Cafeteria

[Zaměstnanec]

[Victoria]

(Tak já asi navážu. )

Zasměje se a zavrtí hlavou. Ne, nejsem. Kdybych byla, nejspíš si tu takhle nehoduju, že? Mrkne na ni. Jo tak němčinu taky nemusím. Pokýve souhlasně hlavou. (Beuška ví, to u mě obecně všechny schízy:D Amon je zlatá vyjímka )
Mluvíš mi z duše, děvče. Jsou to plagiátoři, ale zas maj krásnou přírodu. Musí jim taky něco přiznat. No cestuju ráda, ale nějakou dobu zůstanu tady. Líbí se mi tu. A ty plánuješ zůstat? Zadívá se na ni, jakoby se to snažila uhodnout.

No co já vím, jsou různě divný druhy upírů. Jednou jsem se skoro potkala s jedním fakt naštvaným a bylo to dost ošklivý. Ale asi máš pravdu +usměje se a přestane do toho rejpat, kdyby jí to chtěla říct, tak jí to řekne + Já jsem v řečech patriotka, držím se francouzštiny a angličtiny a jejich poetické melodičnosti. +rozhodí rukama nad těma složitejma slovama+ To jo +souhlasí+ a docela pěkný chlapy +mrkne na ni+ Taky bych tu docela ráda nějakou dobu vydržela +usměje se+ Objevovat nový místa je fajn, ale občas je potřeba vybudovat si nějaký místo, kam se dá vracet. +vysvětluje+ A myslím, že tohle by mohlo být ono. Chceš bydlet v hotelu, nebo si plánuješ pořídit něco vlastního? +vyzvídá+

[Astrai]

Tak to je pravda, je jich docela dost. Skoro až tolik, že by se v tom jeden přestal orientovat. Zasměje se. Tak "skoro potkala"? Jak takový "skoro potkání" vypadá? Povzedne tázavě obočí. A abys neřekla, že tu z tebe akorát páčím tvoje tajemství, taky ti jedno svěřím. Nakloní se k ní a zatváří se, jako by jí chystala svěřit recept na kámen mudrců:D Sice nejsem upír, ale nejsem ani obyčejný člověk. Řekne tlumeně a tajemně přivře oči. Rty jí zvlní slabý úsměv a znovu se ve svém křesílku opře. No mě prozatím stačí hotel, je tam vše, co aktuálně potřebuju a co budu potřebovat později, proto si dojdu. Třeba sem. Nebo Na Mýtinku. Zazubí se.

[Victoria]

No právě, a kdo si pak má pamatovat všecky ty bezpečnostní opatření +vztyčí prst+ No, skoro... jakože to bylo o prsa korejský ženy +zakření se+ Měla jsem kamarádku, které se s ním potkala úplně. Dopadlo to... špatně. A já měla v tom pokoji, kde umřela, tehdy bejt taky. Nebyla jsem tam jen náhodou +trochu se zachvěje a potřese hlavou+ Takže, proto skoro. +usměje se tak napůl+ Nejsi člověk? +vykulí oči+ Ty... a nejíš lidi, viď? +ptá se na to důležitý a kouká na ni s trošičku přimhouřenýma očima, jako by čekala, jestli se nepromění v nějakou obrovskou chlupatou bestii+
To jo, v hotelu je to super. +usměje se+ Ale do budoucna bych chtěla... chápeš, mít svůj vlastní prostor. Pořídit si spoustu knih a klavír a pořádat hlasitý noční párty a chodit doma nahatá. +zasměje se +

[Astrai]

(odpísám zítra dopolko, teď ještě musím jít na rychlou čůrací procházku se svou psí příšerkou )

[Astrai]

Poslouchá ji a přestane se usmívat. Tak to je mi líto. Nechtěla jsem ti to připomínat, nebo tak... Podívá se na ni omluvně. A..ten upír..doufám, že za to,co udělal si ho někdo taky podal..? Nad její otázkou se smíchem zavrtí hlavou. Ne, neboj. Nejím lidi. Mrkne na ni. No jo, tak na takový věci je vždycky lepší mít vlastní čtyři stěny. Zasměje se jejímu výkladu.

(heh, tak to jsem docela zvědavá, až potká některého z místních zubatců a že jich tady taky je docela dost, i těch "různých druhů" ale většina je fakt vcelku hodná a civilizovaná )

[Victoria]

To je dobrý. +usměje se+ Tos nemohla vědět. +ušklíbne se a oči jí potemní+ Jo. Vedli jsme trestnou výpravu +řekne stručně+ On to byl nějakej magor +zavzpomíná+ Nevím už proč, ale kvůli něčemu se utrhl ze řetězu. +svraští obočí, ale pak pokrčí rameny+ No tak to je potom v pořádku +pokýve hlavou+ Když nejíš lidi, tak se s tebou kamarádit nepřestanu +zazubí se na ni+ Já si myslím, že nezáleží na tom, co je člověk za... živočisnej druh +zaobalí to neobratně+ ale spíš na tom, jaký rozhodnutí s tím v životě udělá. +tváří se skoro moudře+ Hele a +nakloní se k ní+ jak jsi teda stará? +zeptá se zvědavě+

(no, to já taky. Bude asi trošku vykulená, ale až uvidí, že jsou hodní, tak to bude v pořádku. )

[Astrai]

Tak to je dobře. Pokýve spokojeně hlavou, že to schytal. Takže jsi po něm šla i ty, jako mstitelka...Super. Uznale se usměje. Po pravdě, na první pohled bych to do tebe neřekla. Což je dobré, je fajn umět trochu "klamat tělem". Naznačí uvozovky a nevinně se uculí. Tak to se mi ulevilo, protože mi přijdeš vážně docela fajn a navíc jsi druhý člověk, se kterým tu po svém návratu, mluvím. Zasměje se. Tak to je absolutní pravda, cos právě řekla. A dost moudré..Pousměje se. Ale ono taky dost záleží na tom, jak je člověk, případně upír, silný a odolný psychicky. Prožít stovky let, to dokáže hodně změnit charakter a dost často i naprosto vymazat všechno, co se dá nazvat lidstvím. Někteří si dokáží zachovat relativně zdravý rozum i po stovkách, někdy i tisících letech. A naopak někteří nemají ani na to, přežít desetiletí. Pokrčí rameny a po její otázce se na okamžik zarazí a zkoumavě ji pozoruje. No, když jsi teď ta moje kámoška, tak ti to prozradím. Je to už nějaký ten pátek od chvíle, kdy jsem překročila tisícovku. Odmlčí se a čeká, co s ní tahle pikantní informace udělá:P

[Victoria]

Já žádná velká mstitelka nejsem +zasměje se+ Nezabila jsem ho, i když nemůžu říct, že by nebyly chvíle, kdy jsem si přála to udělat. Řekněme, že jsem tehdy byla součástí jedné organizace, kterou vedl můj tehdejší přítel. A pomsta byla tak trochu jeho živnost +ušklíbne se+ To máš pravdu, nevypadám na to. +zasměje se+ Asi proto, že taková moc nejsem +pokrčí rameny+ Umím se bránit, když na to přijde, ale jinak +mávne rukou+ nejsem zabiják +řekne to jako by chtěla přesvědčit hlavně sama sebe+ Jé, ty mi taky přijdeš fajn +mrkne na ní a zaculí se nad tím komplimentem+ Jsi vlastně první holčičí kamarádka, kterou jsem tu potkala +informuje ji+ To si vůbec neumím představit +přikývne+ Jaký to je, vidět pokrok plynout před očima? Při takovým věku musí časový jednotky ubíhat jinak +hádá a svraští obočí, jak nad tím přemýšlí+ Jeden den vstáváš za světla svíčky a druhej den tě budí alarm v mobilu +fantazíruje s úsměvem a pak jí zaskočí kafe+ To je... víc než jsem čekala +zakucká se+ Já myslela tak tři sta třeba. A máš nějaký období, na který ráda vzpomínáš? Nějakou oblíbenou dobu? +zajímá se+

[Astrai]

Tak pomsta jako živnost...to je zajímavý obor. Pousměje se. Ale tak proč ne, vím moc dobře, že na světě stále je a bude spousta lidí, kteří se někomu chtějí pomstít. Takže o práci jen tak určitě nepřijde. Zasměje se. Tak ono stačí umět se bránit, nic víc většinou k přežití není potřeba. I když nějaký to štěstí se taky vždycky hodí. Zazubí se. To máš pravdu, některé věci ti v takovém měřítku přijdou hrozně pomíjivé a jiné zas důležitější, než jiné. Jako třeba přátelství, láska... Věci, které dnes lidé často staví až na nižší příčky svého žebříčku hodnot. Pokrčí rameny. No to jsi vcelku vystihla, lidstvo jde kupředu opravdu neskutečně rychle. Vždyť když si to vezmeš, co je vzhledem ke stáří planety, deset let, sto let nebo i tisíciletí? Jenom kapka v oceánu. Usměje se hřejivě. Myslím, že konkrétní období nemůžu jmenovat. Možná, že na dětství ráda vzpomínám, protože to je prostě bezstarostné období, i když u mě trvalo dost krátce. Každá doba měla své klady a zápory. Dřív lidé tolik nespěchali, zdá se mi, že dnes žijí tak nějak...rychle. Zamyslí se nad tím krátce. Chtějí všechno prožít hned a okamžitě, touží po moci, penězích a úspěchu. A když se na konci života ohlédnou za svým životem, zjistí, že ho prožily, aniž by si ho doopravdy užily. Pokrčí rameny se slabým úsměvem. I když tak to možná bylo v každé době, jen ne tak znatelné. Pak se na pátravě zadívá. A co ty, ty máš nějaké oblíbené historické období, ve kterém bys chtěla, třeba jen chvíli, žít?