Pokoje Neferet

[Angel]

+Kdesi v hrudi se mu ozve zvuk který dost připomíná hluboké vrnění. Pročísne jí vlasy a složí si její hlavu na prsa. Hladí ji po zádech, užívá si jejího teplého těla a sám to svoje tak trochu zahřívá. Nohy mají propletené jak se vzájemně obímají. Rozhodně to nebude on kdo první naruší tohle skoro posvátné ticho. On totiž není muž který by hodně řečnil, je spíše až moc mlčenliví. A vlastně by ani nevěděl co říct+

[Neferet]

+usměje se, když začne vrnět, ten zvuk se jí rozhodně líbi. nechá si hlabu položit na jeho hruď a zaposlouchá se do toho spokojeného zvuku. ruku má položenou přes jeho hruď a jemně mu přejíždí konečky prstů po boku+ Ne, rozhodně bych nic neměnila. +šeptne, moc dobře ví, že jí uslyší a nechce se jí ani mluvit moc nahlas+ Takže... +zvedne trochu hlavu, druhou ruku si mu taky položí na hruď a opře si o ni bradu, aby na něj měla lepší výhle+ ... jak to bude dál? +zajímá se+

[Angel]

+Nechává myšlenky jen tak bloudit, takže vlastně nemyslí vůbec na nic. Hlavu má příjemně prázdnou. Takhle klidně se dlouho necítil, přesto ví ale jistě že okamžiku opravdového štěstí nedosáhl. Už dávno ví že něco takového u něho dokáže vyvolat jen jedna žena+ Hmm... Co? +trhne sebou když promluví poprvé, takže má pak pár vteřin na to aby se stačil rozkoukat před její složitou otázkou. Zamyslí se nad tím, což nějakou dobu trvá. Zvažuje všechny alternativi. Kdyby byli všichni upíři bez duše bylo by to o tolik snažší, posteskne si už podruhé za tenhle večer+ Cokoliv budeš chtít +řekne nakonec+ Podřídím se tvím touhám, což je přesně to před čím jsem tě varoval.

[Neferet]

+nakloní hlavu na stranu+ To je dobré vědět. +pousměje+ Ale co kdyby si mi někdy řekl, co chceš ty sám? hmn? +zatuká mu lehcem prstem do hrudi+ Pořád platí, že se nemam u vás ukazovat? +napadne jí+ Nerada bych provedla něco, co by to, co by tě rozčílilo. +řekne nakonec+

[Angel]

+Schovývavě se na ni pousměje a přejede jí hřbetem ruku po tváři+ Já se skutečno zlobím jen málokdy +prozradí jí+ a na tebe už vůbec ne +dodá měkce. Na okamžik se jakoby zamyslí, dokonce i tak nakaboní čelo, ale hned na to se usměje docela široce a i vesele+ To víš že už to neplatí, jak jinak bychom se viděli? +zeptá se přejíždějíc jí zamyšleně po boltci ucha+ Nevycházím moc ven z Hyperionu když nemusím +přesune ruku k upravování jejích vlasů rozhozených na jejích zádech a jeho hrudi. Dělá z nich tenké pramínky a ty srovnává vedle sebe tak jak jen to jde+ Když dělám to co skutečně chci tak začnou brzy umírat lidé.

[Neferet]

+mírně přivře oči, když jí přejede hřbetem ruky po tváři a mírně se usměje+ Takže vás můžu přijít navštívit? +očíčka jí zasvítí nadšením, trošičku nakloní hlavu na stranu, aby viděla co jí provádí s vlasy, usměje se a zase se podívá na něj+ To mi moc neřekne. +podotkne měkce+

[Angel]

+Rozvážně přikývne+ Jsi u nás vždycky vítaná +zopakuje to co jí řekl kdysi než jí vykázal z Hyperionu+ Já vím že ne +dlouze si povzdechne, čelo se mu skrabatí když usilovně přemýšlí jak to podat+ Víš proč mám duši? +zeptá se, ale je to jen řečnická otázka žádnou odpověď nečeká+ Kdysi... před sto lety jsem býval jedním z nejsrašnějších upírů za poslední půltisíciletí. Báli se mě dokonce i příslušnící mého vlastního rodu díky mojí vynelázavosti, nemilostrnosti a taky schopnosti vypadt neškodně. Žít například jako člověk, to upíři většinou nedokáží +krátce se odmlčí+ Se svou družkoou jsem plěnil Evropu, přitom jsme přišli také do Rumunska. Tam mi k narozeninám Darla darovala jednu cikánku. Zabil jsem jí samozřejmě, hned jak jsem si sní dostatečně pohrál, a za její smrt mi cikánská čarodějka dívčina kmene vrtátila duši +sjede jí rukou na kříž+ Před pár lety jsem poznal dívku, přemožitelku, druhou polovinu mojí duše +usměje se jak si vzpomene na Buffy, ale pak se zase zamračí+ Zažil jsem sní okamžik opravdového štěstí což zrušilo kledbu a já na čas o duši přišel. Její kamarádka mladá a nadaná čarodějka mi jí vrátila, ale riziko že se to stane znovu bylo tak visoké že jsem Buf... +polkne+ že jsem jí opustil +smutně se na Neferet usměje+ Nemusíš se bát, nám se to nestane. Jsi vbezpečí stejně jako moje duše. Může se to stát jedině když se pomiluji s ní.

[Neferet]

+usměje se, když jí řekne, že je u nich vždycky vítaná, potěší jí to, ale zvážní ve chvíli kdy se jí zeptá na svoji duši. Pozorně ho poslouchá a skládá si všechno do sebe, pozorujíc změny v jeho výrazu. Dlouho uvažuje nad tím co jí řekl+ Nechci ji nahradit. Nezkusila bych to ani kdyby to šlo. O spřízněných duších vím toho dost, abych si toho vážila, i když se to netýká přímo mě. +řekne upřímě+ Můžu se jen pokusit oslabit tvojí bolest, i když nikdy nezmizí. +něžně konejšivě se pousměje+ Nemám strach z toho, že by si přišel o duši nebo že bych nebyla v bezpečí. Nikdy jsem nebyla v bezpečí tak jako v poslední době jako teď. Mám jen strach, že nejsem dost dobrá, abych ti alespoň trochu pomohla.

[Angel]

Nejsi semnou v bezpečí Neferet +odmítne razantně+ Nikdo není vbezpečí když se semnou. V mých stopách jde smrt a bolest. Všichni moji přátelé postupně umírali a já se na to mohl jen dívat +dlouze se odmlčí+ Jsi jedna z nejčisčích bytostí co jsem kdy poznal. Viděl jsem to už tenkrát v Hyperionu když... oh bože +odstrčí Neferet a nahne se přes okraj postele.Dýchá rychle, ruku si tiskne na spánek, dokonce mu několikrát unikne sten+ Já.. budu muset... jít +pokusí se vstát, ale hlava se mu zatočí, svět kolem zhoupne, takže málem spadne na zem+ Dobře... tak asi ne +dychá rychle jakoby uběhl maraton+ Musím zavolat... spikeovi. Potřebuju mobi +znovu se pokusí vstát tentokrát z větším úspěchem, ale ke kalhotám ležícím na zemi si pusí kleknout. Dost zmateně hledá po kapsách telefon+

[Neferet]

+chce mu doporovat, ale to už jí od sebe odstrčí takovou silou, že málem slítne z postele, vytřeští oči než jí dojde co se nejspíš děje, vystřelí dopředu, aby ho zachytila, když se zakymácí, rychle vyleze z postele a klekne si vedle něj+ Počkej. +vezme mu kalhoty z rukou a začne mobil hledat sama+ Tady. +vtiskne mu ho do ruky+ Můžu nějak pomoct? Třeba tě vzít domů? +něžně mu přejede rukou po vlasech+