od Wenai Lafayette » úte pro 28, 2010 12:07 am
Já nikdy nepochopím, proč si lidé stavějí domy tam, kde bývají zaplavy. +zavrtí hlavou a opře se+ Všechno kvete, pyly se rojí, senná rýma vzkvétá... +řekne jen tak mimochodem+ Večer, když slunce zašlo a všichni se začali probouzet, jsme se sesedli kolem ohně, nad kterým na velkém černém očouzeném háku vysel kus koniny. A jak večer pokračoval, tak jsme jedli maso a zpívali písně o odvaze a hrdinských činech a o ženských, co máchaj prádlo dole u včelína. A do toho hrál buben a trubka. Oni nikdy nebyly zvlášť dobří hudebníci, ale nadšení to jo. Celou noc jsme pili a dodávali si odvahy a ráno, jak se na východě mezi mraky objevilo první světlo, tak jsme se zvedli, oblékli do zbrojí a kroužkových košil, vzali jsme zubaté meče, a naše škorně stírali rosu z bitevního pole. A večer jsme se zase sešli u ohně. Občas nás ubylo, ale hráli jsme pořád ty samé písničky. +vypráví rozpačitě a nakonec se usměje+
Nil mortifii sine lucre.