+se slzami v očích, ale šťastným úsměvem na rtech sleduje Remusovy emoce ve tváři+ Já vím, že se to stává +rozesměje se při Marcusově poznámce+ Jenom, že tomu pořád nemůžeme uvěřit, že se nám to konečně povedlo. Hodně dlouho jsme čekali, až se dozvíme tuto radostnou zprávu +poslušně si lehne na lehátko a pevně stiskne Remusovi ruku. Trochu cukne, když ji zastudí gel a pak upřeně sleduje monitor a snaží se tam něco rozeznat. Nadzvedne hlavu, když jí Marcus ukáže jejich budoucí dítě a s pocitem nevýslovného štěstí hledí na ten tmavý flíček na monitoru+ Vidíš ho? +zeptá se Remuse a málem řekne, že
ten je ale krásný , ale radši si to nechá pro sebe, aby si nemysleli, že se z toho zbláznila, pro ni ale krásný opravdu je+
(ještě si nechám projít hlavou, jestli bude jedno dítě nebo dvě (nebo kolik
), to se když tak dozví až při další prohlídce:))