Bárbí:
Usmívá se, že je slečna na maso, né na sušenčičku . Fazole byly fakt zozplizlé, hehe. Ne, otec Francouz, matka napůl Britka a napůl z nějakého slovanského národa. Vyrostl jsem většinou ve Francii. Na ostrovy (britské) by v létě z Provance jezdil jen blázen. A to naši tak trochu byli. Občas jsem i byl někde v babiččině rodišti, ale jenom občas. Moc si to už ani nepamatuju.
Rozvypráví se, ale nezapomíná jíst, už má přes půlku v sobě.Já... no tak trochu.
Ošívá se při dotazu na kouzla. Mě to nijak nevyhovovalo. Do těch jejich škol jsem nechtěl. Babička si mě vzala trochu do parády, ale - kouzelnictví mě moc nebere. Jsou i jiné způsoby a jiné věci na světě.
Ušklíbne se. Díky. To nic. Bylyi jsme i bez Munga, budeme i dál.
Vděčně ji za to nabídne kousek extraslaninky . To je dobře, že se vám líbí, co děláte. Člověk je v práci velkou část života - když to má být totální opruz, je lepší se snad oběsit. Tak šéfky? A myslíte, že to je na psychoanalýzu, nebo spíš na exorcismus?
Zachechtá se vlastnímu vtipu. Ale až za chvilku. Nejdřív na Bárbí kouká upřeně, co ona na to . Jo, to bych moc rád. Kdyby to bylo něco v teple a abych nezvedal nic těžkýho... Mlčím jako hromadný hrob morové epidemie!
Mrkne na ni a zase se vesele ušklíbne. Když to klapne a seženu prachy, tak vás pozvu na večeři někam ke konkurenci. Nebo na kolotoč. Nebo plavat. Co budete chtít.
Culí se a okukuje ji, jaký asi by měla plavky . A když ne, tak aspoň na procházku. Teda jsetli mě ti vaši vojáci dřív nerozdupou.