od Aubrey » sob úno 20, 2010 7:33 pm
*nechá si chvíli diváky užívat a pak ženu opět usadí do křesílka, odkud ji vytáh...ta se trochu překvapeně rozhlídne, jako by se probrala ze sna, ale stále se zasněně dívá po Aubreym, její tep nepřestává tikat po sále...Aubrey opět skončí před ní, vezme její ruku do své a vdechne ji polibek na hřbet...druhou rukou jakoby ledabyle odloží rukavičky na stolek, napětí a dusno sílí, na které reagují i pocity v sále a tlukot ženina srdce...Aubrey pohladí ženu po paži, pomalu se zvedne a její skoro celá paže vyklouzne z jeho prstů..už se zdá, že ji pustil, ale zachytí konečky jejích prstů a pevně sevře. ve vteřině, kdy si žena uvědomí, že se nemůže vyprostit, spadne z Aubreyho obličeje pečlivě udržovaná maska milého a neškodného výrazu, bleskově se pohne, blýsknou tesáky.. a světla zhasnou...Vteřinu dvě je v sále naprosto hrůzné ticho,iluze jaksi nepatřičně krásné a idylické letní noci dusí svou přítomností...pak se ozve tlukot ženina srdce, běží jako splašené a sálem se vlní moc, uspokojení z krmení..k tepu se přidá tiše tep druhý, Aubreyho srdce, které kopíruje údery lidského, hlasitějšího...to postupně slábne...až utichne docela...opět chvíle tíživého ticha...světla se rozsvítí do namodralého odstínu dalších dní..na místě u stolku nyní sedí ženská postava, zahalena do pláště a chránící si tváře před světlem...její energie se rozeběhne sálem, je z ní patrné jedno. lidská žena, která prve seděla v křesle, tam už není... *
*Aubrey sám u stolku také není, zbyly po něm jen bílé rukavičky, ale díky pichlavé energii je patrné, že je stále přítomen v sále*