+dokud byla při vědomí, její magie se věnovala boji s lektvarem a jeho účinky, ale když ho ztratí, magie se obrátí do ní, do hloubky jejího těla, a soustředí se na udržování jejích životních funkcí a léčení vnitřních zranění, a za ní se pomalu, polehoučku plíží černé úponky magických složek lektvaru. Je koncipován na magii tohoto světa, a té její se musí přizpůsobovat; nenávist do něj vložená při vaření jí pomalu proniká tělem. Ovíjí se kolem jejího magického jádra těsněji a těsněji, a rozlévají se kolem stěn jejího vědomí, těsně k nim přiléhají a hledají škvírku, skulinku, místečko kudy proniknou dovnitř. Tlačí a krouží kolem, dokud to nenajdou - to jediné místečko, prasklinku ve stěně ochrany, a pomalu, opatrně vklouzne dovnitř. Nejdřív jen nenápadně, jako kouř unikající škvírou ve zdi kuchyně, ale jakmile škvíru trochu rozšíří, vrhne se dovnitř jako velká vlna. Invazivně pronikne do její mysli a rozlije se uvnitř, jako lesklá černá tekutina barvy čerstvého asfaltu lepkavě pokrývá všechno, co jí přijde do cesty, ulpívá na vzpomínkách, myšlenkách a pocitech a přivlastňuje si je, polyká je jako bezedná věčně hladová černá díra tvořená záští a nenávistí, zaplavuje ji jako nezastavitelná toxická vlna. Ve stěně za ní zůstává ošklivá zející díra, ostré hrany připomínají čerstvou řeznou ránu. Plíží se jejím vědomím jako toxická invazivní nepřátelská síla, bere si její intimitu, její já, a přetváří ho ke svému obrazu. Ona to nemůže cítit, jen má pocit, jako kdyby se topila pod hladinou, jako by ji něco stahovalo za nohu do hlubin, dokud neucítí na prsou tlak způsobený nedostatkem kyslíku, dokud ji nezačnou pálit plíce a tlačit oči, dokud nemá pocit, že ji opouští život; a v tu chvíli nekonečná černota získá navrch a všechno přestane. Náhle je všechno pryč, může otevřít oči, může hýbat tělem, paže a nohy má volné a bolest jejích zranění je pryč. Je zpátky ve sklepení ale Aljoša tu není, a kdyby naslouchala instinktu v sobě, poznala by že místnost se v detailech liší, že není skutečná, že je to jen odraz který se uložil do její mysli. Dveře do sklepení se se zavrzáním trochu pootevřou, a vpustí dovnitř trochu světla. Všude je ticho, nepřirozené ticho, narušované jen hlasitým bušením jejího srdce. Dveře vedou ven, do dlouhé podzemní chodby s kamennou podlahou, a kdyby si pamatovala něco z toho jak se sem dostala, věděla by, že takhle vnějšek sklepení ve skutečnosti nevypadá, a že v hloubi duše je jí ta chodba povědomá, ale černota v její mysli tyhle pocity rychle potlačí a zadusí, jako vlna vody zadusí každý plamínek. Chodba je prázdná a úzká, sotva tak aby v ní mohli vedle sebe jít pohodlně dva lidé. Její stěny lemují další dveře, z hladkého, tmavého, lesklého dřeva, jedny jako druhé, bez ozdob, až na mosazné kliky. Od sebe je oddělují jen hořící louče, které osvětlují celou chodbu a kolem sebe tvoří jezírka světla, která se těsně nedotýkají jedno druhého; dveře, louč, dveře, louč. Každé z nich dávají tušit, že se za nim cosi nachází, a každé z nich obklopuje vágní aura nebezpečí a nejistoty+
A téměř jsme uspěli. +připomene mu s arogantním úšklebkem, že žádné další žijící příbuzné nemá ani on+ V čem? +pozvedne obočí a v tmavých očích mu blýskne vztek a hlad po pomstě+ Nemáš čest. Utekl jsi z Ruska jako vyplašený pes, jen aby ses mohl klanět nějakému samozvanému uzurpátorovi. Radulovové mají páteře rovné. +prskne po něm nenávistně+ Po celá staletí jsme s Dolohovy bojovali čestně, pravou krevní mstu. Ty jsi ukradl mého Borise... a v tom není cti ani za nehet. +nakrčí nos, a pohrdání v jeho výrazu dává tušit, co si o Tonym myslí+ Já mám ještě Borise. +zavrtí hlavou+ I kdybych dnes zemřel, v něm se jednou radulovská krev probudí. A pak si pro tebe přijde. +ušklíbne se nepěkně+ Chtěl jsem ji pustit. +přikývne+ Protože já čest mám. +dodá významně+ No ty paršivaja sobaka. +odplivne si na zem před Tonym+ A s takovými nevyjednávám. +dodá, a rysy v tváři se mu zkroutí do výrazu trpké, nekonečné nenávisti; prudce mávne hůlkou a dveře za Tonym se zabouchnou, načež Smrtijedovi do hrudi narazí prudká těžká síla kletby, která ho pozadu vrhne na dveře a i s ním je vyrazí a vrhne pěkných pár metrů po chodbě. Dimitrij vyrazí za ním, doufajíc, že to stihne dřív než se Tony posbírá ze země+