Střešní byt - pokoj Payne

[Dean]

Mhm. +přikývne, nechce to moc rozebírat, protože se trochu bojí, co by jí tu případnou dobrou náladu asi způsobilo + To snad ne... +zadoufá+ Myslím, že tentokrát to neskončí zarachem. +zavrtí hlavou, není si teda moc jistej, jestli to je dobře, nebo ne+ Jo, měl bych. +povzdychne si, protáhne se, a nakloní se k ní pro polibek+ To si vzít nenechám. +uculí se, ještě ji krátce políbí na rty, a pak vstane+ Buď na sebe opatrná. +usměje se, a pak se od ní nechá pustit ven+

[Payne]

Hmm....+zahučí trochu neadresně, protože hned začne přemýšlet, jak jinka by to skončit mohlo, když ne obligátním zarachem. Pro jistotu nad tím přemýšlet rychle přestane a místo toho ho důkladně políbí nazpátek.+ Budu. Slibuju. +pousměje se mu do rtů+ Ty taky...+dodá ještě tiše, než ho neochotně pustí a pustí ho ven. Ještě chvilku pak stojí ve dveřích než s povzdechem zase zakóduje dveře a vrátí se nahoru+

+neklidně přechází po pokoji a přemýšlí, co bude dělat. Pohled jí ulpí na notebooku na posteli, ale nakonec tu myšlenku zavrhne, cítí, že potřebuje něco intenzivnějšího, aby se zbavila tohon napětí. Odnese talíře a všechno ostatní do kuchyně, naskládá nádobí do myčky a zašpuntuje i zbytek vína. Pak se vrátí do pokoje, převlékne se do tréninkového oblečení, vezme si ručník a zamíří do doja, kde si dá pořádně do těla+

A dnes s malou vizuální ukázkou

[Payne]

+když se vrátí z doja, najednou na ni padne všechna ta únava z posledních událostí dokáže posbírat jen tolik síly, aby se osprchovala a jen co zalezla do postele. Usne snad ještě dřív, než se dotkne hlavou polštáře+