od Dimitrij Ozera » 07 dub 2019 20:31
+jeho ruské mrmlání, obsahující nepřetržitý tok nadávek nikdo nebere v potaz. Co víc, čím víc vidí ty dvě jak se baví, tím víc ho to vysírá. Ale taky ví, že za to může Měsíc, a jeho volání. Běžně by ho to totiž pobavilo asi taky. Takže s útrpným výrazem popadne druhou část propisky, kterou svírá B. a nechá se strhnout do časoprostoru. Bleh. Měl sice několik let na to, aby si zvyknul, ale prostě tohle je věc na kterou si nejde zvyknout. I když při přistání vypadá trochu líp než Lupei. Nebo se mu to aspoň minimálně zdá. Fajn, blít nebude. To je dobře, protože sotva si to uvědomí, nabourá do něj energie celé smečky. A zrovna přívětivá není. Ale to bude v pořádku. Už brzy ji donutí podvolit se mu. Přijmout jeho pravidla. Pohledem nejprve zkontroluje svůj doprovod a teprve potom se podívá na svého protivníka. Vida vida, tak tohle je ten Rollo, kterého Syr chytla za koule a poslala s pláčem domů. Z hrudi mu samovolně unikne tiché neustávající vrčení. Měsíc se vyloupne v celé své velikosti, ozářený sluncem, nad jejich hlavami a téměř všichni se na něj zadívají. Ach, jsou tak slabí. Tak blízko k proměně, že ví, že jen Rollova moc je drží, aby nepropadli volání. Přejde blíž k němu, je načase to začít. A skončit. V tu chvíli se kolem nich uzavře magický ohnivý kruh. A přeruší tak Rollovo spojení se smečkou. Která je na pokraji zdivočení. Rolla to na chvíli vyvede z míry, ale ne moc. Zaútočí rychle a tvrdě. V uzavřeném prostoru není moc místa na taktiku, či úniky. Dunivé vrčení, dopady pěstí, praskání kostí. Krev a pot. Zranění obou z nich se projevují. Rollo je hodně zraněný, na hrudníku, kde je nejvíc zranitelný, břicho totiž není chráněné kostmi, má hlubokou ránu, až jsou vidět vnitřnosti. Ale sám na tom není líp, ten zmetek mu pravděpodobně zlomil koleno. Je rychlý a jeho rány jsou tvrdé. Ale to Ozerovy taky. A možná ještě víc. Další táhlé zaúpění, které se zavrtává do morku kostí a pak to přijde. Proměna tak rychlá, že bolest sotva stihne říct své Ave. Ve zlomku mrknutí oka tu stojí dva mohutní vlkodlaci s odhalenými pysky a mordou od krve. Pak už to nabere rychlý spád. A vzápětí jen jeden z nich stojí na nohou. Ponoří svůj čumák do teplé krve uvnitř vnitřností a prudce škubne. Vyrve kus masa a vnitřností a sežere je. Rozsápe a roztrhá tělo toho druhé a Vlk se ujímá vlády. Zmasakruje svou kořist a když s ní skončí, proskočí kruhem, který je uzamyká a podmanivě zavrčí na smečku. Donutí je k proměně, všechny naráz. Zaplaví jejich mysl svou a přinutí je se před ním sklonit. Plazit se před ním a vyzývá jednoho po druhém, aby s ním bojovali. Aby ho zkusili vyzvat… Když si je takto podrobí jednoho po druhém, otočí se k těm druhým lidem. Nasaje vzduch a vůně vlčice… Nesvázané vlkodlačí královny ho praští přes čumák, až mu oči zezlátnou. Udělá jeden, dva kroky blíž a celá smečka kopíruje jeho pohyby. Chtějí ji. Všichni do jednoho. Přijmuli by ji mez sebe, krev a maso… jedna mysl. Tak dost. Je na čase, any se vlády ujmul opět ten druhý…..+