Zahrada s bazénem

[Byron]

+nakonec tam k ní dojde, taky bosej, sedne si a šlohne jí cigáro, aby si mohl potáhnout, ale pak jí ho zase vrátí+ Ahoj. +uclí se na ni+ Je to tady furt tak děsně pěkný, co? +usměje se a na trávě, jak se opírají proplete svoje prsty s jejíma+

[Victoria]

jo, to jo. +usměje se+ tady bylo dycky moc pěkně. +pohladí mu trochu prsty, a tak trochu se jích dotýká konečkama těch svejch, vyfoukne kouř, a pozoruje mraky na nebi, jen tak, tiše+

[Byron]

+obejme ji a položí si hlav na její rameno a spolu s ní sleduje ty mraky tam nahoře+ Já tě mám děsně moc rád. +prohodí+ Ještě víc, než když jsem si tě támhle bral. +uculí se trochu, když si na to vzpomene+

[Victoria]

+pousměje se a dá mu pusu do vlasů a kreslí mu palcem kolečka do dlaně+ jo. +pošeptá mu tam někam do vlasů+ nemáš pocit, že to tenkrát bylo takový... já nevim, jednodušší. míň stresovitý, prostě pěkný. +usměje se+

[Byron]

To mám, kočko. +přikývne a políbí ji taky do vlasů a pak na tvář+ Ale co s tím, třeba to zas bude a tohle je jenom takový období no. +povzdechne si a koukne na ni+ Co ty myslíš?

[Victoria]

To mám, kočko. +přikývne a políbí ji taky do vlasů a pak na tvář+ Ale co s tím, třeba to zas bude a tohle je jenom takový období no. +povzdechne si a koukne na ni+ Co ty myslíš?

já myslím... +pokrčí rameny, a kreslí mu přitom kolečka na paži+ no, já myslím, že jsem asi málo dospělá na život. +uculí se trochu+ víš, já tě miluju, jak nikoho, a nechci bejt s někým jiným, asi už nikdy. +kouká mu na kůži zblízka a maluje tam neviditelný tvary+ a je to hezký, když jsme spolu a tak. a bylo to tak děsně pěkný, protože jsme se jenom flákali a když se nám chtělo, sebrali sme se a jeli jsme třeba do vegas, protože se nám prostě chtělo, a nebylo nic jinýho než my. +usměje se, a dá mu na to předloktí pusu+ jenže takhle se život nežije, že jo. Teda ne jenom takhle. život je platit včas daně a vstávat dřív jak ve dvě odpoledne a převlíknout se z pyžama do oblečení, a malý bytosti, co umřou když je nenakrmíš, ať už to sou kočky nebo děti nebo bylinky na okně. +uculí se na něj+ a většinou je to hezký, to jo, ale někdy je to taky docela mazec. +pokrčí rameny+ mně baví chodit do školy a učit se nový věci, a moc mě baví mít čajovnu a v ní spokojený lidi, a taky mě baví ti vařit večeře a žehlit košile, ale prostě jenom... občas, chápeš? +pousměje se+ baví mě to dělat když se mi zrovna chce, a ne každej den protože musím. +zafrfňá+ road tripy po americe sou děsně super, ale není to jenom o nich, pak sou tu ty další věci, povinnosti a tak, a já mám dycky takovou velikánskou potřebu něco dokázat a bejt důležitá a šikovná a oblíbená a všechno na světě zvládnout, ale zhruba ve třetině zjistím, kolik je s tím práce a energie, a už to dělat nechci, jenže to už většinou musím, a najednou je to všechno strašně dospělý a děsivý. +zazubí se na něj+ takže sem furt tak rozpůlená na dvě půlky, napůl tě chci sebrat a protáhnout městem a děsně se opít, nechat se potetovat a proležet půl noci zkouřený na greenwichským kopci, kašlat na všechno co není ty nebo já a bejt prostě jenom kluk a holka co se do zblbnutí milujou a vždycky budou a občas si to rozdaj na chodbě před bytem, protože to nemůžou vydržet dovnitř. ale na druhou stranu s tebou chci mít rodinu jak z katalogu, žít v krásným domě a vařit velký snídaně, mít na okně bylinky a ráno se třeba pěkně klidně pomilovat ve sprše, poslat děti do školy a dopoledne pracovat na terase, a mít úspěšnej podnik a spokojený manželství a šťastný děti, vycházet s tvojí mámou, udělat si diplom a mít za sebou řádku nějakejch dosaženejch milníků a bejt obdivuhodná. No a když začnu pracovat na jednom, tak chci to druhý, a naopak, a mám takovej pocit, že to asi znamená, že jsem furt ještě nedospěla. +uculí se a dá mu pusu do dlaně+ a podle toho co zrovna chci, chci různý věci taky od tebe, a proto to někdy vypadá, že nikdy nemůžeš udělat nic správně, protože já vlastně nevím co chci. +pousměje se+ Někdy chci prostě nic neřešit, na tejden se zdejchnout a proslouložit ho s tebou někde na cestách, a někdy chci s tebou něco budovat, život a budoucnost, a samotnou mě to frustruje, že to nedokážu nějak ustálit. protože ať děláme cokoliv, neumim v tom bejt šťastná a tluču se o zdi toho, co zrovna stavím. +koukne na něj+ chci s tebou mít dítě, ale na druhou stranu se bojím, že mě ukotví v jednom tom scénáři a už se z něj nikdy nedostanu. +pohladí ho tam+

[Byron]

+kouká na ni a poslouchá ji a občas se tak pousměje, když míní něco pěknýho, nebo něco, na co si pamatuje a moc se mu to líbilo a je rád, že jí se to taky líbilo+ To je těžký kočko. +povzdychne si a koukne na ni+ Já bych ti hodně rád pomohl a ty to víš, že jo, ale já nevim jak, prostě no. +pokrčí rameny+ Vím, jak to myslíš a taky asi vím, co cítíš. Nějak nevím, proč by nešlo mít to všechno dohromady a chvilku to a chvilku to, ale myslím, že to je tím, že asi ještě nejsem pořádně dospělej, nebo si to prostě neumím představit všechny ty problémy a tak, +pohladí ji taky op ruce+

[Victoria]

já sem hlavně ráda, že ses na mě ještě nevykašlal. +pousměje se+ i když to musí bejt těžký. +uculí se na něj+ no, protože když už máš nějaký závazky, tak si nemůžeš dělat co chceš. +pokrčí rameny+ musíš se starat. třeba teďka máme čtyři kočky a domluvený štěně a já mám večer schůzku s dodavatelem a v úterý zkoušku, a přitom nechcu nic víc než tě vzít a utýct někam na nějakou opuštěnou pláž a chodit pořád nahatý a trochu moc pít a v noci si vyprávět krávoviny. +pousměje se+ tak pojď, jeefes už má určitě sbaleno. +uculí se, a vyhrabe se z trávy+

[Byron]

To přece nemůžu. Když tě miluju. +uamsměje se na ni a trochu se o ni opře+ No se mnou taky, to já nemám o sobě žádný iluze. +zasměje se a pak ji poslouchá a přemýšlí o tom docela dost+ Tak jo jdeme. +usměje se a přikývne a zavedne se, když ho to napadne+ A co obraceč času. +koukne na ni+ Chápeš. Postaráme se o všechny ty důležitý věci a pak se vrátíme v čase, pojedeme na dovolenou pryč a budeme jenom souložit a o věci bude postaraný a prožijeme dovolenou do okamžiku, kdy jsme zmizeli a zase budeme věcovat.

[Victoria]

já vím. +usměje se+ otázka je, jak dlouho ti to vydrží. +uculí se+ ty seš v pohodě. +pousměje se+ když zrovna nejseš hnusnej na ostatní. +zazubí se+ no, to jo. jenže obraceče se musí používat děsně opatrně, nikdo na to nesmí přijít. a nesmíš potkat sám sebe. a hlavně bysme stárli dvakrát tak rychle, za jeden rok bysme prožili třeba dva. +uculí se+ né, já se prostě musím naučit, že dospělý je nejdřív práce a pak zábava. a taky delegovat povinnosti. +pousměje se, a zamíří s ním zpátky k domu, pač už začíná bejt trochu chladno, nebo je možná zima jenom jí+