od Wenai Lafayette » sob pro 04, 2010 10:54 pm
Jsem. +pošeptá mu do ucha+ Ale ty, básníku, ty se bát nemusíš. +usměje se a políbí ho, znovu rty sjede na jeho hrudník, ale postupuje pomalu, yvchutnává si každý centimert jeho kůže, dlouhými tahy ho hladí po bocích, tentokrát olízne druhou bradavku a jemně po ní přejede zuby, neustále ho po očku pozoruje a teď se napřímí, usměje se na něj a zase se skloní, ovšem tentokrát k jeho rozkroku, dlouhým tahem olízne celé jeho mužství až na žalud a pak ještě jednou, špičkou jazyka polaská uzdičku+
Nil mortifii sine lucre.