Rajasthan, India

[Jade]

+to ticho před bouří trvá už trochu moc dlouho na to, aby to nezačalo bejt podezřelý - a taky že jo, vzápětí tam naběhne hned celá kupa poskoků. Maria jen tak tak stihne vytáhnout zbraň, ten upír by ji nejspíš dost nepěkně pochroumal, kdyby se mu ovšem v poslední chvíli nerozprskla hlava na tisíc kousků a neohodila ji... tím co mají v hlavě. ať už je to cokoliv. Nestihne ani vděčně pokývnout, protože Sven vedle ní se rychle dostane do potíží s přesilou, takže se mu postaví po bok a hezky v tempu spolu s ním doráží na neodbytný krvesaje. Znají se už dost dlouho na to, aby dokázali bojovat jako dvojice, a právě teď mají skvělou šanci to dokázat. Ostatní se taky bleskově chopí svých zbraní a začnou plnit ten jaksi nevyřčenej plán - stáhnout na sebe co nejvíc caprisonů a uvolnit tak ruce těm třem, aby měli čas a prostor na setha+

+Dean si navzdory svýmu přesvědčování Jadea není tak úplně jistej, jestli se dokáže otřepat a bojovat, ale ke svýmu potěšení shledá, že s tím nemá problém. Lektvar na posílení zostřil hrany jeho otupělosti a jeho instinkty a výcvik zafungujou tak jak maj, takže když tam naběhnou upíři, zbraň mu vjede do ruky skoro sama, a prvního rovnou proděraví několika kulkama hrudník, aby mu vzápětí poslední kulku poslal doprostřed čela. Rychle se rozhlídne, kde je ho potřeba, a všimne si, že Syriana se zakoukala na upíří bitku, a zatím se na ni ženou hned dva caprisonové najednou, takže vytáhne hůlku, jednoho z nich trefí sectumsemprou a vrhne se do boje, dva najednou nedá, ale aspoň si je rozdělej. Sám v sobě ale cítí, že tohle nestačí, cílová stanice je tady Seth, a on nebude mít klid, dokud si do něj aspoň nebodne+

+ještě chce něco dodat, ale příchod nový vlny mu to jaksi znemožní, takže si to nechá pro sebe, koutkem oka si všimne, že Dean se rychle zapojil, fajn, a začne se věnovat jednomu upírovi, kterej byl tak hloupej, že došel moc blízko k němu. Během chvilky se s ním vypořádá, svoje dílo dokoná seknutím mačetou z obratu, a otočí se doprostřed, kde se Seth s Rebeccou přetahujou v milostným tanci čepelí. Upírka se akorát osvobodí ze Sethova zaklesnutí a chystá se znova zaútočit, tak se rozběhne a skočí na setha zezadu, mačetou mu sekne přes záda, cílem není ho hned oddělat, ale oslabit ho, nutit ho se hojit pořád dokola, dokud se nevyčerpá, když se teď nemůže dovysát. A i kdyby si ho Seth všimnul a otočil se, Becca tak dostane větší prostor mu to nandat. Prostě ani Seth nemůže donekonečna bojovat n několik stran najednou. A on má trpělivosti dost, i když ho útoky a výpady stojí víc úsilí, než kdyby byl v pohodě. Nepřestává dorážet, točí si Seth s Beccou v kruhu; nechá ji, ať si bojuje po svým, a jen Setha vždycky napadne z druhý strany, stáhne se, a udělá to znova, chce ho zraňovat a vyčerpávat, dokud může, a moc doufá, že ho to aspoň pěkně sere. Nasranej totiž daleko spíš udělá chybu+

[Rebecca Altamirano]

+nemůže říct, že by byla unavená. Ale ani zdaleka už na tom není tak dobře, jako na začátku týhle párty. Přestože je i na upíří poměry dost rychlá, Seth je pořád rychlejší. Takže už taky krvácí z několika sečných ran a i když by opravdu ráda, nemá čas starat se o nikoho a nic jinýho, takže doufá, že ostatní to zvládají. Pak se ale připojí Jade a rozhodně má pocit, že se misky vah lehce převážily na jejich stranu. Protože ani Seth nedokáže bojovat na dvou frontách současně. Postupně se přesunuli mimo nádvoří do chodby a v jedné chvíli, když ji Seth odrazí zvlášť tvrdě, využije toho a bleskově se protáhne do chodby, kterou pravděpodobně přišla i lamie.+ Ne! Kam si kurva myslíš, že jdeš! +zařve vztekle a bez váhání se vrhne do chodby za ním. Na okamžik jí napadne, že to je určitě past, ale kašle na to. Dnes to prostě musí skončit, ať už to znamená cokoliv. Postupuje chodbami stále hlouběji, všechny smysly na maximum a zbraň v pohotovosti. Má pocit, že jí už už dýchá na krk a ze všech sil musí potlačit zachvění. Už se nadechuje, že se pokusí ho vylákat, ale v tu chvíli se vynoří z tmavých stínů, jako nějaký zkurvený duch+ Chyběl jsem ti, Nimet? +zapřede a znovu zaútočí. A tady nemají tolik manévrovacího prostoru, nemůžou dost dobře útočit zároveň; je očividné, že musí něco rychle vymyslet, jinak mají pořádný problém...+

[Syriana Spinnel]

+Instinktivně se přikrčí, když v otočce zkopne nejblížšího kusavce a uvidí tak, že ji nejspíš Dean právě zachránil kůži, před další dvoudírkovou ozdobou. Mrkne na něj a vyzubí se, efektivně zabodne čepel dýky tomu dalšímu zpod brady, až mu pomalu špička vykukuje nahoře mezi očima... nehezká smrt. Zvlášť poté, co ripky tak důkladně rozmetají jeho srdce. Kde se pořád jenom berou? Vidí všechno co se děje kolem nich, ale spíš tak jako útržkovitě, takže v jednu chvíli si Jade a Becca pohrávají se Sethem v dance macabre a v další chvíli málem zmizí v paláci. Dean je pilnej jak včelička a celkem pěkně spolu sladili tempo, kdo by to do toho hošíka, kterého držela pod krkem před pár lety řekl. Zdá se ale , že Caprisonové trochu změnili strategii.+ Karkulko, Karkulko... +zavrčí Syr a v mohutném skoku přeskočí Deanovi pomalu nad hlavou a když dopadne za jeho zády už stojí velký vlk. To už se i Dean rozhodl rozběhnout do těch chodeb, protože je jasný kdo je tu cíl, a na nádvoří ubylo práce. Syr běží podél jeho boku a hlídá mu záda. Přísahá ale bohu, že jestli prohodí něco o Lassie, tak mu prokousne lýtko. +

[Dean]

+moc nestihne zareagovat na Syrianin úcul, protože má co dělat s dalším upírem, kterej bleskově nahradil toho, kterýho právě oddělal; to mu ale nevadí, tohle umí dobře a učí se s každým úderem. Bojovat v páru nebo i ve skupině taky trénoval celkem dost, a vzhledem ke svý variabilitě se Syr docela rychle přizpůsobí, kryjou se navzájem a celkem úspěšně snižujou počty. Když ho přeskočí, instinktivně ztuhne a vší silou překoná podvědomou touhu švihnout sebou o zem, svaly na krku mu trochu ztuhnou, jak se mu hlava zatouží schovat mezi ramena jako želvě, ale že by ho trefila evidenně nehrozí ani náhodou, a o pěknej kus. Wow, tohle je rozhodně nový. Chvilku zírá na mohutný svaly na vlčích zádech dnešek je plnej fakt podivnejch poprvé. V tom ale vzduch prořízne vzteklej výkřik Beccy a on se prudce ohlídne. Zahlídne Sethovy dlouhý vlasy mizet za rohem a zlost jím projede tak prudce, že se mu skoro zatmí před očima. No tak to teda kurva ani náhodou. Rozběhne se tím směrem, rychle se ohlídne, a shledá, že Maria a ostatní to mají celkem pod kontrolou a efektivně brání ostatním upírům je sledovat a pomoct Sethovi. Z vlka za zadkem je trochu nervózní, ale rozhodne se spolehnout na to, že ho nesežere, vrhne se do chodby a když uvidí přes Beccy hlavu ten Sethův úšklebek, nechybí mu moc, aby se mu krev začala vařit rovnou v žilách. Aniž by to nějak promyslel, vyšle první zaklínadlo, co mu slina na jazyk přinese, a dá do něj všechnu svoji nenávist, frustraci a divokou touhu ho zabít+

[Jade]

+Jade dál útočí na Setha, jako otravná piraňa, co si vždycky trochu kousne a zase se rychle stáhne, ale ten bastard furt ne a ne se unavit. Je zkurveně rychlej, a ani jejich celkem dobře se doplňující duo s tím nic nezmůže. Pevně sevře čelisti a pustí se za těmi dvěma, vnímá z Beccy stejnou zuřivou touhu to skončit, tohle už další sequel prostě mít nesmí. Z týhle chodby má nicméně hodně špatnej pocit. Sleduje je rychle, ale dává si zatraceně bacha. Cítí Sethovu přítomnost někde kolem, jako kdyby ho ty hnusný oči pořád sledovaly, až se mu chloupky na pažích a na krku postaví a všechny jeho instinkty dávají najevo svůj nesouhlas. A pak se zase objeví a zaútočí znova, vybral si dobrý místo, zmrd jeden. Efektivně je tak připravil o výhodu dvojitýho útočení, a ještě navíc má vzadu únikovou cestu. Uslyší za sebou šramot, zjevně je sledoval ještě někdo, ale měkký dopadání tlap mu prozradí, že to nebudou posily pro sráče, ale spíš pro ně. Pak ale ve zlomku vteřiny uvidí Deanův výraz a odhadne jeho záměr asi tak o setinu dřív, než Dean s výkřikem vyšle kletbu, a úplně přitom ignoruje, že mu ti dva stojí v cestě. Jadeův mozek neverbálně zakleje a jen čirej instinkt ho přiměje vrhnout se bokem, přitom srazí Beccu a odhodí ji někam stranou, a jen chviličku potom místem, kde stáli, proletí stříbrnej paprsek. Tohle ovšem nečeká ani Seth, nebo je mu to možná jedno, kletba ho trefí, a magie posílená Deanovou zuřivostí s ním švihne o stěnu a - jo, nejspíš tím sráčem prostě prorazil zeď. Sethovo tělo napůl proletí do vedlejší místnosti, celou chodbu zaplní oblak prachu, a když Jade zvedne hlavu, aby obhlídnul škody, Seth už zase stojí na nohou. A pak uslyší zvuk; fakt podivnej zvuk, jako kdyby se něco bortilo, jako z hloubi základů paláce. Deanovo číslo Sethovi sice jen tak trochu vyrazilo dech, ale zato narušlo statiku týhle chodby. A evidentně není sám, komu to došlo; v Sethových očích cosi vítězoslavně blýskne, pořádně se rozpřáhne a zaboří pěst do podlahy hned vedle rozborcené stěny. Doprdele, ne. Jade vyšle bleskový kouzlo, aby ho zastavil, ale zmrd je trochu moc rychlej. Sethův úder zvedne další mrak úlomků a kamennýho prachu, podél stěny se rozjede hluboká prasklina, a pak se celej strop a zadní zeď začne bortit. Uteče, zase, prolítne Jadeovi hlavou; vnímá, jak se kolem něj kdosi vrhnul dopředu, k Sethovi, ale pochybuje, že to někdo z nich stihne. V poslední chvilce kolem sebe vykouzlí ochrannou bublinu, a pak je všechny zasype strop+

[Rebecca Altamirano]

+odráží jeho tvrdé výpady a přinejmenším ve stejné míře se snaží mu je vracet. Všimne si, že už krvácí trochu víc, díky tomu, že nemá možnost živit se ze svých upírů. Tiše zašeptá pár slov a čepel katany na okamžik zazáří bílým světlem. A když se jí v dalším útoku povede seknout po jeho holé hrudi, přesekne nejen masivní zlatý řetěz s jeho medailonem, ale rozsekne i kůži a svaly tak čistě, jakoby čepel projela máslem. A taky se při kontaktu s jeho kůží objeví kouř. No jo, stříbro mu sice tolik nevadí, ale pořád je to upír. Nemrtvý. A na tuhle kletbu, která víc než trochu vychází z nekromancie, skoro zapomněla. Sethův zuřivý výkřík jí budiž odměnou a rty jí zvlní spokojený úsměv. Jenže tohle celé si přece jen vyžádalo její pozornosti trochu moc, takže kletbu, kterou vyšle Dean, zaznamená až ve chvíli, kdy je už stříbrný paprsek na cestě k Sethovi. A k nim. Je to tak náhlé, že se nestihne ani vyděsit a v další vteřině ji Jade srazí stranou. Ještě stihne zahlédnout, jak Seth prolétl zdí a pak všechno zmizí v oblaku prachu. Na chvíli pak všechno zvláštně ztichne. Zvedne hlavu a rychle zkontroluje, jak jsou na tom ostatní a zdá se, že všichni jsou celí. Bohužel i Seth, který...Kurva, to ne! Proletí jí ve zlomku vteřiny hlavou a dál se nerozmýšlí a prudce se vrhne za ním. I kdyby tady měla chcípnout, tak toho hajzla vezme s sebou. Bohužel při Jadově zásahu zůstala její katana někde v první hromadě suti, takže teď ve zlomku vteřiny vytrhne z pouzdra svoji dýku, využije setrvačnosti a rychlosti skoku a vrazí ji Sethovi hluboko do hrudi. Bohužel i přesto se dokázal kousek stočit stranou, takže netrefí srdce, ale i tohle už je zranění, které rozhodně cítí. A ona zase cítí, jak se kolem ní pevně sevřou jeho paže, v ocelovém sevření, které jak tak známé i po těch víc jak sto letech. Vykřikne bolestí, když jí do boku zabodne svoji dýku, ale přesto ještě otočí dýkou v jeho hrudi. Dívá se mu do očí, takže vidí, jak se mu zorničky rozšířily bolestí a co je důležitější, povolil nepatrně i svoje sevření, takže se bleskově vyprostila. To celé se odehrálo během těch několika sekund, kdy všude kolem padaly trosky chodeb a nejspíš i části paláce. A pak zase všechno ztichne. Zprudka, trhaně oddechuje a neodvažuje se spustit ze Setha oči. Cítí, jak jí z rány na boku vytéká horká krev, ale důležitější je, že stále krvácí i on. A pak k ní zvedne ty ledově modré oči, prastaré, děsivé a slibující desítky, stovky let utrpení. Jejího. Dívá se, jak se pomalu zvedne a vykročí k ní, tím svým kočičím, predátořím způsobem. Becca pevněji sevře v dlani rukojeť dýky a nenápadně natočí ruku tak, aby mohla dát do úderu největší sílu, jaké je ještě schopna.+ Zdá se, že jsme konečně sami, Rebecco...+zapřede a mrazivý úsměv mu zvlní rty+

[Syriana Spinnel]

+Už je mají na dohled. No, jenže to, že kryje Deanovi záda znamená, že nevidí výraz tváře toho kluka a tak i ji samotnou překvapí, s jakou nenávistí a silou po něm - nich šlehne kletbou. No. A pak se to kardinálně posere. Znovu. Ale ultra kardinálně. Praskání zdiva slyší tak čistě a zřetelně, až hrozí, že jí popraskají bubínky. Nestihnou to. Ví to. Je to zas jeden z těch slowmotion kdy si pustíte přehrávání filmu v ultra zpomaleném záběru. Vidí Setha, jak se šklebí a taky Jadea, jak ztrhne Beccu bokem. Taky vidí ten zasraně obrovskej mramorovej pilíř, co váží několik tun padat na Deana, kterej v emocích vzteku nevnímá skoro nic jinýho než Setha, ke kterýmu se snaží dostat. Syr se rozhodne okamžitě. Skočí a srazí kluka bokem pryč právě ve chvíli, kdy se to všechno zase spustí ultra rychou rychlostí a ten pilíř jí dopadne na bok, a pak je všecko zasype. Je tam tolik prachu, že ho má plnej nos a bojuje s každým nádechem. Ale to není to nejhorší. Tělem jí projede prudká bolest v oblasti hrudníku, až táhle zavyje a zakňučí bolestí. Bolí to tak příšerně, že má dojem jako by jí na hrudníku vybuchla atomovka. Je zahrabaná pod tunou sloupu a sutiva a ví, že z tohoto se sama nedostane ani omylem. Zkusí nastražit uši, a zaposlouchat se, jak jsou na tom ostatní, ale slyší jen Deana, jak těžce oddechuje, ale pravidelně a čistě tak snad. Bojuje o každý kousek nádechu a v tom si uvědomí, že se její tělo proměnilo samo zpět. Bolest jako bolest, to už se nedá ani rozlišit, ale takhle...+ Deane... +zasténá bolestí a doufá, vážně doufá moc, že ji tam nenechá, protože ten zasranej sloup prostě ze sebe neodvalí, ani kdyby měla jeřáb vedle sebe.+

[Dean]

+někde hluboko v něm se cosi pohne, cosi spokojenýho zapřede, na chviličku ukojený tím, že právě prorval stěnu několikatisíciletou bestii. Cosi nově probuzenýho, co hladoví ne jenom po pomstě, ale po tom, aby ten sráč trpěl, než umře a hodně. Cosi, co se chce dívat na každej záchvěv bolesti v jeho tváři, zapamatovat si to a pak si to přehrávat dycky, když bude mít den blbec. Jenže pak mu dojde, jakou udělal chybu+ Ne! +vykřikne a vrhne se dopředu, ale už teď ví, že to nestihne. Zalije ho prudká vlna vzteku a frustrace, až ho samotnýho vyděsí, jak intenzivně a neovladatelně ty emoce cítí; kdyby se nad tím zamyslel, možná by mu došlo, že je to ještě pořád šok. Vnímá jen strop řítící se mezi něj a Setha, nějakej nosník ho vůbec nezajímá, a všimne si ho až ve chvíli, kdy zničehonic ztratí balanc, tvrdě dopadne na zem mez trosky, vyrazí si dech a zmodří bok. Chvilku je ticho, vnímá jen svůj vlastní nepřirozeně hlasitej, ztěžklej dech. V uších mu zvoní z té rány, ale poměrně rychle zase začne přicházet k sobě, vymrká si z očí prach. Začne si uvědomovat svoje tělo, svoje okolí, opatrně mentálně ohmatá každou končetinu, naražený žebra, zlomený ale podle něj nejsou. Dobrý. Z nádvoří uslyší výkřiky, zborcení části paláce evidentně vyhnalo z děr poslední vlnu krvesajů, a Mariina skupina tak čelí náporu. Pomalu se pohne, s každým mikroskopickým pohybem z něj opadává suť a kousky kamení. Naštěstí ho ale nezavalilo nic většího, sice se pořeže o pár ostrých hran, ale za chvilku se mu povede vyprostit natolik, aby se mohl posadit. Natáhne ruku a do dlaně mu vklouzne hůlka, zavadí rukou o zbraň u pasu. Evidentně o nic důležitýho nepřišel. Tak jo, teď se musí tím kamením nějak prorvat na pomoc Jadeovi. Vytáhne se na nohy, a pak to uslyší, tichej zdušenej hlas odněkud... hm, támhle z tý hory šutrů. A teprve pak mu to dojde, kdo ho srazil na zem, a co se vlastně stalo+ A kurva+ Jo tady. +ozve se, přeleze kus stropu uprostřed toho, co kdysi bývalo chodbou, a hledá vlčí tělo. Jenže uvidí nohu, holou a docela očividně lidskou. Uhm. Trochu stísněně polkne a žaludek se mu sevře. Jedna věc je vraždit příšery jak na běžícím pásu, ale zabít někoho ze svejch, někoho nevinnýho, to je... ruce se mu roztřesou, když si uvědomí, že jestli umře, bude to kvůli němu. Hlavou mu prolítne vzpomínka na Mitchovy bolestí šílený oči, musí polknout vlnu nevolnosti. Trochu zoufale se podívá směrem, kde se za horou kamení teď nejspíš odehrává dost drsnej souboj. Napadne ho, co by v tuhle chvíli asi udělal Jade, a shledá, že si není ani trochu jistej. Skoro fyzicky touží po tom bejt na druhý straně. Ale rozhodně by nedal mít dneska na svědomí ještě někoho dalšího. Jade by možná šel dál, ale... jestl jo, tak nechce bejt jako on až tak úplně ve všem+ Tady jsem. +zamumlá a dotkne se tý holý nohy, co vykukuje zpod kamení+ Cítíš nohy? +zeptá se trochu ochraptěle, ten kus šutru ji klidně mohl přepůlit. Přesune se k místu, kde by podle jeho odhadu měla mít hlavu, a začne odtamtud odhazovat kamení stranou, dokud nezahlídne záblesk červenejch vlasů. To ho trochu povzbudí, a za chvilku uvidí i její oči a zbytek tváře, a odhází většinu menších kamenů, který ji zavalily při sesuvu. Trochu nejistě koukne na ten sloup, co ji tak decentně přilehnul+ Zkusím to zvednout kouzlem. +rozhodne se+ Zvládneš... vyplazíš se sama? +koukne na ni nejistě a ten pocit viny má napsanej po celým obličeji. Je ho tak plnej, že zapomene zrudnout, když odhází kameny a odhalí její nahatý prsa+ Na tři. +koukne na ni, přimhouří oči, a na tři zamává hůlkou+

[Jade]

+díky magický ochranný bublině se mu podařilo zůstat poměrně bez zranění, ale to vypětí, a ten jeho hrdinskej skok se na jeho stavu nepodepíše moc pozitivně, je mu jasný, že mu zas tak moc času nezbývá, a bude se o sebe muset pořádně postarat. Teď to ale musí počkat. Vyhrabe se ze suti a ještě v sedě mu do ruky vklouzne jeho Glock. Uvidí totiž ty dva, zvláštně fascinovaný jeden druhým, Seth hypnotizuje upírku jako kobra kořist, a tak toho využije, než si všimne i jeho, a pár velice přesnejma ranama se mu trefí do zad. Zvuk výstřelu na něj Setha upozorní, takže se mu nepovede trefit srdce, ani roztříštit mu páteř, jak původně zamýšlel, ale uhnout ten zmrd nestihne, což značí, že už toho začíná mít celkem dost+ Strašně mě mrzí, že ti kazím plány. +protáhne Jade, už stojí na nohou a pomalu se k němu přesouvá, zbrań namířenou, hůlku v druhý ruce+ Ale ve třech je vždycky větší sranda. +ušklíbne se koutkem, ale očí se jeho pobavení nedotkne, propaluje Setha mrazivým pohledem, nespustí z něj pohled ani na vteřinu, Beccu na druhý straně jen tuší, podívat se na ni neriskuje+ Budeš se muset rozhodnout, po kom z nás půjdeš. +nakloní lehce hlavu na stranu+ protože ti garantuju, že ať vystartuješ kamkoliv, ten druhej tě oddělá. +ujistí ho pochmurně. Moc dobře si všimne, že Seth se nehojí ani zdaleka tak rychle, jak by měl, a to jim dává jistou šanci. Takže se rozhodne vsadit všechno na jednu kartu. Vyšle po Sethovi sérii nepříjemně bodavejch kleteb obohacenejch o trochu toho stříbra, některejm se jistě vyhne, ale všem asi ne+ Chceš ji, co? +zvlní mu rty úšklebek, a schválně se posune tak, aby se Seth musel trochu pootočit, aby na něj viděl+ vlastnit ji, ublížit jí. +protáhne chladně, přimhouří oči a zaútočí znovu, aby mu nedal příležitost začít se zase stoprocentně soustředit na ně oba+ Ukázat jí, co je bolest, zlomit ji, pokořit. +hlas mu sklouzne o trochu níž, jen neznatelně, skoro hypnoticky, výstřel někam do oblasti krku, dvě nepříjemný kletby do břicha. rozzuřit ho, vyprovokovat ho+ Dotáhnout to do konce, vlastnit ji celou, její tělo, vůli i duši. +oči mu studeně blýsknou, rána mezi oči, kletba na hrudník. Co na tom, že se jim vyhne, hlavně když se bude soustředit na něj. Krok stranou, aby se musel zase trochu pootočit, už jen kousek+ Vlastnit její život a její smrt. +natočí hlavu trochu na stranu, z jeho úšklebku by člověk skoro mohl usoudit, že si to užívá+ Pozdě. +pousměje se a na moment mu v očích probleskne cosi ne tak úplně normálního+ Jestli ji někdo zabije, budu to já. +ušklíbne se na Setha, ještě krok stranou, láká ho, provokuje, zbývá mu poslední výstřel, zacílí na srdce+ Řekni mi, když jí ubližuješ, taky přitom sténá tvoje jméno? +protáhne hladce, jestli mu teď Seth utrhne hlavu, tak hodlá odejít stylově, ještě jeden krok vedle, vystřelí svoji poslední kulku, a jeho úšklebek se ještě prohloubí, protože s tím posledním pootočením se Seth přestane dívat na Rebeccu+

[Seth]

+je tak zaujatý tím, že špendlí Beccu pohledem ke zdi, o kterou se opírá, až málem přeslechne to tiché cvaknutí spouště, takže zareaguje až při třesknutí výstřelu a to už nestačí k tomu, aby se uhnul úplně. Kinetická energie střely jím otočí a bokem vrazí do hromady trosek, které bývaly nejspíš stropem. Opravdu se nechce otravovat s ním, má jinou práci. Jenže Jade ho začne vytrvale ostřelovat z pistole i kletbami a tomu věnovat pozornost bohužel musí. Přesto zvládá sledovat i Beccu, která pořád zůstává sedět opřená o zeď a vypadá, že toho má taky celkem dost. Rty mu zvlní úšklebek. Dobře, tak hezky jedno po druhém. Otočí se k Jadovi, poslouchá ho a oči mu zuřivě blýsknou+ To všechno jsem udělal, dávno před tím, než ses vůbec narodil. +zasyčí pohrdavě a přestože si někde v koutku uvědomuje, že se ho snaží vyprovokovat, nedokáže si pomoct. Nimet je už skoro stodevadesát let jeho prokletí, jeho Nemesis, kterou neustále vídá ve snech, jak se mu vysmívá, každým svým úšklebkem, ať už skrytým nebo přímo do očí. Jak z každého jejího oslovení “můj pane”, čiší pohrdání, nenávist a vzdor. A nic z toho, co jí udělá, mu neumožní dostat se až k tomu poslednímu místu, k té části její duše, nebo její vůle, aby ji zlomil. Proto ho teď to, co mu Jade říká, tne přímo do živého. S každým dalším slovem se pomalu přesouvá, vyhýbá se jeho kletbám i stříbrným projektilům, i když sem tam ho nějaká škrábne. Krvácí, cítí, jak mu krev stéká v mnoha tenkých pramíncích po těle, ale nevšímá si toho. Tohle prostě dnes skončí. S jeho posední větou vycení bělostné tesáky, viditelně delší než má Becca, svaly se mu napnou a současně s tím se kolem rozlije jeho moc, jako tisíce mrazivých jehel, co se zabodávají do kůže.+ Až skončím s tebou, užiiju si spoustu zábavy s tím mládětem na druhý straně tý zdi...+oznámí mu mrazivě a vrhne se vpřed. Ale než stačí ten pohyb dokončit, stane se několik věcí najednou...+