Kamenný obchod

[Selena]

Sam: Dál je tam něco červenýho, černýho a modrýho. <usmívá se a zapluje do kabinky> Dobrý, to zvládnu. <vystrčí hlavu a zazubí se na něj, za chvilku vyleze zase>



Něco červenýho. <usmívá se>

[Samuel]

Sel: hmmm, no já už se taky skoro červenám. tváří se nevinně, ale může na ní oči nechat. loudí. vážně mylím, že by to šlo rychleji, kdybych ti pomohl s převlíkáním...

[Selena]

Sam: A si si jistý, že by to nedopadlo, jako s tím, když jsi mi šel umejt záda? <zvedne obočí, ale na tváři jí pohrává široký úsměv> Sou tu lidi, <mrkne po prodavačkách> Tak nezlob. <usměje se a zase zaleze do kabinky, radši se ujistí, že nikdo nepřišel a vyleze> Sice nevím, jak by se v tom spalo, ale vypadá to dobře a ten župánek, je docela pohodlnej. <zabalí se do něj>

[Samuel]

Sel: povzdychne si. vlastně si myslím, že by to dopadlo tak nějak podobně... záchvat pravdomluvnosti. Lidi jsou všude... nespokojeně. nezlob... protočí oči. to se ti řekne... asi jsem si taky měl zkoušet ty košile, abys věděla, jaký to je... skuhrá. a pak se zase rozzáří, když se Sel ukáže. hmmm, moc pěkný! fajn, župan pohodlnej a já tě můžu ujistit, že v tom spát nebudeš. culí se na ni. to bereme! jestě něco krásnýho? zrychli, krásko... nebo mě máš na svědomí. snaží se nakukovat do kabinky.

[Selena]

Sam: <usmívá se od ucha k uchu a kroutí se před ním> Už jenom jedna věc. <usměje se a zapluje zpět do kabinky, chvíli nadává, protože nemůže rozepnout podprsenku, ale nakonec se jí to povede, převleče se a pomaluu vyleze ven, nedá jí to, aby ho nepozlobila> Tak co myslíš? <různě se natáčí>

[Samuel]

Sel: nakukuje, když ji slyší huhlat, co se jako děje. a je z toho celý vedle sebe. tak se jde raději trochu projít po krámu a vydýchat se. a pak Sel vyleze v posledním modelu. no tohle... kouká na ni úplně omámeně. hned jsem zpátky. promiň! musí vyběhnout na vzduch chvíli. oběhne blok a vrátí se zpátky i s rudou růží, kterou jí cestou koupil. má určitě ale rekordní čas. Sel se asi zatím oblékla do civilu. tak rychle, zaplatíme a domů... lásko, prosím... kulí oči a šimrá Sel květem růže na bradě a ve výstřihu, aby z toho taky něco měla... nějakou husí kůži

[Selena]

Sam: <kouká na jeho vzdalující se záda, a když zmízí venku začne se potichu smát, zaleze zpět do kabinky a převlékne se do svýho oblečení, vyleze ven a než se Sam vrátí, pobere všechno vybraný oblečení a chvíli si ještě prohlíží jeho košile> Tady si. <usměje se, když se vrátí> Tak jo. <potichu se zasměje, když jí šimrá růži po bradě> Ale nelechtej. <pochechtává se> Tak pojď najdeme kasu. <vezme ho za ruku>

[Samuel]

Sel: doprovodí ji ke kase a zaplatí. to je dáreček... ale musíš mě krmit a rozmazlovat za to... tváří se hrozně nezištně. a pohladí ji po ruce. tak domů, jo? stiskne jí dlaň. a vezme nákupy. Sel si nese tu kytku.

[Selena]

Sam: To víš, že budu. <usmívá se na něj> Jsem pro. <přikývne, ochotně mu předá nákupy a odvádí ho z obchodu>

(takže k Sel?)

[Samuel]

ano prosím.