Africká výprava Remuse a Styx

[Styx Lupin]

Doufejme, že ne. Měli bychom odsud radši rychle zmizet +vezme ho za ruku a otočí se k ústupu, když se najednou rozhrne vysoká tráva a před nimi se objeví tváří v tvář statný nosorožec. Na útěk je pozdě, tak se Styx bleskově hodí do trávy a stáhne sebou i Remuse a oba na okamžik zmizí ve vegetaci zvířeti z očí. Oni dva ho však i přes porost vidí docela dobře. Styx ani nedýchá, v jedné ruce svírá Remusovu ruku, v druhé hůlku a s rozšířenýma očima sleduje každý pohyb divokého zvířete, které o nich sice ví, ale nevidí je a zmateně pobíhá kolem, sotva dva metry od nich+

(fakt obdivuji odvahu toho kameramana)

[Remus Lupin]

(no to teda)

*zalehne do trávy, tak nějak automaticky zakryje Styx vlastním tělem, tak, aby mohla v případě nutnosti vyslat kouzlo, sám pevně svírá hůlku v ruce..zem se pod vahou velkého zvířete třese a vibruje jim celým tělem. Už to vypadá, že toho přece jen nosorožec nechá a radši se dá na útěk, když tu jak na potvoru se otočí vítr, takže jak jsou po větru, nosorožec zavětří a na okamžik to vypadá, že se jim dívá přímo do očí...pak odfrkne a rozeběhne se překvapivou rychlostí přímo na ně* teď!*vykřikne Remus a vyšle kletbu, která nosorožce zmate, zamotají se mu nohy a kousek před nimi se natáhne, rohem škube trsy trávy, která léta kolem, až se zastaví před nimi, tak blízko, že když by natáhli ruku, mohli by se ho dotknout* Utíkej! *zvedne se bleskově ze země a vytáhne ji s sebou na nohy, a rukou s hůlkou naznačí opačný směr, než odkud přišli*

[Styx Lupin]

+s úlevou sleduje, jak to nosorožec vzdává a odchází pryč a hrkne v ní, když se najednou nečekaně otočí a žene se na ně jako rozjetý tank+ A sakra +zakleje, vyskočí na nohy a namíří hůlku, aby ho kouzlem zastavila, ale Remus ji o vteřinu předběhne, takže už jen uskočí, když se zvíře svalí k jejich nohám+ Co ho tak rozdráždilo? +stačí ještě říct, než se kolos začne nemotorně hrabat zpátky na nohy+ Běž +zavolá na Remuse a vystartuje jako o život, otáčí se, jestli Remus utíká za ní. Nosorožec se vzpamatuje a rozeběhne se za nimi, rozzuřený k nepříčetnosti, země pod jeho těžkou váhou jen duní. Přes svoji mohutnost a váhu je značně rychlý a brzy je začne dohánět. Je jasné, že mu nemohou utéct. Styx po něm hodí ještě pár kleteb, které ho trochu zpomalí, ale nechce a nemůže mu ublížit. Rozhodne se v okamžiku. Když uslyší jeho funění už skoro za zády, zamíří k nejbližšímu stromu, rychle se zachytí spodní větve a vyhoupne se na ni+ Sem... podej mi ruku +zakřičí na Remuse, který ještě běží a natáhne k němu paži. Hrozně se bojí, že to nestihne+

[Remus Lupin]

*vyrazí za Styx, ale občas přibrzdí, jak se snaží nosorožce zpomalit, ale ani on mu nechce ublížit víc než je nutné, takže se oproti Styx dost opožďuje. Poslední kouzlo hodí přes rameno, a když vidí, jak se Styx dostala nahoru, tak se ke stromu rozeběhne taky, hůlku v běhu schová a vyskočí nahoru, aby se zachytil druhé větve a její podávané ruky, to už skoro cítí rozzuřený dech na zádech. Už se vytahuje nahoru a stihl by to, ale ta druhá větev je zevnitř nějaká seschlá nebo co, takže pod jeho vahou praskne a urve se. Tím ztratí cenný čas a to, že druhou rukou se drží Styx mu zabrání v pádu přímo pod nosorožce. Rychle přehmátne volnou rukou na další větev, aby ji nestáhl s sebou dolů, a přitáhne se nahoru, nosorožec už je pod stromem, ale stihne ho akorát rohem škrábnout do lýtka a roztrhnout mu nohavici* sakra práce...*vydechne, když už je taky nahoře, pod nimi ten kolos běhá v zuřivých kruzích* to nevím...možná...*kouká dolů a oddychuje* podívej...tamhle, na pravé zadní noze...je zraněný. Zřejmě pytláci. Proto ho lidský pach tak dráždí.

[Styx Lupin]

+podá mu ruku a pomůže mu zachytit se větve. Když se pod ním zlomí, vylekaně vykřikne+ Remusi! +pevněji sevře jeho zápěstí jako do kleští+ Drž se mě. Nepustím tě, neboj se +vyděšeně mu hledí do očí a k smrti se bojí, že ho neudrží a on spadne nosorožci přímo pod nohy. Zachová se ale statečně a přestože je Remus jednou tak těžký jako ona, drží ho vší sílou, i kdyby si měla přitom vykloubit rameno. V duchu děkuje Postrachovi za ty užitečné lekce s kýbly, plnými vody:D. Počká, až se Remusovi povede vyšvihnout se nahoru a když je konečně v bezpečí, všechen ten strach o něj z ní najednou vytryskne ven. Obejme ho a oči se jí zalijí slzami+ Och, bože, lásko... strašně jsem se o tebe bála +vzlykne tiše a nestydí se před ním za emoce. Chvilku jí trvá, než se uklidní a pohlédne pod sebe na funící zvíře+ Tak proto je tak rozzuřený... Měli bychom mu to zranění nějak ošetřit, určitě musí trpět.

[Remus Lupin]

*jj, on jí říkal, že se to jednou sejde *
Jsem v pohodě...jsme v bezpečí...*šeptá ji udýchaně do vlasů a pevně ji svírá jednou rukou, druhou se radši drží vedlejší větve, co kdyby náhodou zas* přestávám mít rád stromy...*cukne koutkem*aspoň vidíš, co se mnou dělá, když se dostaneš do nějaké šílené nebezpečné situace ty...*zastrčí ji pramínek vlasů za ucho a líbne na nos* jo...pomoct, ale to by si musel nechat pomoct...*zachmuří se a sleduje zvíře pod nimi, které přestane pobíhat a zaslechne někde něco jiného. Zvedne malý krátký ocas a rozeběhne se trávou pryč*

[Styx Lupin]

+tiskne se k němu, šťastna, že z toho vyvázli se zdravou kůží+ Ta Afrika je nebezpečnější, než jsem vůbec tušila +zasměje se a konečně se uvolní+ V takovýchto extrémních situacích si člověk teprve uvědomuje, jak moc mu na tom druhém záleží. A neboj se o mně, nic se mi nestane +políbí ho na tvář dojatá, že mívá o ni taky strach+ Můžeme ho uspat- +ale sotva navrhne variantu, nosorožec se přestane o ně zajímat a zmizí v buši. Ještě nějakou dobu se zdržují v bezpečí stromu, co kdyby se divoké zvíře vrátilo, ale široko daleko se nic nehýbe+ Měli bychom vyrazit, abychom došli do večera k cíli +seskočí na zem a obezřetně se rozhlédne kolem+ Zdá se, že už nám žádné nebezpečí nehrozí +usměje se na Remuse a hodí si na záda bágl, připravena vyrazit+

[Remus Lupin]

A to jsme tady teprve druhý den...*uchechtne se* No to doufám...i když je to občas o chlup, co...*lehce ji cvrnkne do nosu...a když je nosorožec pryč a nevrací se, seskočí za ní dolů, trochu nakřivo a poposkočí, odfrkne si a narovná se* Jo, radši pojďme, co kdyby si vzpomněl, že má tady na stromě hračku...*vezme batoh a vyrazí pryč od nosorožce...chvíli jdou podrostem, terén se mírně vlní, ale pro změnu nepotkají ani živáčka, jen slunko peče* zvěř má rozum a neleze v tom vedru z úkrytu...*poznamená, když si udělají přestávku na občerstvení* podívej...hlady neumřeme...*ukáže nad sebe na strom, který je obsypán žlutým ovocem* to je marula, posvátný strom...místní mu říkají sloní strom...*natáhne se a z nižší větve obere plody,kolem se šíří ovocná vůně*

[Styx Lupin]

Tak doufejme, že to nejhorší už máme za sebou +uculí se na něj a vydá se za Remusem+ Jasně, všichni rozumní tvorové jsou ukryti ve stínu, jenom my se dobrovolně necháváme upéct v pekle zaživa +zasměje se tomu a hrdinsky šlape dál, něco přece vydrží+ Dám půlku království za malé jezírko, kde bych se mohla vykoupat +zatouží po osvěžující koupeli a ovocný strom uprostřed té výhně přijde jako na zavolanou+ Marula? To jsem snad ještě nikdy nejedla +opatrně ochutná+ Hm, docela dobré... a osvěžující +shodí bágl z ramen, posadí se do stínu stromu a pustí se s chutí do jídla+ Když se tomu říká sloní strom, předpokládám, že je to pochoutka pro slony. Doufám jen, že je sem nepřiláká vůně ovoce +protočí oči, že už radši ne a pro jistotu napíná sluch, těžkopádné slony je přece jen slyšet daleko+

[Remus Lupin]

No, abychom se nevrátili jako černoušci...*směje se a složí se vedle ní do stínu, obhlídne si nohu, na škrábanec od rohu nosorožce plácne mastičku - si jí měl vzít kýbl, jak je tak pozoruju - roztrženou nohavici nechá být, aspoň luftuje a taky se pustí do sladkokyselého ovoce* jo, to si myslíš naprosto správně...však je neubyde...a najdou si jiný strom.*uculí se* prý se dokonce nakvašenými plody sloni opíjejí...tak bude lepší, když v tom horku žádného slona s marulou v žíle nepotkáme...*rozlouskne oříšek uvnitř a vybere jadýrka* ty jsou taky jedlá...akorát nevím, co si počneš se mnou...*uculí se mezi jídlem*