Území smečky

[Syriana Spinnel]

Miluju tě +odpoví mu s úsměvem a přehodí si vlasy přes rameno, aby na něj viděla. Bez jeho horkého těla na sobě, se do ní opřed svěží jarní vzduch a ještě víc ji roztřese.+ Brrr +zasměje se a rychle se začne oblékat.+ Být vlkem je uplně boží +nevydrží to a vychrlí ze sebe své dojmy a radost.+ Miluju to, miluju běhat vedle tebe, objevovat les, všechno kolem. A ty vůně! až se mi z toho skoro zatočila hlava a ty! +Blábolí dál, s úsměvem na tváři, když v tom jí začne zvonit mobil. Nightwish spustí svou 7 days to the wolves - Syr má nový vyzváněcí tón. A to je jenom smska. No jo, asi si tvo vlčáctví užívá až moc.+ To je B. píše jestli bych se za ní mohla stavit, na flašku. +Povzdechne si.+ Cítím ve vzduchu průser. +Naklove odpověď že za dvě hodinky je tam.+ Nevadí ti, že se na chvilku zdejchnu? +přitulí se k němu už komplet oblečená, ještě celá rozdivočená.+

[Gabriel]

+opětuje její úsměv, oblékne se a přitom ji s úsměvem poslouchá+ Jsem rád, že jsi tak nadšená, přestože to nemáš vůbec tak snadný jako my. +pohladí ji po tváři a nad vyzváněcím tónem zvedne obočí a pobaveně se uculí+ No snad to bez tebe chvíli nějak přežiju. +zatváří se ale jakoby o tom velmi vážně pochyboval a v očích mu vesele zablýskne+ Tušíš, o co by mohlo jít? +zvážní trochu a otevře dveře+ Tak pojedeme, určitě si budeš chtít dát aspoň sprchu. +mrkne na ni; nastoupí do auta a zamíří zpátky domů.+

[Syriana Spinnel]

+Nasedne do auta, s obličejem skřiveným přemýšlením.+ Vsadím svou levou ruku, že v tom bude Vishous +je si tím setsakra jistá.+ A jestli je to tak jak myslím, tak to bude ještě velká sranda. +Ušklíbne se, a už se nemůže dočkat.+ Potřebuješ něco zařídit v Dublinu, když už tam budu? Zalít kytky v novém bytě? +hehe, taková malá záminka aby se tam konečně mohla podívat, protože je to překvapením už mooooc moc dlouho.+ Vlastně +natočí se na sedadle k němu.+ ani jsem se tě nezeptala, jestli ti nebude vadit to pendlování mezi Bukureští a Dublinem a taky smečce teda +zamračí se, vůbec ji to nenapadlo.+

[Gabriel]

+zvedne obočí a překvapeně na ni koukne+ Myslíš? No jestli máš pravdu, tak to rozhodně sranda bude. +cukne koutky+ Ne, nepotřebuju. +zavrtí hlavou a pak po ní střelí pohledem+ A kromě toho, poprvé tam rozhodně půjdeme spolu. +neomylně odhadne směr jejích myšlenek a v očích mu pobaveně zajiskří+ Mě to určitě vadit nebude a smečce taky, když se jich to pendlování netýká. Naopak si myslím, že nám prospěje mít kam utéct. +mrkne na ni a zastaví před domem+

[Syriana Spinnel]

+Už nemohla dýl zůstat v domě. Kamkoliv se podívá, všude ho vidí, všude ho cítí. Emoce se v ní střídají jako na horské dráze, vztek se střídá s bolestí, strachem, zradou... a cítí, jak se přelévá do celého domu. Proto vyběhne z ložnice, ze které udělala kůlničku na dříví, a ještě než doběhne k mostku promění se ve vlka. Rozerve své tělo v cáry, a na zem dopadnou měkké vlčí tlapky. Uslyší za sebou volání a pak ji doběhne další vlk. Jen se otočí, ve výhrůžné pozici, tlamu rozevřenou, čelisti s tesáky vyceněné... a zlověstně vrčí. zmiz Dave, než ti ublížím. Druhý vlk udělá další krok k ní a najednou zrzavý po něm vystartuje a sklapne čelist těsně před jeho čumákem. Pak se otočí a rychlostí vlčí se rozběhne hluboko do lesů, kde loví a vybíjí ze sebe všechnu tu bolest. Zůstane tam dlouhé hodiny, až nakonec leží na skalnatém výčnělku a sleduje údolí pod sebou. Údolí ve kterém mají svůj dům a ke kterému právě přijíždí několik aut. Cítí ho i na tu vzdálenost a když vystoupí z auta, dlouze, žalostně a bolestně zavyje.+

[Gabriel]

+Celým letadlem se prožene vlna děsu. Éro se propadne o dobrých 15 metrů, než se piloti zase chopí kniplů a srovnají to. Jestli Gabriel bude pokračovat, není uplně jistý že na dopravení domů něco zbyde. Přece jen jsou 11k kilometrů nad hladinou oceánu. Následky by byly fatální, i pro vlkodlaky. Wade, který se krčí schovaný za Rinou cítí všechny emoce, strach, vztek, bolest, i to jak blízko k proměně je. A to by nebylo dobré... Několikrát rychle polkne a pak se odpoutá a stoupne si. Donutí se uklidnit, přestože se toho chlapa bojí jako dosud ničeho. Přesto udělá několik kroků k němu a sevře mu jemně rameno ve stisku. Nedívá se na něj, hlavu má skloněnou v podřízenosti, srdce mu buší a přesto mu poskytuje tolik klidu, kolik je potřeba, aby tento let všichni přežili ve zdraví. Pravděpodobně to ze sebe bude muset vyventilovat, ale až budou na zemi. Ne ve vzduchu.+

RINA: +Přikrčí se při tom řevu. Něco je špatně, moc špatně. Takhle se Gabriel nechová... Sleduje Wade, a najednou je klidnější, a nemá pocit že umře hned na začátku cesty.+ Wade... +řekne jenom, ale to už jde k němu. Proto se podívá na Gabriela, jaký účinek to na něj má. Pořád vypadá hrozně, vztekle a že asi každou chvilku odpadne, ale... je to lepší.+ Gabrieli, Wade je Omega... +řekne jenom, jako by mluvila ke všem. Naštěstí to vypadá že všichni přežijí. Když začnou přistávat, poděkuje všem bohům. Protože tohle byl flight 666. Totální noční můra všech na palubě. Když vystoupí z letadla, Wade jde už zase vedle ní. Nadechne se vzduchu.. není tak sladký jako v USA, ale..+ Domov... +pousměje se a rozjedou se k smečkovému sídlu.+

+potřebuje se uklidnit a to tak, že rychle. Vníma, jak jsou všichni úplně mimo z jeho výbuchu, obzvlášť když nevědí, co se děje. A nesmí se to dovědět. Přemůže silné nutkání jít se okamžitě vyzvracet a soustředí se výhradně na to, aby zklidnil dech. Jenže s každým dalším nádechem, jakoby se mu to připomělo a stud, vztek, ponížení, to všechno na něj znovu útočí v podobě bodavé bolesti v hrudi a žaludku. Najednou ale ucítí na rameni lehký dotyk. Trhne sebou a vzhlédne, ale skoro okamžitě zjistí, že je mu mnohem líp. Se zájmem se zadívá na mladého vlka, vlkodlaka, který se velmi pečlivě snaží předstírat neviditelnost. Slyší Rinu, ale nepodívá se na ni. Jen se zhluboka nadechne, vydechne a podívá se na Wadea, ne ale nijak výhružně, nebo autoritativně, ale vděčně+ Díky Wade. Jsem v pořádku. +což je lež a všichni to pořád vnímají přes smečkové pouto, ale nikdo nic neřekne. Když pár hodin na to, konečně přistanou a rozjedou se domů, představí si, jak to bude muset říct Syr...a uvědomí si, že ještě nikdy v životě neměl z ničeho takový strach. Jenže když vystoupí a okolí se rozezní vytím, plným bolesti, zrady a i vzteku, přejede mu po zádech mráz a útroby se mu sevřou strachem. Strachem z toho, že ji ztratil, aniž by se mohl nějak hájit. Protože je jasné, že už to ví. Pomalu se otočí od auta a zadívá se do hustých lesů kolem domu.+ Běžte dovnitř. Všichni. +řekne jenom stroze, hlas hrubý, z toho jak ho celou dobu nepoužíval i z toho, jak sevřené má hrdlo. Když všichni bezeslova zmizí v domě, pomalu vykročí do lesa...+

[Syriana Spinnel]

+Z výšky, kterou jí poskytuje příroda sleduje, dění dole. Vrátili se všichni a zdá se že i s bonusem. Viděla ji sice jen chvíli, ale ví kdo to je. Nakrčí bojovně pysky, a kdyby stála vedle ní, nejspíš by ji sama vyzvala... To vztek jí cloumá s celým tělem a rozumem. Dívá se jak všichni mizí v domě. Rychle, bez jediného ohlédnutí. Jen Gabriel tam stojí, jako..., nakrčí nos, když si to uvědomí, jako hromádka neštěstí. A samozřejmě, že půjde za ní. Slyší její naříkavou píseň a půjde za ní, dokud ji nenajde. Dostane strach. Co když jí jde říct, že... že bude s ní? Srdce se jí prudce rozbuší a nebýt v kůži vlka, pravděpodobně by hyperventilovala. Možná omdlela. Tak se jen celá chvěje. Sanží se uklidnit a musí tomu čelit. Koneckonců mu dala slib, že už nebude utíkat... Donutí se co nejvíc se zklidnit a soustředit, až se jí podaří se proměnit. Bolest z proměny už ani nevnímá, ztrácí se v té, kterou cítí v celém těle. Mimoděk si utře slzy a kouzlem se obleče. Jde na jejich lesní mýtinku, tam se s ním setká. Ale jak se zachová? co mu řekne, dokáže se na něj vůbec podívat?... Nohy ji samy nesou, až dojde k roztroušeným balvanům. Na jeden z nich si sedne a přitáhne si kolena k hrudi. Opře si o ně bradu, tvář schovanou za oponou vlasů a čeká. Nečeká však dostatečně dlouho, aby mohla něco vymyslet. Slyší ho, jak mu nepatrně pod nohama křupou větvičky, a pak ho ucítí, nejen nosem, ale i skrze pouto. Semele ji to jako tsunami a celá se roztřese. Tak moc by chtěla se k němu rozběhnout a... obejmout ho, a zároveň ho zabít, že jí způsobuje takovou bolest. Jen trochu změní pozici hlavy tak, aby na něj viděla, oči se jí zase zalesknou a hrudník bolestně sevře.+ Opouštíš mě? +zeptá se nakonec tiše, a ví, že i přes tu vzádelnosti přibližně 7 metrů ji slyší, jakoby stál vedle ní.+

[Gabriel]

+cesta na mýtinu se mu zdá neskutečně dlouhá a zároveň příliš krátká, aby dokázal přijít na způsob, jak jí to říct. Obzvlášť, když se mu chce zvracet pokaždé, když si to znovu vybaví. A ze všeho nejvíc mu je na nic ze sebe, že to připustil, že se nedokázal bránit. Že to možná je trochu i jeho vina; sice ji nijak nepovzbuzoval, tím si je jistý, ale zároveň ji ale přímo neodkázal do patřičných mezí. A když pak vidí Syr, jak tam sedí na kameni, tak drobná, schoulená...a ptá se ho...Zarazí se, jakoby se ve stroji zaseklo zrnko písku a všechno zastavilo+ Cože? +podívá se na ni šokovaně+ Jak bych tě mohl opustit, když jsem tě sotva znovu našel? +potřese hlavou a udělá k ní dalších pár kroků, jenže pořád prostě neví, jak to říct. Pak si ale uvědomí jinou věc.+ Jak..jak to vlastně víš? +zeptá se tiše a opatrně; vlastně by byl radši, kdyby se na něj vrhla a zmlátila ho, protože přesně to si zaslouží+

[Syriana Spinnel]

+Skoro ani nemrká, jak čeká na odpověď, pak ale zvedne hlavu kousek výš.+ No... +zamračí se a dlouze vydechne. Přitáhne si paže víc k tělu, v obranném gestu, sice jí vyloženě nevadí, že jde blíž, ale...+ viděla jsem to.. +hlas má přiškrcený, jak se jí znovu sevře hrdlo a žaludek udělá kotrmelec. Pevně se mu podívá do očí, když hlasem postrádajícím jakékoliv emoce dopoví.+ Viděla jsem to celé, protože.. +její jméno prostě vyslovit nedokáže.+ protože ona mi poslala video... +Když se na něj podívá znovu, má v očích slzy, hlas chraptivý.+ Jak jsi... +zavrtí hlavou a nedopoví co chtěla, říct, tedy jak mohl osm dní po jejich svatbě šoustat s někým jiným. S ní. Najednou se zase pocit ublíženosti přetaví do vzteku. Jak si vůbec dovoluje tam stát tak, jakože je mu z toho zle? Tělo reaguje ještě dřív než mozek, když překoná tu krátkou vzdálenost mezi nimi. Je až nelidsky rychlá. Když ho praští do ramene, a znovu a zas, dokud jí nechytí ruce a nepřitáhne si ji k sobě, v pevném obejmutí. Cítí jak je blízko, to známé tělo, vůni, teplo... Vzlykavě se nadechne a otře si slzy do jeho trika.+ Proč? a přísahám, že jestli mi neřekneš pravdu, odejdu a už mě nikdy neuvidíš.... +zvedne k němu oči a dožaduje se odpovědi, na kterou čeká od té doby, co otevřela to zasrané video.+

[Gabriel]

+asi nejvíc ze všeho čekal, že jí to někdo řekl, pravděpodobně nějaký ten jejich donašeč. Ale tohle tedy nečekal ani trochu. Srdce se mu na okamžik nejspíš zastaví a vzápětí má znovu pocit, že bude zvracet. A hned na to zatouží okamžitě nasednout zpátky do letadla a roztrhat tu čubku holýma rukama na kusy. Když se na něj pak konečně vrhne, je to skoro úleva, přijímá ty rány, protože si to prostě zaslouží, každou z nich. Pak ji ale chytí za ruce a přitáhne si ji k sobě, pevně ji obejme v ocelovým sevření, skloní hlavu a nadechne se její vůně+ Opravdu si myslíš, že bych to udělal z vlastní vůle? Pár dnů po tom, co jsme se vzali? +zašeptá jí do vlasů; na okamžik ztuhne, jak sbírá odvahu, aby to řekl a krátké, křečovité zachvění projede jeho tělem+ Nechtěl jsem to...+zašeptá pak, tak potichu, že kdyby ji nesvíral v náručí, nejspíš by to neslyšela+ Nevím, co....jak...+potřese hlavou a znovu se otřese hnusem+ Ráno jsem probudil s tak strašnou kocovinou, jakou nepamatuju už léta. Vůbec nic jsem si nepamatoval. +stiskne rty a zní to trapně a uboze i jemu samotnýmu. Smutný je, že to je pravda+ Vzpomněl jsem si až v letadle. A skoro jsme kvůli mně spadli...+ztichne a konečně se jí podívá do očí+ Miluju tě. Nikdy bych ti takhle neublížil...+dívá se na ni a vlastně vůbec nevěří, že by mu to uvěřila. Vždyť sám tomu pořád nemůže uvěřit.+