Já mám času dost, kdybys o tom chtěla mluvit. +pousměje se, ale nechá to být, páčit to z ní nemá v plánu+ To už záleží jenom na tobě, jestli se mu rozhodneš odpustit. Jen si myslím, že nic nestojí za to, aby člověk ztratil svojí rodinu, která ho miluje, zejména když tomu může zabránit. A tím neříkám, že by ses neměla vdávat, to vůbec ne. Jsou věci, které rodina musí respektovat... jen se jí s tím musí trošku pomoc. +pousměje se mírně a do další mističky nasype nakrájené listy+ Sakra. Tak to budu muset vymyslet jiný způsob případné pomsty. +zazubí se na ní vesele+ Jo, ti co jsou nám nejbližší dokáží ublížit nejvíce. +pokývá souhlasně hlavou, něco o tom nejspíš také ví+ No jestli čest to nevím, ale už jsem jí potkala. +zašklebí se+ Přivedla Van o den dřív a Christian byl v práci, takže... no myslela si, že jsem najatá vychovatelka a pokusila se mě uplatit abych proti tvého bratrovi svědčila u soudu. Měla si ale vidět, jak se tvářila, když se Christian vrátil domů a její domněnky moc hezkým způsobem vyvrátil. +zazubí se bezprostředně vesele+ Něco mi říká, že dneska toho rozhodnutí lituje. +zamračí se nad tím, ale neví o tom dost, aby se v tom mohla rýpat, jak to má zdá se ve zvyku
+ Proboha z toho jednou dostane infarkt. +zasměje se vesele a vrtí hlavou+ Ale umíš si představit, co se bude dít až ona jednou přivede třeba jen přítele? Měla bych se naučit první pomoc. +tváří se na oko vyděšeně, že to rozhodně někdo z účastněných nepřežije, ale v očích jí vesele jiskří, takže to nemyslí tak úplně vážně+ Já utíkala z domu v jednu dobu každou chvíli. Strašně jsme se se sestrou potom co oba rodiče zemřeli strašně hádali. +zavrtí mírně hlavou+ Tedy ne že bychom se dneska hádali o něco méně, ale už jsem se naučila pokaždý neprásknout dveřmi a utéct do lesů. Teď práská dveřmi i ona. +zazubí se vesele+ To je mi naprosto jasný. +rozesměje se vesele+