od Payne » 08 dub 2018 13:52
+na lov do města se vydávala nepravidelně. Dobře si uvědomovala, že to co dělá, by se mohlo zvrtnout a tak si nechtěla vybudovat žádný vzorec, který by někdo mohl odhalit. Byla ale rozhodně přesvědčená, že to co dělá je dobrá věc. Navíc i samotný systém jí v tom pomáhal, protože existovaly veřejně přístupné seznamy pedofilů. A to včetně adres. Rychle si ale všimla i toho, že ani tohle není dokonalé, protože na tenhle seznam se mohl dostat člověk i omylem. Stačilo, aby se opil a pak si šel ulevit do křoví trochu moc blízko školy; pokud ho chytili, byl obviněn z obtěžování a ohrožování mravní výchovy mládeže a jeho jméno se objevilo na seznamu "pedofilů" přestože jím nebyl. Proto byla maximálně pečlivá. Vytipovanou kořist několik dní sledovala na internetu, potom i venku. A když si byla jistá, poslední test byl ona sama. Vždycky si založila nový profil na chatu a nechala se "ulovit". A pak byla jen otázka času, než jí navrhl schůzku. Zpočátku ani neměla v plánu je zabíjet. Ne že by s tím měla nějaký zásadní morální problém, podle ní si všichni tihle sráči zasloužili umřít pomalu a bolestivě. Ale šlo čistě o praktický a technický potíže. Věděla, že sama se nedokáže zbavit těla. A pokud by policie nacházela těla, mohla by najít i stopy. Nevěřila, že by byli schopní ji najít, protože technicky vzato neexistovala. Ale i kdyby je to dovedlo do Guns, byl by to průšvih přímo apokalyptických rozměrů. Protože ač si byla jistá, že ani Becca by v zásadě proti tomu nic neměla, zuřila by. Ví úplně přesně, co by jí řekla. Ale to nejhorší by asi bylo její zklamání. Takže jestli bude moct, tomuhle by se radši vyhnula. I proto šla hlavně po "osamělých vlcích". Po amatérech, kteří chodili šmírovat do parků, ke školám a školkám, do bazénů...Netrvalo dlouho a vypěstovala si na ně doslova radar. Stačilo jí pozorovat je třeba deset minut a věděla, jestli způsob, jakým se ten chlap na to dítě dívá je ještě "normální" a nebo už tu hranici překročil. Bohužel po pár týdnech se ukázalo, že ani ona a její radar nejsou neomylní. Tehdy v její pavučině uvízl chlápek, který lovil pravidelně. Sjednali si schůzku, tradičně opuštěné místo, tmavá ulička, žádní svědci. Tentokrát ji ale pronásledoval divný pocit, lehké, ale neodbytné mrazení v zátylku ji neopouštělo a přestože neodkázala zjistit, co je špatně, pokračovala dál. Jen co ale do uličky vešla, věděla, že je zle. Její kořist stála přímo před ní, na konci slepé ulice. Jenže za sebou uslyšela další těžké kroky a ani se nemusela otáčet, aby jí bylo jasné, že je v pasti a že udělala chybu. Nebyl to samotář.+ Ahoj Sunny. Jsem rád, že se konečně potkáváme. +usmál se na ni slizce a začal se pomalu přibližovat. Její jediná výhoda spočívala v tom, že netušili, že není kořist. Nebo spíš běžná kořist, protože s touhle přesilou by jí velmi rychle být mohla. Nehodlala se nechat vyprovokovat jeho blbýma kecama. Jenom stála a čekala, dál se tvářila patřičně vyděšeně a když byl konečně dost blízko a už po ní natahoval svoje špinavý pracky, zaútočila. Bylo to tak rychlé, že druhý chlápek za ní pochopil co se stalo, až když tělo jeho parťáka dutě žuchlo na zem a tmu naplnilo smrtelné chroptění, kdy se dusil vlastní krví naplňující mu průdušnici. Na zlomek vteřiny ztuhnul, ale pak zaútočil, tvrdě a prudce, nehodlal ji už podcenit. Když už neměla moment překvapení, nebylo to rozhodně tak snadné, útočila, ale spíš se víc kryla, očividně narazila na někoho, kdo taky prošel určitým výcvikem a došlo jí, že možná patřili k nějaké organizaci. Schytala spoustu ran a čím déle to trvalo, tím víc si byla jistá, že jestli to rychle neukončí, bude to její konec. A tak se uchýlila k léčce. Další ranou se nechala srazit k zemi, zůstala ležet, předstírala, že má dost a tiše čekala, až dojde k ní, aby ji buď dorazil, nebo dokončil to, proč sem původně přišel.+ To byla moc pěkná předehra, kočičko. Dlouho jsem nebyl tak nažhavenej...+zavrčel, převrátil ji na záda a jednou rukou si už rozepínal džíny; a když se naklonil nad ní, byla to ta chvíle, na kterou Payne čekala. Byl si tak jistý tím, že už má dost a že se nebude bránit, že jí ani nijak nefixoval ruce. Nezaváhala ani na vteřinu a prudce mu vrazila do krku malou tlačnou dýku, kterou si nenápadně vytáhla z pouzdra, zatímco ležele na břiše a předstírala, že má dost. Chlap jen zachrčel a překvapeně vyvalil oči. Upřeně mu zírala do tváře, sledovala jak mu z očí pomalu uniká život a pak ještě dýkou lehce pootočila. Z rány se vyvalila krev a s ní i poslední zbytek života z jeho očí. Rychle se zpod něj odkulila, aby na ni nepadla jeho mrtvá váha a pomalu vstala. Ztěžka oddechovala, otřela si z tváře krev, která ji zalila z proťaté tepny a i svou vlastní z mnoha tržných ran. Vytrhla z rány tlačnou dýku a ze země sebrala i druhou, kterou jí vyrazil v průběhu rvačky. Ještě se naposled podívala na obě mrtvá těla, pak se otočila, po požárním žebříku vylezla na střechu a zmizela ve tmě. Bylo štěstí, že je tma, ale přesto se radši držela v minimálně osvělených uličkách, protože dnes by se v davu asi neztratila a ani kapuca na hlavě by jí moc nepomohla. Jak pomalu opadala hladina adrenalinu v krvi, začinala si uvědomovat, jak málo chybělo k tomu, aby skončila mrtvá. Nebo ještě hůř...+
I'm not a victim. I'm a survivor.