Озёрск- Челябинская область 40

[Rebecca Altamirano]

Ale neříkej...+uculí se, když řekne, kdo to tady platí.+ Možná bych vám od nich mohla pomoct. Přinejmenším částečně...+prohodí tiše, když jdou k jedné z nezničených budov a krátce na něj koukne+ A pokud by to vyšlo, znamenalo by to pro vás trochu větší svobodu. Lepší a častější zásobování. Kdybys měl zájem...+zadívá se na okamžik na jeho profil, ale pak už dojdou k budově, před kterou stojí nějaká vyšší šarže, ale rozhodně nikdo, s kým by na týhle úrovni mohla jednat. Takže bude třeba trochu telefonovat.+ Vím, že mě asi nevidíte rádi, ale jsem tady v podstatě obchodně. +zadívá se vojákovi do očí+ A taky abych dala do pořádku tohle...+mávne tak všeobecně rukou k těm kouřícím troskám+ A taky můžu ošetřit zraněný...+dodá ještě při pohledu na pár vojáků. I když moc jich zraněných opravdu nezůstalo, R.I.P.ky na to nejsou stavěný+

[Gabriel]

Tak to můžeme nechat na přírodě, jestli chceš...? +navrhne a pohladí ji po tváři a když pak nechá větu nedokonečenou, jen ji k sobě přitiskne pevněji.+ Máš pravdu, je to těžký. Ale spolu to zvládneme. +políbí ji něžně do vlasů a dlaněmi jí přejede po zádech v konejšivém pohlazení+ Tak v tom případě je to v pořádku, protože v tom se s tebou zcela shodnu. +pousměje se, skloní s k ní a políbí ji, dlouze a procítěně+ A já tobě...+zamručí jí pak do rtů a najednou si ji zvedne do náruče+ Postel nebo koupelna? +zeptá se, aniž by ji přestal líbat, sklouzne na hranu čelisti a jemně ji okousne+

[Dimitrij Ozera]

+Zamyšleně se na ni podívá, nebo spíš je to překvapeně. Kdyby se jim mohlo líp dýchat....+ nevím, jak by se ti to mohlo povést, ale... +promne si kořen nosu, začíná z toho všeho být unavený.+ Promluvíme si později, až dokončím tu zaléžitost s Lupeiem. +Sice už přímo nevrčí, ale stejně mu to jméno nejde přes rty nijak lehce. +Potom se chvíli dohaduje s nějakým důstojníkem, sem tam padnou slova jako litry kořalky a kartony cigaret a taky nějaký holky, ale stejně ten trouba vrtí hlavou.+ Něco mě napadlo... +zadívá se zamyšleně na Beccu. A není to zrovna milej pohled, spíš jako takový ten pravý parchantský úšklebek, že s ním nikdo vymrdávat nebude.+ Můžeš jim smazat pamět? +zvedne obočí.+ a trosky můžem svést na blbě skladované bedny s granátama

[Syriana Spinnel]

Jo, to zní dobře. +tulí se k němu, ňufá kůži na krku a jeho dokonalou vůni. Paci čmuchy už se prostě taky naučila.+ Zvládnem. Spolu zvládneme uplně všechno. +A zní to děsně moc odhodlaně.+ Myslíš v tom že stárneš? +zahýbe na něj rošťácky obočím.+ Hlasuji pro postel, koupelna počká do rána. +rozhodne se, páč si je jistá, že by v té koupelně pravděpodobně usnula.+ Uhm... +Když se k němu přitulí, otočí se k němu tváří a nosem se dotýká skoro jeho.Díváse mu do očí a dlaní ho pohladí po tváři.+ Byls někdy... +připadá si hloupě, a tak trochu zčervená+ chtěl ses někdy oženit?

[Rebecca Altamirano]

+na ty jeho pochyby se jen tajemně pousměje a přikývne, že později si promluví. Sleduje tu jejich rozmluvu a podle všeho to nejde moc dobře. Vážně jsou ti zmrdi zvyklí docela s nima tady vyjebávat. A rozhodně má v plánu téhle smečce ulevit tak, jak budou chtít.+ To bych mohla. Smazat, upravit, cokoliv. +pokrčí lehce rameny+ Druhá možnost je, nabídnout jim víc...+uculí se+ Ale je fakt, že u toho není jistý, že by i tak nedělali problémy. To bych jim sice zvládla rozmluvit docela rychle, ale nebudu tady pořád. +poznamená a trochu popustí svou moc, tu upíří, aby zjistila, kolik lidí tam vlastně je+ No není jich tu zrovna málo...+nakrčí trochu čelo+ Musela bych je ovládnout všechny najednou, jinak by se ostatní určitě pokusili o nějakou blbost. Jako třeba sejmout mě. +ušklíbne se+

[Gabriel]

Ne miláčku, v tom, že si tak nějak patříme vzájemně, víš? +opraví ji a koutek mu trochu cukne+ Dobře, tak postel, jak si má paní přeje. +uculí se a odnese ji do postele; přitáhne si ji co nejblíž a jemně jí přejíždí rukou po boku. Dívá se jí do očí a čeká, až to dopoví. Trochu ho ta otázka překvapí, ale jen potvrdí pár jeho domněnek+ Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Měl jsem vždycky družku jen na sedm let a pokaždé se rozvádět by dost lezlo do peněz. +ušklíbne se trochu a chvilku si ji zkoumavě, pátravě prohlíží. Pak si ji přitáhne blíž a políbí ji dlouze, něžně+ Měli bysme jít spát. Zejtra bude náročnej den...+řekne tiše+ Miuju tě, moje vlčice...+pošeptá jí+

[Dimitrij Ozera]

Jakože všechny +zamává srukama+. jako naráz? +trochu ho to vyděsí.+ jako i... mě? +To by se mu prostě nelíbílo no.+ Pokud mě z toho vynecháš, budu tě krýt. +zní rozhodně. Protože domluva v této fázy už bude hodně hodně drahá a jak ty zmetky zná, budou chtít stále víc a víc. Prokřupne si krk.+ Já můžu, krásko.

[Syriana Spinnel]

To by tě vyšlo asi docela draho, to je pravda +uchichtne se a už se netváří tak moc vážně.+ Pravda pravda, +zívne jak kotě.+ jsem opravdu zvědavá, jak tahle věc dopadne. Musím vstát dřív a nachystat nás na tu radioaktivní sračku. +Zabrouká už na půl spící. Ještě natáhne budík na půl třetí, což jsou asi čtyři hodiny spánku.+ Miluji tě. +Naposledy ho dlouze políbí a zavře kukadla.+

[Rebecca Altamirano]

Jop, všechny. +přikývne+ Ne kocoure, tebe ne. +uculí se na něj+ Fajn, tak jdeme na to. Máš zbraň? +koukne na něj ještě+ Jestli ne, vem si tohle. +podá mu svoji milovanou Five-seveN, nabitou pořád R.I.P.kama+ Kdyby někdo vypadal, že jedná sám za sebe...sejmi ho. +koukne na něj krátce a pak se prostě spolehne na to, že to udělá. Přejde blíž, aby měla Dimitrije za zády a kolem dost prostoru, aby ho dokázala od své moci odizolovat. Na okamžik zavře oči a pak se kolem ní zvedne slabý vánek, vonící orientálním kořením, sálající horkem pouští a vlhkou vůní moře; vůně lesů, vlhké hlíny a vlků je tentokrát jen jako velmi slabý náznak, téměř neznatelný. Tohle je čistě jen upíří magie, ale přesto jiná, nepáchne smrtí, nestudí, spíš bodá, jako jehly s nažhavenými hroty. Něco z toho možná Dimitrij může cítit, hlavně proto, že je sám mocný, alfa a navíc vlk, přesto ho to ale nijak neovládne. Vlna magie se rozlije do okolí jako přílivová vlna, vítr se zvedne ještě silněji a vypadá to, jakoby vycházel přímo z drobné upírky pár metrů před ním a kdyby se jí teď podíval do očí, zjistil by, že jsou sytě, temně zlaté, jako jantar prozářený sluncem. Může sledovat, jak postupně ovládne jednoho vojáka po druhém, mnohé doslova zmrazí uprostřed pohybu; musí postupovat rychle, některé ovládne už ve chvíli, kdy svírají zbraně, přesto se ale většina jen nechápavě rozhlíží kolem, snažíc se pochopit, co se děje. Becca jde jeden tlukot srdce za druhým, slyší je všechny, jako predátor tiše stopující svou kořist, slyšící jejich zrychlený tep, těžký dech a strach, který má hořkosladkou chuť na patře. A pak je má všechny, téměř padesát mužů, padesát srdcí, tlukoucích v dokonale synchronizovaném souzvuku. Uvědomuje si, že kdyby chtěla, mohla by je teď všechny zabít, mohla by všechna ta srdce prostě zastavit. Místo toho ale upraví jejich vzpomínky, liší se jen v detailech, aby nebylo divné, že si všichni pamatují totéž. Pak po sobě pečlivě zahladí stopy v jejich myslích a opatrně se stáhne zpátky. Když se její moc stahuje z okolí, je to jako když opadá voda, nebo odcházející bouře. Zhluboka se nadechne a ohlédne se na Dimitrije+ Zdá se, že to klaplo. +prohodí spokojeně, dojde k němu a opře se o auto.+ Zeptej se šéfa, co se stalo. Ať se přesvědčíme...+koukne na něj a pak na velitele, který k nim zrovna rychlým krokem zamířil+

[Gabriel]

Taky si myslím. +zazubí se na ni+ Dopadne to dobře, jsem si jistý. +zašeptá do tmy a jemně ji líbne na krk. Přitáhne si ji k sobě, sám ale neusne hned. V hlavě se mu honí různé myšlenky, převážně související s tím, co teď řekla. No nakonec taky usne, ale moc klidně nespí, spíš jen tak napůl oka, hlavně proto, že pořád dost ostře vnímá vlky v okolních domech a bytech a prostě si nepřipadá nijak zvlášť v bezpečí. Kdyby se je někdo iniciativní rozhodl během Ozerovi nepřítomnosti odpravit, bylo by to opravdu dost nahovno probuzení. A tak je připravený každou chvíli vyletět a zabít cokoliv, co by se pokusilo Syr ublížit...+