Aljoša
Děvko. +odplivne si na oplátku, a takovou amatérskou chybu jako odvázat ji rozhodně nemá v plánu, v duchu zkontroluje, že do okamžiku kdy tonikum na spoutání magie přestane působit mu zbývá několik dlouhých hodin, a Pán sem dolů rozhodně nepřijde, což jí taky hned sdělí+ Nikdo nepřijde, sviňja. +odfrkne si+ Jsme tu jen ty a já. +dodá a nehezky se na ni ušklíbne, což záhy doprovodí tím, že jí dupne patou v okovaných botách na prsty+ Ty a já a spousta, spousta času. +protáhne pomstychtivě+ A ten tvůj... se pořád neobjevil. +proč nezalhat, ostatně sám ani neví, jestli už se Tony objevil, a je mu to upřímně jedno. momentálně si hodlá vychutnat ten moment pomsty, co se mu naskytnul, a zastavilo by ho tak možná kdyby mu začalo hořet pod zadkem. Skloní se aby ji chytil za vlasy, zamotá do nich pěst a odtáhne ji za ně doprostřed místnosti, nějak neřešíc, jestli jí je vyrve nebo ne, takže se musí plazit za ním, jestli o ně nechce přijít. Hodí ji na zem uprostřed, kde nemá žádný překážky a volný pole působnosti+ Možná mu za to nestojíš. +protáhne jízlivě, a zničehonic se mu v ruce zaleskne ostrá čepel, která se jí vzápětí přitiskne na tenkou kůži pod čelistí, pevně, a netrvá dlouho, než ji poruší a na kůži ucítí vlhkost vlastní krve, zatím se ale vyhýbá tepnám a rána není moc hluboká, spíš jen varovná. ostří jí sklouzne po krku níž a zanechává za sebou tenkou růžovou čáru, přejede po místě, kde jí pod kůží tepe život, a pokračuje níž, až k látce trička co má na sobě, a rozřízne ho. V místě kde je podprsenka musí přitlačit, aby to mohl vzít při jednom, takže to neodhadne a trochu rozřízne i kůži, ale nic si z toho nedělá, a krev která z rány vyteče se hned vsákne do jemné krajky. Aljoša pokračuje až dolů, a rozřízne jí tričko úplně, pak špičkou nože podebere obě rozříznuté půlky látky a odhrne je stranou. Chvilku si ji jen tak bezeslova prohlíží, a ostrou špičkou čepele jí přejíždí vodorovně nad pupíkem, dost hluboko na to, aby občas kůži narušil, ale nikdy ji neřízne dost na to, aby ji vážně ohrozil. Odfrkne si, jako by mu nestála ani za to, aby se jí pokusil násilím zmocnit. Za vlasy ji znovu vytáhne do stoje, aby ji zase dobře mířenou ranou pěstí do tváře poslal k zemi, což mu zjevně působí když už ne radost tak přinejmenším zadostiučinění. Nakopne ji do boku, pak ještě do žeber, a ještě jednou do břicha+
+Dimitrij na jeho pozdrav neodpoví, jen si ho dlouho mlčky prohlíží těma prázdnýma očima+ Ubijca. +promluví potom konečně, a narozdíl od Aljošy je jeho výslovnost aristokraticky precizní, ale jeho hlas je ztěžklý roky budované nenávisti+ Přeskočíme formálnosti a zdvořilosti. +poznamená pomalu, a ani na okamžik z Tonyho nespouští oči+ Mám tvoji ženu. +řekne, a v hlase mu zazní trpce pobavené zadostiučinění+ Jestli mě zabiješ, nikdy už ji neuvidíš. +dodá, protože je mu jasné, že sáhne po hůlce. Zvedne ruku, a mávne směrem k velkému zrcadlu na stěně, které se na chvilku zamlží a pak se v něm místo odrazu místnosti objeví magické okno do místnosti s Aljošou a Neferet, a přesně mu ukáže to, co se tam momentálně děje, pěkně v živých barvách. Dimitrij se ale nedívá, pozoruje Tonyho obličej, a hladově pase po každém záchvěvu vzteku, strachu nebo bolesti v jeho výrazu+ Její osud je teď ve tvých rukách. +sdělí mu chladně+ Zeptám se tě, a jenom jednou. +řekne potichu, a nakloní se v křesle dopředu, takže mu po tváři přejede světlo ohně z krbu, a odhalí pravou polovinu obličeje zdeformovanou popáleninami+ Kde je můj Boris? +zeptá se ztěžka, a na konci otázky ho hlas na zlomek vteřiny zradí, zlomí se určitou naléhavostí, a oči se mu poprvé zalesknou životem, spáleniny na jeho tváři jako by v tlumeném svitu ohně mokvaly, lesknou se vlhkostí, a němě Tonyho obviňují+