Zákulisí

[Theresa]

*jen protočí oči* no bezva...psychopat hrající si na inkvizitora...to budou mít v Márnici odbyt rakví...*vrčí si a čapne culícího se Aubreyho za ramena a vystrká ho pryč* huš...čarodějnice ještě nezačala čarovat, tak tady nemáš co dělat....*zatváří se nadmíru spokojeně, že má podium pro sebe a pomalinku si zkouší různé taneční prvky, sem tam kolem ní zavíří vzduch energií, ale po očku sleduje, co dělá zbytek*

[Robert]

*přesune se s židlí blíž k J-C, vymění si několik tichých slov, nakonec kývne* dobře, Jean-Claude...jak chceš...*trochu s obavami se podívá na Phillipa, který se jim u nohou malinko ošívá, jak cítí Aubreyho pohled v zádech...taky vstane a jde na stejnou stranu pódia jako Aubrey, vteřinku stojí naproti sobě, jako dva dravci. ale pak si Robert opře vypracovaná záda o stěnu a jen tlumeně něco upírovi vedle sdělí*

[Aubrey]

no nazdar..hezoune...*přivítá na své straně Roberta a trochu pochybovačně se šklebí, co to dostal za materiál, pak se zatváří chápavěji, když se k němu Robert nakloní* tak to jo...jsem si říkal, že mi to k té tvé křehké dušičce nejde...*popíchne ho a nic si nedělá z naježeného kolegy, který po něm hází zlobné zelené pohledy (avada?:))*

[Phillip]

*klekne si k J-C a Robertovi a víceméně je spíš poslouchá, než že by se odvažoval něco namítat, tak nějak tuší, že bude využit jako "jediný lidský" zdroj tady, takže po očku sleduje Theresu, trochu dychtivým pohledem závisláka...což mu přeruří Aubreyho mrazivý pohled v zádech, tak se automaticky přisune blíž k J-C, div že se nedotýká jeho kolene ramenem, drží si mezi nimi drobný odstup, ale zároveň se snaží být co nejblíž...ale nedá mu to, aby neotočil hlavu ke stěně, kde stojí Aubrey, který jen s pobaveným úšklebkem bezhlesně naznačí něco jako " schováváš se u páníčka?", tak polkne a radši se věnuje pokynům k vystoupení*

[Jean-Claude]

*když se zvedne a odejde Robert, kývne i Phillipovi, at se přemístí na druhou stranu..když se zvedá, tak si ho na okamžik zachytí pohledem, po kterým se Phillipovy svaly na zádecha krku, napjaté pod tíhou Aubreyho přítomnosti, uvolní...sám se zase opře pohodlně do křesla a prohodí ke Styx..* tak uvidíme..nakolik se nám tohle číslo povede...jen nečekej takové provedení, jako je běžně vidění večer při ostrém představení...*mrkne na ni* zkoušek máme docela dost, než nějaké číslo pustím ven..a pak..nechci ti zkazit potěšení ze skutečného představení později..i když budeš mít tentokrát oproti ostatním divákům velkou výhodu..budeš vědět, co příjde...

[Styx]

Tak to mi spadl kámen ze srdce. Jen velice nerada bych odsud odcházela s upířím nepřítelem v zádech +zachvěje se viditelně+ Ale jak tak koukám… +upře zrak na pódium, kde upírka předvádí své ladné pohyby a vypadá dost spokojeně+ zdá se, že si to Theresa začíná docela užívat. Jen doufám, že jí to zůstane i ve finále +pronese tiše, aby její hlas nedoletěl až k pódiu a neodpustí si přitom pobavený úsměv+ Upřímně… myslím, že to zdaleka nestačí +to obrnění se+ ale zkusila jsem to risknout +když při přímém pohledu do Jean-Claudeho očí neucítí žádný varovný závan moci, dokonce ani v jeho zorničkách se neodráží nic, co by jí chtělo ublížit, naopak odpoví mrknutím, spadne z ní to tíživé napětí, které na ní celou dobu sedělo a hned se cítí mnohem uvolněnější a začíná si to tady konečně užívat+ Takže… ono to už začalo? To jejich předvádění je divadélko pro mně? +neudrží se a tiše se rozesměje, až se k ní otočí několik párů očí. Usměje se na ně a zvedne smířlivě ruce+ Ehm… omlouvám se… nenechte se rušit +zase se otočí k JC, sebere odvahu a chvíli mu hledí do očí, chvíli klopí zrak a tak to pořád střídá+ Takže vy pouze zadáte téma večera a určíte obsazení rolí a pak jim necháváte volnou ruku, aby vymysleli scénář ke své postavě a vytvořili si svoji vlastní choreografii +pomalu začíná vidět do tajů těch báječných představení+ Zasahujete jim někdy do jejich scénáře?

[Styx]

+sklouzne zrakem k Phillipovi, jak se bázlivě tiskne k JC, jako věrný pes a má silné cukání pohladit ho něžně po hlavě, jak je krásný a bezbranný, jako štěňátko+ S tím si nelámejte hlavu, vím, že se jedná o zkoušku, ve které se pořád něco mění, předělává a dopiluje. Jsem moc ráda, že mohu stát u zrodu budoucího skvělého přestavení a vidět i tu odvrácenou stránku, kolik dřiny vás to stojí, aby bylo tak dokonalé. Potěšení z premiérového představení mi to zaručeně nezkazí +ujistí ho+ Ale to finále na hranici bych raději viděla až v premiéře, ať jsem taky trochu překvapena +usměje se nevinně (tedy za předpokladu, že budeš chtít toto přestavení skutečně příště dělat;))+ Ehm… všimla jsem si… +zvedne k němu oči+ že mi dost často… tykáte +prohodí nesměle a pokrčí rameny+ Nevadí mi to, naopak je mi ctí, ale nevím, jak se mám chovat já k vám. Přece jen jste… o pár let… starší +uculí se+ takže byste oficiální potykání měl navrhnout vy +nechá to na něm, tak trošku se zbaví zodpovědnosti+

[Styx]

(musela jsem to rozdělit, byl to strašně dlouhý přípěvek:D)

[Jean-Claude]

(jasně...hehe..krize identity, prostě není schopen udržet vykání )

*když konečně se přesvědčí, že jí nic nehrozí a sebere odvahu, aby se mu občas koukla do očí, věnuje jí jen okouzlující úsměv, ale safírové oči ji nikam netáhnou ani nepoutají..no, možná trochu oblbující jsou, ale tak to je skutečné, žádné upíří vtípky:)..přesto se za jeho klidným pohledem dá tušit tíha staletí a s tím spojená moc, pevně držená uvnitř* nechám jim volnost, co se týče samotného tance...jsou zkušení a ví, co a jak...takže s tím práci nemám...ale příběh určuji já...čili scénář je na mě *vysvětluje* a jsem v něm dost..pohyblivý a impulsivní..proto není dán pevně na začátku..třeba na papíře...*dodá*

*zadívá se na ni, pak trochu překvapeně mrkne, přehraje si zpětně, co jí povídal* och..omlouvám se...*dojde mu to* jsem rád, že to nevadí...jde jen o to..že jsem zvyklý tady nikomu nevykat...*obsáhne mávnutím ruky celé zákulisí a zaměstnance v něm* tak...oui, to je pravda...o něco jsem..*usměje se zvláštním způsobem, který si lze vyložit různě, o kolik let to vlastně je* ale prosím...rád přejdu na tykání...*kývne docela ulehčeně* jak jsem říkal už na baru... nemám rád to oslovování pane a tak podobně...*nakrčí nos, pak se zvedne a podá ji ruku* Jean-Claude..*a když ji přijme, tak se nahne a věnuje jí lehký polibek na tvář na tykání, to si holt nenechá ujít, Frantík jeden:)*

[Styx]

+jak jí věnuje ten svůj okouzlující úsměv, je ráda, že sedí, jinak by se jí z něj určitě podlomila kolena. Teď, když se zbavila napětí a beze strachu mu pohlédne do očí, teprve si uvědomuje, že i když jsou to jenom oči, jsou nebezpečné, jak těžko se jim odolává, jak lehce by ji odzbrojily, kdyby chtěly. A kdyby chtěla ona, což nechce. Dává si dobrý pozor, aby opět nepropadla kouzlu upírovy osobnosti, a kupodivu jí to ani nedá moc práce. Celou dobu je totiž v myšlenkách se svým Remuskem:)+ Hm... dokonalá spolupráce. Každý přesně ví, kde je jeho místo. Za tu dobu se člověk už ani nediví +pokývá uznale hlavou+ Jak dlouho už vlastně vedete Provinilé Slasti? +zajímá se+ Mimochodem... proč zrovna tak nezvyklý, o když výstižný název? +uculí se rozverně a když zaslechne slovíčko ve své rodné řeči, trochu nostalgicky se zaposlouchá. Zrak ji sklouzne na jeho nabízející ruku, podá mu tu svou a lehce ji stiskne+ Styx +ztvrdí s úsměvem na rtech jejich tykání a najednou zkoprní. Čekala by spíše, že Jean-Claude udělá na pódiu striptýz, než že ji políbí, a proto, když se dotkne svými rty její tváře, Styx zčervená jako pivoňka v rozkvětu a tváře se jí rozhoří plamenem+ Vous savez, je suis trop Française? +rychle to zamluví a cukne s rukou+