Anvil Security, NYC

[Payne]

+teď už bez odporu si nechá zbraň vzít a snaží se to nějak vstřebat. Na tu vyhýbavou odpověď neřekne nic, ale oceňuje, že jí aspoň úplně nelže. Sama ví, jak střílí a že zvlášť v takový chvíli, kdy je v survival-módu, nestřílí tak, aby zranila. No když slyší tu první větu, srdce se jí propadne až do žaludku, je si v tu chvíli jistá, že končí. Jenže pak pokračuje a ona překvapeně vzhlédne, jakoby si nebyla jistá, že to chápe dobře+ Jo. +přikývne jen tiše a přestože se jí uleví, dá se říct, že asi poprvé cítí něco, co se dá považovat za výčitky. Jak se postupně uklidňuje, uvědomí si teplo jeho těla, jeho vůni i to, jak ji lehce, konejšivě hladí po zádech. Pomalu k němu vzhlédne a chytne se přímo do jeho očí. Na okamžik zadrží dech, velice dobře si uvědomuje adrenalin, který jí pořád proudí v krvi. Naštěstí si ale taky uvědomuje, že je to tady velmi pravděpodobně prošpikovaný kamerama+ Mám to tedy brát tak, že jsem prošla? +nakloní lehce hlavu na stranu, neusměje se viditelně, ale v očích jí možná drobný náznak úsměvu na okamžik zajiskří+

[Billy Russo]

Někdy se to zvrhne. +přikývne+ to je riziko, které tihle agenti znají. A taky vědí, že bezpečnostní předpisy nejsou pro srandu králíkům. +pokrčí rameny, a moc dobře v ní cítí tu změnu napětí, jak mu trochu zvláční v náručí, tím způsobem, kterým to někdy ženský tělo pod jeho rukama dělá, jak se sotva patrně podvědomě přivine k němu a její tělo změkne, trochu se otevře jeho doteku. Ne že by jistý mikroskopický náznaky z jejího chování předtím nevnímal, ale... teď si je jistej, že ho vnímá i takhle. Což se bezpochyby dá zajímavě využít+ I tak se to dá říct. +zvedne trochu koutek, a jen s námahou udrží ze svejch očí překvapení. No sakra. Věk a zkušenosti stranou, tohle rozhodně není její první mrtvej. Ne, nejspíš ani zdaleka+

[Payne]

+jeho argumenty jí přijdou celkem neprůstřelně logický, ale zároveň má stejně divný pocit. Neví, jestli to jsou výčitky, ale přesto má pocit, že by asi nějakou lítost cítit měla.+ Mrzí mě to. +řekne nakonec a vlastně je to i pravda, uvědomí si, když ten pocit prozkoumá hlouběji. Přestože nemá lidi jako byl on ráda, poctivě se snaží neházet je do jednoho pytle. A kdoví, třeba byl fajn a ona ani nedostala příležitost ho poznat; přesto ale ví, že i kdyby se dostala do stejné situace znovu, bude jednat stejně+ Musím ale přiznat, že i kdyby se to někdy opakovalo...+zadívá se mu do očí, výraz vážný, neústupný+ ...ani podruhý bych nestřílela tak, abych jen zranila...+přizná tiše a pokrčí lehce rameny; považuje za nutný to říct. Aspoň pak nebudou moct říct, že je nevarovala:D Když se mu dívá do očí, najednou si znovu ostřeji uvědomí, jak blízko stojí; drží ji těsně u sebe, až cítí pevnost jeho těla, ale zároveň v tom není žádný nátlak, ví, že kdyby udělala jen půl kroku dozadu, okamžitě ji pustí. Jenže z nějakýho důvodu to udělat nechce. Cítí jak jí adrenalin pořád proudí v krvi a v kombinaci s neustálou frustrací z toho, jak na nic to teď je mezi ní a Deanem, s tím, že musí vážit každý dotek, přemýšlet o tom, jestli to už nebude moc, najednou pocítí udělat něco naprosto sobecky, protože to chce ona sama. Skoro si ani neuvědomí, že pohledem na okamžik sklouzne na jeho rty, jednou rukou sevře v prstech košili a současně s tím, jak si ho za ni přitáhne blíž k sobě se trochu postaví na špičky a přitiskne své rty na jeho a začne ho líbat. Možná na zlomek vteřiny jí proběhne hlavou, že tohle by neměla dělat, ale adrenalin ten hlas svědomí velice rychle umlčí...+

[Billy Russo]

+krátce přikývne, na to se nic moc říct nedá. Zároveň by ho ale docela zajímalo, nakolik to myslí opravdu vážně, a nakolik je to jako reflex, jakým lidi reagují na smrt+ Mně taky. +pousměje se trochu, a ani tentokrát tak úplně nelže. Toho papírování kolem bude nechutně moc+ Kdyby to bylo doopravdy, ani on by se nesnažil tě jenom zmrzačit. +poznamená, oba vědí, že to je pravda. Cítí v jejím postoji váhání, odhodlávání se, a trochu tuší, na co asi myslí. Vnímá to z ní, co od něj vlastně chce. Chce někoho, kdo se na ni podívá a uvidí ji, jako ženu, ne jako sexy tělo, malou holku nebo nebezpečnýho psychopata, ale jako ženu, která je tak trochu kousek od obojího, sama za sebe, žádoucí a toužící. A proč by ne, tohle je něco, s čím nebude mít problém. Není úplně jeho obvyklej typ, ale je hezká, a i když nejspíš mladší než tvrdí, pod zákonem taky určitě není. Sleduje, jak se její pohled přesune na jeho rty, a vyčkává; tohle musí začít ona sama, on nesmí bejt ten, kdo v jejích očích zneužije svojí pozice. Vlastně ani napůl nevěří, že to udělá... dokud to opravdu neudělá. Hrát určitý překvapení jde samo, popravdě trochu překvapenej vážně je. Možná ji podcenil víc než v jednom směru. Je tak blízko že cítí, jak jí buší srdce, splašeně a divoce. A pak ji k sobě přitiskne ještě blíž a vyjde jí vstříc, umí holky líbat tak, že jim měknou kolena, dychtivě, náléhavě, vroucně. Sklouzne jí rukama kolem pasu, přes záda, a jednu jí vplete do vlasů, jako kdyby se na chvilku zapomněl, a možná že i jo+

[Payne]

+na okamžik překvapí sama sebe, když to opravdu udělá a vlastně je trochu připravená i na to, že ji od sebe hned odstrčí. O to víc ji překvapí, když si ji naopak přitiskne blíž a polibek jí začne oplácet. Líbá ho pomalu, ale vášnivě, trochu jako někdo, kdo dlouho trpěl žízní a teď se konečně mohl dosyta napít. Když jí vplete prsty do vlasů, tiše mu zavrní do rtů a možná právě ten zvuk ji trochu vrátí do reality. Trochu se odtáhne, ale pořád je tak blízko, že může cítit její horký na rtech, stejně jako cítí ona jeho. Začíná jí docházet, co udělala, že právě políbila svýho šéfa, proboha! Na chvilku pocítí přímo smrtelný rozpaky a stud, ale pak jí dojde, že on jí ten polibek opětoval. Takže jí sice pořád je trochu trapně, ale to asi přežije:D Pomalu k němu vzhlédne a když se mu zadívá do očí, trochu rozechvěle se nadechne, oči jí potemněly do té bouřkové modrošedé. Uvědomí si, že pořád svírá jeho košili a donutí se uvolnit prsty a pustit ho a udělá ten půlkrok zpátky, který měla udělat už dávno.+ Já...+nadechne se, ale vlastně neví, co říct. Nechtěla jsem? Blbost, jasně, že chtěla. Omlouvám se, zní ještě debilnějc.+ ...nevím, co mě to napadlo...+zavrtí hlavou a cítí, jak jí hoří tváře a hlavně pořád cítí jeho rty na svých a to jí vůbec nepomáhá. V každým případě by momentálně nejradši byla odtud nejmíň pět tisíc kilometrů...+

[Billy Russo]

+líbá ji zkušeně, cítí v jejích polibcích polozakrytou dychtivost, určitej dlouho neukojenej hlad, vnímá z ní, jak je vyprahlá, což je zajímavý, a rozhodně využitelný. Když se odtáhne, respektuje to, sklouzne jí krátce pohledem na rty, cítí, jak mu pod rukama ztuhla. Je to skoro rozkošný, jak jí od hrdla zalije tvář červeň, možná by se pobaveně uculil, kdyby neměl dojem, že by si pak mohla připadat ponížená. uvolní svůj stisk a nechá ji poodstoupit, nakloní hlavu na stranu a usměje se, ví, že tenhle úsměv zabírá+ Adrenalin je pěkná mrcha. +poznamená prostě, chvilku mlčí, a jen se na ni přimhouřenýma očima dívá+ Pojď. +kývne hlavou, jako by se rozhodnul. Skloní se pro tu zbraň na zemi, a zamíří s ní zpátky, do svojí kanceláře+ Tenhle byl tvůj první, že? +zeptá se cestou, oči upřený směrem dopředu+ První civil. +upřesní. Oba vědí, že první zabití tak úplně ne. Otevře dveře do kanclu, pokyne jí k židli, a pak otevře skříňku vedle stolu. Vytáhne z ní láhev zlatohnědý tekutiny, a nalije jim dvě skleničky. Má dojem, že potřebuje chvilku na to se posbírat, z obou těch zážitků, než se přidá ke skupině, a navíc nemůže udělat chybu, když se k ní bude chovat jako k dospělý. K někomu sobě rovnýmu. K tomu polibku se nevrací, je mu jasný, že ona na to nezapomene+ Můj první byl v Afgánistánu. +poznamená a přivoní si ke sklenici, vůně whisky mu vklouzne do nosu+ Čekali jsme před jedním skladištěm, dva dny bez spánku a bez vystřídání, na anonymní tip. Měla se tam skrývat spící buňka teroristů. Byli jsme už úplně mimo... +ušklíbne se trochu, teď to nesmí přehnat. Určitý otevření z jeho strany naváže pouto důvěry a náklonnosti, ale musí udržet hranici+ ...takže jsem vystřelil na první pohyb. Byli to nějaký dva puberťáci, co se tam přišli muchlovat. +pokrčí rameny poněkud cynicky+

[Payne]

+má skoro nepřekonatelnou chuť se pod tím pohledem nervózně ošít, ale ovládne se. Ale ten jeho úsměv..bože, na ten by měl mít zbroják, napadne ji a trochu se usměje se taky, protože to prostě jinak nejde.+ Jo, to teda je. +povzdechne si procítěně, protože s tím už taky má trochu zkušenosti:D Srovná s ním krok a nejdřív na něj trochu zmateně pohlédne, no když to upřesní, krátce přikývne.+ Jo. +řekne nahlas a kousne se do rtu. Pořád neví, jak se kvůli tomu cítí, nebo jak by se měla cítit. Tedy, to asi ví, ale je si celkem jistá, že skutečnou vinu necítí. Trochu překvapeně se podívá na skleničku před sebou, ale vezme si ji a sedne si. A je ráda, že od jejího posledního alkoholovýho dýchánku už pár týdnů uběhlo, takže už ji alkohol nenatahuje:D Napije se a tiše ho poslouchá, nemůže říct, že by tohle tak docela čekala.+ To je...pěkně na hovno. +zhodnotí to upřímně, ale pak se trochu lekne, že to asi není úplně nejvhodnější reakce. Taky ji najednou napadne, že by možná bylo fér, kdyby mu prozradila něco ze svý veselý minulosti, ale nějak neví, co by měla říct a tak se radši znovu napije, trochu víc.+ Je docela pravděpodobný, že dřív nebo později by se k nějaký buňce přidal. Možná i ona...+prohodí pak zamyšleně a zvedne k němu oči. A vlastně by ji nepřekvapilo, kdyby k podobné dedukci a tím vlastně určité omluvě toho, co se stalo, dospěl sám...+

[Billy Russo]

Jo, i tak se to dá říct. +ušklíbne se pobaveně, a zamyšleně vypije půlku svojí skleničky. Podívá se po ní a oči mu blýsknou+ To možná jo. +přikývne+ Ale moji nadřízení to tak jasně nevideli. +pousměje se+ Naučíš se s tím žít. Rychlejc, než by mělo bejt přípustný. +ujistí ji, na chvilku se na ni zadívá, a podvědomě se usměje. Je fakt zvláštní. Ale to je prostě jenom větší výzva, napadne ho a dopije svoje pití+ Budeš muset na shromáždění. Bylo by podezřelý, kdybys tam nebyla. Ale hodnocení proběhne osobně. +zvážní trochu+ nebudu ti dávat osobní volno, tohle se ti v životě stane ještě mockrát. A myslím, že nemusím mluvit o nutnosti bejt diskrétní. +přimhouří oči, najednou jako kdyby nemluvil jen o Amirovi+ Když o tom budeš potřebovat mluvit, přijď za mnou. +řekne pak prostě. Jeho dveře jsou otevřený a je jen na ní, jak s tím naloží+

[Payne]

No jo, ti asi ne...+pousměje se a trochu se napije+ Jo, já vím. +přikývne jen na to, že se s tím naučí žít. A dost možná už trochu naučila, protože...ty výčitky pořád necítí. Prostě jak řekl...myslela si, že je to skutečný a jde jí o všechno...+ Samozřejmě. +přikývne a zmínka o volnu ji trochu převapí, to ji ani nenapadlo, že by mohla něco takovýho dostat:D+ Ne, to nemusíš. +zavrtí krátce hlavou a trochu cynicky ji napadne, komu by to asi vykládala. Nicméně o tý zkoušce...a tom agentovi Deanovi asi bude muset říct. Už jen proto, že ty poměrně hluboké stopy po pásce na zápěstích jen tak tréninkem neokecá:D+ Dobře, díky. +přikývne na tu nabídku, ale nevěří, že by ji využila. Přinejmenším ne teď. Odloží skleničku a zvedne se, tak nějak má pocit, že audience skončila a je čas připojit se ke kolegům:D+

[Billy Russo]

+ještě na chvilku se na ni zadívá, jako by ji odhadoval, a pak se usměje+ Fajn. +přikývne. i on odloží skleničku, a dojde ke dveřím+ Myslím, že tě čekají v hlavní hale. +poznamená. Sám je docela zvědavej, co tohle bude znamenat pro její budoucnost. Počká, dokud neodejde, v hale už jsou jejich trenéři, kteří se o rekruty individuálně postarají a pomůžou jim s výstupem. On sám má dost podnětů k přemýšlení. Jako například to, že když to teď šikovně pohřbí a v pravej čas jí připomene, že mu tak trochu dluží... bude na ni mít velice účinnou páku. Trochu se pro sebe pousměje a nalije si ještě skleničku. Rozhodně si ji zaslouží+