od Manori » 22 srp 2013 21:43
No, tak tohle zvládne...navíc, má to tu výhodu, že to, co by stěhovali čtyři chlapi, on odnese sám. To zatím ne, ale co není, může být...prozatím chodíme do dojo a zenové zahrady Guns...no..s Veranou...to bylo docela rychlé. Jeden den bylo všechno v pořádku, aspoň to tak vypadalo..druhý den byla v poště nepříjemná zásilka...a jak jsme zjistili později, nejen tam, ale povedlo se někomu dostat až dovnitř...pak nezbylo, než sebrat zvěř, v rychlosti osobní věci a utíkat na Nautilus...střelnici máme jen proto, že ji Amon už prve začaroval, abychom si ji mohli přenést a upravit...zbytek domu vyletěl do povětří a všechno okolo s ním. Zbyly jen ruiny. Ukázalo se, že to dohnala zas jednou Postracha práce...proto jsem pak měla "domácí vězení" na Nautilu a on byl tak dlouhou dobu pryč. Kromě domu nám díky tomu i vybouchnul vztah...šlo to jedno za druhým....ale jsem ráda, že nakonec to dopadlo takhle, máme tohle sídlo a Postrach je tady taky.*usměje se* No, něco na tom spojení "sladká krev" je...*zazubí se víc, až ji povylezou špičky špičáčků* No..odpor...to ti přijde teď. Já bych se jako člověk taky nenapila...nebo spíš...napiješ se, ale pak se ti prostě udělá zle. Tohle je jiné, nám naopak připadá ted lidské jídlo nepoživatelné. *rozesměje se, jak si na něco vzpomene* Víš, takhle jsem potrápila Postracha, když jsem ještě nevěděla, čím je. *vrtí hlavou, když si na to vzpomene* Měli jsme tenkrát schůzku ráno v takové kavárně. Měli tam skvělé koblihy, takže jsem si seděla, čekala na něj s kopcem koblih...už tenkrát mi bylo divné, že chlap jako on a nikdy nejí...takže když přišel, prostě jsem se nedala odbýt a koblihu mu vnutila, že "přece něco musí jíst". *protočí nad sebou oči* A jak je Postrach slušný a prostě mi chtěl udělat radost...no a taky se zbavit mých dotěrných otázek, tak tu koblihu do sebe opravdu nasoukal. Celou. Dokonce ji v sobě udržel, než se vytratil na záchod. A když se vrátil, už bez koblihy v žaludku, tak jsem mu dobromyslně nabídla další!*směje se* chudák. No, od té doby se strašíme koblihou.
Fantazie nevede k šílenství. Co vskutku k šílenství vede, je rozum.
Fantazie opuštěná rozumem plodí nemožné stvůry. Spojená s ním je matkou všech umění a zdrojem jejich zázraků.
- Francisco de Goya y Lucientes-