Hlavní salon - podium

[Phillip]

*a v Římě se objeví na jedné z četných oslav, je slyšet četné hlasy, smích, šíří se vůně jídla, skoro mohou vnímat, jak jim víno husté jako krev teče hrdlem...což na okamžik připomene Asherovo krmení, ale hned je to zase pryč...na scéně se znovu objeví Philip s Theresou, kteří se proplétají oslavou, hledají toho, který jim tajně pomůže zpečetit vztah - Valentýna, vyjdou do jedné z přilehlých zahrad a míří k za světlem*

[Robert]

*A tam už na ně čeká ten, kterého hledají...na scéně se objeví Robert, skoro jako ztělesnění Amora, ne toho buclatého s šípem, ale jako z římské legendy o Amorovi a Psyché, dnes je hodně patrné, z čí krevní linie pochází. Přidá se k Philovi a Therese na podiu a s ním i vlna radosti, toužebného očekávání, vzrušení z tajemství a budoucnosti, ve vzduchu voní zakázané ovoce, jak se ti tři sešli tajně, tak aby je mocný císař neobjevil*

[yohannka]

+jak se objeví scéna oslavy, tak se začne usmívat a úplně si připadá jak by tam byla a hodovala. A jak se tam objeví Robert tak si ho se zájmem prohlíží jak mu to ztělesnění amona.. ehm.. amora sekne+

[Aubrey]

*Tím jak jsou ti tři na podiu zabraní do svých plánů, nevšimnou si, že je někdo sledoval...z druhé strany sálu se plíživě, kradmo plíží nová energie, marazivá, rozzuřená, že si dovolili proti nařízení, které vydal, se postavit a spikli se proti němu... ostny hněvu se ledově zakusují do kůže, barvy iluze šednou a vytrácejí se i obrysy, jako by ji někdo pohlcoval, krmil se na ni... sklenice na stolech, ve kterých v předchozí iluzi vykrystalizovaly z rudé tekutiny malá rudá srdce se opět mění, v každém z nich se objevují další a další ostré jehličky, tak jako diváky bodá mrazivá energie*


*ze schodu přichází Aubrey, ve tváři aristokratický, kamenný výraz, který neodráží nic z toho, co prozrazuje jeho moc vířící kolem...když je až u podia, srazí se jeho nevraživost, touha po pomstě a krvi s vášní a láskou a dá se s nimi do boje...i když jsou na Aubreyho tři, nemohou konkurovat hbitosti a rychlosti získané staletími. Phillip se velmi brzy stáhne a s ním zmizí i Theresa...takže na podiu zůstanou jen Aubrey a Robert, v tanci-boji na život a na smrt, jak kolem sebe víří, strávají ze soupeře kusy oblečení...v té hrozivosti dvou bojujících upírů je cosi fascinujícího, na jedné straně nebezpečně účelný, úsporný a rozumem se řídící Aubrey a na druhé straně Robert, elegantní, rychlý a mazaný, vynahrazující chybějící věk vlastní mocí....lze vycítit i jiný patrný rozdíl, jak mladší upír má narozdíl od starého potenciál, stát se někdy v budoucnu Vyšším, což přivádí půl tisíciletí starého upíra k nepříčetnosti. *

*Když to vypadá, že jejich boj neskončí, získá Aubrey nakonec navrch, srazí Roberta k zemi a sehne se nad ním, kolenem ho přidrží na podlaze a ruku natáhne k jeho hrdlu* Největším darem bohům je život...i ve jménu lásky...*sykne tiše, ale slyší ho všichni, jako by jim stál za zády a dotkne se Robertova hrdla, iluze se rozvlní a sál naplní energie, živá, nabíjí diváky chutí žít, užívat si, tím víc, čím tiskne Aubrey Robertovo hrdlo. Tak mají diváci možnost zakusit, jaké to je, čerpat životní energii, jaké to je, probudit se z denní smrti zpět do života a nakrmeni krví prostřednictvím Asherovy iluze, jsou syceni životem. Čím se diváci cítí lépe, silnější, plni života a energie, tím je iluze kolem Roberta s Aubreym rozvířenější, zmizí zahrada s altánem, Řím hoří, Valentýn umírá, vzduch jiskří energií...a nad tím vším stojí Aubrey, který učinil největší oběť bohům...*

[Styx Lupin]

(kam ty chodíš na ty nádherné obrázky?)

[Manori]

(ehm, většinu si vypujčuju z netu, hodně DA, něco upravuju sama...)

*zírá na podium a nemůže si pomoct, aby dychtivě nesledovala ten upíří boj*

[Margarit Black]

*na chvíli se uklidní, když vidí Theresu a Philipa a usmívá se, i když čeká, že to nebude úplně košer..a ani nemusí čekat dlouho, když vidí Aubreyho..rozšíří se jí zorničky a pozoruje souboj, který se odehrává na jevišti..trochu ji děsí, jak Aubrey vyhrál, až jí z toho děsu, který se kolem nich rozlévá, steče po tváři slza..ne smutkem, spíš zděšením, jak je ta iluze silná*

(mě by spíš zajímalo, jak dlouho vám trvalo vyvořit tohle představení, resp. příběh! to je mazec! hlavně mě baví, jak to umíte všechno tak květnatě popsat..)

[Jasmine Clarvik]

+sedí na místě naprosto hypnotizovaná děním na podiu. dýchá těžce jak se zalyká všemi těmi pocity a vjemy, neschopná odtrhnout pohled, neschopná myslet, jen si užít ty okamžiky+

(smekám, naprosto úžasné )

[Jean-Claude]

*jak leží Robert na zemi v Aubreyho železném sevření, svírající jeho ruku na svém hrdle, mění se i jeho zelené oči do barvy oceánu, hlubokého, nočního...když už se zdá, že ta energie v sále je k nevydržení, Valentýn padá k zemi a pak proběhne chvilková iluze divákům spíše před vnitřním zrakem, probleskne jim vize JC, jak sfoukává svíci, třepotavé světlo na vteřinu ozáří jeho tvář, láme se v černých vlnách vlasů, mohou zacítit teplý dech, kterým ji zhasne...sál se ponoří do absolutní tmy, prázdna, všude je klid, spánek...prázdnota. když absolutní tma a ticho začnou být tíživé, malinko se v sále prosvětlí, z úplně černé se stane temně modrá, z které vystoupí poslední obraz večera - římský vlk přežil, je sám, ale nevadí mu to, ví, že má před sebou budoucnoust, ke které se směle obrací...a není náhoda, že v temně modré noci má měsíc barvu a podobu tyrkysového ledovce*



*nakonec i tenhle výjev potemní, když splní účel a naplní diváky nadějí, ozve se ze tmy JC sametový hlas* Doufám, že jste se dnes bavili...budeme se na vás těšit zase některou noc.*s tím příslibem, který probouzí motýlky v břiše, se rozloučí a sál se pomalu rozsvítí. Když se diváci rozhlédnou, nejsou jediní, kdo se nechal naplnit novou životní energií a elánem, stejně tak sklenice rozkvetly do své krásy*

[Manori]

(a třeba kytka ve sklence je má fotomanipulace, Styx Meg: dlouho? heh, improvizace...začínala jsem jen s obecným nápadem, co chci vyprávět...v průběhu hledám obrázky a snažila jsem se chudákovi Beccy přes PM sdělovat, co a jak potřebuju, aby se dělo tím taky děkuji za spolupráci, Beccs . Obvykle mě pak napadne spíš konec a k tomu to kočíruju. Nemám a neměla jsem ani jedno představení napsané předem. Pravda, nápad s Aztéky a tancem Jasmine je malá inspirace knížkou Anity - Obsidiánovým motýlem. Takže všechno květnatě rovnou načisto:D To jsou prostě ty upíří hrátky.)