Black dagger brotherhood vs Lessers

[Bezduchý]

+Plán vyšel naprosto skvěle. Ta upírka byla tak zabraná sama do sebe, že si jich vůbec nevšimla. I když to pan L koupil, vylíže se z toho. Za to tahle.... Otočí se dozadu do dodávky, kde leží stříbrnými řetězy svázaná malá ženská... za to tahle bude mít skvělej program. Když ho k sobě Omega zavolal a "vysvětlil" mu jakou roli v ní upírka hraje věděl, že je to začátek konce bratrstva. Ale musel uznat, že nebýt díky starýmu dobrýmu stříbru, nejspíš by bylo po nich. Ještě že v dobách jeho mládí se boxery vyráběly ještě poctivě. Hadříkem po něm přejíždí a cídí ho od zbytků krve. Pan H řídí a za chvilku je přiveze do jejich skvělý kamenný chaty. Totiž z venku vypadá jako by do krajiny zapadala už několik století, ale zevnitř....Zevnitř jsou tlustý ocelový pláty bránící přemístění, a to co vypadá jako staletí stará studna, je ve skutečnosti 5 metrů dlouhá roura z ocely, tentokrát však ještě vylepšená nahoře mřížemi ze stříbra.+ Tam se ti bude líbit. +Prokřupe si prsty, zrovna dojeli na místo. Auto zastavilo, všichni vystoupili a každý se zhostil svého úkolu. Během pár vteřin už letěla upírka, stále svázaná, ale už bez černého pytle na hlavě dolů do roury.+ Za +podívá se na hodinky.+ asi hodinu a půl bude slunko přímo nad tebou. Užij si to. +Zacvakne a zamkne za ní mříž a odebere se do chaty, kde jak už podle nepříjemného bzučení v hlavě na něj čeká jeho šéf. Žaludek se mu přitom zhoupne, ale jít tam musí.+

[Rebecca Altamirano]

+její mysl pluje v černé prázdnotě a uvnitř hlavy jí buší snad všichni trpaslíci z Morie. Pomalu si začne uvědomovat svoje tělo, na tváři cítí zaschlou krev, ale rány se podle všeho velice rychle hojí, za což nepochybně vděčí Vishousovi. Nijak nedává najevo, že už při vědomí, což není těžké, protože na hlavě má černý pytel. Také cítí odporný puch bezduchých a stejně odporný pach stříbra. Na místech, kde se jí řetěz dotýká holé kůže má už těžké popáleniny a vnímá, jak se sříbro pomalu vstřebává i do jejího těla. Je jí trochu špatně od žaludku, ale zatím nic, co by nedokázala ignorovat. Poctivě zvažuje svoje šance na útěk a musí si přiznat, že jsou pramalé. Nejradši by si nafackovala za tu svoji začátečnickou neopatrnost, ale pozdě brečet nad rozlitým mlíkem. Přemýšlí, jestli by mohla vyslat Patrona, ale ví, že čím víc bude používat magii, tím rychleji ztratí sílu. Nedělá si naděje, že by snad dostala něco k jídlu. Takže se musí šetřit. Určitě ji bude hledat a díky jejich spojení krví, ji určitě najde. Trochu ji bodnou obavy, protože je jasné, že ji využijí jako volavku, ale s tím nic udělat nemůže a tak své obavy o V. zatlačí co nejhlouběji do podvědomí. Když auto zastaví, strne a zavře oči, aby ji neoslepilo světlo, kdyby jí stáhne pytel z hlavy. Což se také stane vzápětí už letí do tmavé díry a v poslední chvíli se stihne sbalit tak, aby byl pád co nejmíň bolestivý. Jen si trochu narazí bok a rameno a řetěz na pár místech protrhne oblečení a vyrobí další popáleniny. Když se zhora ozve ten idiot, vzhlédne k němu, rty zkřivené v parodii na úsměv+ Díky, to nemuselo bejt. +ušklíbne se a opře se o zeď, pokoušejíc se najít pohodlnější pozici. Přímo cítí, jak z ní sříbro vysává energii a začíná jí zamlžovat mysl jako droga. A taky se snaží ignorovat ten stísněný prostor všude kolem ní, přesvědčuje sama sebe, že to není to nejhorší a dokud je tady, je vlastně všechno dobrý. Až ji vytáhnou nahoru...no, nedělá si žádný iluze o tom, co bude následovat. Zavře oči a snaží se nepnaikařit, protože panický záchvat je to poslední, co by teď ještě potřebovala. Po chvíli, kdy hladina stříbra v její krvi ještě stoupne, upadá střídavě do bezvědomí a kůže jí pomalu začíná šednout, postupně od míst, kde se jí řetězy dotýkají holé kůže. Skoro si začíná přát, aby ji vytáhli a sundali je, protože všechno jí přijde lepší, než umřít na otravu stříbrem na dně plechový roury...+

[Bezduchý]

+Pan T se po několika hodinách objeví zase nad mříží, zkontrolovat zajatkyni. Jestli byl poněkud rozhozený z Omegy, není to moc poznat. Spustí dolů hák, nabere ji, vytáhne ven a odsmýká dovnitř, kde ji položí na nerezovej stůl. Zdá se že je docela mimo, ale pro jistotu ji přece jenom připoutá jak pěst tlustými řetězy. A pomalu, děsně děsně pomalu z ní začně sundávat stříbrnný. V koutě to sleduje Omega. Pak tam stráví několik dlouhých, bolestných hodin, než ji spustí zpátky.+
O: připravte se, už to nebude dlouho trvat. +S těma slovama se rozplyne do stínů
Ano pane, +adrenalin mu sviští v žilách jak nejlepší herák. To, co si pro bratrstvo nachystali, je jako tennejlepší dárek pod vánočním stromkem.+

[Rebecca Altamirano]

+Během té doby, kdy seděla na dně roury a stříbro stále víc pronikalo do jejího oběhu, dávno ztratila přehled o čase. Dokonce už nevnímala ani bolest v místech, kde měla stříbrné řetězy vpálené hluboko do kůže, prostě si na ni zvykla a přijala ji jako něco, čemu prostě neuteče. Nepřítomně sledovala slabé sluneční paprsky, které pronikaly mříží, ale neměly takovou sílu, aby jí z nich byť jen zabrněla kůže. Což je dobře, protože si vzpomínala, co naposled dokázalo sluneční světlo ve spojení se stříbrem. Po nějaké době ji z toho podivného stavu, kdy nebyla zcela při vědomí, ale ani v bezvědomí, probere škubnutí, jak ji bezduchý vytáhne ven. Na nějaký útok a pokus o útěk neměla ani pomyšlení, za to její vědomí, jakoby se vydralo na světlo z nějakého uzavřeného místa, kde bylo ukryté. Otevře oči, poněkud zakalené a lesknoucí se horečkou, její kůže je ale extrémně chladná. Když z ní začne doslova odlupovat řetězy, chvíli trvá, než to její receptory bolesti zaznamenají. Pak ji ale bolest zaplaví s novou intenzitou a přestože opravdu zoufale nechtěla křičet, nemohla si pomoct. Neměla ponětí, jak dlouho tam ležela, střídavě v bezvědomí, nebo zcela při vědomí, kdy přímo cítila, jak jí realita pomalu odplouvá a prolíná se s temnotou, která jakoby ji zaplňovala. Děsilo ji to, ale zároveň v ní bylo něco uklidňujícího. Bolest v ní téměř neexistovala, jen jako vzdálená ozvěna. A když pak bolest ustala, téměř jí to bylo líto. Zamrkala a rozhlédla se po pokoji a měla pocit, jakoby nebyla zcela sama sebou. Oči se jí leskly zvláštním, trochu zneklidňujícím světlem a když je upřela na bezduchého, který se nad ní skláněl, bylo to, jakoby se na něj díval někdo jiný, než před pár hodinami. A pak se zasmála. Byl to vysoký, děsivý, neveselý, ale přitom nějak rozpustilý a hravý smích, ze kterého tuhla krev v žilách.+ Páááni, to byla ale sranda! +hlas měla zcela cizí, ochraptělý hodinami křiku, ale stále s tím znepokojivým podtónem smíchu. Pak otočila hlavu a upřela temné, studeně se lesknoucí oči na Omegu; přestože byl částečně skrytý ve stínech, viděla ho dokonale.+ No néé, i pan Nejvyšší osobně. +znovu se zasměje a pak se směje celou dobu, co ji bezduchý nese zase ven a shodí ji zpátky do jámy. Dokud se nachází v té měkké, uklidňující temnotě, necítí žádnou bolest a tak si ji hýčká, nechává se jí naplnit, aniž by si uvědomovala, že s tím vzdává části toho, kým ještě ráno byla…+

[Bezduchý]

+Nejenom bratrstvo se celý den připravovali. I tým pod vedením pana T. se činil. V okruhu dvaceti metrů kolem chaty strategicky rozmístili nášlapné miny, které večer, až nebude světlo, nebudou téměř k vidění. Pár jich je kolem "studny" takže když se odpálí jedna, odpálí se všechny a upírka uvnitř nejen, že ohluchne, ale taky ji to pěkně zasype, prakticky pohřbí zaživa. Takhle irská krajina má svý četný výhody, například v těch kamenejch zídečkách, co lemují zdější pole, dá se za nimi skrýt skoro celá armáda. Všechno a všichni jsou na svých místech a už nezbývá nic, než jen vydržet těch pár posledních minut, než se tu objeví. A že se objeví, tak o tom nemá nejmenších pochyb, ta dýka co měla u sebe hovoří za všechno.+

[Vishous]

+V pravidelných kilometrových rozestupech se zjevuje a zase hned mizí. Rhage ho následuje a Butch za nimi jede v autě. Podle toho s jakým úsměvem usedal za volant se mu líbí skoro stejně jak Escalade. Černotou noci se orientuje podle svojí krve, která proudí Beccy ještě v žilách, jako podle nejšpičkovějšího radaru Naposled se objeví asi kilometr severovýchodně od kamenné chatky. Ale něco je špatně. Vzduch jako by byl nasáknutý odpornou sladkostí, což může znamenat jenom jediné. Hodně, hodně šmejdů k sejmutí.+

[Rebecca Altamirano]

+po nějaké době se z toho divného stavu, ve kterém byla docela dlouho, vzpamatovala, ale o moc líp jí se jí neudělalo. Spíš naopak. Celé tělo ji bolelo a z mnoha ran stále krvácela, nepamatovala si úplně jasně všechno a podle toho, co a jak ji bolelo, byla docela ráda. Aspoň že ty stříbrný řetězy už jí nedali, pochybovala, že by vydržela ještě další dávky stříbra v krvi. Bohatě stačilo to, co jí už tělo vstřebalo. Schoulila se na dně roury do klubíčka a ještě krátce vzhlédla k otvoru vysoko nad hlavou. Nebe začínalo pomalu tmavnout. Brzo se setmí. Nechala víčka zase klesnout a po chvíli se propadla spíše do bezvědomí, než spánku. Občas sklouzla do té příjemné, měkké temnoty, ve které viděla nejasnou postavu, která se skrývala ve stínech a občas slyšela smích, ze kterého ji mrazilo do morku kostí. Hlavně proto, že jí přišel nějak povědomý, stejně jako postava, kterou občas na okamžik zahlédla...+

[Rhage]

+odhmotňuje se za Vishousem, zcela neslyšně, svaly napjaté a připravený ve vteřině zaútočit. Nakonec se zastaví, taky to cítí a zamračí se+ Jsou připravení, zmrdi. +konstatuje temně, po obvyklém veselí není ani stopy+

[Butch]

+Za několik minut tam skoro neslyšně doběhne i Butch. Suburban nechal zaparkovaný asi kilák odtamtud.+ Nějaký nápady? +Zeptá se a přejede pohledem krajinu.+ Ty zídky jsou nahovno.... +zamyslí se nahlas.+ Jsme tu jak na přehlídce kurva

[Rhage]

+bezeslova očima skneuje terén a musí uznat, že vymyšlený to mají dobře. Nicméně oni jsou lepší a umřít tady fakt nemaj v plánu+ Fajn, je to trochu risk, ale navrhuju odhmotnit se co nejblíž k tý jejich boudě. V., ty pak můžeš vyřadit z provozu co nejvíc jejich techniky. +koukne významně na jeho zázračnou ruku+ No a když se všechno posere, máme taky armádu, že? +ušklíbne se poněkud zubatě a úplně cítí, jak mu Bestie pod kůží vrní blahem a touhou už už vyrazit do akce+ Butchi, budem tě krýt. +ujistí ho ještě, i když to není potřeba. V duchu znovu procítěně prokleje tu debilní skutečnost, že se polda nedokáže odhmotňovat+