od Isamun » pát led 21, 2011 1:22 pm
Molly: upře na ni pohled tak přesvědčivý, jaký může mít snad jen vládce posílající do boje poslední hrstku své zdecimované armády, pohled Napoleona v Egyptě. madam, podléháte strašnému bludu. bludu, jenž mi sice částečně lichotí, ale naprosto se neslučuje se skutečností. ovšem, jak už tomu v životě bývá, i na tomto šprochu ulpělo zrnko, ba valoun zvící koňské hlavy, pravdy: dovedu si počínat uspokojivě! zašklebí se na ni vítězně a nabodne na jejím talíři opečenou brambůrku; svoje si už snědl. jsem prostě dobrej! slupne úlovek. a když se po něm Molly ožene, chytí ji za ruku, přitáhne si ji blíž a políbí ji na hřbet zápěstí, ještě s plnou pusou. dožvýká, polkne a ještě než se zjistí, jestli ho Molly setře za vzpupnost, nebo se rozesměje, udělá psí oči a řekne pěkně, mile a přirozeně, bez hraní her. a tobě to jde taky moc krásně, najádo moje.