se teda říká majetnickej parchant. Chvilku se z pod něj nemůže dostat a cítí jak mu krev smáčí obličej a v hlavě mu rezonují ty šlupky, které dostává, ale pak se mu to povede. Vyklouzne mu a naopak se dostane do tak skvělé pozice. Pěstmi jako kladivy zaručeně míří na solar a je si sakra jistej, že mu minimálně naštípnul žebro. Nepřestává a když se Gabriel začne aktvině bránit dá mu perdu na čelist, až mu rozrazí ret.+ Jsi na mém území, zmrde, tak se podle toho chovej.... +a ponoří se zase do boje, za chvilku zase skončí na zemi a testosteron mu bouří žilami. Klidně by se dokázal mlátit celou noc....+

[Gabriel]

+rozdává i dostává jednu ránu za druhou, ale skrz adrenalin a vztek nevnímá ani bolest, ani nic jinýho kolem sebe. Střídavě má převahu on, pak zase vlkodlak a podle všeho to vypadá, že se budou rubat do soudnýho dne a nebo dokud jeden z nich už nevstane.+ Na to ti seru, neměls na ni sahat...+zavrčí zuřivě a znovu mu to připomene, že když ji líbal, cítil ho v jejích polibcích a to je jako další rudá mlha před jeho očima. Rozmáchne se a tvrdou ranou do žaludku ho odhodí o pár metrů dál, kde narazí do jednoho z aut. Narovná se, otře si krev ze rtů a znovu k němu vykročí...+

B: +vyndá si z pouzdra svoji dýku, opře se o kapotu auta, jednu nohu pokrčenou a pohodlně opřenou o přední nárazník a začne vyřezávat nějaké ornamenty do kusu dřeva, který ležel na zemi. Občas po nich loupne pohledem a zavrtí hlavou. Chlapi...Koukne na Syr, která se zvedne a zamíří do paneláku, ze kterého před tím vyšel Ozera s ní v náručí, ale nejde za ní, tuší, že bude potřeba donutit ty dva cvoky, aby se chovali jako dospělí a aspoň trochu civilizovaný lidi. Když Gabriel vlkodlaka odhodí další brutální ranou od sebe až narazí do zaparkovaného auta, zvedne zaujatě obočí a chvilku přemýšlí, že by mohlo být zajímavý sledovat, kdo nakonec opravdu vyhraje. Ale vnímá smečku všude kolem, na samé hranici útoku a tomu by se přece jen radši měli vyhnout, už jen proto, že tady má nemocný dítě. A tak s povzdechem schová dýku zpátky do pouzdra a odlepí se do auta+ Tak jo, chlapci, to by stačilo. Možná by vás zajímalo, že důvod vašeho pokusu se vzájemně zabít tady dávno není, takže není na koho dělat dojem. +ušklíbne se ironicky; je ale jasné, že zrovna teď oba trpí selektivní hluchotou a tak ve chvíli, kdy stojí kousek od sebe, vytvoří mezi nimi štítové kouzlo, které je svou silou odhodí od sebe ještě kousek dál+ Řekla jsem dost! +houkne znovu a dívá se z jednoho na druhýho, jak na sebe zuřivě zírají skrz neviditelnou bariéru, oba od krve jak Alžběta Báthoryová po své krvavé koupeli a pěsti zaťaté v jasné definici toho, že pro ně to nejspíš zdaleka neskončilo+