od Ares » ned pro 12, 2010 1:49 am
Právě v této chvíli nemá vůbec náladu na žerty. Pár kroky je u Lany, když se k němu otočí, chytne jí pod krkem a na bělostnou kůži zlehka přiloží chladnou ocel. Víš velice dobře, že mám pro tebe slabost, krásko, ale přestaň mě štvát nebo na to zapomenu. Pustí ji a v očí mu probleskne něco, co tam před tím nikdy nebylo. Stín strachu. Už si velice dobře vybavuje detaily onoho dne, kdy ucítil ostří svého meče ve svém těle a že to vůbec nebylo nic příjemného. Stoupne si vedle Lany, meč pevně drží v ruce, i když si nemyslí, že by mu ho Lana mohla vytrhnout a o něco se pokusit, jistota je předci jenom jistota. Malinko jí odsune stranou a také vykoukne ven. Je mi úplně ukradený, co si Memory myslí, ať už je to kdokoliv! zavrčí tiše, když se opět narovná. Jo, síly mám dost, akurát v tomhle... ukáže na svůj obleček, nikam nejedu. Vrátí se opět ku posteli a jedním smykem z ní strhne plachtu. Ováže si ji kolem beder, andělíčka strhne dolů. Vypadám jak debil. Zkonstatuje trpce.