lůžkové oddělení

[Spike]

+Loktem otevře dveře a vyhlédne ven+ Co je mi po tom že se bude zlobit? +zavrčí šeptem. Nechce aby je někdo slyšel+Hlavně nemluv, ať si nás nikdo nevšimne +požádá jí dál se rozhlížejíc po chodbě. Když nikde nikoho nevidí směle vyrazí. Rychle se přesune k zadnímu vchodu, proklouzne dveřmi které si nechal pootevřené a prchá s Neferet v náručí pryč+

[Neferet]

+otevře pusu, aby něco poznamenala nebo se ho snažila ještě přesvědčit, ale je jí tak dobře v jeho náručí, že ústa zase zavře, zamručí že tedy bude sticha, položí si mu hlavu na rameno, zavře oči možná že po cestě usne, nejspíš lektvar, který dostala ještě trochu účinkuje a nechá se odnést+

[Memory]

Uložia Aresa do postele. Memory mu ešte raz skontroluje kapačku aj obväz, meč oprie vedľa postele a keď Katty odíde, pozrie na Lanevru. "Ostanete teda tu? Keby nastali nejaké komplikácie, hneď ma zavolajte, budem na ošetrovni." ešte sa na ňu usmeje, podá jej ruku a stratí sa na chodbe.

[Lanevra]

°Přikývne a sevře jí ruku ve své chladné dlani° Zůstanu tu a budu ho hlídat aby nám nedoletěl °neodolá aby se mu trochu neposmívala. vyprovází Memory pohledem, potom se posadí na nějakou židličku co tu mají a čeká až se Ares probere. Ona umí čekat a ani na záchod si nemusí dojít°

[Ares]

Po delší době konečně přijde k sobě. Nejdřív otevře jedno oko, pak druhé a velice namáhavě se rozhlídne. Hlava mu třeští a má pocit, jakoby měl pořádnou kocovinu a ještě ku všemu ho někdo přehnal lisovacím strojem. Párkrát musí zamrkat, aby neviděl rozmazaně. Krásko? zeptá se tiše, když se mu to jakž-takž podaří. Kde to krucinál jsem? Co se stalo?

[Lanevra]

°Usměje se na něj° Koukám že náš andělíček je vzhůru, snad mi nikam neuletíš °oře se rukama o postel° Odnesla jsem tě do nemocnice přesně jak si chtěl. Nevím jestli si to pamatuješ, každopádně jsem tě našla v hotelovém pokoji kde si pomalu krvácel °zase se zakloní° Porval si se v nějakém baru s dvěma upíry jak hlásali noviny a jeden z nich tě podl tvým mečem. Mimochodem ten máš tady °vezme ho za ruku a položí mu ji na jílec meče° Muž a jejich velké zbraně °pousměje se a zakroutí hlavou°

[Ares]

Jelikož neví, co tím andělíčkem Lana myslí, zatváří se docela nechápavě. Cože? Tys mě nesla? Vykulí oči a když řekne, že je v nemocnici, rozhlídne se ještě jednou. Taková hloupost. Nic takového jsem neřekl! Co tě to proboha napadlo mě sem táhnout?! Když ucítí jílec a jak Lana mluví o tom baru, začne mu to pomalu docházet. Lana může sledovat, jak se i to málo barvy, kterou díky elixíru nabyl, vytratí. Vylítne z postele a jak je to tak rychlé, zapotácí se až se musí chytnout stolku. Jdeme odsud! Zavelí rozhodně s mečem v ruce a až pak si všimne svůj obleček. Co to mám kurva na sobě?! Kde mám u všech posraných titanů kalhoty? Dost nepříjemně to tam podfukuje.

[Lanevra]

°Zvrátí oči v sloup° Můj drahý já dokážu zvednout i krávu. Sice máš trochu víc než je zdrávo, ale jako kráva nevážíší °popichuje ho, Její oblíbený adrenalinoví sport ° Jasně si pamatuji °zdvihne výhružně prst dávajíc na všechno větší důraz° jak si se probral z bezvědomí, zaskřehotal "meč... nemocnice" a zase mi omdlel do náručí °když vyskočí dál jen poklidně sedí° Byli trochu zakrvácené a asi je tu budou mít ve skladu a to co máš na sobě je prosím andělíček °vstane° Nemocniční oblečení °dojde ke dveřím, otevře je a vystrčí hlavu ven° Myslím že tě Memory nenechá jen tak jít, takže budeme muset utéct °obrátí se zase k němu° Máš dost síly na to se přenést?

[Ares]

Právě v této chvíli nemá vůbec náladu na žerty. Pár kroky je u Lany, když se k němu otočí, chytne jí pod krkem a na bělostnou kůži zlehka přiloží chladnou ocel. Víš velice dobře, že mám pro tebe slabost, krásko, ale přestaň mě štvát nebo na to zapomenu. Pustí ji a v očí mu probleskne něco, co tam před tím nikdy nebylo. Stín strachu. Už si velice dobře vybavuje detaily onoho dne, kdy ucítil ostří svého meče ve svém těle a že to vůbec nebylo nic příjemného. Stoupne si vedle Lany, meč pevně drží v ruce, i když si nemyslí, že by mu ho Lana mohla vytrhnout a o něco se pokusit, jistota je předci jenom jistota. Malinko jí odsune stranou a také vykoukne ven. Je mi úplně ukradený, co si Memory myslí, ať už je to kdokoliv! zavrčí tiše, když se opět narovná. Jo, síly mám dost, akurát v tomhle... ukáže na svůj obleček, nikam nejedu. Vrátí se opět ku posteli a jedním smykem z ní strhne plachtu. Ováže si ji kolem beder, andělíčka strhne dolů. Vypadám jak debil. Zkonstatuje trpce.

[Lanevra]

+I když ji drží pod krkem pořád mu vzdorovitě hledí do očí a nepřestane ani když jí pustí, naopak zle a hlavně rudě se jí v očích zableskne+ Já se taky jednou můžu zapomenout a ukázat ti co jsem za upíra. Navíc když teď vím čím tě zabít +shlédne na jeho meč. Byla k němu milá, zcela určitě ho má ráda, to ale neznamená že přestala být tím čím je. Jeho strach jí hladí po těle jako teplá, kašmírová deka+ Návrat k řecké toze +zamumlá spíše pro sebe+