Rajasthan, India

[Rebecca Altamirano]

+po minitréninku s Deanem, ze kterého má mimochodem docela dobrý pocit, se vrátí ke svým zbraním a ještě jednou všechno probere. Je si jistá, že toho má dost. A pokud to stačit nebude, budou mít docela problém. Ale ty fosforový granáty...s těmi by mohla být celkem legrace. Pár si jich připne k taktické vestě, kterou si vzala taky, protože nic není nesmrtelný a i když je těžší ji zabít, z kulek v těle má zhruba takovou radost, jako kdokoliv jiný. Sem tam po očku koukne po ostatních, pořád tam cítí trochu napětí, ale s tím už nic nenadělá, nejlepší kámoši z nich holt nikdy nebudou. V jednu chvíli má pocit, jakoby zaslechla podivné, úplně tiché, škrabání, jako stovky malých nožiček. A pak ucítí i to drobné zabrnění magie, jak cosi zavadí o bariéru kolem domu. Zamračí se a vzhlédne ve stejné chvíli jako Jade a vzápětí zachytí koutkem oka pohyb. Lesklé, černé krunýře, házející duhové odlesky...+ Kurva...+vydechne jenom a ještě než dozní Jadeova výzva k zalehnutí, mávnutím před sebou vztyčí štít, naštěstí dost silný, takže zbytkovou tlakovou vlnu ustojí a ani jí neprasknou bubínky. Díky za ty malé dary. Jediným pohybem si hodí na záda saya s katanou, přes hruď křížem pověsí oblíbený miniuzi a do ruky Five-seveN. Vše samozřejmě nabité stříbrem a RIPkami. Rychlým pohledem zkontroluje ostatní, jak na tom jsou, hlavně Syr a Deana. A Jadea taky, no:D Naštěstí vypadají všichni víceméně nezranění a těch pár oděrek je rozhodně nerozhází. A jelikož už o nich evidentně vědí, vyšle ven svoji moc, jen tolik, aby zkontrolovala bezprostřední okolí. A okamžitě vycítí něčí magii.+ Někdo je venku. Kouzelník. +oznámí jim tu skutečnost a podívá se na Jadea. Zdá se, že si Seth nějak oblíbil spolupráci s čaroději. A je jasné, že tím pádem přišli o svoji velkou výhodu a sice moment překvapení.+ Tak let´s go. Čas vyrovnat účty...+usměje se, ale moc příjemně to nevypadá.+

[Seth]

+věděl, že to bude dnes a své rozkazy sdělil svým upírům jasně. Jsou zcela prosté. Zabít každého, kdo přijde s Nimet...Rebeccou. Ale ji mu přivést. Živou. Asi to nebude snadné, ale úplně klidně kvůli tomu obětuje všechny své vojáky. Za prvé mu to za to stojí a za druhé...si může vytvořit další. Rty mu zvlní studený úsměv. A když z terasy svého paláce zaslechne tlumenou detonaci, usoudí, že navázat další spolupráci s kouzelníkem byl velmi dobrý tah. A tentokrát se docela určitě neobrátí proti němu. Je to vážně užitečný spojenec. Možná mu bude i trochu líto, až užitečný být přestane...Vlastně ne. Nebude. S úšklebkem se vrátí zpátky dovnitř a zamíří k vysoké ženě, stojící na druhé straně sálu. Má vznešené držení těla, aristokraticky řezanou tvář, vypadá jako Indka, ale zároveň je v jejích rysech něco vzdáleně evropského, možná antické Řecko, její pleť je smetanově bílá a vlasy v barvě vyleštěného mahagonu jí splývají až do pasu. Proto se k ní jméno Aruna* na první pohled hodí. On jí ale říká raději....+ Arushi**. +splyne mu ze rtů a zní to, jakoby se s tím slovem mazlil a zároveň se jí dotýkal hlasem. Skloní se k ní, protože i když je vysoká, k metru osmdesát jí moc nechybí, on ji pořád převyšuje a vtiskne jí polibek na odhalené rameno.+ Brzy přijde ta slíbená zábava. A jídlo. +usměje se téměř hřejivě, ale jeho ledově modré oči tuhle schopnost nemají a nikdy neměly. Rukou jí sklouzne po zádech až k pasu, kde její dokonalé, štíhlé ženské tělo přechází plynule v lesklé šupiny, ve stejném rudohnědém odstínu, jako její vlasy a ve světle svící hází až bronzové odlesky. Vzhlédne k němu a usměje se, je to okouzlující úsměv, zelené oči však mají svislou hadí zornici a na zlomek vteřiny jakoby mezi jejími plnými rty prokmitnul rozeklaný jazyk+ Těším ssse...můj pane. +zasykne, ale přesto je její hlas melodický a svůdný+

Spoiler: show

*reddish-brown
**hitting, killing

[Syriana Spinnel]

+Přestože je začtená do knížky, kterou by byla schopná převyprávět slovo od slova zpaměti, vnímá každého člověka v domě, a co právě dělá. Slyší tiché oddechování několika lidí v patře, kteří si krátí čas posledními kousky nerušeného spánku. Taky rychlé kroky zvuky boje... Dean a Rebecca spolu tančí... Někoik dalších si kontroluje zbraně, jako například Mitch... prostě někde na hraně ví, co kdo dělá. Proto, ji zarazí ten zvláštní zvuk. Skoro jak když mravenci cupitají po dlažbě. Odloží knihu zpět do batohu a narovná se. Nakloní hlavu trochu bokem a zaposlouchá se plnými smysly. Teď už je to skoro dusot. A taky jedno klidné, pravidelně tlukoucí srdce. Trhne hlavou jak zahlédne... no to mě poser pomyslí si. Vypadají jako zatracení skarabové ale tohle nejspíš.... Zalehne k zemi, co nejvíc u zdi a zakryje si hlavu rukami a obrní se štítovým kouzlem. Přesto jí při výbuchu zalehne v uších. Pak je několik okamžiků ticho. Syr se zaposlouchá do tlukotu srdí... Je to dobrý, všech 15 dalších je v pořádku. Některá tlukou rychleji, ale většinou v pořádku. Ve vteřině sekundy se začne ozbrojovat. Magnum jí vklouzne do pouzdra skoro sám, je nabitej fakt hnusnými nábojnicemi. A ty fosforový granáty vzala B. i pro ni. Prostě kámoška k pohledání. Stileta na zápěstí, a další zabijáckou kudlu na stehno. Na bederní pás si dá oba dva glocky. Přijít o moment překvapení je fakt na hovno, docela to nabourává plán akce... Syr se jenom ušklíbne. To kdyby někdy něco vyšlo, by bylo fakt překvapení. A taky... Někdo tady na ně čekal. Zajímavá myšlenka.+ Potvrzuji. Západně, +ukáže směrem, kde cítila toho druhého kouzelníka. A celé tělo ji začíná brnět vzrušením z akce.+

[Jade]

Jo. +přikývne pochmurně, protože tím akorát potvrdí jeho podezření. Za tohle můžou kouzla+ Takže jen jeden. +přimhouří oči. Moc by ho zajímalo, co sakra takový monstrum jako Seth může nabídnout čarodějovi, aby do tohohle šel. Ale pokud je jen jeden, vypořádají se s ním velice rychle+ Takže si musíme dávat bacha i na další magický pasti. +přikývne krátce a otočí se do místnosti, kde už se všchni jakž takž oprášili a bleskově ozbrojili. Jednu výhodu to má, aspoň může přeskočit proslovy. A Dean ani nestihne znervóznět. Očima sklouzne do rohu, kde mu bublal lekvar... no, pokud ho nechce seškrábávat ze stěn, dvě dávky budou muset stačit. Lehce se dotkne místa za pravým uchem a bělmo očí mu světle modře zasvítí je to jen okamžik, a pak zase pohasnou. A pak to po něm zopakují ostatní, všech třináct lidí, a když všechny páry oči sklouznou zpátky ke svý přirozený barvě, Jade zvlní rty vzhůru+ Jdeme. +řekne jenom prostě, adrenalin už ho plynule přesunul do toho elektrizujícího bojovýho módu, je to vidět v každým jeho pohybu, v postoji těla; je napruženej a připravenej na cokoliv. Ostatní se bez prodlení začnou přemisťovat pryč, Dean zmizí mezi prvníma, každej přesně ví, kde je jeho místo a úloha, není potřeba něco dodávat+ Držte se blízko. +podívá se na ty dvě, a když mu přijde zpráva, že všichni jsou na místě, zvedne koutek v úšklebku a přemístí se taky, na místo, který jim předtím u beccy v bytě ukázal na plánu. Objeví se těsně u vnější obvodové zdi paláce, jejich předvoj už prolomil nijak složité magické obrany kolem hradeb. seth evidentně neklade hlavní důraz na kouzla, a nebo si prostě myslí, že se nikdo neodváží přijít. Na rohu chodby drží pozici Dean, a druhej konec hlídá Mitch. Do ucha průběžně dostává reporty, zatím to vypadá, že všechno běží hladce. Došlo k prvním kontaktům se Sethovou stráží, ale zdá se, že zrovna tihle představovali jen malej zádrhel. Opatrně se rozhlídne, sevře v prstech hůlku, a vejde na menší opuštěný nádvoří. není to úplně nejbezpečnější místo na provozování něčeho, co vyžaduje naprostý soustředění, ale potřebuje ten rituál provést na co nejvíc otevřeným prostranství, a taky co nejvíc uprostřed komplexu. Dean, Mitch a Maria počkají, až se k němu přidají Becca a Syr, a pak se stáhnou ke vchodu, druhý vchod na nádvoří střeží dva další lidi, a pár jich taky hlídá ochozy v patře. Jade si vymění krátkej pohled s Clivem na balkóně a vytáhne lahvičky s lektvarem. Teď se prostě musí spolehnout na to, že než to připraví, dokážou se ostatní postarat o to, aby ho neoddělali+

[Rebecca Altamirano]

+docela se zájmem sleduje tu nejspíš komunikační záležitost. Sklouzne pohledem i na ostatní a pak zpátky na Jadea.+ Velice praktický. +poznamená když se všichni přemístí a kupodivu to zní i upřímně:D+ Rozkaz, šéfe. +ušklíbne se v podobným stylu a když zmizí i on, protočí na Syr oči a pobaveně se uculí+ Tak jdeme na to. +přemístí se přesně podle plánů, připravená v podstatě na cokoliv, ale všude je až podezřelý klid. Když se připojí k Jadovi na manším vnitřním nádvoří, cítí jak jí paranoidně mrazí v zátylku. Má ale dojem, že tentokrát za to nemůžou ti, kvůli kterým tam jsou, ale paradoxně někdo, kdo jim má krýt záda. Tohle ale rozhodně řešit nemůže, takže se prostě rozhodne spolehnout na to, že si teď nic nedovolí, protože by to mohlo bezprostředně ohrozit Jadea. Krátce k nim zalétne pohledem, ale Mitchovu pohledu se velmi pečlivě vyhne. Pomalu, kontrolovaně se nadechne a vydechne, aby si vyhnala z hlavy všechno nepodstatný a naprosto se soustředí jen na to, co mají před sebou. Vymění si pohled se Syr a trochu se pousměje a pak se zadívá na Jadea. Neřekne nic, nějak nemá pocit, že by to bylo potřeba. Teď jde o všechno...+

[Syriana Spinnel]

+Hmmm, zajímavý. Vážně, vážně by ji zajímalo, jestli si všichni jeho lidé museli nechat hrabat do hlavy, aby byli schopní se takhle mezi sebou dorozumívat. Co se jí týče, možná by asi radši něco na bázi telepatie, nebo starý dobrý pecky do uší a minimikrofon. I když ty mají tu nevýhodu, že se většinou při kontaktu s magií ruší. Jeden po druhém se začnou přemisťovat, až zbude jen Syr a B. Trochu šíleně se na kámošku vyzubí.+ So let's go to the party baby.... +mrkne na ni a přemístí se na místo určení. Ihned po zjevení se přikrčí k zemi, uši našpiclované a proskenuje okolí. Vypadá to, že je to čistý a bez nějakých magialarmů, ale to neznamená, že o nich neví. Vlastně je si vcelku jistá, že je někdo sleduje, a to se jí moc nelíbí. Nicméně, na to teď není čas, teď je potřeba rituál, a to co nejdřív. Několikrát nadechne a vydechne, aby zklidnila svůj tep a vyčistí mysl. I když naprosto se svěřit do péče někoho druhého jí dělá vcelku problém, teď ale musí. Jdeme na to. Vnímá svou magii, jak jí proudí tělem a je připravená se o ni podělit. Už to párkrát dělala, takže to zvládne i tentokrát. Jde přece jen o pár kapek krve.+

[Jade]

+jakmile začne s rituálem, dech se mu zklidní, zpravidelní. špičkou hůlky črtá na zem runová znamení, vždycky, když jedno dokončí, rozzáří se tlumeným rudým světlem a vznese se vzhůru, do úrovně jeho kolen. Vytvoří vnější kruh, pak i vnitřní, a pás mezi nimi pokryje runami. Odšpuntuje jednu lahvičku a tmavočerným lektvarem obkreslí vnější okruh; vzduch kolem lehce zasyčí a rudé světlo nabere na intenzitě. S lehkostí vykresluje zápěstím složité obrazce, špička hůlky mu kmitá tam a zpátky a ze rtů mu splývají slova prastarého jazyka, výrazné sykavky zaříkadel pronikají tmou indické noci a ulpívají na nich. Naprosto se soustředí, pracuje tak rychle, jak si troufne, aniž by přitom ohrozil kvalitu svého počínání, každý pohyb hůlky vede s precizností a jistotou někoho, kdo ví, co dělá. Čiší z něj sebejistota, nedělá to poprvé, nepotřebuje povzbuzovat. Každej se pro něco narodil, a tohle bude nejspíš ta jeho parketa. Upíři poschovávaní po paláci to asi necítí, ale každej, kdo má v sobě aspoň špetku magie, může vnímat, jak se pomalu sbírá, může cítit nárůst moci v tom kruhu, koncentruje se a houstne, prastará a silná, skoro ji lze vidět, skoro můžou pozorovat, jak ji Jade vytahuje ze skrytých zdrojů v zemi. Na chvilku ho napadne, že tohle místo je mocnější, než si myslel, někde tu číhá cosi hodné mocného, ale na to teď není čas. Jeho hůlka tančí ve složitém a přesně choreografovaném tanci, druhou rukou si trochu pomáhá a rychle z run, lektvaru a vlastní magie tká síť, kterou obtéká ten silný proud moci, jíž právě probudil. Není dobrá ani černá, na takový dělení je moc svébytná, moc prastará, nepatří nikomu, ale když se jim to povede, nechá se využít, jen na chviličku. V puse mu trochu vyschne, triko mu na zádech zvlhne potem, ale má to pod kontrolou. Rituál si bere dost z jeho energie, ale není to nic, co by nedokázal bez problémů překonat, tohle je jeho chvilka, pro tyhle momenty žije, v nich se cítí naživu. Ještě chvilka zaříkání, ještě dva symboly, ještě jeden… a pak kruh kolem něj vzplane rudou, tak ostře, že musí trochu přimhouřit oči, a ta moc, která v kruhu najednou proudí, mu zvedne adrenalin na novou hranici. Probuzená magie kolem něj víří v líných smyčkách, reaguje na pohyb jeho prstů, lehce se mu otírá o kůži, hledá kudy ven, hledá, kde se ventilovat, ale ještě jí to nedovolí, ještě ne. Nejdřív jí musí ukázat, co přesně po ní chce. Střetne se pohledem s Beccou a pak i se Syr a pokyne jim, aby vstoupily k němu do kruhu. Magie se po nich zvědavě natáhne, ale on jí jemně naznačí; ne, těm nebudeme ubližovat, počkej. Vyhrne si rukáv, tmavá linka magického tetování jen tak tak uprchne po jeho kůži nahoru na rameno+ Moje krev půjde sem. +promluví a ukáže doprostřed, kde se rudě leskne velká runa+ Tvoje na ni, a upírka na konec. +dodá, jeho hlas zní jinak, jako by vibroval potlačovanou mocí, jako by se měl každou chvilku vznést o pár čísel nad zem, jako by svítila i z jeho očí, ale možná to je jen ta elektrizující energie v něm, ta fascinace magií. Matně v uchu vnímá varování od Svena, který drží stráž o dvě chodby dál, že se k nim blíží skupina vetřelců, ale to teď mají na starost ostatní. Vytáhne z pouzdra dýku a natáhne ruku, aby si nařízl předloktí+

[Dean]

+Deana se pomalu zmocňuje nervozita, je jako na trní, všechny smysly napjatý na nejvyšší míru, ale zároveň se silou vůle snaží udržet v klidu a nic nezanedbat. Sevře v ruce zbraň pevněji, aby se mu nechvěly prsty. Před sebou vidí Mitchovy záda, Jadeův pokyn zněl jasně, stínovat ho. Dean by si rád myslel, že to je proto, aby Mitche hlídal a zabránil mu udělat nějakou blbost, ale v koutku duše je mu jasný, že Jade spíš doufá, že před ním Mítch nic takovýho neprovede. Koutkem oka sleduje, co Jade dělá; je mu jasný, že nic takovýho asi jen tak neuvidí, ale snaží se nenechat se tím unýst a dávat pozor na okolí. V uchu mu zazní Svenovo varování, je to tady. To, k čemu směřoval celejch posledních pár let. Napadne ho, jestli by byl jeho táta pyšnej, nebo spíš zděšenej, že se rozhodl vést stejnej život. Zhluboka se nadechne a přitiskne se blíž ke zdi, a pak to uslyší. Tichej šramot, skoro neslyšnej. Zamračí se a zaposlouchá se víc, ale v tom zpoza rohu vyletí cosi očima skoro nepostřehnutelnýho a s výskokem se vrhne na Mitche. V tu chvíli konečně rozezná vzteky zkřivené upíří rysy, lesklé špičáky v otevřených ústech, Mitchův protiútok. A… dojde mu, že je pomalejší. Pomalejší, než Rebecca. Pomalejší, než se bál. Jasně, pořád je to zatraceně rychlá svině, ale… myšlenky mu přeruší další upír, kterej se obratně vyhne Mitchově stříbrný kulce, proklouzne kolem něj a vrhne se mu na záda. Ne. Instinkt převezme kontrolu nad jakýmkoliv váháním a Dean zvedne zbraň, zamíří upírovi mezi uši a vystřelí. Je to neskutečně rychlej zmetek, nejspíš slyšel cvaknutí pojistky, takže ho kulka jenom škrábne na krku, ale i tak ho zpomalí, a když se k němu upír otočí a upře na něj vztekem hořící oči, Dean už má v ruce stříbrnou dýku. V úzkým prostoru nemá čas se rozmachovat, takže ho prostě odrazí seknutím, loktem ho praští do brady a narazí na zeď, a dýkou mu rozpáře břicho. Boty mu zasype hromada páchnoucího humusu, až se mu do krku navalí žluč, ale nemá čas nad tím přemýšlet, z rukávu mu do ruky vklouzne kolík a on ho bez váhání zarazí upírovi rovnou do srdce. A když sleduje, jak se tvář před ním hroutí a drolí na prach, dojde mu, že právě oddělal svýho prvního upíra+

[Davos]

+Davos se zadívá na Clivovo bezvládné tělo u svých nohou a pomalu se usměje. Překročí ho a skryje se za sloupek na ochozu, odkud Clive předtím kontroloval situaci. Má odsud báječný výhled na všechno, co se děje na nádvoří. Na Jadeovy poskoky zabrané do boje s upíří smečkou, která se přes ně pokouší procpat do středu a zajmout upírku. Na rozvíjející se rituál, na Jadea ve středu pulzující moci. Okamžitě pozná, o co se snaží, a projede jím vlna vzteku. Jak se vůbec opovažuje tou svojí špinavou pusou vyslovovat tahle slova, jak si troufá kreslit tyhle runy. Dvacet let pohřbená nenávist ho zaplaví tak silně, že se mu skoro zatmí před očima. Ne, bude pykat. Konečně zaplatí za to, jak Davosovi zničil život. Zaplatí za všechno, co mu vzal, za jeho dědictví, o které ho připravil, i za ten zmařený život. Smrt za smrt. A bude trpět. Davos vytáhne hůlku, namíří ji přímo doprostřed Jadeových zad; Jade se soustředí na závěrečnou část rituálu a vůbec nevnímá, co se děje kolem. Davos trochu zalituje, že se mu v okamžiku smrti nebude moct dívat do očí, ale občas se zkrátka musí udělat kompromis. A o smrt tu jde přede vším. lepší šanci už nedostane. Ze rtů mu splyne kletba, o něco brutálnější a odpornější verze avady+

[Rebecca Altamirano]

+když Jade začne s rituálem, zjistí, že je vlastně dost snadné, soustředit se jen na to. Vlastně ne. Na něj. Tahle stránka jeho osobnosti ji prostě fascinuje a musí bez mučení přiznat, že i trochu děsí. Ví, že je mocný, ale v těchhle chvílích, kdy zaklíná v tisíce let mrtvém jazyku, zlehka, téměř ledabyle mává hůlkou kolem sebe, v plynulých, elegantních křivkách a je to jako nějaký magický tanec. Nedokáže si pomoct a prostě se musí dívat a možá zase o kousek víc pochopí, proč ho jeho lidi s takovou ochotou a loajalitou následují. Ono nakonec, moc byla vždycky přitažlivá a v kombinaci s jeho charismatem...jo, asi to opravdu chápe. S každou další rozzářenou runou cítí, jak magie kolem sílí, dokonce je vidět, jak se vzduch vlní, trochu jako horko nad rozpálenou silnicí. Ale tohle horko je zvědavé, snaží se uvolnit, ale nepovede se mu to, Jade to má plně pod kontrolou. Když je kruh hotový a magie tak prudce vyšlehne, přivře oči a na chvilku zadrží dech, protože už teď to cítí tak intenzivně, že musí ještě víc zvednout svoje štíty, protože její vlastní magie se po tom hladově natáhne a sama nedokáže říct, jestli proto, že cítí Jadeovu magii, kterou už dobře zná anebo je tak přitahována tou, kterou právě probudil. Krátce koukne na Syr, je jí jasné, že ona to cítí taky, i když nejspíš trochu jinak. Nadechne se a pomalu vstoupí do kruhu a chvilku má pocit, že se jí kůže odplazí z těla. Tolik magie, tolik moci a to ještě nepřidaly svou ona a Syr. Je si jistá, že očí jí září tím jantarovým ohněm a slabě se zachvěje, když se po ní ta magie natáhne, ale je to jen chvilka, než ji Jade znovu zklidní. Jenom přikývne, když jim ukáže, jak budou pokračovat, protože momentálně moc nevěří svému hlasu. A když na okamžik vzhlédne a zadívá se mu do očí, zařících mocí, cítí jakoby jí po páteři sjela kostka ledu; ne úplně příjemná. Ale ani nepříjemná. Jak taky jinak. Možná se jí koutek malinko zvedl v náznaku úsměvu, ale možná taky ne. V ruce se jí zaleskne vlastní dýka, čepel páchne stříbrem na kilometr, ale holt je potřeba, aby aspoň chvíli krvácela, než se rána zavře. Pak ale koutkem oka zachytí pohyb. Zdá se, že pár upírů jejich obranou prošlo a teď jdou splnit rozkazy. Nemusí se rozmýšlet nijak dlouho a prudce hodí dýku jejich směrem. A to, o kolik je rychlejší, než její “příbuzní” je poznat podle toho, že prvnímu trčí rukojeť přímo uprostřed čela. A stříbro v mozku v jakékoliv formě jim opravdu nedělá dobře. Než mrtvola prvního stihne dopadnout na zem, zhoupne si miniuzi do ruky a prostě ty idioty pokropí stříbrnou R.I.P. dávkou. Rázem je honosná výzdoba za nimi pokrytá poněkud abstratkní výmalbou krve a kusů tkáně. Když na zem dopadne poslední kus, čas se znovu rozběhne normálním tempem a ona má čas konečně zkontrolovat i své kolegy. A podle všeho měli taky plný ruce práce...+