od Charlie Weasley » 17 lis 2021 15:23
CRRRRRRR, CRRRRRRR
“Charlie?!” zvedne zrzka telefon a zní trochu udýchaně. “Ne, že bych tě ráda neslyšela, ale zrovna mám trochu…” chytne na poslední chvíli padající lampu ze stolu, když se kolem prožene malá chlupatá koule… “na pilno.” Podaří se jí vlče lapnout za kožíšek a vzápětí má v náručí ročního chlapečka, který se na ni dívá Gabrielovýma očima a usmívá se. “Tak už. Ahoj!”
“Ahoj Syr,” no vzápětí slyší nějaký rambajs a šumění a zdá se, že má zrzka plné ruce práce. “Hele jestli volám nevhod…” prohrábne si vlasy a pak uslyší ahoj od ní. “Nech mě hádat, Sorinek?” Zasměje se. “Hele zrzule, chystám se do Londýna, potřebuju v Příčné vyzvednou zakázku zásob a nějaký věci k další výuce. Nechceš zajít na oběd a na kafe? Nebo zmrzlinu? Rád bych tě… rád bych vás viděl a Nicci mi pro tebe dala dopis. Teda ne pro tebe, pro Derreka, ale… chápeš.”
“No jasně, že Sorinek. Je to celý táta, jsou s ním plné ruce práce, a zřejmě se rozhodl, že svou drahou starou matku bude prohánět dnem i nocí.” Zadívá se významně na batole ve svém náručí a to se usměje tak kouzelně, že to nemůže být přece ani pravda, to, co tady říká. “To by bylo super, jsme teď v Dublinu, a kdy by ses chtěl sejít?” A protože má trochu plné ruce, položí Sorina do ohrádky, která je magicky vytuněná, takže z ní nikam nezdrhne. “Dopis pro… aha, ne pro mě. Takže si mám zahrát na sovu hm?” Nezní už ani překvapeně. “
“Syr, myslím, že by sis měla připustit, že Derrek pro miniyou má dost důležitou a specifickou pozici…”
“Charlie, od kdy se s tebe stal psychologický poradce?”
“Od té doby, cos mě poslala učit do školy plný pubertálních kouzelníků a čarodějek?”
“Já? No to přece není vůbec moje vina? Tys potřeboval nějaký životní cíl…”
“A tak jsi se mě pěkně zbavila… Ne, dělám si srandu. Jsem tu rád. Ale myslím, že Nicci je do něj zamilovaná jak zákon káže.”
“Ach, řekni mi něco, co nevím.” Povzdechne si. “Tak kdy se chceš sejít?”
“A co třeba hned?”
“Hned, jako hned? Uvědomuješ si, že Sorin se nekontrolovatelně proměňuje ve vlče a aupair se hledá fakt blbě, a…” trochu ji to rozhodí. Tedy ne trochu, hodně.
“Syr, budeme na Příčné. Mezi našimi. Tam se už dalo vidět leccos. Jedno malý vlčka-dítě není nic neobvyklého a navíc tam budu já…”
“Já nevím Charlie. Víš, že je to jen chvíli co Sorinka…” vzápětí se v telefonu ozve rychlé pípání a hovor se přeruší. Syr se na telefon překvapeně podívá a když číslo vytočí znovu ozve se za jejími vchodovými dveřmi vyzvánění. “To snad…” otevře je a uvidí tam Charlieho opřeného o zeď.
“Tak jsem si říkal, že se zastavím raději nejdřív sem. Co se děje, zrzko?”
“Mě z tebe klepne! Pojď dál.” Otevře mu dveře a pozve jej dovnitř. A zároveň zruší Sorinovi magickou zábranu a vzápětí se malá chlupatá koule vrhne na Charlieho. “Co by se dělo, tohle se děje. Celý den, celou noc. Každý den.
“Tyhle báchorky si nech.” Drapne chlupaté mládě za kožíšek a zvedne si ho do náruče. “Ahoj, chlapáku. Chtěl bys ven? Mamina je z tebe trochu unavená a potřebuje vyvětrat.” Zamručení a ňafnutí po ruce je mu odpovědí. “Výborně, ale jestli chceš někam jít, tak se proměň, ať tě můžeme obléct.”
“Charlie, zatraceně, tohle fakt není…” Jenže jakmile Charlie domluví, Sorin se promění a zvedne k Syr obě ručky.” No páni, tak tohle je novinka. On tě poslechnul.
“Jistě, že mě poslechnul. Děvče, já krotím-krotil draky. Nějaké malé vlče mě vůbec nemůže rozhodit. I když je to jeho královská výsost vlče.” Pak se na ni dlouze podívá. “Vy jste vůbec nechodili ven, co?”
Začne se křenit a pak se začne smát. “Hlavně to neříkej Gabrielovi, mohl by si to vzít osobně. Mimochodem, konečně mu dorostli vlasy a nemá je modré. To od tebe bylo zatraceně podlé.”Dloubne do něj, zatímco Sorina obléká, a pak sebou trhne. “Ehm… no. Prohrábne si vlasy a zarovná si je za ucho. “Nechodili.” Přizná pak neochotně. “Všechno co potřebujeme, máme tady a co ne, tak si vyčaruju nebo objednám na netu.”
“Merline, ženská!” Zděsí se. Vážně, jak je to dlouho, dva měsíce? Rozhlédne se po bytě. “Gabriel to ví?” Špendlí ji pohledem.
“Charlie, nech si laskavě své výchovné pohledy pro puberťáky!” Zavrčí na něj a pak si obleče svetr a obuje boty. Ruce se jí u toho ale klepou. “Neví. Já se.. bojím. Bojím se, že mi jej zas někdo vezme.” No a je to venku.
“Syr…” hlas mu trochu zněžní a pak ji pevně obejme. “Slibuji ti, že se vám dvěma se mnou nic nestane. Přísahám na svůj život.” Dívá se jí vážně do očí a rozhodne se, že Gabrielovi potom zavolá. Když už nic, měl by aspoň vědět, jak na tom Zrzka je.
“Charlie…” Cítí se trochu zahnaná do kouta, ale pak přikývne. Slyší vážnost v jeho hlase a uvědomuje si, že kromě Gabriela by ven asi s nikým jiným nebyla schopná vyjít. “Tak jo, přemísti nás.
“Hodná holka. Mladý pane, držte se.” Přitiskne je k sobě a vzápětí se objeví jejich trojička na tolik známém místě. Příčná ulice.