od Rebecca Altamirano » pát úno 10, 2012 10:25 pm
Vnímá jen pocity, které v ní vyvolává, svou chuť na jeho krev doteď plně ovládala, ale když jí začne tak cíleně provokovat, nedokáže zabránit tomu, že se na okamžik zaměří na životadárnou tekutinu, kterou cítí bouřit v jeho žilách, přesně tak, jak jí to popsal. Zadívá se mu do očí a ty její už dávno nejsou tmavě hnědé, ale zlatavě jantarové, jako tekutý oheň. Vezme jeho tvář do dlaní a dravě ho políbí, kousne ho do rtu a když se ukáže drobná rudá krůpěj, okamžik se na ni lesknoucíma se očima dívá, pak se nakloní k němu a špičkou jazyka ji slízne. Znovu ho políbí, tentokrát pomaleji, naléhavěji a klínem se pohybuje proti jeho ruce. Ty víš, že chtěla... Zavrčí mu do rtů. Nechápu, jak jsem mohla bez tebe tak dlouho nejen vydržet, ale i přežít. Zašeptá a pohledem se mu vpíjí do tváře.
Ortus non est initium vitae, mors non est eius finis...
Narození není začátek, smrt není konec...