Kancelář Jean-Claudea

[Jean-Claude]

*Pokud protřebujete mluvit s majitelem klubu, následujte upíra Roberta...udělejte si pohodlí v bílé nebo černé, J-C se vám bude hned věnovat*


samotná kancelář

[Jean-Claude]

*po vystoupení jde do kanceláře, usadí se na pohovce, nohy hodí do křesla a tráví no a aby tam neseděl bezprizorně, tak kontroluje poštu, jak narazí na vzkaz od Styx, tak se usměje, zavolá si jednoho z poskoků tam a nechá ho pochvalný vzkaz vylepit v zákulisí, aby si to mohli přečíst i ostatní*

[Manori]

*protáhne se podnikem, odloví po cestě nějakého zaměstnance, jestli je JC v kanclu, pak zamíří do zákulisí a dál, nakonec stojí před dveřma, chvíli počítá, pak natáhne ruku, že zaklepe, když se zpoza dveří ozve JC* Jen pojď dál, Lištičko....*v duchu se prokleje, pak prokleje jeho, pak nasadí úsměv a vleze dovnitř*Dobrý večer, J-C...*usměje se ode dveří* v rámci zvyklostí jdu vládci oznámit, že má na svém území nového upíra. *vybalí to na něj hned, protože stejně když se k ní nahne, aby ji políbil na tvář mu to dojde. Chvíli se divá do těch hlubokých modrých očí, ve kterých se zračí velké množství emocí, otázek a myšlenek*

[Jean-Claude]

*už se chce zeptat, kdo to je, když se mu o kůži otře její nová podstata, tak ji chvíli mlčky pozoruje* ach...chérie...*vydechne a lehce ji přejede prstem po čelisti* kdo...bien sûr... kdo jiný...*kývne*cítím ho z tebe...pak vítej mezi námi, ma immortelle *pousměje se* překvapila si mě. Ale potěšila, nyní máme o hodně více času...*zvedne ruku, když se nadechne, aby mu na to něco pověděla* non...nevíš, o čem mluvíš, počkej pár dekád, a pak to můžeš říct. Mezitím, nech starého vládce snít.*zapřede se smíchem* ale jsem to nepozorný hostitel, dáš si něco k pití...nebo někoho?*neodpustí si a vyhne se ráně do ramene* jen nech být, čím dřív přijmeš skutečně to, čím ses stala, tím lépe pro tebe. *vytáhne sklenky a láhev Amonovy specialitky, nalije jim, pak se usadí naproti ní do křesla a se sklenkou v ruce ji s drobným úsměvem pozoruje*

[Jean-Claude]

*dovede je sem, odemkne a pustí dámy první.* Tak...posaďte se...tady budeme mít dostatek soukromí. *a slovo soukromí zní z jeho úst daleko necudněji, než by mělo. Nabídne jim něco k pití a sám se usadí naproti nim do křesla a vyčkávavě se na ně zadívá* Co vás sem za mnou přivádí, v takhle nezvykle brzkou dobu?

[Manori]

*nechá usadit se Styx s Remusem do křesílek naproti J-Cmu, sama si sedne na stranu tak, aby byla na půli cesty mezi nimi. Jean-Claude se jen jejímu počínání nepatrně usměje, to je jediný pohyb, který udělá, jinak sedí nehybně jako socha. Man mu jen věnuje pohled* Myslím, že nejlépe bude nechodit kolem horké kaše. Opravdu jsme se takhle brzo nevpadli jen na kus řeči. Styx a Remus za mnou dneska přešli s jistou záležitostí, která, jak se zdá, by vyžadovala tvou přítomnost.*raději by si překousla jazyk, aby ho hned v první větě přímo požádala o laskavost, zas takovou radost mu neudělá*

[Styx Lupin]

+když zapadne do měkké kožené sedačky, takticky nechá úvodní slovo Manori a pak se přidá+ Přišli jsme tě požádat o laskavost +vysloví to tedy ona:)+ Potřebovali bychom chytit jednoho velice nebezpečného vlkodlaka +seznámí ho se situací, nezdržuje se detaily, předpokládá, že ty JC-ho ani nezajímají+ Nevíme, kde se skrývá, netušíme, kde ho máme hledat. Ale do nejbližšího úplňku musí být za mřížemi, než napáchá škody na životech. Dost možná i na mém +dodá tiše+ Chtěli jsme tě požádat... +sklouzne zrakem nahoru k jeho očím, kterým se doteď vyhýbala, aby viděla jeho reakci+ ...jestli by jsi nám nepomohl... přivolat ho.

[Jean-Claude]

*vyslechne je, aniž by hnul brvou. Když Styx pozvedne zrak, nevyčte z jeho tváře nic, ta je stejná jako předtím, nepohne se v ní ani sval, jako by byla vytesána z mramoru. Ale jeho oči jsou živé, tak poutavé, hluboká modř ji obklopuje, jako půlnoční obloha posetá hvězdami, pohlcuje ji a dotýká se jí tam, kde by ani smrtelník nemohl, zvedá jí tep a rozehřívá tělo, někdy v téhle chvíli možná Styx napadne, že se na něj stále dívá a čím dýl se na Jean-Claudea dívá, tím jasnější je jeho tvář, jako by ožila vlastním světlem a ona se stále dívá a nemůže od něj odtrhnout zrak a ani nechce...a v tom momentu J-C mrkne a propustí ji* Vím, že to co říkáš, je pravda. A že ti to dělá velké starosti, i když bys to přede mnou nahlas neřekla. Ale nebojíš se toho, co by se mohlo stát tobě, n'est-ce pas? *nechá ji a zeptá se na něco jiného* vlkodlak...předpokládám, že to tys jim, chérie, řekla, že jsem schopen je přivolat i když jsou velmi vzdálení a cizí...*na chvíli se opře pohledem do Man, která ho opětuje, ráda za to, čím teď je* ale ani vlkodlaci nepadají z nebe jen tak...*nechá otázku neuzavřenou*

[Remus Lupin]

*sedí tiše vedle Styx, neujde mu pohled, kterým ji J-C počastuje a už se nadechuje k protestu, když toho JC nechá, jako by věděl, že to chce udělat* Ona. A je to má vina. *ozve se, aby se přestal J-C zabývat Styx* Je má chyba, že se vůbec nakazila....*zarazí se* já jsem ji nakazil, ale utekla mi.*přizná otevřeně, dělá se mu to špatně, když se dívá upírovi na krk* Proto jsem taky tady. Ten problém musíme vyřešit...chtěl jsem zjistit, jestli je možné to, co nám Manori pověděla.

[Jean-Claude]

Tak ona...vlčice...*kývne si pro sebe* Hm, to co jste zatím vypozoroval, monsieur Lupin, bylo dle vašich představ? *zeptá se, moc dobře si byl vědom toho, že ho celou cestu sem Remus pozoroval* Řekněme, že bych byl schopen takové věci...proč bych to měl udělat?*zadívá se na ně střídavě*