Cesta do Casablancy s Jacobem

[Jacob Downly]

Dobře. +usměje se na ni a přikývne+ Řeknu ti, co bych chtěl a co bys mi mohla splnit. Víš... moc rád bych strávil několik dní v poušti. Jako beduín, s velbloudem, kolem žádná civilizace, nic, jen duny a duny písku a ticho. Půjdeš se mnou? Prosím? +pohlédne na ni+

[Styx Lupin]

+překvapeně se na něj podívá, takové přání opravdu nečekala+ Ty se chceš dobrovolně týrat nesnesitelnými vedry ve dne a mrazivými nocmi? Bez dostatku vody a jídla? V písečných bouřích, bez kapky vláhy a bez základních potřeb? +přesvědčí se radši, jestli ji třeba jen nezkouší+ Tak tomu říkám to pravé dobrodružství! Ale u tebe mě to vlastně vůbec nepřekvapuje +mrkne na něj, už stačila poznat, že Jacob miluje adrenalin a nebezpečí+ No, jsem zvyklá spíš na pohodlí a komfort +zamyslí se nad tím, jestli by byla ochotná to pro něj podstoupit+ Ale je to pro mně výzva. A pokud je to tvé přání, abych byla s tebou, těch pár dní to určitě vydržím. Tedy... pokud se v té poušti neztratíme a nezůstaneme tam měsíc +zažertuje+ A hlavně ti chci dokázat, že mi nejsi tak lhostejný, jak si myslíš +souhlasí nakonec s úsměvem+

[Jacob Downly]

+pokrčí rameny+ Všechno budeme mít sebou. Na velbloudovi předpokládám. Navíc nejsem zas takový šílenec, abych si sebou nevzal domorodého průvodce. Bude to nádherné, uvidíme život zase z jiné jeho stránky, navštívíme nějakou oázu. Pochybuji, že by to bylo nějak moc nebezpečné, jinak bych po tobě nic takového nechtěl. +usměje se na ni a pohladí ji po tváři+ Díky.

[Styx Lupin]

+usměje se spokojeně, když vidí jeho nadšení+ Jsem moc ráda, že máš z toho radost. A já mám o to větší, že ti mohu splnit tvé přání +přitiskne tvář k jeho dlani, když ji pohladí+ Hned zítra se vydáme na východ, na Saharu. Chceš? +pozvedne tázavě obočí+

[Jacob Downly]

+přikývne+ Chci. +usmějje se na ni a když skončí píseň, a pianista má přestávku, tak ji doprovodí ke stolu a objedná jim ještě pití, je na něm vidět, jak se těší, že zas bude někde v akci, že bude adrenalin+ Seženu nám nějakého průvodce a všechno zařídím. +usměje se na ni+ Díky, vážně se moc těším. +chytne jí ruku a políbí ji na ni+

[Styx Lupin]

+posadí se ke stolu a napije se drinku+ Víš, že se taky začínám na to těšit? Bude to zajímavý zážitek +nebojí se toho, několik takových už má za sebou při smrtijedských výcvikách, ale s tím se nemíní chlubit+ Ne, já to zařídím +zadrží ho s úsměvem+ Řekla jsem, že ti splním tvé přání, tak to nech na mně, prosím +usměje se na něj a pak se zvedne a přistoupí k recepci. Chvíli tam mluví s obsluhou a pak se na něčem domluví. Styx se zase vrátí zpátky ke stolu, na tváří široký úsměv+ Vše je zařízeno, ráno na nás bude v přístavu čekat průvodce.

[Jacob Downly]

+už už chce začít protestovat, ale Styx už to má všechno zařízené, obdivně se na ni podívá+ Ty jsi jako čarodějka. +usměje se+ V kolik hodin tam bude? +zeptá se jí a obdivně na ni hledí+

[Styx Lupin]

Čarodějka? Podle čeho tak soudíš? +trošku v ní hrkne, jestli se něčím neprozradila, ale skrývá to úsměvem+ V deset. To se stihneme dosyta vyspat +napije se broskvového nápoje a pak ho chytne za ruku+ Už se chceš vrátit?

[Jacob Downly]

Vrátit? To vůbec ne. +usměje se na ni, zaplatí a chytne ji za loket+ Chci se trochu projít městem ve tvém doprovodu, když budeš tak hodná. +vyjdou spolu ven a Jacob se vydá po břehu, ve vodě se odráží světla přístavu, ve vzduchu se mísí vůně koření a silné kávy a je slyšet hudba a hlasy lidí, v barech sedí lidé, smějí se povídají si+ Je tu nádherně. +vydechne a políbí ji+

[Styx Lupin]

+zavěsí se do něj a cestou se občas zastaví u nějakého stánku nebo obchůdku a zvědavě si prohlíží vystavené zboží+ Tady to ožívá hlavně v noci, jak tak koukám +u jednoho stánku je nějaký Marokánec nahlas láká blíž a nabízí jim vábně vonící mátový čaj. Usmívá se na ně zanedbaným chrupem, ale o to víc srdečně a když mu chce Styx zaplatit, jen mávne rukou, že nic nechce. Gratis madam gratis opakuje, tak mu Styx alespoň s úsměvem poděkuje a venku se posadí ke stolu u obchůdku, neřeší, že jsou s Jacobem oblečení do mnohem luxusnějšího podniku+ Maročané jsou velice srdeční lidé. Připadám si tady jako Alenka v říši divů +usměje se a pomalu popíjí čaj+ Nesejdeme pak dolů k moři? +zeptá se, když jí pohled zabloudí na hladinu, lesknoucí se ve světle měsíce+