Druhý pokoj pro hosty

[Marigold]

+Zasměje se+ Tak to se myslím neobracícš na toho pravého. Znám empirickou podstatu vstahů z příběhů a básní, ale ta praktická část mi uniká. Pár známostí jsem měl, ale upřímně nehledě na to jak jsem ty ženy miloval upředňosťoval jsem vždycky jen sebe +svěří se jí docela upřímně+ A co tam? +zeptá se+ Viděla si to tam, už tehdy to nebyl zrovna kraj kam by člověk zavítal na dovolenou a teď je to tam ještě horší. V třetině světa jsem psanec obvinění z buřičctví a vlastizrady, v druhé třetině jsou pustiny a v té poslední alfové, trpaslíci, driády a čarodějové co neslouží Císaři.

[Wenai Lafayette]

Tak co chceš dělat, vážně chceš stanovat venku? Je tam zima a umrzne ti zadek. A to bych vážně nerada, protože se mi moc líbí. +usměje se na něj+

[Marigold]

+koukne na svou tašku a zaxichtí se jakoby jedl něco kiselého+ Asi prostě zůstanu dřepět tady na Tvrzy +usoudí nakonec+ Ne teď vážně +podívá se na ni+ Ty by si chtěla do mého světa? Znamenalo by to vyhnout se civilizaci a spíše zavít do temných hvozdů mezi nelidi +vyhrožuje a přitom mu v očích planou docela nadšené plamínky. On má nelidi rád, dokud neohrožují neviné+ Musela bys posedávat u ohnišť, jíst bobule otrhané ze stromů nebo veverky. Už žádný přepich, brokát, samet a teplé povlečení +to sice není tak docela pravda, sám by tohle nevydržel a zapadl do prvního trochu svobodomyslnějšího města+

[Wenai Lafayette]

Že já toho brokátu a sametu unosim, co? +ušklíbne se pobaveně+ No teplá postel mi sice bude chybět, ale nahradí ji teplo ohně a prostě se budem v noci víc tulit. +všimne si jeho nadšení+ Nejhezčí okamžiky v mím životě se staly pod hvězdami ne pod vyřezávaným stropem. Když se nad ohněm pekla konina a někdo tloukl do bubnu. +zasní se, ale hned se vzpamatuje+ Jenom ta zima je na nic, je teď u vás zima?

[Marigold]

To je pravda, moc brokátu a sametu neunosíš +sjede pohledem její šaty a usměje se+ Jen nepřestávej a pověz mi o konině a bubnech +pobýdne jí, protože ho to zajímá+ Vlastně když jsem odcházel +zamyslí se+ zrovna končila zima, začínalo tání. Jako vždycky to zaplavilo pole a několik vesnic +uvažuje nahlas+ Takže by tam mohlo být jaro, všechno rozkvétá, voní a září.

[Wenai Lafayette]

Já nikdy nepochopím, proč si lidé stavějí domy tam, kde bývají zaplavy. +zavrtí hlavou a opře se+ Všechno kvete, pyly se rojí, senná rýma vzkvétá... +řekne jen tak mimochodem+ Večer, když slunce zašlo a všichni se začali probouzet, jsme se sesedli kolem ohně, nad kterým na velkém černém očouzeném háku vysel kus koniny. A jak večer pokračoval, tak jsme jedli maso a zpívali písně o odvaze a hrdinských činech a o ženských, co máchaj prádlo dole u včelína. A do toho hrál buben a trubka. Oni nikdy nebyly zvlášť dobří hudebníci, ale nadšení to jo. Celou noc jsme pili a dodávali si odvahy a ráno, jak se na východě mezi mraky objevilo první světlo, tak jsme se zvedli, oblékli do zbrojí a kroužkových košil, vzali jsme zubaté meče, a naše škorně stírali rosu z bitevního pole. A večer jsme se zase sešli u ohně. Občas nás ubylo, ale hráli jsme pořád ty samé písničky. +vypráví rozpačitě a nakonec se usměje+

[Marigold]

Staví tam proto že v záplavovém úzěmí jsou dobrá pole na které každé jaro téměř na týden přesně řeka přinese hnojivo a čerstvou hlínu. Stačí jen kameny a kmeny pozbýrat. Navíc je voda kousek a člověk se sní do světnice nemusí vláčet lán cesty. Vidíš! Přeci jen něco užitečného vím o hospodaření +naráží na to jak mluvil že by si založil statek+ Po pár týdnech na vysočině mezi vysokými kmeny stromů přejde každá rýma +usměje se a zaposlouchá do jejího vyprávění. Zdá se že to bere docela vážně+ To je příběh nebo vzpomínka?

[Wenai Lafayette]

Jo a taky je tam kromě té dobré půdy motolice. +uculí se na něj+ Takže až tam přijdem, tak si zařídíš statek a začneš orat? Jaro, nejvyšší čas zasít... +dělá si z něj tak trochu legraci, pak si trochu nervozně olízne si rty+ Vzpomínka.

[Marigold]

Paraziti jsou už jen detail +mávne rukou+ Ty má stejně každý, nejde se jim vyhnout. Nejhorčí jsou blechy a vši +otřese se+ Jednou jsem chytnul vši, musel jsem vyhodit všechn y svoje věci a oholit si hlavu, vlastně nejen hlavu. Tři měsíce jsem proseděl v klášteře Melitelé protože bez vlasů jsem se prostě nemohl ukázat na veřejnosti. Co by si o mě pomysleli +ušklíbne se+ Jsitě a ty budeš píct buchty. To by tě určitě nesmírně bavilo, jen aby pak byli k jídlu +popichuje zas on jí. Potom zvážní+ Chceš mi říct ještě nějaké další vzpomínky?

[Wenai Lafayette]

Ty sis musel oholit havu? +kouká na něj nevěřícně, ale pak se začne strašně smát+ Ty s oholenou hlavou. Tys musel vypadat. +přestane se mu smát, ale moc se jí nechce, tak se pořád usmívá+ Bez vlasů a pak na ježka. +zase se začne smát+ Ne promiň, muselo to bejt děsný. +pohladí ho po vlasech+ Náhodou, zas tak těžký upíct buchty být nemůže. Když se nad tím zamyslím, tak člověk s mím vzděláním. +dělá, jakože je děsně chytrá+ Možná jindy, jenom... i když tam s náma byla smrt, tak tam bylo veselo. Je to divný...