od Jade » 20 lis 2018 16:05
+střelbu a zvuky boje mimo kruh vnímá zdálky, jako by se to všechno dělo za závojem, v jiný dimenzi. Potlačí svoji přirozenou paranoiu a soustředí se jen na svůj úkol, protože snaha udržet všechnu tu moc pod kontrolou ho stojí naprostou většinu vůle. Příchod těch dvou do rituálního kruhu vnímá jako zachvění v magickém poli, cítí jejich obezřetnost, i tu lehce fascinovanou zvědavost. Vzplanutí stěny Protega cítí skoro zpomaleně, skoro fyzicky vidí, jak se kolem kruhu prudce zvedne, a jen o chvličku později ucítí i tvrdý náraz a roztříštění kletby. Protego pohltí většinu ničivé síly, a kruhem projede jen malá tlaková vlnka zbytkové magie, trochu ho vyvede z rovnováhy, ale není to nic, co by neustál. Proud magie se zachvěje, když rozpozná moment jeho slabosti, vemlouvavě se pokusí proklouznout mu skrz prsty. Jadeovi se na okamžik rozšíří oči; tuhle kletbu totiž dobře zná. Hlavou mu blýskne dvacet let stará vzpomínka, ne, to není možný, oba dva jsou mrtví. Zvedne pohled nahoru na galerii, a rozezná tam stín, tvar postavy, která se vzápětí stáhne pryč a zmizí v temnotě paláce. Přísahal by, že... ne. Co by navíc dělal tady? Někde v koutku jeho mysli ale zahlodá vědomí, že nic na světě není nemožný. A že to paranoidní nejistý tušení ohledně toho, proč Seth do týhle osobní msty zatáhnul i jeho, možná nebylo až tak paranoidní. Upírá pohled do tmy na ochozu a celou bytostí se tam chce přemístit, zjistit pravdu, případně to dokončit. Jenže letmý dotek magie na hřbetech dlaní mu připomene, že nemůže. Vrátí se očima do kruhu a duhovky oči mu na okamžik zaplanou intenzivní modří, jak magie kolem uchopí jeho vztek a chce se na něm živit, využít ho. Jako by přirozeně ledová barva jeho očí tisíckrát znásobila. Podívá se těma nepřirozenýma očima na Syr, a kromě moci, která jím momentálně prochází a pulzuje, v nch může číst překvapení; v tomhle stavu zvýšený citlivosti na magii se nepotřebuje ptát, kdo to Protego vyčaroval. Zajímavý. Nadechne se, aby tu emoci ovládl, uchopí ji a přetvaruje, uklidní a utiší. Čím dřív tu budou hotoví, tím dřív se bude moct jít ujistit. Sevře rukojeť dýky a jistým plynulým tahem ostří si nařízne předloktí. Rána se okamžitě zalije tmavě rudou krví, a on nehodlá vyplácat ani kapku, na okamžik přitiskne předloktí na runu uprostřed a nechá krev vtéct do obrysů načrtnutých hůlkou. Kruh jako by se kolem nich zachvěl, magie okamžitě rozezná jeho podstatu a hladově ji přijme do sebe, jako svou součást. Otočí se k Syr, která už potřebný úkony provedla, tak jí jen o kousek ustoupí, aby mohla svou krev přidat na tu jeho+ Soustřeď se na to, že to děláš dobrovolně. +zvedne koutek v úšklebku. Reakci magie kolem nich můžou cítit všichni tři. Něco v ní se změní, něco v samotné podstatě, a ten ztěží ovladatelný proud získá na divokosti, na čemsi prapůvodním, co voní jako teplá noc v lesích a vítr v srsti na zádech. Je to zvláštní pocit, který Jade okouší poprvé, ale nemůže se na něj moc soustředit, protože jeho magie se natáhne k Syr a to množství, které pro něj uvolní, se začne s tou jeho proplétat a propojovat, tentokrát mezi nimi není cítit žádná animozita, jen čirý potenciál magického spojení. Jejich smísená krev na zemi trochu zasyčí a změní barvu, je teď trochu tmavší a v rudém světle runových symbolů se vlhce leskne. Zbývá ještě jeden krok. Jade se otočí k Beccy a ta chladná modř v jeho očích po ní blýskne+ Krvácet už pro mě umíš. +ušklíbne se trochu, chytne ji za zápěstí, a něco v tom momentu, kdy jí sevře prsty kolem zápěstních kůstek, mu připomene jak jí na stejná místa nasadil pouta. Vyhrne jí rukáv, konečky prstů přitom lehce zavadí o spletenec jizev, chopí se dýky s příměsí stříbra a řízne, dostatečně hluboko, aby trochu krvácela, ale ne tak hluboko, aby jí doopravdy ublížit. Pohledem zavadí o její oči a úšklebek na jeho rtech se ještě trochu prohloubí. předloktí jí okamžitě zmáčí teplá krev, steče mu na prsty na jejím zápěstí, a Jadea napadne, jestli ji Seth cítí, a ví, že si pro něj jdou. Magie kolem nich teď pulzuje rychleji, frenetičtěji, jako by cítila, že se blíží její chvilka. Aniž by Beccu pustil, natáhne její ruku k runě a nechá pár kapek krve stéct na symbol. Magický znak její krev vpije jako žíznivá půda, zčerná, a na jediný úder srdce se neděje vůbec nic... a pak magie kolem nich vybuchne směrem vzhůru, vyletí k nebi jako sloup rudé moci, pulzuje v rytmu jejich zrychleného tepu, pořád omezená hranicemi kruhu, ale hladová, lačná, toužící. Jadeovo sevření na jejím zápěstí zesílí a na čele se mu objeví pot, oči má rozostřené a tělo se mu trochu chvěje, jk kontrolovaně nechává vplétat upírčinu moc do té jejich, formuje je vlastní vůlí a tká z nich příkaz, tvoří pro ni záměr; celý kruh s nimi vibruje a proud magie skoro nahlas hučí, ale možná je to jen v jejich hlavách, možná je to jen nepřirozeně zesílený šepot, když Jade tiše zaklíná. Ta moc se mu snaží vysmeknout, nechce čekat, chce ven, ničit, tvořit, svobodně šílet, ale teď už ví, že ji udrží, magie těch dvou s ním spolupracuje a pomáhá mu tvořit - ne snad klec, ale možná opratě. Ten moment zlomu, kdy se mu síla kolem nich podvolí a přijme jeho pokyn můžou cítit skoro hmatatelně, trochu zkrotne, zvláční, kdyby natáhly ruku, snad by se nechala polaskat+ Čas pustit tomu zmrdovi žilou. +ušklíbne se Jade, pomalu beccu pustí, a pokyne jim, že můžou z kruhu ven. trochu je na něm znát únava, ale oči se mu lesknou pořád stejně, teď už to není okolní moc, ale jen on. ujistí se, že je rituál připravený a zabezpečený, a vystoupí ven jako první. Aniž by vydal rozkaz, šest lidí se okamžitě stáhne kolem kruhu, připravení ho bránit, dokud se nevrátí se Sethovou krví. Dean se k němu připojí, je udýchanej, a z pár míst na těle krvácí, ale zároveň vypadá jak děcko poprvé na pouti+ Ty jdeš s námi pro krev. +sdělí mu Jade skoro pobaveně, a Dean se trochu zašklebí+
Proč to musí bejt vždycky krev? +protáhne obličej+
Protože plivat po magickejch symbolech sliny nevypadá ani zdaleka tak drsně. +odtuší Jade s kamenným výrazem a mávnutím hůlky si vyhojí ránu na zápěstí+
I'll wrap my hands around your neck so tight...
...with love.