Na cestách s Vicky a Byronem

[Victoria]

No děkuju. +vyplázne na něj jazyk a trochu zamrká, jak jí při tom pohybu vystřelí do spánku bolest+ Nic se neděje... jen mě bolí hlava. +pohladí ho po ruce lehce, jak je z tý spousty lektvarů poněkud předávkovaná, tak má pěkně rozcitlivělou kůži, a doteky jí moc příjemný nejsou, ale když vidí jeho výraz, radši ho nechá+ Občas mě to trochu bolí. Ale to přejde, už teď je to lepší, fakt. +usměje se trochu rozechvěle, jak urputně potlačuje dávivej reflex, aby jim ještě nepoblila postel+

[Byron]

Tak dobře. +usměje se a prikyvne. Vůbec ho nenapadne že by mu kecala nebo tak něco. Jen ji prohrabne vlasy a dá pusu na tvář zase veselý jako obvykle+ Tak co chceš k snídani? Já si dám vajíčka. +dojde k telefonů a zvedne sluchátko+ Se slaninou a fazole k tomu. A takový ty malý parecky.

[Victoria]

+připadá si trochu provinile, že mu tak kecá, ale nechce mu přidělávat starosti, ovšem jak se zmíní o snídani, představí si ty párečky, udělá se jí šoufl+ Panebože. +chytne se za pusu a vyletí do koupelny, kde obrátí žaludek do záchodu, ty prudký pohyby jí taky nedělaj moc dobře a na chvilku se jí úplně zatmí bolestí před očima, a když dozvrací, skulí se tam na zemi na bok d klubíčka a trochu se třese+

[Byron]

+vydesene na ni koukne, sluchátko letí k zemi a on do koupelny+ Ty ses těhotná. +vypadne z něj první blbost co ho napadne a sedne si k ni na zem. Pak vezme velkou osusku a přikryjeme ji s ni a lehne si vedle celém k ní+ Kocko... +chytne ji jemne za ruku+ Ses nemocná?

[Victoria]

Ale prdlajs. +uculí se trošku+ To bych ti přece řekla ne? +svraští trochu obočí a pevně zavře oči+ Jen mě... chvilku nech, ono to přejde. +drží ho pevně za ruku, a postupně se jí rysy uvolňujou a zklidňujou, jak bolest mizí, a tak za dvacet minut trochu otevře oči, aby zkusila denní světlo+ To snad není takovej nářez, bejt těhotná, ne? +koukne na něj znepokojeně a pousměje se+ Nejsem nemocná. Já... nevím. +pohladí ho po ruce+ Mám to asi od tý doby, co umřela máma, občas mě prostě trochu bolí hlava. +pokrčí rameny+ Jen poslední dobou je to trochu silnější, musím brát víc lektvarů a po těch je mi špatně. +koukne na něj, že mu fakt říká pravdu+ Nechtěla jsem tě vzbudit. +usměje se na něj omluvně+

[Byron]

Dobře. +prikyvne a drží ji za ruku a strašné přemýšlí jak by ji mohl pomoct, protože když ji takhle vidí tak je z toho fakt smutnej+ Už je to lepší? +zeptá se s nadeji v hlase+ To je strašný. Bylas s tím za doktorem? Ne že bych byl nejakej vyznavač doktorů ale tohle je hrozný. +najednou ho něco nápadně jaak by ji mohl pomoct ale potřebuje to ještě vyzjistit+ Chceš donyst trochu coly na žaludek?

[Victoria]

Nebuď smutnej. +pohladí ho palcem po ruce+ Víš, přesně proto jsem ti nic neřekla. Protože nechci, abys byl smutnej kvůli věcem, který nejsou důležitý, a s kterejma nic neuděláme. +dá mu pusu na hřbet ruky+ Už je to skoro dobrý. +uklidní ho+ Já normálně nezvracím. Asi jsem si vzala víc lektvaru, než jsem měla, ono to není úplně zdravý, můžeš bejt závislej, a tak. Ale já si dávám pozor, vážně. +dodá honem+ To víš že byla... my to máme v rodině, máma taky mívala migrény. Jenže když nevědí, od čeho to je, tak mi akorát můžou předepsat lektvar na bolest, a ten si dokážu uvařit i sama, a silnější. +pokrčí rameny+ Tak jo, dík. +usměje se na něj, aby mu taky udělala radost, a když odejde, tak se posadí zády ke zdi a protahuje si ztuhlý nohy+

[Byron]

Tak jo. +přikývne teda, že se v tom vrtat nebude+ Ale kdyby tě zas začala bolet, tak mi to klidněě můžeš říct, budu se o tebe starat a držet tě za ruku a co budeš chtít. +usměje se na ni, vyskočí a donese jí tu colu s ledem, ve skleničce a s brčkem. Sedne si vedle ní a usměje se+ Můžeš dneska cestovat, když seš marod? +zazubí se na ni+

[Victoria]

Tak jo, já tě teda příště vzbudím. +usměje se na něj+ Ty jsi fakt báječnej, víš to? +dá mu pusu na ruku+ Já ti některý věci neříkám, protože... se furt děsně bojím. +chytne se ho za ruku a očividně už je jí v podstatě dobře+ Ty máš takovej báječně normální život, žádný šílený ex a divný nemoci a kreténský sourozenci s malejma dětma a kdovíco ještě... a já pořád čekám, až si řekneš a dost, to už je trochu moc, tohleto já nemám zapotřebí, a prostě... půjdeš. Protože lidi, co mám ráda, mi vždycky odejdou. +kouká na ty jejich spojený ruce, aby nemusela koukat na něj+ To víš že můžu cestovat, už je to dobrý. Já už to umím zvládnout. +usměje se+

[Byron]

+obejme ji+ Tak teďka to bude náš život, Vici. +usměje se na ni a dá jí pusu+ Chci ve svým životě tvýho bratra i s jeho dcerou, tvou strašnou sestru i šílenýho ex. Rozesmívat tě, když se budeš cítit špatně a starat se o tebe, když budeš nemocná. A hlavně chci tebe, aby jsi byla se mnou. +řekne jí potichu, jde mu to snadno, všechno to jde z jeho srdce+ Miluju tě, Vici. Miluju tě a budu tu s tebou a pro tebe. +zakončí to svoje krátký vyznání+