Rajasthan, India

[Rebecca Altamirano]

+sedí na zemi a sleduje blížícího se Setha a vidí v jeho očích všechno to, co pro ni už skoro dvěstě let schovává. No, to teda ne. To tady radši dneska umře. A s trochou štěstí ho vezme s sebou. Začíná vážně přemýšlet nad tím, že použije slovo moci, když náhle třeskne výstřel a Seth odletí kus stranou. A nikdy by nevěřila, že Jadea uslyší tak ráda. A když pak spustí svůj velice podnětný monolog, dojde jí hned, o co mu jde. A musí uznat, že mu to jde velmi dobře, minimálně podle toho, jak Sethovi vztekle blýsknou oči. Všímá si i dalších detailů, přestože je to tak dávno, teď jakoby vyplouvaly na povrch různé kousky téhle historie a způsobovaly, že všechny ty pocity a zážitky těch necelých dvou let znovu ožívají. Pak jí trochu se zpožděním dojde, že jsou zasypaní, v podzemí a nástup paniky jí sevře hruď ocelovou obručí hrůzy. No tak to teda ne....zhluboka se nadechne a zaměří se na něco skutečnýho a její podvědomí nebo možná i vědomí si automaticky z toho šumu vytáhne Jadeův hlas. A nejspíš taky dost pomůže to, co říká, protože na okamžik musí potlačit touhu protočit nad tím oči. A musí přiznat sama sobě, že opravdu není normální, když i přesto, v jakých sračkách momentálně všichni vězí a že reálně hrozí, že bude muset sledovat, jak je všechny zabije, než ji odvleče do nějaké další díry, kde dokončí to, co kdysi dávno začal, tak při poslední Jadově sugestivní větě se slabě zachvěje. A ne tím špatným způsobem. Nicméně je jasné, že to zabralo. A je třeba okamžitě jednat. Během zlomku vteřiny se vymrští, znovu zašeptá kouzlo, které použila před tím na katanu a v dokonale vypočítaném skoku dopadne Sethovi za zády; současně s tím, jak klesá, prudce máchne dýkou směrem dolů. Není slyšet žádné prasknutí, kletba se opět postarala o to, že čepel projela jeho páteří naprosto hladce a přeťala mu ji mezi pátým a šestým obratlem; tkáň kolem se znovu začne pálit, nebo spíš rozpouštět, tát jako vosk. Jako ve zpomaleném záběru sleduje, jak jeho tělo klesne k zemi, jako loutka s přestřiženými vodícími lanky. Šokovaně se k ní otočí, ale nemůže udělat nic. Zahojí se, rozhodně. Tohle ho nezabije. Ale dává jim to chvíli času. A tu si hodlá užít. Klekne si k němu a zadívá se mu do očí a vidět v nich tu hrůzu, to je asi to nejlepší, co v životě zažila+ Varovala jsem tě, už dávno, ať se ke mně nikdy – nikdy - neotáčíš zády. +protáhne sladce a rty jí zvlní mrazivý úsměv, když s pořádnou dávkou sarkasmu dodá+ Můj pane. +pak pomalu vzhlédne k Jadovi a lehce nakloní hlavu na stranu, jakoby odhadovala, co asi udělá; prsty vklouzne do Sethových dlouhých černých vlasů, lehce si ho natočí do vhodného úhlu a pak se skloní a prokousne napjatou kůži na krční tepně. A jakmile se jeho krev dotkne jejích rtů, je to jakoby jí tělo zaplavila přílivová vlna moci a energie. Sevře rukojeť dýky, která mu pořád trčí ze zad a když jí lehce pootočí, tentokrát je zřetelně slyšet, jak zaskřípe o kost. Po chvíli ho pustí a když vstane a otevře oči, nejsou zlatavě jantarové, ale černé; jen slabý nazlátlý kroužek těsně na okraji duhovky prozrazuje, že tam jsou obě. Olízne si rty a usměje se. Podívá se na Jadea a možná je to zdání, ale v očích jí pobaveně zajiskří, když si způsobně otře rty+ Pardon...+uculí se omluvně a zvědavě se zadívá na hromadu sutin za ním.+ Budeme mít společnost...+zapřede o trochu hlubším hlasem svého horšího Já a její slova vzápětí potvrdí, když se několik kusů zdiva odvalí pryč+

[Syriana Spinnel]

+bohové díky, ten kluk to zjevně přežil. Pocítí tak obrovskou úlevu, ale to se nevylučuje s bolestí, která drtí její tělo. Ucítí dotyk na lýtku..+ Jo... +zamručí sténavě a zahýbe prsty na noze, i když jí to bodavě píchá až v mozku snad. Přijde jí, že to trvá snad celý věky, plíce má od toho všeho prachu celé zaprášené a každý další nádech je náročnější a náročnější. Až po milionu let ji Dean odkryje obličej. Jak z ní dostává centimetr po centimetru suti, cítí se mnohem líp. Takže tady nejspíš neumře pohřbená zaživa. Pocítí takovou úlevu, až jí slza sklouzne po tváři a v prachu za sebou nechá obrovskou brázdu. Jako Grand Canyon.+ Jo... zvládnu. +přikývne lehce a když to Dean opravdu nadzvedne ve stylu píďalky se odplazí zhruba metr od místa svého potencionálního hrobu. Pak bolest v hrudníku vybuchne naplno. Syr zasténá bolestí a ví, že dneska už se nepromění, ne bez toho, aby si poškodila nějaké vnitřní orgány. Téměř okamžitě se jí začne hrudník zbarvovat do černofialova a různý další oděrky krvácí. Jen pouhou myšlenkou si na sebe přikouzlí dlouhý triko, aby se Dean nemusel cítit tak blbě, pořád má před očima jeho pohled, když se před nimi prvně přeměnila.+
Děkuju +podívá se na něj vážně, objímajíc se a ztěžka oddechuje. Pootočí hlavu směrem, kde jsou ti zbylí tři...+ Jdi, pomůžu ti to probourat. +přikývne vážně.+ Já jim moc nepomůžu... +vlastně bude ráda, když ji tam nechá, se dát trochu dohromady a pak se pokusí dostat na nádvoří. Když v tom nasaje vzduch a ucítí krev, ale... oči se jí rozšíří...+ Buď opatrný, Bad B. +řekne jenom a pak mu pomůže se dostat přes ty hromady suti, načež se zhroutí ve svém malém bolavém peklíčku.+

[Dean]

Dobrý. +přikývne trochu s úlevou, když zahýbe nohama. Sice matně tuší, že se hojí rychlejc, a taky má základní výcvik v léčení, aby se dokázal postarat o zranění z bitvy, ale nemá ani tušení, jak by se to u ní zkombinovalo. Podívá se na Syr, jestli je připravená, a žaludek se mu stáhne, když vidí ty stopy po slze. Není si úplně jistej, co by měl udělat, necítí se moc dobře ani když brečí Payne, natož holky, s kterýma nechodí. Olízne si suchý rty a pokusí se usmát; jeho mimický svaly to snad už úplně zapomněly+ Už to bude. +slíbí jí a vlastní hlas mu nezní moc přesvědčivě. Soustředí se, zamává hůlkou a pomalu začne ten nosník nadzvedávat. Centimetr po centimetru, opatrně, aby mu nevyklouznul, a sleduje, jak se odtamtud plazí. Pohybuje se ztěžka, ale vyplazí se, tak to snad nemůže bejt tak zlý, že jo? že jo? Pomalu pustí šutrák zpátky, aby to moc neprásklo, a trochu vytřeští oči na ty modřiny a rány. Snaží se jí koukat do obličeje, aby si nemyslela, že na ni civí, a najednou, v porovnání se vším, co se od tý její proměny v tom safehousu stalo, mu jeho předchozí starosti s její nahotou přijdou malicherný a puberťácky hloupý+ Jo... děkuju. +přikývne taky, ještě trochu ztuhle, je mu jasný, že on by ten pád sloupu tak snadno nerozdejchal. Když mu připomene ty tři za sutinama, oči mu ztvrdnou, ale pak se poškrábe ve vlasech a trochu nejistě se na ni podívá. Evidentně bojuje s bolestí, a on má trochu problém ji tam nechat, bez ohledu na to, jak moc by chtěl jít za Sethem+ Počkej... +zarazí ji, otevře malou taštičku na opasku, zajštěnou spoustou kouzel proti rozbití a podobně, a vytahá z ní pár malejch lahviček. V každý je tak akorát doušek pro jednoho, jsou to jeho zásoby pro akutní situace. Tenhle je na doplnění krve... tenhle proti bolesti... podá jí je, a vybere ještě další dva nebo tři+ Tenhle pomáhá na vnitřní krvácení. Ale nevyléčí všechno, spíš jen zabrání nejhoršímu. +pokrčí omluvně rameny, když jí dává ostatní lektvary+ Teprve pak se otočí k hromadě šutrů, tentokrát není až tak opatrnej, a prohází jen tak velkou díru, aby jí prolezl na druhou stranu+

[Jade]

+rty mu zvlní poměrně ošklivej úsměv, Seth vystrčí zuby, a vlna jeho moci se do něj opře, až mu tělem proběhne zachvění a všechny jeho instinkty křičí, aby vypadnul+ Pojď si pro mě. +pousměje se vyzývavě, na přebití nemá čas, takže upustí zbraň a popadne dýku, ale doufá, že to Becca nenechá dojít tak daleko, aby ji musel fakt použít+ Ten ti taky má dost co říct. +odtuší s úšklebkem. Nehodlá dopustit, aby se tenhle sráč Deana někdy dotknul, a velmi dobře ví, že v tom není sám. Rozhodnutí nechat Deana chodit s pouštní růží mu nedalo jenom celkem užitečnýho špeha na druhý straně a mentální rovnováhu pro kluka, ne. Tenhle plán, co běží už několik let, konečně pořádně nese ovoce. Že kluka tak trochu adoptovala většina týmu, to se vzhledem k jeho supertragický sobstory dalo čekat, a i kdyby ne, o svý lidi se starají. Díky Payne má ale Dean za sebou i další lidi; Jade si je poměrně jistej, že kdyby odsud jeho dvě nehumanoidky měly možnost vytáhnout jen jednoho člověka kromě sebe navzájem, vzaly by Deana. Za explozivní Lassie navíc neoficiálně vzato stojí případná pomoc smečky, a se schizofrenní pizizubkou má za sebou Dean pár vlivnejch přátel, a... to co se upírce právě vylouplo v očích. Uhm. Ať už to s Jadem dopadne jakkoliv, kdyby šlo hodně do tuhýho, Dean bude mít v životě vlivný spojence, i takový, který si Jade sám tak úplně nemůže dovolit. Takže když Seth vystartuje, napnou se mu všechny svaly, připraví se na útok... kterej nepřijde, protože bastardovi skočí za krk Rebecca. Sleduje, jak její čepel projede Sethovou tkání jako změklým máslem, vychutná si šok v jeho očích, a možná krátkej záblesk strachu? Sráč se před ním zhroutí na zem jako rozbitá hračka, a Jade v sobě pečlivě udusí záblesk potěšení, ještě ne, spokojenej může bejt teprve až bude totálně tuhej. Předčasný slavení není na místě. Co hodlá Becca udělat mu dode o chviličku dřív, než to fakt provede, a oči mu varovně blýsknou. Ne že by ji to zastavilo. Přesto nedokáže odtrhnout oči, ani nechce, chce to vidět až do konce a nezapomenout na to. V tom, jak si Setha přidrží za vlasu, jak se k němu skloní, je cosi skoro intimního, cosi provokativně erotickýho, ale jen na moment, na zlomek vteřiny, než se objeví špičáky a ona mu prokousne kůži. Nepije nijak brutálně, takže krev nestříká a necáká, není to šílený, zběsilý krmení, divoká lačnost ani slepá žízeň; a o to je to možná horší. Krátký oťuknutí s krví toho druhýho si prožili, ale to bylo něco docela jinýho, a ve svý podstatě spíš kinky, než vampire-y, ale teď ji vlastně vidí poprvé pít přímo z něčí krční tepny. Je to skoro civilizovaný, kontrolovaný, a to mu bezděky způsobuje větší husí kůži, než opak. Dělá to dobrovolně, cíleně. V tu chvíli si připomene, že bez ohledu na to, jak vypadá a jak se chová, je tím, čím je. tenhle pohlad ho zamrazí až někde hluboko v morku kosti, oči mu zchladnou, ztvrdnou. V prstech cítí stříbrnou dýku, padne tam přirozeně, jak prodloužení jeho vlastní ruky, prodloužení jeho vůle. Nezabije ji, samozřejmě že ne, i přes odpor uvažuje racionálně a v týhle situaci zabít svýho jedinýho spojence, to by byla celkem píčovina. Ale ví, že by mohl, právě teď, v tuhle vteřinu, když se krmí a soustředí se na to, když jí sethova krev viditelně narovná ramena a posílí, mohl by. Možná by měl, protože přese všechnu její civilizovanost, přes uhlazenost jejího chování, a pečlivou snahu o normálnost, přes všechno osobní, co si navzájem dovolili, přes všechno zranitelnost, kterou u ní viděl, tohle je taky ona, i když je snadný na to zapomenout. Chápe, že v tomhle vztahu nevztahu se tenhle krok pravděpodobně bere jako nastolení dominance, konečná porážka a ponížení pro Setha. Je to jen Seth, ne člověk. Ale z toho jejího úsměvu na konci mu přeběhne mráz po zádech, sevře čelisti a rty tak pevně k sobě, že skoro zbělají. Chvilku se jí jen chladně dívá do očí, do těch propastně černých duhovek, a napadne ho, že v nich vidí cosi prázdnýho, co se občas hladově otevře v něm. V ní, něco, co rezonuje i v něm, a jeho instinkty se v těhle věcech tak úplně nemýlí. Dojde k nim, těch pár kroku, a vpije se do Sethových těkajících očí, jo, ty hajzle, doufám že se strachy zesereš, pomyslí si, popadne upíra za vlasy a zcela prostě a nepoeticky mu flákne ksichtem o svoje koleno a zlomí nos. Nesmírně uspokojivý. Když ho zase pustí, Sethova hlava se tak legračně zakymácí na krku, a on se natáhne k Beccy. Sevře jí pevně čelist prsty, aby se na něj musela podívat, a pokud se jí snad na vteřinu dotkne některým ze svejch prstenů... ups. Nakloní se k ní blízko, výhružně blízko, podobně blízko jako v těch nesčetnejch případech, kdy ji provokoval trochu jiným způsobem, jenže teď to má o dost jinej podtón, sevření jeho prstů zesílí až skoro bolestivě+ Kroť se, nebo tě zkrotím já. +řekne úplně klidně, až děsivě klidně, a ten erotickej podtón, co se skoro nabízí, tam teď tak trochu chybí. Nemusí svůj názor vyslovit nahlas, aby se mu dal přečíst v očích. V tu chvíli už ale šramot za zdivem slyší i on, uvolní sevření, věnuje jí poslední varovnej pohled a narovná se. Deanův signál vnímá v uchu už nějakou dobu, takže ví, že kluk to přežil, a pokud přežil, procpe se sem, i kdyby měl vsublimovat mikroskopickýma průrvama+ Teď si pohrajeme my. +pousměje se na pořád ještě bezmocnýho Setha na zemi, z opasku si odepne středně velký pouzdro, a rozbalí ho na zemi před Sethem. Objeví se několik nástrojů, ze kterých stříbro smrdí na hon daleko, a který vypadají spíš jako něco, co by se použilo v kuchyni nebo v dílně. Támhle jsou kleště na zuby, několik ostrejch věciček, a tohle vypadá zase trochu jako škrabka, a na konci leží injekce plná čehosi tekutýho. Jadeův úsměv se trochu maniakálně rozšíří, a v tom se konečně odvalí poslední kámen, a Dean vlítne dovnitř jako velká voda+

+proleze škvírou dovnitř, ještě se ohlídne, jestli tam Syr nezkolabovala, a pak proskočí otvorem. Přehlídne celou tu scénu, Becca klečí u Setha, a vypadá trochu divně, Jade si vybaluje nástroje, a mezi nima tak napůl leží On. To hladový zvíře v něm zařve vzteky a taky radostí, zvládli to, dostali ho. Několik kroky je u něj+ Co je s ním? +zamumlá směrem k Jadeovi, ale upír evidentně není ve stavu se bránit, a Dean běsní zuřivostí. Popadne setha za ramena a povytáhne si ho, prudce se rozpřáhne a jednu mu vrazí. Jade se trochu ušklíbne, jenže Dean nekončí, a vrazí mu i z druhý strany. A znovu, znovu a znovu. Po třetí nebo čtvrtý ráně si uvědomí, že ten pocit je neskutečnej, je jako v tranzu a nedokáže přestat, ani když se Sethův obličej pomalu začne měnit v krvavou kaši, nedokáže se zarazit, oči se mu divoce lesknou+

[Rebecca Altamirano]

+ve chvíli, kdy se Jadovi zadívá do očí, ví, že udělala chybu. Na okamžik ji napadne, že ji oddělá, že ji prostě sejme, svede to na Setha a nebude z toho mít ani trochu špatný spaní. Neodvažuje se ani pohnout, aby to nevyhodnotil jako útok, protože cítí to napětí, jakoby ji štípalo do kůže. Obezřetně ho pozoruje, když k ní vykročí, nespouští z něj pohled, když kopne Setha do obličeje a ani když přistoupí k ní a skoro bolestivě jí sevře čelist. Tentokrát ale není úplně pasivní, jednou rukou sevře jeho zápěstí, kterým ji drží, ne tak pevně, aby mu ublížila, ale tak, že dá jasně najevo, že by mohla; schválně se přiblíží ještě o kousek blíž+ My se velice krotíme. Ale díky za upozornění. +procedí skrz zuby; a kdyby věděl, kolik námahy jí dalo pro tuhle chvíli zacpat pusu svýmu horšímu Já, byl by jistě ohromen:D. Když ji pustí, uvolní i ona své sevření. Zůstane klečet vedle Setha a trochu víc se zaměří na to, co s ní udělala jeho krev. A uvědomí si, že to tepání, které cítí celou dobu v hlavě, jsou jeho pokusy prorazit její metafyzické štíty a zahojit se z ní. Jen se tomu blahosklonně pousměje, protože teď je to ona, kdo drží v ruce konec vodítka, takže jeho pokusy líně odrazí+ Už ne. Je konec. Pokud ti to ještě nedošlo. +sdělí mu tiše a chladně se usměje. Zadívá se na hračky, který si tam Jade vybaluje a po zádech jí přejede mráz a tentokrát ne tím dobrým způsobem. Pak tam ale vpadne Dean a stačí jí jedinej pohled do jeho očí, aby věděla, nebo přinejmenším tušila, co se děje.+ Má přeseknutou páteř. +oznámí mu jakoby o nic moc nešlo, i když má dojem, že to stejně byla spíš řečnická otázka a pak s mírně zvednutým obočím se zájmem sleduje, jak ho Dean začne mlátit. A očividně nehodlá přestat. Zalétne krátce pohledem k Jadovi, ale on se očividně nechystá nijak angažovat. Protočí oči a ještě Deana pár minut sleduje, tu bezednou zuřivost v jeho očích a vlastně celé tváři, sedřené klouby na rukou. A pak si všimne, že tkáň kolem dýky se přestala rozpouštět a naopak, začala se zatahovat.+ Hojí se. +řekne do ticha, rušeného jen údery pěstí+ Deane. Dost. +to byl rozhodně příkaz, přestože ani nezvedla hlas. Mají maximálně pár minut, než bude Seth opět schopný se postavit. A nálada se mu docela určitě nevylepšila...+

[Syriana Spinnel]

+Pečlivě se snaží Deana poslouchat, která fióla je na co, ale tepe jí v hlavě tak, že se těší až se ten kluk prostě zdekuje, a ona si bude moct pomyslně vylízat rány. Pak postupně otevře jednu lahvičku za druhou a v combu podobném míchanému drinku je postupně všechny vypije. Nejdřív ucítí obrovskou, dechberoucí úlevu, jak se jí odplazí ta tíha z hrudníku. Žebra sice pořád zůstavají lehce nadrcená, ale už si je celkem jistá, že tam uvnitř nic neteče. Pak se jí vrátí barva, jak se jí žilami rozleje povzbuzující lektvar a začne se cítit mnohem líp. Vlastně... Zakroutí hlavou a už se jí nemotá a přestalo v ní i dunět.+ Díky Deane... +mroukne si pro sebe a zkusí se postavit. Trochu zavrčí, ale... půjde to. Skoro ucítí jak všechny obratle páteře zapadnou zase zpátky na svý místo a v duchu opět poděkuje všem bohům, že může chodit. Shrne si vlasy z obličeje a dívá se kolem sebe. Za těma čtyřma nepůjde. V takové formě, aby jim byla k něčemu jinému než obtíži není. Chvilku kouká po těch sutinách, až najde svou hůlku, a nůž. Každou z těch věcí čapne do jedný ruky a rozhodne se počkat na nádvoří. Udělá pár opatrných kroků, aby znovu otestovala jak na tom je. Když nebude běhat, tak to snad půjde dobře. Pozornost ale upoutá něco zcela jinýho, zdá se, že tím sesuvem se odhalila tajná chodba, kterou Seth zmizel... Rozhodnutí netrvá ani půl minuty. Vydá se do té chodby, vděčná za svůj vlčí zrak a smysly, které se jí opět vrátili zostřené. Ví, že tohle bude mít pozdější následky, až přestanou lektvary účinkovat, ale pro tuhle chvíli. Po několika desítkách metrů narazí na prvního Caprisona. Už jich začíná mít plné zuby. Přesně mířenou kletbou ho zasáhne rovnou do srdce, které mu vybuchne v hrudi. Cestou míjí pozůstatky jiných a pár z nich preventivně dodělá. To je divné. Dojde do slepé ulice. Podívá se zpět a zase na zeď před sebou a zamračí se. Proč by caprisoni byli v chodbě, která nikam nevede? přendá si nůž do pravačky a levou rukou přejede po stěně před sebou. Následně ucukne, ucítí totiž jak ji na kůži zašimrá energie. Sice energie tak slabá, že je sotva postřehnutelná, ale je tam.+ Ne, ne, ne, ne, ne... +vrčí si pro sebe a zkusmo hledá nejslabší místo. Moc dobře si pamatuje, jaké to je, když je někde ve tmě, kdo ví jak dlouho a nikdo o ní neví. To šílenství má pořád ještě na patře. Podaří se jí uvolnít první z cihel a pak další a další, až rozebere část zdi. Pak o několik kroků ucouvne, šokovaná tím co vidí. To prostě nemůže být... Člověk před ní... ne, není to člověk a moc dobře to ví. Má vysušenou, mléčně bílou kůži, ale rysy tváře... tváře kterou neviděla téměř deset let. Bleskne jí to hlavou tak náhle... On stojící na vrcholku schodiště na Altamirano Hall....+ Lestate... +zašeptá a hrůza ji naplní, když oslovený na ni vytřeští oči.+ Vydrž.... +zatvrdí se a rozběhne se do chodby, kde jsou další zmatení Caprisoni. Dva z nich popadne za flígr a dotáhne je k němu. Ještě ho neuvolnila. To opravdu ne, dokáže si představit, jak by to skončilo. Proto ho nejdřív napojí Caprisonama. Ani se nepodívá jinam, když prvního a pak i druhého vycucne do sucha. Prakticky před sebou vidí jakou proměnu to má na jeho tělo. Ta tvář, tak hezká, je zase taková, jak si ji pamatuje, vlasy, kůže....+ Lestate, teď tě pustím ano? +Dívá se na něj obezřetně a mávnutím ruky uvolní jeho pouta, kterými byl přikut ke zdi za sebou. Ale několik let nepoužíval své tělo, takže ho nohy zradí a podlomí se. Syr ho zachytí dřív, než spadne a podepře ho.+

[Jade]

Evidentně málo. +procedí skrz zuby v odpověď, ale před Deanem se k tomu nevrací, jen ji pozoruje možná trochu víc, než by bylo vhodný. Sleduje Deana se zájmem, jako kdyby čekal, jak dlouho to vydrží, jak dlouho ho to bude bavit, ale trochu se zamračí, protože tohle není jen pomsta, není to jenom vybití dlouhodobý frustrace, Deanova nenávist se zdá bezedná, divoká a trochu zoufalá, a vypadá to, jako by ani přestat nemohl+ Stačilo. +řekne tiše, co se jeho týče, ať ho klidně umlátí, ale nějak nemá dojem, že by mu to v tuhle chvíli prospělo. Krátce přikývne, změna v Sethově stavu mu neušla, takže si klekne vedle Deana, a natáhne se do pouzdra. Na nějaký mučení není čas, ale kupodivu ani zas tak zklamanej není, ten bastard toho dneska schytal už dost, a jestli schytá víc, stejně to ani za několik let nebude tolik kolik by si zasloužil. Takže těch pár extra minut ponechá Deanovi na ukojení aspoň části jeho hladu, jen si vezme injekční stříkačku, celkem zkušeně ji připraví a obratně ji Sethovi vpíchne přímo do žíly, dávka čistýho tekutýho stříbra by jeho hojení měla trochu zpomalit. Neodpustí si poměrně přímej pohled Beccy do očí, a pak se narovná. Nemá potřebu nějaký poslední cool hlášky, jen se vpije pohledem do toho, co zbylo ze Sethova obličeje a s úšklebkem se postaví+ Mám dojem, že poslední rána je tvoje. +přimhouří oči na upírku a o krok poodstoupí, aby ho neohodila krev+

+Dean nevidí, neslyší, nevnímá. Ten podivně hypnotickej stav, kterej ho pohltil, nepropouští nic, hučí mu v uších, před sebou má jen Sethův zřízenej obličej, jeho chladný oči, bolest v pěstech nevnímá, cítí jen tu potřebu ho zničit, rozjebat na prvočísla. Až potom jeho trans poruší hlas, jeho jméno. Na okamžik se zarazí a trochu vzdorovitě koukne na Beccu, jako by chtěl odseknout, zanadávat, říct jí něco pěkně ostrýho, ale když se podívá dolů a uvidí, co tam po něm zbylo, skoro ho to překvapí. To jsem udělal já? Klouby má sedřený, ruce mu brzo otečou, už teď je má tak podivně ztuhlý, a Jadeův hlas ho donutí kleknout si na paty, je celej zpocenej a uřícenej, jako by uběhl maraton, a najednou si přijde i ohromně unavenej. Trochu otupěle sleduje, jak Jade Setha naočkuje stříbrem, a olízne si suchý rty. jo, měl by se uhnout. Jenže nějak nedokáže vstát, má pocit, že váží asi tunu. takže prostě zůstane klečet, kde je+

[Lestat]

+je to už dávno, kdy přestal věřit, že se odtud někdy dostane. Když ho před čtyřmi lety Seth pozval sem, nečekal, že už se odtud nedostane. Ale měl to čekat. Mělo mu být divné, že ho kvůli Beccy nepotrestal. No, že to napraví po takové době, to ho nenapadlo. Nemohl dělat nic, když ho nechal přikovat k téhle zdi a pak zazdít. Spojení krve umožňovalo jen velmi omezený odpor a moment překvapení byl navíc zcela na Sethově straně. A tak tady s každým dalším dnem, týdnem, měsícem zůstával pohřbený zaživa. Nedokázal se spojit ani s Beccy, jejich pouto bylo taky pryč. A přestože už spolu dávno nežili ani předtím, na chvíli to opravdu bolelo. Věděl, že ho milovala. Tenkrát. A on ji. Ale pak to všechno Seth zničil; zničil ji. Když odtamtud utekla, vypadala sice pořád skoro stejně, jako když ji potkal v Instanbulu poprvé, ale...změnila se uvnitř. A nemohl se divit, věděl, co Seth dokáže. Vlastně byl zázrak, že to vůbec přežila. A další zázrak byl, že dokázala utéct. Byla upírkou necelé dva roky...dva roky a dokázala se od nich odstřihnout. Asi nemohl mít Sethovi za zlé, že zuřil. A sám sobě musí přiznat, že kdyby věděl, že je čarodějka, nejspíš by ji neproměnil. Jenže na kdyby se nehraje. Ne v jejich světě. Za svá rozhodnutí a chyby se platí a to draze. Když dnes do jeho kameného vězení pronikly ty divné zvuky, zpočátku tomu nevěnoval pozornost. Byl utopený ve své mysli, v posledním kousku, které ještě nepodlehlo šílenství, kterého se zoufale držel a chránil ho, jako poslední plamínek v naprosté temnotě. Ale před chvílí zřetelně cítil, jak se celá zeď otřásla. Bohužel ale zůstala stát. Ale pak se najednou přední část zdi sesype a on uslyší své jméno. Pokusí se zaostřit na postavu před sebou, ale je prakticky slepý. Sípavě se nadechne a ta vůně...je mu povědomá, i když ji překrývá pach vlka. Ale i ten je mu blízký; vzpomene si na Rebeccy vlky a kdyby mohl, pousměje se. Pak mu jeho zachránkyně přihraje čerstvou krev a pobízet opravdu nepotřebuje. Okamžitě cítí, jak se život rozlije jeho žilami, rozbuší mu srdce a taky mu vrátí zrak. Když na zem dopadne druhé vykrvené tělo, otočí se za hlasem a podívá se na ni+ Syriano? +je dokonale v šoku, neví koho čekal, ale ji teda určitě ne+ Jak...co? +nějak ani neví, na co se zeptat a tak toho nechá a jenom přikývne. Jenže nějak zapomněl, nebo spíš jeho nohy zapomněly, co si se sebou počít a tak jde rovnou k zemi. Ale než stihne dopadnout na zem, Syr ho podepře a očividně ho bez potíží udrží+ Mám dojem, že jsi za ty roky trochu posilovala, viď? +zavtipkuje trochu, ale je jí rozhodně vděčný.+ Co tady, u všech pekelných démonů, děláš? +podívá se pak na ni, když si tam sednou někde na hromadu suti+ Ne že bych si stěžoval...ale...je to trochu překvpáko. +pousměje se a vypadá, že je už víceméně sám sebou. Což je asi další zázrak, který v životě zažil+

[Rebecca Altamirano]

Trhni si. +odsekne tiše a budiž jí připsáno k dobru, že to pokrytče, který se jí dralo na rty, nahlas neřekla. Bez hnutí pak sleduje Jadea, jak vpíchne Sethovi stříbro do žíly a když se jí přitom zadívá do očí, neuhne a zírá mu do očí, tvář bezvýraznou, jenom se pak skoro nepostřehnutelně pousměje, je spíš jenom stín náznaku úsměvu, než skutečný úsměv. Pak sklouzne pohledem plynule k Deanovi a velmi pozorně si ho prohlíží, vidí ten chvilkový vzdor, chuť poslat ji někam, ale pak jakoby si teprve uvědomil, co udělal. A v tu chvíli si je už jistá, že mají menší problém. To se ale bude řešit později. Zvedne se a přistoupí blíž a plynulým pohybem vytáhne svoji poslední sečnou zbraň, kterou si na tuhle párty vzala - svoji mačetu z páteřního pouzdra+ Vřele díky. +podívá se na Jadea a sarkasmu v tom je jenom úplně maličko:D Pak se zadívá na Setha a neujde jí, že obličej se mu už docela vyhojil. Vlastně se hojí doslova před očima. Je to trochu zvláštní. Tuhle chvíli si představovala snad milionkrát; často byla to jediné, co jí bránilo to vzdát. Byla připravená na to, že při tom umře. V lepším případě umřou oba. Takže tahle realita se ve všech směrech vymyká jejím představám. Protočí si mačetu v ruce a nakloní lehce hlavu na stranu, protože to vypadá, že jí Seth chce něco sdělit. Je to jen okamžik, kdy přemítá, že si poslechne, co jí asi tak chce říct. Jenže...+ Promiň, ale vlastně mě nezajímá, co chceš říct. +pokrčí lehce rameny a pak prudce máchne mačetou; je to tak rychlé, že ostří je jen rozmazaná, šmouha a v další vteřině se Sethova hlava odkutální ke vzdálenější stěně. Na chvíli zůstane bez hnutí stát, sleduje slábnoucí gejzír krve a cítí se...prázdná. Je konec. Její stoosmdesátpět let dlouhá noční můra skončila. A ona zjišťuje, že necítí nic. Pomalu vykročí a klekne si u dekapitované hlavy. Není moc vidět, co tam dělá, ale když se vrátí, natáhne ruku k Jadovi a na dlani jí leží zakrvácené tesáky. Vzhlédne k němu a je přinejmešním zvláštní, že její oči nejsou ani černé, ani jantarové, ale jen její, tmavě hnědé.+ Jestli chcete ještě nějaký vzorky, tak si poslužte. Pak navrhuju zbytek spálit. Pro jistotu. +navrhne lhostejně a netečně se na něj dívá+

[Syriana Spinnel]

Jo, jo, Jsem tu +pousměje se a dostrká ho na nejbližší vhodný místo. Zdá se, že už je při sobě, což je zatraceně zázrak.+ Všechno ti povím... +odmlčí se na chvilku a přemýšlí, že než by mu to vážně všechno pověděla, tak by tam zešedivěli oba dva.+ Ale, byla jsem tak na procházce, +a vlastně poprvé za celý večer se upřimně usměje.+ Za posledních pár let se změnilo hodně věcí, +zvedne koutek úst v úsměvu a pak ji napadne, že...+ tak jo, vezmu to zkratkou +co nejvíc si očistí horní část paže, i když té zjizvené, ale je to prostě nejmíň netknutý místo na jejím těle.+ Nechci tě vyloženě nutit +loupne po něm pohledem,+ ale čím dřív tohle budeme mít za sebou, tím dřív se můžeme připojit k závěru mejdanu nahoře... a hlavně se budeš cítit jako znovuzrozenej, věř mi. +Důkladně na něj kouká a když se pak zakousne, je tak jiný, než když ji kousla Beccy, nebo Rhage... Nohy jí zase zrosolovatí a tělem jí projede radost, vzrušení... tak silné až se jí začnou svírat útroby. Spolu s krví mu předává poslední vzpomínky, na celej ten jejich srandovní výlet, na Beccy, na Gabriela,... jsou to takový útržky, ale dá se z nich poskládat celkem pěkný puzzle posledních několika let.+ Už dost.... +zašeptá a když si uvědomí, že se jí začínají dělat mžitky před očima.+ Dost. Dost, dost, dost! +zasténá a vyškubne se mu z objetí a svalí se dva metry od něj na zem. Tak jo. Má právě tak akorát. Končí. Prostě tam zůstane ležet a bude spát tak dlouho, dokud se jí tělo prostě nezhojí. A doufá, že to bude zatraceně brzo, protože se musí stihnout rozloučit s Gabrielem, než odjede do USA.+ Už můžeš chodit, hezoune? +zachraptí, trocha vody by možná taky bodla. Ale hlavně se musí dostat nahoru. +