Pokoje pro hosty mých večírků

[Tirage]

Fab: co se přiblblých výrazů týče, je to jak když hledí do zrcadla - pitomě se usmívají a jsou roztomilí, navzájem si připadají k sežrání. na jeho vyznání se usmívá, tetelí štěstím a hluboce ho políbí. sama nic neříká a zdá se jí, že je to přeci jasné. nikdy si nikoho tak k tělu nepustila, na nikoho její tělo tak nereagovalo. prožívá to tak silně, že se jí zdá, že to má napsané na čele. tak si Fab na její vyznání musí ještě počkat, až jí to dojde. jedním z důvodů přiblblého úsměvu je i to, jak se jí líbilo, co dělali a jak je v šoku, co s ní chlap dokáže udělat - i to se jí líbí. chvilku má pocit, že by ještě mohla trošku zlobit a začne zkusmo olíbávat a okusovat jednu jeho bradavku - má sice výzkumné sklony a chtěla by Faba znovu nastartovat a znovu ...ehm. ale je už utahaná jako kotě. známkou únavy je i to, jak si nechá psát po zádech - normálně by byla lechtivá a pištěla by. ale na jeho dotyky si už zvyká a nevyvádí.
Fabienku, přikerjeme nás... prosím...zazívá mu na hrudi a začíná fakt usínat. ještě jí napadne něco, čeho se obává musíš zítra do práce, nebo budeš se mnou? vzbuď mě, než půjdeš. nechci se probudit bez tebe... vrtí se u něj a dělá si pelíšek a usíná...

[Fabien]

Tir:+ Hledá deku, až ji objeví na zemi (raději se zdekovala před jejich útokem). Opatrně je přikreje a přitiskne si ji k sobě. +Zítra mám ještě dopoledne volno, službu mám až od čtyř. Nikam ráno od tebe neodejdu....+hladí ji po vlasech a líbá ji na čelíčko, když zjistí, že Tirage už spí.+ Merline, jak to bez ní v práci vydržím? +zahučí do polštáře a usne taky.+

[Tirage]

Fab: klidně usne jak mimino, ale potom nastoupí její tradiční spánek, kdy se vrtí, kope a tak. postupně ukradne Fabovi peřinu a různě si do ní zamotá a zabalí. když se po pár hodinách probudí, podívá se na něho a trochu se zastydí, ale taky pobaví, jak Fab improvizuje asi s šesti malými polštářky. opatrně ho zase přikreje a políbí jemně na tvář, odhrne mu vlasy z očí. a přitulí se k němu, mírně prochladlému, svým nahým hebkým vyhřátým tělem.

[Fabien]

Tir: +Probudí se několik hodin po ní trochu zmatený. Chvilku se vzpamatovává, lehounce sundá z Tir peřinu, do které je zamotaná jako motýlí kukla. Políbí ji na bříško, rozevře její nožky a docela hladce do ní vstoupí, neboť ať se zdá Tir cokoli, umožňuje mu to, bez potíží ukojit svoji touhu mít ji co nejblíž.+ Dobré ráno, +zašeptá a líbá ji po víčkách a pomalu se v ní pohybuje, aby si své první ráno s ním opravdu užila.+

[Tirage]

Fab: nejdřív se jí zdá, že venčí štěňata a honí je, aby jí nezdrhla. ale pak pejsci vyrostou do podoby slonů a zase honí Tir, hravě, ale ona má nový námořnický obleček a nechce, aby jí ho oslintali.
další sen je o tom, jak otevře lednici zrovna ve chvíli, kdy přítomná zelenina, sýry a další potraviny nacvičují muzikál "Míchaný salát" a Tir má odborně připomínkovat árii cherry rajčete, kterou právě vyslechla. nějak divně se to přeleje do situace, kdy asi desetiletá brečí Eternity v náručí, že nechce hrát třetí ředkvičku ve školním představení Lady Macbeth a nechce si nechat vysvětlit, že tam žádné ředkvičky nejsou.
potom se její spánek zklidní, sní o nádherných tajemných krajinách, nad kterými může létat...
a k ránu se jí zdají úžasné erotické sny o tom, jak tančí na plese a potká tam veselého kluka, který jí na první pohled připadá jako naprosto praštěná osoba a na druhý pohled se do něj po uši zamiluje, blbne s ním ve fontáně, dějí se krásné a zajímavé věci, až spolu skončí v objetí. ten pocit je tak reálný, cítí ho úplně opravdově a je jí nádherně... ale začíná trochu procitat, snaží se sen udržet, ale nedaří se jí to... tak otevře trošku neochotně a zklamaně oči a nad sebou uvidí Fabienovu tvář, jak ji pozoruje a mírně se usmívá. cítí pomalé hadí pohyby jeho těla, cítí jeho přelévající se zádové svaly pod svými dlaněmi a cítí ho v sobě. nechápe, kde se vzal, a je překvapená, že ho vidí, veselého kluka ze snu, neví jestli ještě nespí. ale musí ho políbit a - protože ho rukma už objímá, obtočí kolem něj ještě nohy, zkříží kotníky někde na jeho bedry a doufá, že z tohoto snu se už neprobudí.

[Fabien]

(Et, ty jsi génius!!! )

Tir: Celou noc jsi mi kradla peřinu, víš to? +Zažaluje mezi vzdechy Tir do krčku. Pak se na rukou vzepře, opatrně se v ní dál pohybuje a sleduje její zasněný výraz, který se mísí se vzrušením a je šťastný jako nikdy předtím. +Dneska se přikreju tebou místo peřiny a budu tě muset pořádně držet, abych nezmrznul. Nesnáším rýmu!+ Zašklebí se na ni vesele, zatne svaly a zvýší intenzitu svého úsilí.+

[Tirage]

(Et sem netahej, je to intimní záležitost pro dva... . a stejně u ní jde spíš o známky šílenství. nebo je to tím, že se tahá s Morfeem, Pánem Snů?)

Fab: omámená spánkem, i jím, se bezelstně přizná ano, vím. smutně, provinile. ale taky jsem tě pak zahřála, víš to? já musím mít svojí (peřinu), hzozně kopu... upřímně na sebe všechno vykecá. pak si všimne tónu jeho hlasu a jeho očí a pozná,(zase - jaké má oči? Tir má tmavě šedé se zrzavou obručkou kolem panenky) že zase tak netrpěl a že mu teď jde o něco jiného a jenom odvádí její pozornost. hele! a co ty tam děláš? sjede mu rukou po zádech a plácne ho po vlnícím se zadku, aby bylo jasno kde "co dělá" . a pak mu zašeptá vzrušeným hlasem a se zrychleným dechem myslela jsem, že se mi zdáš...

[Fabien]

(Fab: oči šedozelené)

Tir: Au! Opravdu nevíš, co dělám? Tak to tě budu muset vzít do učení...+ směje se už tak trochu s námahou.+ A ..jestli mě v noci...+hlasitě vydechne+...kopneš....budu se muset...+pevně stiskne její rameno+ ...odstěhovat na kanape...a tam...+ucítí její pevnější sevření a málem zakřičí+....ZMRZNU!

[Tirage]

Fab: moc - ách - dobře vím, CO tam děláš, (fakt to nešlo přehlédnout, Tir je z toho už zase celá rozechvělá) ale nechápu, jak ses tam dostal? trošičku se stydí ptát a schová obličej na jeho rameni a zavře oči - jako "trapas" a "když je nevidím já, nevidí ani oni mě". má moc pěkný výraz obličeje chvilku, musí se usmát a zavřené oči. jo, zmrznu! zavlní se pod ním a otře se o celou jejich styčnou plochu, to už tady jednou bylo - a jak to dopadlo... aktivněji zapojí do hry svou pánev. a kousne ho zlehka do ramene a pak do spodního rtu a políbí ho, když jí dojde, co říkal. dneska v noci? jako, co teď bude? po tváři se jí rozlije šťastný úsměv. a políbí ho znova a dá do toho polibku celou svou radost z toho, že se k ní večer vrátí.

[Fabien]

(Hlavně, že to není žravá blátotlačka....)

Tir: Když ho políbí s takovou naléhavostí, neudrží se už ..+bože, Tir....+Pevně ji sevře, jakoby ji chtěl rozmačkat. Zaboří ji obličej do krku a přerývavě dýchá, aby se uklidnil. Poté, co se trošku vzpamatuje si lehne vedle ní na bok a prohlíží si ji jako obrázek.+ Co jako bude? Jako co? Ty se mnou nechceš dneska v noci být?...+Na chvilku propadne panice.+ Já vím, teď jsem tak trošku bezdomovec, ale najdu si nějaký pronájem...co třeba Na Mýtince. Snad po mně zase nebude Beatrix házet nádobí. Já...zatím jsem u Molly, ale ta mě nejspíš co nevidět vyrazí. Tir...já tě musím večer po práci vidět...já tě chci vidět pořád!