Cafeteria

[Nesmrtelný]

Dobrý tedy +opět mírně kývne hlavou, úsměv má stále+ budu vám říkat Sam, pokud mi to ovšem nabízíte. Přátelství s krásnou ženou bych si nesmírně cenil +vstane, vezme si svůj veliký čokoládoví dort se šlehačkou a kávu a přisedne si+ Já zůstanu u své oblíbené čokoládové pochoutky +kývne bradou k dortu+ ale za nabídku koblihy děkuji +ponoří lžičku do dortu+ Jsem si jist že se tu rychle orientujete, je to místo mnoha možností a až magické pokud se to tak dá říct +nabere si vskutku decentní kousek a sní ho+ Odkud pocházíte, smím-li se zeptat?

[Samantha Wood]

Jistě, můžete mi tak říkat.Jsem ráda,že tu konečně někoho znám.Už si nebudu připadat tak osaměle*řekne a vděčně se usměje,čímž poděkuje za kompliment a když si k ní sedá posune svůj šálek,aby mu udělala na stolku místo* Tak přesně takovéhle místo jsem hledala. Místo pro nový začátek*řekne a přemýšlí nad minulostí* Tenhle dort*řekne a ukáže na jeho zákusek* zkusím třeba příště,vypadá dobře. No odkud jsem... na to je složitá odpověď,ale zkusím to*usměje se* Kořeny mojí rodiny jsem vypátrala v Anglii,ale již po několik generací žije moje rodina v Itálii...a nedávno jsem se rozhodla změnit podnebí a osud mě zavál sem*řekne a rozhodí rukama,aby poukázala na tohle místo* No zase jsem se rozpovídala. A co vy?

[Nesmrtelný]

+přikývne a dál pokračuje v decentním oždibování dortu+ Osamělost je zlá věc, vězte že já na vlastní kůži vím co to znamená. Ovšem jsem si jist že při svém mládí najdete snadno mnoho nových přátel. Nemám o vás pražádné obavy. Přesto jsem vám k dispozici pokud byste se cítila osaměle +s mírně, téměř neznatelně pozvednutým obočím ji poslouchá+ Já donedávna bydlel v Římě, takže mám krásy vaší vlasti ještě živě v paměti. Přišla jste tedy hledat kořeny? +zeptá se+ Já pocházím z mnoha míst na světě, hodně cestuji a pokaždé si najdu nebo vytvořím domov, ale původně, tak jako vy pocházím z Itálie.

[Samantha Wood]

*přikývne*Děkuji, možná vaší laskavosti někdy v budoucnu využiju.Kdo ví?*řekne a upije ze šálku* V Římě? Opravdu?*podiví se nad tou náhodou* Moje rodina žila kousek od Říma.Městečko Frascati jestli vám to něco říká*řekne a usměje se* Já Itálii milovala,ale teď už mě tam nic nedrželo...tak...tak jsem se rozhodla pro Anglii*trochu posmutní,ale hned chmury zažene* Třeba je tohle to pravé místo,pro nový začátek*s nadějí se usměje*Copak vůbec děláte,smím-li se ptát?*neodpustí si to,protože je to ženská jedna zvědavá*

[Nesmrtelný]

Málokdo. Jen někteří tuší co by se mohlo stát a právě proto je život tak zábavný. Většinou... někdy, pro mě jen někdy +napije se, aby zahnal trochu chmur, když sklenici odloží už se zase usmívá+ Frascati? Tam se pěstuje víno, bílé pokud se nepletu. V tom se moc nevyznám, abych se přiznal, protože podle dnešních měřítek jsem barbar co se napájí jedině vinným střikem +pobaveně se pousměje+ Mezi Italií a Anglií je velký rozdíl. Nechybí vám tamní teplé slunečná podnebí? Přátelští lidé, kteří nejsou tak svázáni konvencemi jako angličané? +zajímá se+ Já jsem tu na dlouhodobé odpočinkové dovolené, plánuji tu zůstat asi několik let. Však se beze mě také obejdou.

[Samantha Wood]

Ano, život je nevyzpytatelný.*usměje se* Ano, ano přesně tak, bílé víno.Ale já se přiznám,že dávám přednost červenému.*řekne a mrkne na něj,protže kdyby tohle slyšeli známí z rodného městečka,brali by to jako zradu* No řekněme, že občas mi Itálie chybí,ale začínám si tu zvykat.Není to tu zase až tak moc špatné a já jsem člověk který se nenechá svazovat společenskými konvencemi.* vezme si druhý koblížek a s chutí se do něj zakousne* Není Anglie zvláštní místo pro dovolenou?*zeptá se* Ale nechci být nijak všetečná,nemusíte odpovídat.Nic mi do toho v podstatě není*řekne trochu nervozně.jen aby si to nevyložil jako nezdvořilost*

[Nesmrtelný]

Slibuji že o vaší zálibě v červeném se nebudu nikomu zmiňovat. Je to naše společné tajemství +řekne trochu laškovným tonem protože pochopil její výraz+ Já jsem tady žil už před lety, takže pro mě to byl spíše návrat do známých míst, ostatně to je vždycky když někam přijedu. Ovšem ještě mám kdesi hluboko v paměti jaké to je vyrazit na dosud neprobádané území. Možná bych měl konečně navštívit Arktidu +zavtipkuje+ Jste svobodomyslná žena, takových jsem tu už několik poznal, takže jistě nebudete mít nouzi o příjemnou společnost někoho kdo je zajímaví stejně jako vy +pokrčí mírně rameny+ Je to místo z dlouholetou historií to je zřejmě důvod proč jsem si ho vybral na dovolenou.

[Samantha Wood]

No jsem tu zatím jen krátkou dobu,doufám že máte pravdu a najdu tu spoustu nových přátel.*řekne, usměje se na něj a v duchu si myslí,že možná už jednoho z prvních našla* Ano,myslím že vám rozumím,proč jste si vybral Anglii. Někteří sem přijedou a vidí jen podle nich špatné počasí,málo sluníčka a spoustu nudné a všudy přítomné zeleňe. Já se na tuhle zemi dívám optimističtěji*pousměje se* Zeleň miluji. V Itálii jsem se jí obklopovala jak jen to šlo. S deštěm se nějak vyrovnávám a slunečné dny si pak člověk o to víc užívá,když jsou vzácnější*vykládá a pak se zarazí* Omlouvám se,zase moc mluvím. Kdybych vás nudila, nebojte se mě zastavit*řekne a omluvně se na něj usměje a dojí koblihu*

[Nesmrtelný]

Já má přírodu velice rád +dooždibá svůj dort, takže na talíři mu nezbude nic než prázdno+ Rád odjedu někam daleko do divočiny, do srubu nebo třeba i jen tak pod širák a tam se několik měsíců oddávám naprostému klidu a souladu se vším okolo. Připomíná mi to mládí které jsem strávil podobně +už neřekne kde a kdy to bylo+ Lákalo by vás i něco takového? Naprosté odříznutí od civilizace? Nebo se bez každodenního šálku kávy z kávovaru neobejdete? +je znát že to myslí jako vtip+ Naopak, já si nesmírně rád pohovořím s někým jako jste vy a nezáleží tak docela na to o čem se bavíme. Vlastně naopak +trochu skloní hlavu+ spíše bych se měl umluvit já že jsem tak bezostyšně narušil vaše soukromí a vnutil se vám do přízně. Doufám ale že budete milostivá a odpustíte mi to.

[Samantha Wood]

Ale omluvím vás jen tehdy,pokud nevyzradíte mé tajemství*řekne a laškovně na něj mrkne* Přátelé by mě za to červené asi neměli moc rádi*řekne a úsměv se jí rozšíří* No přiznám se, že moje rodina vlastnila malou vinici. Tam bylo práce vždy dost a většinu času byl člověk sám obklopen přírodou a mohl přemýšlet nad nesmrtelností brouka.*zase se rozpovídá a vzpomíná jaké to dříve bylo* Bez kávy bych asi přežila,ale bez sprchy...to teda nevím*řekne na oko vážně,ale moc dlouho to nevydrží a zase se začne usmívat* Nemáte se za co omlouvat. Skvěle se bavím. A copak vy vůbec děláte? Nebo jen tak bloumáte a užíváte život?