Hlavní salon - podium

[Manori]

*trochu se otřepe a přitáhne si tenký šál kolem ramen*

[Rebecca Altamirano]

(Nef: Heh a dobře děláš:P)
Nasává atmosféru jak houba nebo taky jak feťák toluen:P Nepřítomně přejíždí prsty po sklence a oči se jí lesknou vzrušením a touhou po krvi. Pozoruje Aubreyho a mimoděk si olízne rty.

[Styx]

+ty jednoduché pohyby, když si Aubrey sundává rukavice, v ní vyvolávají pocit, jako by se chystal na něco, co se asi jeho oběti moc líbit nebude, přitom ale moc vzrušujícího+

[Aubrey]

*napětí se stupňuje...konečně se u jedno ze stolků uprostřed pohne mladá žena a trochu vyzývavě vystrčí bradu...Aubrey se na ni v mžiku zaměří, přitančí si k ní, rukavičky za páskem, a pak si překvapivě klekne před ní, až se mu koleny skoro dotýká hrudi, a kouká se na ni....žena se napřímí a pevně sevře opěrky křesla...Aubrey nakloní hlavu na stranu, skoro jako by poslouchal něco, co jiní neslyší* tak to vždycky začíná...*a zrcadlí pocity oné ženy...směs zvědavosti, strachu, touhy, splašený tlukot jejího srdce se rozléhá sálem nad zvukem hudby...vibruje uvnitř diváků, jako by to bylo jejich vlastní srdce, jejich pocity, že by dali cokoliv, jen aby si mohli sáhnout...okusit to zakázané ovoce...ženě se po líci rozlije lehký ruměnec, ale jinak se drží..iluze noci kolem nich víří, diváci ji mohou skoro cítit...slyšet vzdálený šum a vůně...přesto z ní podivně vystupuje čím dál větší naléhavost něčeho...Aubrey se nakloní a něco ženě pošeptá..ta po zaváhání nepatrně kývne...bere ji za obě ruce a tančí spolu...pocity, které ze začátku jen na ukázku ohlodávaly diváky sílí, spolu s tím, jak tanec nabývá na rychlosti, intenzitě...na prchavý okamžik mají možnost diváci zažít, jaké to je být unášen tancem..v ochraně silných paží, blízkosti plné příslibů*

[Manori]

(doufám, že v sále není žádný srdcař, aby to s ním neieblo..)

[Rebecca Altamirano]

(láách,to teda:D)
Pod přívalem té energie a moci se zachvěje. Kurva...Je fakt dobrej. Šeptne tiše a potřese hlavou, aby se trochu vzpamatovala.

[Neferet]

(doufejme, to by ale měli mít v záloze nějakou záchranku s oživovací četou )
+přistihne se, jak se naklání dopřede+ Sakra. +zakleje potichu a opře se, na chvíli zavaře oči a vstřebává atmosféru, když je otevře zaměří se na jejich tanec+

[Styx]

+obdivně vzhlíží k Aubreymu (je vážně dobrej:)), pozorně sleduje jeho elegantní pohyby, její zrak se zaměří k ženě, kterou si vybral, obdivuje její odvahu a téměř jí závidí, i když tuší, že ten lehoučký tanec, ve kterém se oba vznáší jako ve stavu beztíže, je jenom zrádnou iluzí před něčím, co teprve přijde a u čeho žena zajisté procitne ze svého falešného okouzlení+

[fatamorgana]

naprosto fascinovaně se poddává vlnám pocitů, že si ani nevšimne, že rozlívá svoje pití po koberci, jak drží sklenku nakřivo.

[Aubrey]

*nechá si chvíli diváky užívat a pak ženu opět usadí do křesílka, odkud ji vytáh...ta se trochu překvapeně rozhlídne, jako by se probrala ze sna, ale stále se zasněně dívá po Aubreym, její tep nepřestává tikat po sále...Aubrey opět skončí před ní, vezme její ruku do své a vdechne ji polibek na hřbet...druhou rukou jakoby ledabyle odloží rukavičky na stolek, napětí a dusno sílí, na které reagují i pocity v sále a tlukot ženina srdce...Aubrey pohladí ženu po paži, pomalu se zvedne a její skoro celá paže vyklouzne z jeho prstů..už se zdá, že ji pustil, ale zachytí konečky jejích prstů a pevně sevře. ve vteřině, kdy si žena uvědomí, že se nemůže vyprostit, spadne z Aubreyho obličeje pečlivě udržovaná maska milého a neškodného výrazu, bleskově se pohne, blýsknou tesáky.. a světla zhasnou...Vteřinu dvě je v sále naprosto hrůzné ticho,iluze jaksi nepatřičně krásné a idylické letní noci dusí svou přítomností...pak se ozve tlukot ženina srdce, běží jako splašené a sálem se vlní moc, uspokojení z krmení..k tepu se přidá tiše tep druhý, Aubreyho srdce, které kopíruje údery lidského, hlasitějšího...to postupně slábne...až utichne docela...opět chvíle tíživého ticha...světla se rozsvítí do namodralého odstínu dalších dní..na místě u stolku nyní sedí ženská postava, zahalena do pláště a chránící si tváře před světlem...její energie se rozeběhne sálem, je z ní patrné jedno. lidská žena, která prve seděla v křesle, tam už není... *

*Aubrey sám u stolku také není, zbyly po něm jen bílé rukavičky, ale díky pichlavé energii je patrné, že je stále přítomen v sále*