Noční klub, Praha

[Rebecca Altamirano]

+zavrtí rázně hlavou.+ Nene, žádný dívání, dívání v jejich případě je dost nepříjemný, jak jsme zjistily. +zašklebí se.+ No, bylo nebylo...+cuknou jí koutky.+ Bylo zle fakt hodně, asi jako by mě někdo hodil do šejkru, pár hodin s ním třepal a pak mě vysypal ven. Měla jsem pocit, že všechny vnitřnosti mám na naprosto neskutečných místech. No a taky jsem měla ze začátku trochu problém s..jídlem. +pokrčí rameny+ Zkrátku ze začátku žádná extra sranda.

+jak tak poslouchá pana Ho, tváří se čím dál neproniknutelněji. Když se dostane k "chovu upírů", trochu jí zacuká v oku, ale zatím mlčí. Tváří se, že je nanejvýš zaujatá upravováním svého lůžka. Nakonec se pohodlně opře a zadívá se na pana Ho s nepatrným úsměvem.+ Víte, co si myslím já? Že to jsme my...kouzelníci...+podívá se i na Man.+ ...kdo jsou na vyšším vývojovém stupni. Síla, rychlost, fyzická odolnost...to má v určitě míře jak Druhá rasa, tak upíři. Všechny rasy upírů. +upřesní+ Ale kouzlit...+luskne prsty a rázem po místnosti poletuje zářivě modro-žlutý, drobný ptáček. Usadí se panu Ho na rameni a zvědavě na něj kouká svým černým očkem. Pak zase vzlétne, přistane na stolku vedle Man a s provokativním prozpěvováním pozoruje Kocoura.+ ...kouzlit umíme jenom my. +dodá s absolutně spokojeným úsměvem a zavrtá se do peřin až po krk.+ Dobrou, pane Ho...+zavolá ještě vychovaně, dusíc smích do pokrývek.+

[Noční Klub]

Můžete mít pravdu, s ...kouzelníky nemám tolik zkušeností. A to jsem za svůj život potkal už docela dost zajímavých...bytostí.*otočí se ještě ve dveřích* Jem mi vrtá hlavou, proč pak upíčí schopnosti ty kouzelnické zesilují, činí onoho kouzelníka mocnějšího a není to naopak. Přece vedoucí schopnost by měla ovlivňovat slabší. A kouzelnické schopnosti ty upíří nijak nevylepšují.*vrátí ji tu akademickou debatu s drobným úsměvem* Dobrou noc.*zavrtí pobaveně hlavou a zapadne v laborce*

*Kocour hledí na ptáčka a strašně předstírá, že ho nezajímá, nakonec mu to nedá a zkusmo mávne tlapou, dokonce ani nevytáhne drápy.*

[Manori]

*kouká jak na tenise pro změnu ona, cuká ji přitom docela mohutně ve tváři* no..jestli mohu něco poznamenat, spíš bych řekla, že tyhle dvě schopnosti jsou docela nekompatibilní...aspoň v mém případě...*ušklíbne se pro sebe nad tím, nad čím uvažuje už delší dobu. Když se pan Ho schová v laborce, tak jen nevinně poznamená* Víš, když jsem myslela některé silnější a mocnější z Druhé rasy...*odmlčí se významně a musí se pochechtávat, pak nad panem Ho mávne rukou* No to mi povídej...něco o tvých telecích upířích letech...třeba si nebudu připadat pak tak blbě...*uculí se a pak zvážní* Jak moc to bylo s tím jídlem špatné?*koukne na ni* Víš jak, tady...*mávne rukou tak všeobecně kolem* je to vlastně v pohodě, všechno civilizované, do skleničky..ale třeba dneska s tím ..no, Mengelem č. 1. Pořád si tak nějak chci namluvit, že to bylo nutný, ale pravda je, že nevím, jestli bych byla schopná přestat dřív, než až když odpadl. Vlastně vůbec nějak nevím, co se v průběhu dělo, jakoby převzalo kontrolu něco jiného...*zamračí se* celkově to potom je v takovém nějakém...oparu. Jestli to dělala ta krev Druhé rasy obecně, nebo s tím stříbrem...nebo to byly jen nervy...*pokrčí rameny* S Postrachem bych mluvit mohla, jenže on na svou přeměnu..jednak nerad vzpomíná a jednak ji má taky docela v oparu, podle toho, co mi nedávno pověděl.

[Rebecca Altamirano]

+argumenty pana Ho, jí trochu zmrazí úsměv na rtech, ale pak se pobaveně uculí.+ No...to zatím nevím, musím nad tím trochu přemýšlet. +cuknou jí koutky. Když pak ale Man zmíní znovu ty silnější z Druhé rasy, úsměv jí znovu povadne a když jí to dojde, nevěřícně na ni vykulí oči.+ To si děláš srandu?! +zasípe v šoku+ Já teda měla pocit, že je nějak..jiný...ale tohle..by mě nenapadlo ani ve snu. +kroutí hlavou.+ Kde se tu mezi váma sakra vzal? +daleko víc jí vrtá hlavou, jestli nemají strach, že by je jednoho krásného dne mohl zradit, ale nahlas to neřekne.+ A já tady do něj tak neuctivě ryju...+kroutí hlavou, ale koutky jí už zase cukají smíchy.+ No moje telecí upíří léta, byla i lidská telecí. +zasměje se+ Ale netrap se tím, pro každého to bylo těžké, pro někoho víc, pro někoho míň. Třeba Lestat se s proměnou srovnal téměř okamžitě, nejspíš proto, že to je a už tenkrát byl, zvrácený, rozmazlený, šlechtický fracek. +ušklíbne se pobaveně.+ Podle něj postoupil v dokonalosti jen o level výš. Aspoň mi to tak tvrdil. +koukne na ni pohledem - však víš, chlapi a jejich ego+ No jídlo...já měla problém už se samotnou nutností pít lidskou krev. Zpočátku jsem byla ochotná pít pouze tu Lestatovu, hlavně proto, že odmítal dávat mi krev do sklenky. A s ním to bylo, hmm...nejen o jídle +zamrká na ni nevinně.+ Nejdřív jsem se musela naučit sama lovit. +zahledí se do dálky, jak se ponoří do starých vzpomínek.+ Lestat vždycky svou oběť zabil. Já jim později začala upravovat paměť, abych to nemusela dělat. +zadívá se znovu na Manori.+ Ale překonala jsem to. Musela jsem, pokud jsem chtěla žít. A i v naivitě svých patnácti let jsem věděla, že s Lestatem určitě nebudu navěky, takže jeho krev nebyla řešení. +ušklíbne se.+

Takže abych se dostala od mýho mládí k tvýmu...+mrkne na ni+ za prvé - ano, bylo to nutný. Kdoví, co by můj Mengele ještě stihnul, kdybys mu to nezarazila. +zadívá se na ni významně.+ A za druhý..každýmu chvíli trvá, než se to naučí ovládat. Sice jsem řekla, že jsem své první oběti nechtěla zabíjet, pravda je ale taková, že často se to stalo, aniž bych si to uvědomila. Někdy i dřív, než jsem vůbec začala pít. Lidé jsou tak..křehcí. +pozvdechne si.+ Prostě jsi...upíří bejby +použije výraz, který tak pobavil Aubreyho a koutky jí pobaveně cuknou+ ...nemůžeš zvládat všechno hned. I kouzlit jsme se učily postupně. +podívá se na ptáčka, stále kroužícího po pokoji a provokujícího Kocoura. Mávne rukou, ptáček zmizí a Kocoura zasype spousta žlutomodrých peříček+ Myslím, že ti nakonec stejně nic jiného, než se Postracha zeptat, nezbyde. +podívá se na ni po chvíli zamyšleného ticha.+ Nakonec..jste pravděpodobně jediní stejné, nebo spíš, podobné rasy. Protože tvá kouzelnická podstata určitě nějaký změny oproti němu vyvolá. +dodá téměř s jistotou.+

[Manori]

*musí se chechtat, jak ji tak vidí* Ne, nedělám...pan Ho...nějakou dobu dělal pro ehm nepřátelskou stranu, ale pak se přidal k nám. Je to na dlouhé povídání...a spíš asi Tobiáš by ti řekl víc.*napadne ji* Tedy pokud by byl sdílný a on si někdy hrozně rád hraje na pana tajemného...*protočí oči* Vlastně je to tady docela vtipná směs...*poznamená, jak si probírá v duchu celé osazenstvo*Hm...dokud se ho nebudeš snažit přeprat, tak ti nic nehrozí...*zazubí se* Je velmi dobrý v ninjutsu. Pravý ninja ale není, jak by ti vysvětlili naši japonští přátelé...každý má velmi přesnou a vymezenou definici, kdo a co je ninja*uchechtne se*

Tak to už mám za sebou, ta lidská...tak si to holt zopáknu znova.*odfoukne si pramen z očí* Hm...vidíš to, tohle stádium lovu jde mimo mě...i když...jak se to vezme.*napadne ji, že vlastně to chytání špatňáků se zas tak neliší, pak ji poslouchá* Jo, křehcí...konečně chápu, proč jsem byla vždycky v akcích tady jako záloha. Taky bych se ted neposlala jinam...pf...bejby...*odfrkne si* ne, máš pravdu, že se to asi nějak postupně srovná...pořád ještě nevím, kde a jaké hranice budu mít...*zamyslí se* je to otázka...jsme stejní a přece asi úplně ne. Stejně jako oni*kývne ke dveřím* Hanako je stará...velmi stará a přesto do Stínu je schopný se obléct jen Tobiáš a Karolína...a to jen velmi zřídka. To, že ho na naši záchranu na sebe vzal, byla docela velká oběť. Neví, kolik takových pokusů vydrží, než z něho udělá Stín tatarák...a to jsou z jedné linie. Takže s Postrachem jsme vlastně v menšině. Akorát on to měl horší, z toho, co vím a co ví pan Ho, úpravy, díky kterým jsme vylepšení oproti normálním upírům*znovu mávne bradou ke dveřím do místnosti vedle* dělali za pochodu. Já si vlastně nemůžu stěžovat, dostala jsem poslední aktuální verzi. Postrach si prošel všema...aktualizacema. Z toho bych se zdravým rozumem nevylezla.*zavrtí hlavou*V něm to posílilo tuhle stránku schopností, trénovanou celoživotně, tuhle sílu vnitřní i vnější. Proto si nemyslím, že někdy dosáhnu té plné síly a rychlosti, kterou disponuje on. Je to docela...děsivé, obzvlášť někteří z něj měli a mají pořád vítr.*ušklíbne se, jak si Hanako dává pořád na Postracha pozor*A nechci vidět, jak by to vypadalo, kdyby přešel na jídelníček z DR. Pan Ho to nechtěl tenkrát zkoušet. Myslím, že se bál o svůj žlutý krk*uculí se potměšile* A kouzelnické schopnosti...zatím jsem ráda, že jsem o ně nepřišla...hůlku nepotřebuju už vůbec, to je taky velká pomoc. Co jsem zvládala bez hůlky i předtím se soustředěním, na to ted myslet nemusím...Akorát se zvěromagií je to...divné...nemyslím, že by to bylo pryč, jen nějak zmizela ta podoba, do které jsem se měnila...panter je pryč. Vím, kam pro tu magii šáhnout, pamatuju si, jak jsem se tu proměnu učila, co je třeba udělat...a stejně...*luskne prsty* něco je jinak...možná vážně to chce čas...nebo už panter není moje zvíře...nevím.
Tak mě napadá, že je vlastně zvláštní, že ta magie se neztratila i v tvém případě, ve tvém druhu a způsobu přeměny.*přimhouří oči* heh, to musíme říct panu Ho. Že kdyby tak kouzelníci byli pod upíry, tak proč ty naše schopnosti proměnou nezmizly....že?*koukne směrem do laborky* no počkej, žluťásku...

hm..proto ses pak dala na dráhu lovce zlobivých našinců? Likvidace rozmazlených šlechticů?*cukne koutky*

[Kocour]

*kouká..pak mohutně kýchne, když se kolem rozvíří peříčka, podívá se na Beccy vědoucím pohledem, pak přimhouří oči, po kožichu mu přeběhne duhová vlna a Kocour zežloutne. Přesně do odstínů žluté pírek, i s drobnými modrými flíčky. Znovu otevře oči, nyní blankytně modré a pomalu mrkne, co že tam má ještě*

[Rebecca Altamirano]

No to mě podrž...+kroutí hlavou, jak ji tak poslouchá.+ Jo tak tajemnýho jo? +uchechtne se.+ To taky umím, když chci. +zatváří se nepřístupně, alá turecká princezna:D+ Snažit se ho přeprat? +od srdce se tomu zasměje+ Abych si dobrovolně prohlubovala svý už tak hluboký mindráky? Nene, díky, masochismus jen odtud-potud. +zavrtí pobaveně hlavou.+ Tak to je zajímavý, můj Mistr o sobě taky tvrdil, že je pravý ninja. Ale byl to člověk. Patřil ke klanu Ipponsugi.

To jsem si myslela, že je stará. +přikývne, když zmíní Hanako.+ Tipuju nejmíň pět set...? +podívá se na ni tázavě.+ Takže i Karolína? To je ta blondýnka, že? +zeptá se, když si probere ty, které si z toho oparu pamatuje.+ Zajímavý... +pak jen poslouchá, když vypráví i Postrachovi, tichá jako pěna.+ Vůbec si to neumím a ani nechci umět, představit. +zavrtí pomalu hlavou.+ A co se Stínu týče? Ne díky, ani v nejhorším snu. Stačí mi se na to dívat. +oklepe se.+ To se vůbec nedivím, že z něj mají vítr....+sama si dobře pamatuje, co odpověděla Devlinovi, když se jí ptal, jak by viděla souboj ona versus Postrach.+ Jsem ráda, že ho můžu počítat mezi své přátele. I tebe. +usměje se.+ I s tou krví Druhé rasy je to zvláštní..jak rozdílně působí. Pro mě to byla prostě krev, možná trochu silnější a určitě částečně pomohla tomu, že se i navzdory těm zraněním hojím docela rychle, ale že bych cítila extra nápor síly, nebo nějaký "red bull-efekt"... +naznačí uvozovky a uculí se.+ to fakt ne. Hmm, ohledně zvěromagie ti neporadím, já zvěromág nebyla. +pokrčí rameny.+ Ovšem s čím přesně souvisí moje schopnost napojit se na Day a Nighta, to netuším a nikdy jsem na to nepřišla. +přizná po chvíli.+ Myslím, že ani oni nejsou obyčejní vlci, ale těžko říct. Hmm, to opravdu zjistíš nejspíš až časem, jestli úplně zmizel, nebo se zatím jen někde schovává.
No pááni, to máš sakra recht! +zajiskří jí v očích a tiše se zasměje+ To jsem zvědavá, co na tohle řekne. +culí se tomu.+

Noo...tak jsem o tom nikdy neuvažovala, ale možná jo. +zasměje se+ Ale spíš jsem už nechtěla dělat to, co předtím...+povzdechne si.+

+Jak se Kocour začne přebarvovat, zasměje se.+ No moc dobré, Kocoure...a co třeba tohle? +mávne rukou a ve vzduchu se vznáší nefalšovaný lišaj smrtihlav.+ Myslím, že tyhle válečný barvy se k tobě hodí mnohem víc, co ty na to? +mrkne na něj, nechá můru přistát ve své dlani a podrží ji před Kocourem.+

[Manori]

No jasně...a taky si dost vymýšlí...spisovatelské střevo...*uculí se* Tak to vidíš...ačkoliv klan Ipponsugi..prý je, co se týče lidí, na tom s bojovým uměním ninjů nejlíp.*přikývne* Skutečnými ninji jsou Mistr Yamamura a jeho potomci. Viděla jsem je trénovat...jen jsem pravda plazila kolem, abych jednu nechytla...*uchechtne se*někteří od nás s nimi občas trénují. Ale nestydím se přiznat, že jestli nějaký si proti mě stoupne, tak radši zahodím všecko, co mám a zdrhám...*uculí se*

Hm..přes 600. Neptala jsem na přesný věk*cukne koutkem* Jo, to je ona. *přikývne na Karolínu* Jo, umí dělat čest své přezdívce. I teď mezi klany upírů a Druhé rasy. *mrkne na ni* nápodobně, přátel není nikdy dost.*pokrčí rameny* Jestli opravdu jeho věznitelé měli v plánu stvořit lovce Druhé rasy, tak je to ideální varianta. Lovit DR pro potravu. Naštěstí to není jediná možná strava, to bychom byli nahraní.

Hm, myslíš, že jsou Day a Night něco jako tady Kocour?*koukne na žlutou kočku* Někdy mi přijde, že je Fenrir chytřejší, než by měl být...*uculí se*

Cha, určitě zas něco, co bude obsahovat množství cizích slov, abychom se v tom ztratily...*ušklíbne se*

Co předtím?*zamrká* no jen povídej, upíří bejby potřebuje pohádku na dobrou noc...*uculí se*

[Kocour]

*sjede si pohledem můru, pak Beccy, pak můru a žlutá z kožichu se mu vytratí...přeskočí do odstínů hnědé a postupně vykresluje na srsti obrazec, nakonec si packy a ocas složí, takže když na něj Beccy kouká, díky barvám a stínům v kožichu to vypadá, jako by tam seděl druhý smrtihlav, ale tak osmikilový* Mnááu?*protáhne smrtihlav*

[Rebecca Altamirano]

Tak toho bych docela ráda poznala...co musí dokázat oni, když i můj Mistr byl opravdu hodně dobrý. Je sice pravda, že když byl s mojí výukou u konce, žák předčil svého Mistra, ale jak by taky ne, když jsem to, co jsem, že...+ušklíbne se.+

No..asi bych se taky nezeptala...pokud by se ona nezeptala první. +cuknou jí koutky.+ Jo tak to byste měli vážně docela problém. +zasměje se.+ Jediné řešení bych viděla v tom, pár si jich chytit a udělat si z nich takové "mekáče". +směje se té představě.+

Nevím, ale možné to je. Nad ostatními vlky žádnou takovou kontrolu nemám, i když je pravda, že na mě ani nikdy žádný nezaútočil. Když jsem nějaké potkala, chvíli mě pozorovali, ale pak se prostě otočili a zmizeli. +pokrčí rameny.+ Nevím, jestli téhle záhadě někdy přijdu na kloub. Jo, tak to má určitě po rodičích, oba jsou vyslovně mazaní. +zasměje se.+

No..předtím...já ti nikdy neřekla, čím jsem se dřív živila? +zatváří se trochu rozpačitě a poškrábe se nad jedním z obvazů, jak jí svědí hojící se rány.+ Byla jsem nájemný vrah. +přizná nakonec bezvýrazně.+ Nepřišla jsem na nic jinýho, kde bych mohla uplatnit nově nabyté schopnosti a výcvik. +pokrčí rameny+ A taky to dost vynášelo, to nepopírám. +ušklíbne se.+

+Kouká na Kocoura a jak před ní najednou leží osmikilový smrtihlav, trochu polkne.+ Teda Kocoure...nemám slov, ale prosím tě, nikdy tohle nedělej, když to nebudu čekat, jo? A hlavně ne v nejbližší době, nočních můr mám momentálně v zásobě docela dost. +zatahá ho zlehka za ucho.+