Rajasthan, India

[Seth]

+dál zůstává ve vzdáleném křídle paláce, spolu se svojí Arushi a poslouchají zvuky boje. Trochu se zamračí, když cítí, kolik jeho upírů už umřelo, ale výrazné starosti mu to nedělá. Nevěří, že by těch šestnáct lidiček mělo proti jeho armádě šanci. Navíc nevědí o jeho překvapení. O dvou překvapeních, aby byl zcela přesný. Usměje e a prstem pohladí Arushi po hebké pleti na boku, v místě kde přechází ve stejně hebké šupiny. A skrz pouto krve se svými upíry dá rozkaz, aby jich do západního křídla vyrazilo víc.+

+o pár chvil později se vyhrnou do chodby, ve které zrovna Dean, Mitch a Maria zlikvidovali jejich bratry a bez váhání se na ně vrhnou. Je jich něco mezi šesti až deseti a zdá se, že pár jich je na trochu vyšším levelu, než ti, co právě odešli na věčnost. A samozřejmě vyhodnotí Deana, coby nejmladšího, jako nejsnazší kořist; takže je trochu překvapí, když zjistí, že se trochu spletli a že snadný to s ním rozhoně nebude. A protože je jeho dva kolegové víc než zaměstnávají, nemají ani příležitost vrhnout se na něj v takové přesile, kterou už by nezvládl. Nicméně několik zranění si už odnese; vlastně mají nějaké šrámy všichni tři a nejspíš i ostatní na jiných místech paláce mají plné ruce práce+

[Syriana Spinnel]

+Fascinovaně sleduje každý Jadův pohyb, každé jeho slovo se jí vpíjí přímo do mozku a připadá si očarovaně. Nadechne se sladce vonícíh vzduchu, který jakoby sama země vydechla v úlevě, že jí někdo pomůže zbavit se outěžku magie, který v sobě nosí. Jakoby mohla vidět, jak se láskyplně natahuje svýma rukama k Jadovi, který ji k sobě přivine. Cítí, jak jí imaginární teplo zalévá tvář a plazí se jí po kůži v přílivu energie a síly. S každou další runou, načrtnutou do země s takovou lehkostí, je to víc a víc intenzivní. Až nakonec, v obdobě magického orgasmu vybuchne kolem Jadea magický kruh v rudých plamenech magie. Syr cítí, jak se natahuje nejen po ní, ale i po B. a Jadovi. Není to nepříjemné, je to vlastně vábivé. Z opojení tou vší mocí kolem ji vytrhnou zvuky boje, takže předvoj už je tady. A je jich jako much. Vidí, jak se ostatní členové týmu činí, proto se ujistí, že ještě chvíli vydrží. B. už vstoupila do kruhu, teď je řada na ní. To už ale upíři dorazili i k nim. Syr se v jednom jediném skoku dostane k tomu nejbližšímu a svou vlčí silou mu urve hlavu, místo kolíku použije své drápy. Než jí do rukou skočí magnum, má už opět svou obyčejnou, ženskou podobu. Jistými střelami do čela dostane dalších pár nejbližších, kteří by mohli ohrozit jejich rituál. Pak ji v palbě vystřídá B. Nejvyšší čast dostat se do kruhu. Díky upírům se dostala přímo naproti balkonům paláce a tak zahlédne to, co bylo ostatním prozatím skryto. Je to jen drobný pohyb, ale poznala by ho na stovky metrů. V tu chvíli se stanou tři věci prakticky naráz. Syr vskočí do kruhu a síla magie ji téměř připraví o dech, ale ještě než dopadne na zem, vzplane kolem jejich kruhu ještě jeden pomyslný. To Protego je obkroužilo po celém obvodu právě ve chvíli, kdy se temně zelené jiskry kletby rozprsknou v místě, kde měl ještě před chvílí Jade hlavu a tělo.+ You're welcome baby. +vyzubí se na něj jen a pak se hluboce řízne Jadovou stříbrnou dýkou, po které jí zasvrbí ruce. Krev ve velkých tlustých kapkách stéká přímo na to stejné, jako prve kouzelníkova a kam se za chvíli připojí i ta upírčina. Mají málo času, Syr vidí, jak se jejich lidi dostávají víc a víc k paláci, až začnou mizet uvnitř. Je potřeba se přemístit, a proto je třeba rituál co nejdřív dokončit. Jakmile se její kapky krve spojí s Jadovými, ucítí, jak i jejich magie se začne oťukávat. A je to sakra moc příjemný. Syr se na Jadea podívá, a uvolní se tomu. Poddá se a nechá ho, aby se s ní seznámil, a vzal si přesně tolik, kolik potřebuje, aby tohle dokonalý combo jich tří mělo tu největší možnou sílu, jakou jen lze.+

[Jade]

+střelbu a zvuky boje mimo kruh vnímá zdálky, jako by se to všechno dělo za závojem, v jiný dimenzi. Potlačí svoji přirozenou paranoiu a soustředí se jen na svůj úkol, protože snaha udržet všechnu tu moc pod kontrolou ho stojí naprostou většinu vůle. Příchod těch dvou do rituálního kruhu vnímá jako zachvění v magickém poli, cítí jejich obezřetnost, i tu lehce fascinovanou zvědavost. Vzplanutí stěny Protega cítí skoro zpomaleně, skoro fyzicky vidí, jak se kolem kruhu prudce zvedne, a jen o chvličku později ucítí i tvrdý náraz a roztříštění kletby. Protego pohltí většinu ničivé síly, a kruhem projede jen malá tlaková vlnka zbytkové magie, trochu ho vyvede z rovnováhy, ale není to nic, co by neustál. Proud magie se zachvěje, když rozpozná moment jeho slabosti, vemlouvavě se pokusí proklouznout mu skrz prsty. Jadeovi se na okamžik rozšíří oči; tuhle kletbu totiž dobře zná. Hlavou mu blýskne dvacet let stará vzpomínka, ne, to není možný, oba dva jsou mrtví. Zvedne pohled nahoru na galerii, a rozezná tam stín, tvar postavy, která se vzápětí stáhne pryč a zmizí v temnotě paláce. Přísahal by, že... ne. Co by navíc dělal tady? Někde v koutku jeho mysli ale zahlodá vědomí, že nic na světě není nemožný. A že to paranoidní nejistý tušení ohledně toho, proč Seth do týhle osobní msty zatáhnul i jeho, možná nebylo až tak paranoidní. Upírá pohled do tmy na ochozu a celou bytostí se tam chce přemístit, zjistit pravdu, případně to dokončit. Jenže letmý dotek magie na hřbetech dlaní mu připomene, že nemůže. Vrátí se očima do kruhu a duhovky oči mu na okamžik zaplanou intenzivní modří, jak magie kolem uchopí jeho vztek a chce se na něm živit, využít ho. Jako by přirozeně ledová barva jeho očí tisíckrát znásobila. Podívá se těma nepřirozenýma očima na Syr, a kromě moci, která jím momentálně prochází a pulzuje, v nch může číst překvapení; v tomhle stavu zvýšený citlivosti na magii se nepotřebuje ptát, kdo to Protego vyčaroval. Zajímavý. Nadechne se, aby tu emoci ovládl, uchopí ji a přetvaruje, uklidní a utiší. Čím dřív tu budou hotoví, tím dřív se bude moct jít ujistit. Sevře rukojeť dýky a jistým plynulým tahem ostří si nařízne předloktí. Rána se okamžitě zalije tmavě rudou krví, a on nehodlá vyplácat ani kapku, na okamžik přitiskne předloktí na runu uprostřed a nechá krev vtéct do obrysů načrtnutých hůlkou. Kruh jako by se kolem nich zachvěl, magie okamžitě rozezná jeho podstatu a hladově ji přijme do sebe, jako svou součást. Otočí se k Syr, která už potřebný úkony provedla, tak jí jen o kousek ustoupí, aby mohla svou krev přidat na tu jeho+ Soustřeď se na to, že to děláš dobrovolně. +zvedne koutek v úšklebku. Reakci magie kolem nich můžou cítit všichni tři. Něco v ní se změní, něco v samotné podstatě, a ten ztěží ovladatelný proud získá na divokosti, na čemsi prapůvodním, co voní jako teplá noc v lesích a vítr v srsti na zádech. Je to zvláštní pocit, který Jade okouší poprvé, ale nemůže se na něj moc soustředit, protože jeho magie se natáhne k Syr a to množství, které pro něj uvolní, se začne s tou jeho proplétat a propojovat, tentokrát mezi nimi není cítit žádná animozita, jen čirý potenciál magického spojení. Jejich smísená krev na zemi trochu zasyčí a změní barvu, je teď trochu tmavší a v rudém světle runových symbolů se vlhce leskne. Zbývá ještě jeden krok. Jade se otočí k Beccy a ta chladná modř v jeho očích po ní blýskne+ Krvácet už pro mě umíš. +ušklíbne se trochu, chytne ji za zápěstí, a něco v tom momentu, kdy jí sevře prsty kolem zápěstních kůstek, mu připomene jak jí na stejná místa nasadil pouta. Vyhrne jí rukáv, konečky prstů přitom lehce zavadí o spletenec jizev, chopí se dýky s příměsí stříbra a řízne, dostatečně hluboko, aby trochu krvácela, ale ne tak hluboko, aby jí doopravdy ublížit. Pohledem zavadí o její oči a úšklebek na jeho rtech se ještě trochu prohloubí. předloktí jí okamžitě zmáčí teplá krev, steče mu na prsty na jejím zápěstí, a Jadea napadne, jestli ji Seth cítí, a ví, že si pro něj jdou. Magie kolem nich teď pulzuje rychleji, frenetičtěji, jako by cítila, že se blíží její chvilka. Aniž by Beccu pustil, natáhne její ruku k runě a nechá pár kapek krve stéct na symbol. Magický znak její krev vpije jako žíznivá půda, zčerná, a na jediný úder srdce se neděje vůbec nic... a pak magie kolem nich vybuchne směrem vzhůru, vyletí k nebi jako sloup rudé moci, pulzuje v rytmu jejich zrychleného tepu, pořád omezená hranicemi kruhu, ale hladová, lačná, toužící. Jadeovo sevření na jejím zápěstí zesílí a na čele se mu objeví pot, oči má rozostřené a tělo se mu trochu chvěje, jk kontrolovaně nechává vplétat upírčinu moc do té jejich, formuje je vlastní vůlí a tká z nich příkaz, tvoří pro ni záměr; celý kruh s nimi vibruje a proud magie skoro nahlas hučí, ale možná je to jen v jejich hlavách, možná je to jen nepřirozeně zesílený šepot, když Jade tiše zaklíná. Ta moc se mu snaží vysmeknout, nechce čekat, chce ven, ničit, tvořit, svobodně šílet, ale teď už ví, že ji udrží, magie těch dvou s ním spolupracuje a pomáhá mu tvořit - ne snad klec, ale možná opratě. Ten moment zlomu, kdy se mu síla kolem nich podvolí a přijme jeho pokyn můžou cítit skoro hmatatelně, trochu zkrotne, zvláční, kdyby natáhly ruku, snad by se nechala polaskat+ Čas pustit tomu zmrdovi žilou. +ušklíbne se Jade, pomalu beccu pustí, a pokyne jim, že můžou z kruhu ven. trochu je na něm znát únava, ale oči se mu lesknou pořád stejně, teď už to není okolní moc, ale jen on. ujistí se, že je rituál připravený a zabezpečený, a vystoupí ven jako první. Aniž by vydal rozkaz, šest lidí se okamžitě stáhne kolem kruhu, připravení ho bránit, dokud se nevrátí se Sethovou krví. Dean se k němu připojí, je udýchanej, a z pár míst na těle krvácí, ale zároveň vypadá jak děcko poprvé na pouti+ Ty jdeš s námi pro krev. +sdělí mu Jade skoro pobaveně, a Dean se trochu zašklebí+
Proč to musí bejt vždycky krev? +protáhne obličej+
Protože plivat po magickejch symbolech sliny nevypadá ani zdaleka tak drsně. +odtuší Jade s kamenným výrazem a mávnutím hůlky si vyhojí ránu na zápěstí+

[Rebecca Altamirano]

+když se ohlédne, akorát vidí Syr, jak skočí do kruhu a téměř současně se kolem nich zvedne pořádně silné Protego. Pohledem rychle zkontroluje Jadea, ale zdá se, že to ustál bez větších problémů. Nicméně toho krátkého překvapení si všimne, teď ale není čas zabývat se detaily. Magie ji brní na kůži, má pocit, že jí doslova rezonuje v kostech. Trochu napjatě sleduje, jak se ovládne a nedovolí magii kolem využít jeho chvilkou slabost. Pohlédne krátce na Syr a pousměje se. Jo, zdá se, že mu zrovna zachránila život. A je třeba to tady dotáhnout do konce. Pozoruje jak si Jade nařízne předloktí a nechá kapky dopadnout na runu a po něm totéž udělá i Syr. Na chvilku zadrží dech, když se magie znatelně změní a ještě zesílí. Pomalu vydechne a když vzhlédne, chytí se přesně do Jadova pohledu a ta nepříjemně-příjemná kostka ledu jí znovu sjede po páteři. Zachvění tentokrát ovládne a to i když ji chytí za zápěstí a nad tou větou jen zvedne koutek v úsměvu. Ani tohle nepopře a kromě toho...on krvácel pro ni a je si celkem jistá, že ani na to nezapomněl. No když jí lehce, jakoby omylem zavadí o jizvy, slabé zachvění ovládnout nedokáže. Sleduje, jak zvedne dýku a pak řízne. Má pocit, jakoby se čas zpomalil, když se dívá, jak krev steče po jejím předloktí, zkopíruje reliéf jizev a protože ji stále drží, i na jeho prsty. Pak ji podrží nad runou a když krev dopadne lesknoucí se povrch, je to jakoby všechno kolem na okamžik zadrželo dech...a pak se uvolnilo v jediném, obrovském výbuchu moci. Cítí, jak proudí skrz ni, skrz je všechny a na okamžik ji znemožní dýchat. Cítí, jak Jade zesílil sevření kolem jejího zápěstí a až teď si uvědomí, že ji pořád drží. Ví, co dělá a instinktivně spolupracuje, pomáhá mu, aby se tři pulzující zdroje magie propojily v jeden. A pak najednou to napětí povolí a ví, že se to povedlo. Pořád je té moci neskutečné množství, ale teď už s nimi nebojuje, stala se aspoň prozatím jejich spojencem. Stejně, jako jsou spojenci jejich magie; nikdo není otrok, nikdo není nikomu podřízen, nikdo nikoho nevlastní. Je to naprosto...přirozené. Podívá se na něj, když ji pustí a ušklíbne se jedním koutkem.+ Nemůžu se dočkat. +protáhne s úškebkem a vystoupí z kruhu spolu se Syr. Když se k nim připojí Dean, nenápadně ho sjede pohledem, ale zdá se, že si vedl víc než dobře. Spokojeně se pousměje, ale nad tím Jadeovým vysvětlením jí koutky zacukají trochu víc. Ale nahlas se nezasměje, to by se vůbec nehodilo k vážnosti situace:D Ještě rychle mrkne na svoji ránu a potěší ji, že krvácet už přestala. Jen si nad ní lehce přejede dlaní, aby vytáhla z rány tu trochu stříbra, co se tam dostala.+

[Syriana Spinnel]

+V hlavě jí duní prazvláštní rytmus tepu magie. Syr má dojem, že jí proudí žilami, spolu s Jadovou a když se k nim na konci přidá ještě ta upírčina... Dlouze, spokojeně vydechne a nechá se naplnit až po pomyslný okraj poháru tím famózním combem energie, síly a magie, než vybuchne v zakončení první části rituálu. Párkrát se dlouze nadechne, a vyzubí se.+ Držíte se za ručičku jak dva puberťáci. +protočí jenom oči a koutky jí cukají. Vystoupí z kruhu. Po dlouhé době má možnost si pořádně zabojovat magií a to protego, co vytvořila prve, byla jen malinká ochutnávečka toho, jak hodně hodně se zlepšila. Jen ať fešák vidí, že team B. není zas až tak neužitečnej. No když Dean prohodí otázku, málem si ukousne jazky, jak ji napadají samé supr odpovědi, ale ta Jadeova je dobrá. Jo, a protože honit během tvoření rituálu je dost o držku... pomyslí se a trochu dusivě si odkašle. Zdá se, že protivníci se mezitím stáhli do paláce. Už cítí, jak se po nich natahuje jeho stín a když vejdou do první chodby, vyřítí se na ně další část kanónfutru. Vytáhne svou kudličku a do druhé ruky hůlku a střídá kletby a práci s nožem stejně lehce a automaticky, jako by například četla. Prostě intuitivně a děsně přesně. Postoupí dál do chodby, pohlcená všemi těmi pachy upírů, ji přímo přes nos liští jiný pach. Syr se otřese a pomalu se zastaví, až se zcela zklidní. Tohle není dobrý, tohle není kurva vůbec dobrý. Cítí Setha, jeho moc někde hluboko v útrobí paláce, ale cítí s ním i někoho... Ten pach je... je odporný, skoro se jí z toho zvedá žaludek. Je to jako když něco teplého smísíte se studeným, lehce nakyslý, slizký....+ Had... +nakloní hlavu na druhou stranu a hluboce ten pach nasaje, až ji z toho zabolí hlava. Je to odporný.+ Ne, ne had... něco... +nakrčí čelo, jak to popsat.+ Něco živého, had a živý tvor... +To přemýšlení ji stojí vteřinu obezřetnosti. Silné upíří zuby se jí zakousnou do ramene. Jo, přesně do toho, na které je trochu háklivá.+ Kurvadrát! +zařve Syr vztekle a ve stylu wrestlingových zápasníků hodí sebou i upírem o zem, přičemž mu trochu víc rozdrtí hlavu. Pak ještě několikrát vztekle kopne do škubajícího se těla. Zvedne se akorát tak v čas, aby stihla vypálit na další šmejdy, co se stahují za nimi, směrem ke skupince chránící kruh.+ Fajn, ten zrmd je tudy... +doběhne svý kámoše, kroutíc ramenem. Ví, že se to částečně vyhojí při proměně, tak si s tím moc hlavu neláme. Levačkou to umí stejně dobře jako pravačkou .+

[Jade]

+@Syr navíc to trvá podstatně dýl, než se prostě pořezat, že +
+obrátí do sebe povzbuzovací lektvar, aby setřásl únavu z rituálu, a přednášku o magickejch vlastnostech krve nechá Deanovi na pozdějc, ostatně nehodlá připustit, že by se jí nedožil. Očima sklouzne zpátky na balkón, ale tam u sloupu už nikdo není, a on potlačí touhu jít to prozkoumat na pozdějc. teď musí dodělat ten rituál+ Zkontroluj Clivea. +vydá rozkaz komusi z velký třináctky, a dotkne se přitom toho místa za uchem, oči se mu na moment modře zalesknou, jak zpráva doputuje na místo, a pak vyrazí. Není až tak těžký odhadnout, kudy ke zmrdovi; jednak odtamtud pořád přibejvá ozubenejch zrůdiček, a druhak jsou tyhle mocichtivý dramaqueen dost předvídatelný. Cestou si ale hodlá trochu zatančit. Sevře prsty kolem rukojeti mačety, a ušklíbne se. Prvnímu upírovi, co mu zkříží cestu, přesně mířenou kletbou rozpáře hrudník od krku až k pasu, to ho přece jen trochu zbrzdí. A navíc, tím kolíkem se do srdce trefuje daleko líp, když ho máte přímo před očima. Ruku šmátralku, která by ho i přes ten otevřenej pneumotorax chtěla chytnou za krk a přitáhnou blíž k upírovým špičákům, utne mačetou u ramene, a poněkud nevzrušeně vrazí ostří mezi žebra a zapáčí směrem nahoru. Když s poněkud nechutným křupnutím prasknou a uvolní mu cestu, ten kolík v srdci už je jen třešinka na dortu. Přehodí si hůlku do druhý ruky; zbraň mu do dlaně vklouzne, jako by tam patřila vždycky; tohle bylo spíš pro radost, teď je čas začít pracovat efektivně, a ne efektně. Za sebou slyší Mitchovo vzteklý zařvání, když mu upíří drápy vniknou do stehenního svalu, a hned potom smrtelný chroptění toho, kdo to způsobil. Vzápětí se na něj pokusí vrhnout hned dva najednou, jednoho odrazí prudkou kletbou na zeď, a v mezičase připíchne druhýho mačetou ke zdi na druhý straně chodby, vrátí se k prvnímu, loktem mu rozbije nos, a v sérii tvrdých úderů ho od sebe odráží stříbrem, kterým je ověšenej od hlavy až k patě. Pravým hákem mu obtiskne dva až tři prsteny na lícní kost, pár ran taky schytá, a svůj stříbrnej nůž mu pohřbí do břicha až po rukojeť. Mezitím se druhej upír konečně prorve mačetou a vysvobodí se, vrhne se mu na záda a ostré nehty mu přitom zaryje do krku. Čerstvá vůně jeho krve jako by je rozdráždila ještě víc, Jade si ho kletbou smete ze zad, a dalším zaklínadlem na něj vyšle několik stříbrných šipek; upír se jim sice vyhne, ale na chvilku ho to zpomalí, a další kletbě, která ho podpálí jk suchou větev, už neuteče. S ušidrásajícím vřískotem proletí chodbou jako živá pochodeň, a zmizí ze scény. Jade vytáhne mačetu ze zdi, nadhodí si ji v ruce a zvedne obočí na upíra dvojku+ Pojď blíž. +ušklíbne se skoro svůdně, rozpřáhne, a když se k němu upír rozběhne, rozmachem z otočky mu usekne hlavu. Skloní se, aby mu z břicha vytáhl svůj nůž, a trochu znechuceně ho upírovi otře o šaty, černá krev na ostří ještě trochu spáleně syčí. Pod trikem se mu v prohlubni mezi klíčními kostmi lehce rozehřeje přívěsek ve tvaru keltského kříže; krev na krku mu zůstane, ale škrábance i některé drobné oděrky na něm zmizí, jako by nikdy nevznikly. Narovná se právě ve chvíli, kdy d chodby vtrhne další várka poskoků, lehce zvedne koutek v úšklebku a započne svoji vlastní alternativu chodbovýho masakru, prosekává si cestu krok po kroku, každej pohyb precizní a přesnej, schytá pár tvrdejch ran, ale každou z nich potrestá rychlou a brutální smrtí, občas zkontroluje pohledem Deana, kterej si vede nadočekávání dobře, a pomalu se tak prosekávají do srdce paláce+

[Rebecca Altamirano]

+za tu Syrianinu průpovídku po ní jen střelí částečně podrážděným a částečně pobaveným pohledem. Hlavně proto, že takový věci je lepší nekomentovat. Obzvlášť v téhle společnosti+ Tak jo...čas na trochu zábavy. +usměje se studeně, hmátne dozadu a v tlumené záři světel se zaleskne ostří katany. Považuje za celkem poetické, že věc, která to všechno odstartovala, to taky ukončí. No jo, taky je trochu dramaqueen. Prosekává si cestu chodbami a desítkami svých příbuzných a naprosto si to užívá. Soudě podle toho úsměvu, který ji celou dobu neopouští. Dokonce stíhá sledovat i Jadeův tanec, protože to si nemůže nechat ujít za žádnou cenu. A průběžně kontroluje i Deana a má z něj vyloženě radost. Jo, Payne si vybrala dobře. Zrovna z elegantní otočky usekne další zubatou hlavu a pro jistotu ji nechá i shořet, když zaslechne Syr. Had? Zamračí se, protože, to není moc dobrý. Vlastně vůbec, protože jsou v Indii. A ta má v mytologii spoustu věcí, souvisejících s hady a s žádnou by se zrovna seznamovat nepotřebovala. V lepším případě jen kožoměnec. V horším...no, katastrofy budem řešit, až když se objeví+ Pozor! +houkne na Syr, ale to už má upíra zakousnutého v rameni, naštěstí se s ním velmi rychle vypořádá+ Jo. Cítím ho taky...+přikývne ponuře a kletbou rozrazí mohutné, pozlacené dvoukřídlé dveře. Pokoj, nebo spíš obrovská hala, se zdá být prázdná. Ale není. Ví, že tam je. Prudkým švihnutím zápěstí zbaví čepel katany krve a pomalu, obezřetně postupuje dál; ví, že ostatní tam jsou taky, díky magii, která jimi proudí, je vnímá intenzivně a ostře. Je si dost jistá, že tohle je past, už jen proto, že příliv příbuzných k likvidaci ustal, ale nemají na výběr, tu krev prostě potřebují.+ Schováváš se přede mnou? +zeptá se hlasitě a rty jí zvlní úšklebek+ Můj pane? +dodá s takovou dávkou sarkasmu, že víc už by se ho do těch dvou slov nevešlo+

[Seth]

+se stále se zvyšujícím počtem mrtvých upírů, začíná jeho jistota v úspěch trochu kolísat. Ví, že už jsou skoro tady a tak kývne na Arushi. Ta se jen studeně pousměje a s téměř neslyšným šustěním šupin po hladké podlaze opustí komantu. Použije tajnou chodbu a díky tomu se vstoupivší skupince nepřátel dostane do zad. Zatím ale vyčkává, skrytá zdí a čeká na svoji chvíli.+

Pořád ti to oslovení moc nejde, drahoušku. +zazní jeho hlas z bezprostřední blízkosti a pak se objeví před nimi, jakoby se zhmotnil z temných stínů v komnatě. Kupodivu není nijak výstředně oblečený,, žádné replíky starověkých rouch. Tedy až na očividně velice starý egyptský medailon z masivního zlata+

To asi proto, že jsi byl dost mizerný učitel. +odtuší s úšklebkem. Uvědomuje si, že tahle konverzace se velice pravděpodobně jednou obrátí proti ní, vzhledem k tomu, kdo jí naslouchá. Tedy pokud to přežijí. Ale co nadělá, s nepříjemnostmi bylo nutné počítat+

A ty zas velmi nevděčná žákyně, Nimet. +zapřede, ale z těch slov zamrazí do morku kostí, přestože jsou zdánlivě neškodná. A zvlášť do jména se opře svou mocí tolik, až je zaštípe na kůži jako ostré, ledové jehličky, nesoucí s sebou poselství bolesti a hrůzy+ Samozřejmě tě moc rád vidím, i tvé společníky...+poprvé dá najevo, že si všiml i ostatních a na každého krátce upře ledově modré oči. Na Deanovi ulpí pohledem a trochu déle a nepatrně nakloní hlavu nastranu, jakoby nad něčím přemýšlel a pak mu přes rty přelétne prchavý úsměv+ ...ale jsi tu za nějakým konkrétním účelem, nebo sis přišla jen zavzpomínat na staré časy? +zeptá se konverzačním tónem, ale z každého jeho pohybu čiší napětí a skrytá agrese a síla+

+pohrdavě se zasměje a z toho zvuku trochu zamrazí+ Tak aspoň něco si pamatuješ dobře. Když už ne moje jméno. +ušklíbne se. No když se zadívá na Deana, má co dělat, aby nic nedala najevo. Ale je jí jasné, že to ví. Ví, proč tady zrovna on je. Kurvafix. Odolá pokušení podívat se na Deana a nějak ho varovat, aby se nenechal vyprovokovat a rozhodně se mu nedíval do očí, ale neodvažuje se Setha pustit ani okamžik z očí+ Ale máš pravdu, jsme tu z velmi konkrétního důvodu. +usměje se sladce a v další vteřině vyšle jednu bombarda maxima přímo do stropu nad jeho hlavou. Rozptýlit, vyvést z konceptu. Donutit ho krvácet. Velký kus zdobeného kamene se utrhne a Seth je nucen bleskově se vrhnout stranou, ale přímo bleskově je na zpátky na nohách a legrace očividně skončila...+

[Syriana Spinnel]

+Prosekávají se, jo, to je to vhodný slovo... prosekávají se skrze hordy pohůnků. Nutno dodat, že Syr prakticky cítí jejich krvežíznivost a divokost a něco z toho, jak s nimi bojují se jí promítne do výrazu tváře. Možná jí trochu zežloutnou oči a začne trochu sklouzávat do pečlivě uschovaných kolejí šílenství. Je to jako otevřít pandořinu skříňku akorát opačně. Jakoby dovolila té pečlivě potlačované stránce nachvilku se uvolnit a převzít vládu. Výpady na protivníky se tak stanou o dost víc krvelačné a smrtonosné než na začátku a Syr si každou z těch smrtí baví. Ano, teď ji klidně může Mitch, kterej mimochodem krásně řve, a kdokoliv další nazvat netvorem, a to se ještě neproměnila. Všimne si několika bočních chodeb, vedoucích do skrytých útrob, ale rozhodne se, že se tam podívá pozdějc. Teď už B. otevírá dveře... Cítí ho, cítí... všechnu tu temnotu, ledovou sílu a na chvíli ji to skoro ovládne, je to tak podobné tomu, co ji obklopovalo v tom sklepě... Připadá si jakoby se vrátila domů a vlasy na zátylku se jí zježí. Všchno to ale trvá jen pár úderů srdce, a když pak Seth promluví... Pozoruje ho zpoza řas, bokem, aby ji nedokázal polapit pohledem... to je to poslední co by si přála.+ Servus štramáku +zamumle pro sebe, a za okamžik Becs odpálí bombardu. Syr a spousta dalších na nic nečekají. Přikrčená pálí na Setha jednu kletbu za druhou a to by bylo, aby sakra aspoň jedna nezasáhla svůj cíl, a neudělala mu minimálně malinkatou řeznou ránu. Všechno to trvá století a přitom jen pár mrknutí oka. Kam se všichni ti poskoci poděli? Obezřetně se dívá kolem sebe, určitě jsou tu tajné chodby.... V tu chvíli ji do nosu udeří hadí puch, a Syr zaslechne typické šoupání šupinek po hladké podlaze.... Ne, to není možné to by byl obrovský had! Snaží se přijít na to, odkud to jde, ale ten zasranej chrám je tak kreténsky postavený, že vše se tam ozývá v ozvěně, ze všech míst naráz.+ Připravte se! +zavolá aspoň na ostatní, protože zavolat had, by asi nebylo to pravý ořechový a nepřestává Setha zasypávat kletbami.+

[Jade]

+zastaví se a nabere dech, ostražitě pozoruje postavu, která se před nimi doslova vyloupne z temnot. Jeho pohled opětuje klidně, a jestli ho snad zamrazí v zádech, nedá to na sobě nijak znát, zato mu neujde, jak si ten parchant prohlíží Deana. Co se jeho týče, tahle zubatá svině na světě už o pár set let přesluhuje. V zádech a na zátylku cítí nepříjemné mrazení, jako kdyby ho někdo sledoval, což je v týhle hnusný díře víc než pravděpodobný. Je na hraně útoku, připravený vrhnout po něm pěkně nepříjemnou kletbu, ale zatím vyčkává, člověk nemusí bejt raketovej fyzik, aby pochopil, že upírka se tady konfrontuje s pěkně starým kostlivcem ve skříni. s uspokojením si všimne, že aniž by vydal nějakej pokyn, jeho tým se za nimi rozvinul do vějíře a kryje si všechny podstatný místa, každej ví o tom člověku vedle sebe. Zareaguje okamžitě po Beccy a vyšle po Sethovi déšt stříbrnejch jehliček, a spolu s ním ho začnou ostřelovat i ostatní, prostě není možný, aby se netrefil aspoň někdo, aspoň na chvilku. Mitch si to evidentně vychutnává obzvlášť, pálí po sethovi kletby s neskutečnou kadencí, jako by si tím právě vybíjel několik nastřádanejch let frustrace. Jo, občas se to i hodí. Dean svoji kletbu doprovodí vzteklým výkřikem, oči se mu trochu lesknou, a zuřivost v nich by mohla vzbudit i trochu obav, kdyby na ně tedy byl čas. Jade ostřeluje líněji, spíš vyčkává, lahvičku v pohotovosti, krok po kroku se podél zdi přibližuje blíž a blíž, číhá a čeká. A konečně; jako zpomaleně vidí, jak záblesk jedný kletby proletí příliš blízko, paprsek napne Sethovu mrtvolně bílou kůži na lícní kosti k prasknutí, až povolí, roztrhne se a z úzké, nijak hluboké rány vyletí pár kapek krve. Jen houšť a větší kapky, že. Jadeovo Accio se jich zmocní dřív, než gravitace, táhne je k sobě nejen magií, ale snad i silou vůle. Je jich jen pár, ale tohle množství docela stačí na to, aby ho odrovnali. Rty mu zvlní slabý úšklebek a otočí se, aby dotamtud vycouval a dotáhnul ten rituál do konce. V tu chvíli ale zaznamená tři věci najednou: první je fialový paprsek kletby, který ho prudce trefí do ramene, nejspíš mu rozdrtí lopatku a klíční kost a pošle ho pěkných pár metrů vzduchem, mezi klíčními kostmi se mu horce aktivuje přívěsek a magický náraz absorbuje, a třetí věci jsou Deanovy k smrti vyděšený oči, když se střetne s těma jeho. Náraz o podlahu mu skoro vyrazí dech, pravděpodobně zlomí pár žeber; přívěsek se o to pro tu chvíli postará, ale moc dlouho to oddalovat nemůže, nebo to bude jenom horší. Hlavně v tu chvíli ale ví, že se jeho instinkt nespletl, a že tam ve tmě na ochozu vážně viděl jeho. A tentokrát už to odložit nejde. Takže udělá to jediný, co udělat může, vytáhne zpod sebe hůlku, a lahvičku se Sethovou krví pošle po podlaze přímo k Deanovi+ Běž, ty idiote. +pošle mu příkaz rovnou do ucha, ztěžka se zvedne na kolena, vytáhne se na nohy a otočí se. Něco mu říká, že tentokrát se Davos ve stínech schovávat nebude+